Na háku...;-)

Ještě se musím vrátit k včerejšímu drobnému trapásku. Už od rána jsem registroval, že se všichni baví o jakémsi odpoledním školení. Což o to, školení a různé tréningy se u nás poměrně docela dost často, ale mnohdy se týkají jen určitých týmů, ne všech. Nevím proč, ale myslel jsem si, že stejné je to i tentokrát a víc se tím už nezabýval. Naplánoval jsem si odpoledne tak, že ve čtyři jsem chtěl skočit na personální. Krátce předtím ale všichni zmizeli. Všiml jsem si potom, už cestou do druhé budovy, že jsou v jedné konferenční místnosti, nakoukl tam a ptám se, jestli to školení je pro všechny nebo jen pro někoho. Samozřejmě, jak jinak - pro všechny. No nic, otočil jsem se a pokračoval v cestě. Až potom mi došlo, že šlo o docela hrdinské gesto, ale už nemělo cenu se tam vracet. Aspoň každý vidí, že už to mám "na háku"...;-)

Jako na eBay...;-)

Zatímco jsem si tady teď během několika posledních dnů na práci pouze stěžoval, nakonec se tu najdou i světlé okamžiky. Jak jsem se tu včera zmiňoval o jedné složité zakázce, kterou jsem nakonec měl v podstatě dobře - upravil jsem pouze nadpisy, to je vlastně jen taková estetická záležitost, na funkčnost to vliv nemá a odeslal jako novou verzi zpět. Už v mailu s návrhy nových textů se náš německý obchodník rozplýval, jak jsem to skvěle zvládnul a že děkuje. Já to samozřejmě odbyl tím, že jsem si řekl - no jo, chce tam změnu, potřebuje to co nejdřív, tak šplhá;-) a vůbec, kdo ví, jestli to nemá nakonec nastavené jen jako předlohu. Ovšem během dopoledne mi od něj potom přišel ještě oficiální pouze děkovný email a do kopie dal i šéfku:

Hallo Jiri,

vielen Dank nochmals für die schnelle und sehr gute Bearbeitung.

Da ihr vermutlich meistens nur Feedback bekommt, wenn eine Sache negativ gelaufen ist, nehme ich mir die eine Minute Zeit und sage es wie bei ebay:

1a, vielen Dank für die schnelle und korrekte Bearbeitung, sehr zu empfehlen, gerne jederzeit wieder! :-)

Die besten Grüße

Je, pardon, on tu třeba někdo neumí německy, takže ještě titulky:

Ještě jednou moc děkuju za rychlé a velmi dobré zpracování.

Jelikož pravděpodobně dostáváte zpětnou vazbu pouze tehdy, když se něco nezdaří, obětuju minutku a řeknu to jako na ebay (aukční server-pozn.):

1a, velice děkuji za rychlé a bezchybné zpracování, velmi doporučuji, kdykoli velmi rád znovu!

Zdraví atd...

Tak to jen, abych si trochu přihřál polívčičku!:-) Přiznávám, že mě to docela dost potěšilo a ještě teď, když píšu tento příspěvek, se díky tomu ani tolik nezlobím, že mi německá kolegyně hned po ránu napsala, že dnes dělá jen do 12, takže zůstanu na všechno opět sám...

Konečně pátek...;-)

Konečně pátek! Dvě slova, která přesně vystihují moje dnešní pocity. Jelikož jsem měl včera večer nějakou akci a přijel poměrně pozdě, rozhodl jsem se dnes pracovat z domova. Stejně jsem si sice nepřispal, ale aspoň jsem si mohl zalenošit. Cestě do Prahy se ale nakonec stejně nevyhnu. Hned po práci totiž jedu na koncert, tentokrát zavítá do Kbel Alkehol. Takže dnes mají všichni smůlu a i kdyby mě chtěli nutit nevím jak, přesčas nebudu dělat ani minutu. Jsou totiž koncerty, na nichž se neúčast neomlouvá a zkrátka na nich chybět nesmím. A právě tento je jedním z nich!;-)

Fotbal...

Kdepak, já sem asi vážně nepatřím. Nezajímá mě totiž fotbal. Sport, kterým celý národ žije a který donedávna také sponzoroval. Tím mám na mysli obrovské policejní akce na stadionech. Naštěstí si potom v rámci hledání možných úspor uvědomili také někteří politici, že je to trošku nefér, zvláště vzhledem k částkám, které se ve fotbale točí a rozhodli, že o pořádek na hřištích se budou muset starat sami pořadatelé. Že jsou na tom konečně stejně jako třeba pořadatelé kulturních akcí se mnohým nelíbilo. O uplynulém víkendu jsme viděli v televizi výsledek dvou zápasů. Tím nemyslím třeba 2:0 a podobně, ale útok "fanoušků" na ochranku. To, že ve chvíli, kdy se to už nedalo zvládnout, dorazila policie, je samozřejmě v pořádku. Stejně tak je ale v pořádku, že nyní policisté připravují účet za zmíněný zásah.

I vzhledem k zásahům v zahraničí, jichž jsme občas svědky v televizi, a to nemyslím diktátorské režimy, ale třeba i takové Německo, kde zasahující policista nemusí přemýšlet, zda bouchnout, nebo poprosit o klid, aby to během této doby sám schytal od demonstranta a posléze byl ještě zažalován za nepřiměřený zákrok, bych měl jednu takovou novinku. Není tajemstvím, že mnozí "fanoušci" jedou nikoli na zápas na hřišti, ale na ten, jenž se rozpoutá před nebo po utkání. Jedou-li se tedy dobrovolně prát, proč jim jejich přání nesplnit? V případě, že najatá ochranka pořádek nezvládne, zavolejme policii, zaplaťme za její pomoc. Ovšem, ať těžkooděnci splní "fanouškům" jejich přání. Chtěl ses prát? Tumáš! Zmlátil bych je hlava nehlava. Pak by se teprve vidělo, jak dlouho by je podobné zápasy bavily...

Nemohu si pomoci

Pokud všechno dobře dopadne, dnes nebo zítra bych měl mít k podpisu připravenou dohodu o ukončení pracovního poměru. Věřte tomu nebo ne, ale vzhledem ke stresu z posledních dnů se netěším snad na nic víc, než právě na okamžik podepsání, kdy budu mít konečně jistotu, že už mi všichni mohou... Tímto se taky omlouvám za pesimistické příspěvky tady, ale nemohu si pomoci!;-) Mimochodem - dnes tu budu sám celý den, jak jsem právě zjistil. Rád bych se ale ještě pochválil, protoze složitá nabídka ze včerejška byla v podstatě v pořádku a dnes jsem musel upravit jen pár směšných drobnosti jako třeba nadpis. Nakonec mě tady snad ještě bude škoda...;-)

Výpadek blogu

Včera odpoledne došlo opět k výpadku na blogu.cz, takže kdo se sem chtěl právě podívat, měl smůlu. Jak jste ale už zvyklí, o moc jste nepřišli, stejně se člověk z těch mých nesmyslných žvástů nic pořádného nedozví...;-) Tak to jen, pokud se už někdo radoval, že jsem třeba skončil... Nebo že by blog.cz zkolaboval pod náporem přihlášení na tyto stránky?;-)

Když musíš, tak musíš...

Když už jsem se tu v poslední době rozhodl stěžovat si na současnou práci, ani tentokrát nemohu udělat výjimku. Jestli se tu někdo rozhodl posledních několik týdnu mi pořádně zošklivit, výborně se mu to daří. Včera jsem tu popisoval, že šlo o poněkud náročnější den, alespoň tedy pro mě. Odpoledne jsem už zůstal z našeho týmu úplně sám. Německá kolegyně šla zkrátka odpoledne domů. Že mají všichni ostatní dovolenou, ji vůbec nezajímalo. Mezitím se nám začaly hromadit zakázky, protože v jednom se to nedalo stihnout. Některé z nich byly dokonce urgentní, tzn. že se musí zpracovat s prioritou číslo jedna. V půl páté potom jedna taková velmi důležitá kolegyně (jak jinak než z Německa) napsala, že jedna zakázka musí být bezpodmínečně hotova ještě ten den. Odepsal jsem jí, že to bohužel nestihnu. Jako odpověď mi přišlo, že se to stihnout musí a ať tedy pracuji déle. Že kolegyně skončila už po obědě a to už tam některé z urgentních zakázek dávno byly, to nikoho nezajímalo. Pak mi ještě volal i pražský šéf a tomu jsem řekl, že bohužel nemůžu za to, že mě tam Němci nechali samotného. Nakonec mi tak jako tak nezbývalo, než to dokončit a od počítače jsem vstal v šest hodin. Jestli to vůbec bylo vypracováno správně nebo ne, netuším, jelikož zadání bylo hodně dlouhé a velmi složité, jenže když Němec rozhodne, že musíš, tak musíš...

Narozeniny...;-)

Včera jsme udělali velkou radost našemu pesanovi. V rámci jeho třetích narozenin jsme mu přinesli plno dobrot a ještě dostal hračku. Z naší strany šlo spíš o takový snobský zvyk kupovat mu stále něco výborného, jelikož on je zvyklý, že jsme chudí jak kostelní myši a už se s tím dávno smířil. Proto má největší radost a také si nejvíc pochutná na starém tvrdém chlebu. Jenže uznejte sami, to by bylo přece jen trošku zvláštní, dát mu pouze starý bochník... Takhle mu nezbývalo nic jiného, než si zkazit chuť různými dobrotami od Pedigree, které ovšem voněly tak, že jsem měl co dělat, abych se do nich nepustil sám. Bohužel svůj hlavní cíl opět nesplnily. Kromě chutnání mají totiž za úkol ještě se postarat o zdravý chrup, jenže to by si Filip musel nechat vysvětlit, že je musí aspoň trochu rozkousat a ne polykat v celku...;-)

Arbeit macht frei...

I přes to, že dnes mám jakési technické problémy a připojení z domova není zrovna nejrychlejší, občas dokonce padne úplně, stihl jsem už připravit 5 standardních nabídek a tři tzv. Quickquoty. To jsou specifické nabídky, které musí být hotové do hodiny od jejich přijetí. Jejich specifičnost spočívá také v tom, že nám jsou přidělovány. Ovšem pouze Čechům, Němečtí kolegové je NIKDY nedělají. Za normálních podmínek se tedy zpravidla rozdělují mezi mě a pražskou kolegyni, jenže vzhledem k tomu, že ta má tento týden volno, padají všechny na mě. Jak jsem tu nadhodil, tuším, v pondělí, kolega z Německa si vzal také dovolenou, za což jsem ho velmi chválil;-), takže v současné době to vypadá tak, že se nám hromadí nabídky, jelikož jich chodí poměrně hodně a zbývající německá kolegyně si od rána vzala jednu. Mimochodem během včerejšího státního svátku dělala 3 hodiny přesčasy, ovšem ráno mě přivítal stejný stav, s jakým jsem se včera v poledne loučil... Je skvělé, že si tyto přesčasové hodiny bude moci vybrat, vážně jí to přeju...

Hladce oholen, dobře naladěn...;-)

Vzhledem k tomu, že včera jsem pracoval z domova, vynechal jsem jeden den holení. Protože dva dny už by byly příliš a zítra bych vypadal jako Rumcajs, nezbývalo mi, abych si, i přesto, že jsem také zůstal na home office, dnes zapnul křovinořez a těch pár chlupů shodil. Takže teď už nejen že můj obličej vypadá jako prdelka, je také stejně hladký...;-)

Drážďany...;-)

Pokud jste až doteď patřili k těm bláhovým bláznům, kteří si vážně mysleli, že jsem v závěru loňského roku pod vlivem třicáté svíčky na pomyslném dortu zmoudřel, pak byste nejspíš měli zpozornět. Svět se globalizuje a vzdálenosti nehrají až tak velkou roli jako kdysi. Proto "narozeninový" koncert Die Toten Hosen nebyl poslední příležitostí, kdy tuto partu uvidím naživo. Další hudební svátek se pro mě totiž bude konat v sobotu 27.června a tentokrát v podstatě za rohem. V Drážďanech!;-) Vstupenky už jsou doma - i když to byl tentokrát celkem porod, ale o tom až někdy příště...

Ministryně Abbasová?

To se ale člověk občas vážně nestačí divit. Řeklo by se, že ministři berou dost peněz a že je mají proto, aby se starali o problémy spadající do jejich resortu. Ovšem my máme zase asi jedno z dalších specifik - u nás ministr sice peníze dostává, ale pracuje za něj mluvčí. Jak jinak si lze vysvětlit včerejší návštěvu v Chomutově? Jedná se ještě vůbec o pravomoc mluvčí? Neměla by tato pouze tlumočit novinářům stanoviska a názory ministra, zaneprázdněného právě třeba cestou do Chomutova? Mimochodem, když už jsme u toho, já myslím, že řešení, s nímž tamní magistrát vytáhl do boje proti neplatičům, je velmi elegantní a naši slavní pseudohumanisti zapomínají zdůraznit jednu důležitou informaci, jež jen tak v rychlosti proběhla tiskem. Neplatičům, kteří před kamerami teatrálně brečí, že nebudou mít z čeho žít oni ani jejich děti (tak si zkrátka koupí o nějakou tu krabičku cigaret a láhev rumu méně!;-)), jsou exekutorem zabavovány pouze sociální dávky! Všechny ostatní, včetně přídavků na děti, jim zůstavají v plné výši!

Třeba i to by bývalá tanečnice Lejla mohla zdůraznit, když už někde exhibuje a pokud tomu nerozumí, pak bych pro ni měl možná lepší uplatnění ve stejné profesi. Sice po Džamile se už podle jména na toto ministerstvo celkem hodí, možná je to dostatečná kvalifikace i na funkci nejvyšší, ale jako mluvčí Abbasová by přece jen lepší uplatnění našla třeba u prezidenta palestinské národní správy - Mahmúda Abbáse. To by ovšem včera nesměla trajdat po republice, ale zůstat v Praze, kde byl Abbás právě na návštěvě...;-) Nehledě na to, že by potom bývalý současný muzikant, který, jak se nechal slyšet, by nikdy neprotlačoval svou dcerušku, aby jí posléze zametl cestičku a vydal cédéčko, musel za peníze z našich daní alespoň reagovat na telefonáty novinářů a ne se celý den nechat zapírat.

http://zpravy.idnes.cz/neplatici-v-chomutove-maji-chvili-klid-o-rozruch-se-starala-abbasova-1gn-/domaci.asp?c=A090223_140246_domaci_bar

Pohoda, klídek a tabáček...;-)

Ačkoli dnes pracuji z domova - komu by se taky chtělo kvůli 3,5 hodinám se vláčet do kanceláře, ráno jsem si opět přivstal už ve čtyři. Přiznám se, že vážně nedokážu pochopit, z jakého důvodu teď momentálně trpím nespavostí. Vždyť jenom měním zaměstnání v době krize, nemám ještě podepsanou dohodu o ukončení poměru (pouze písemně příslíbenou), protože nejprve měla volno slečna z HR a nyní šéfka, jsem denně naštvaný kvůli německým kolegům... Zkrátka pohoda, klídek a tabáček!;-)

Masopust...;-)

Dnešní den se zařadí k těm příjemnějším. Jak jsem se tu už lehce zmínil někdy v minulém týdnu, máme půldenní státní svátek, takže moje pracovní povinnosti končí úderem dvanácté (tedy pokud do té doby začnou!;-)) Mimochodem, když tedy začíná ten maso-půst a dokonce ho povinně musím slavit nicneděláním, což mě samozřejmě strašně štve;-), rozhodl jsem se, že bude velmi stylové dát si nějaký pořádný kus masa. A zítra pro jistotu taky...;-)

Dvojí metr...

O tom, že se u nás v práci měří dvojím metrem, jsem se už několikrát lehce zmínil. Ovšem v pátek už moje trpělivost přetekla.

Existuje tu pravidlo, že chceme-li si vzít volno, musíme si to nejprve dohodnout v rámci vlastního týmu. I kdybych se chtěl ulít na jediný den, musím napsat všem mail nebo je obvolat a až teprve potom si mohu podat žádost. Jde o to, aby najednou nezůstali doma všichni, případně abychom někomu nezhatili dlouhodobé plány. Toto pravidlo ovšem neplatí stoprocentně. Například před měsícem jsme se až ze systémového kalendáře dozvěděli, že německá kolegyně z mého týmu má celý týden dovolenou. Nikoho se neptala, nikomu (aspoň z lidí v Praze) to neoznámila.

Kolegyně, která sedí vedle mě, si před časem naplánovala volno právě na aktuální týden. Poté, co se všech zeptala, zda nejsou proti, byla jí dovolená teprve schválena. V pátek končila už v poledne a odjížděla domů na Slovensko. Říkal jsem si, že, vzhledem k výkonnosti dvou zbývajících německých kolegů z našeho týmu, půjde o náročný týden. Navíc jedna z nich pracuje na poloviční úvazek (co si budeme nalhávat - tato oficiálně, zatímco ten druhý se šetří neoficiálně;-)). Ovšem tři minuty před skončením pracovní doby přišel email od toho "plně zaměstnaného", kde velmi rozverně všechny zdravil a loučil se. Vzal si totiž dovolenou a vrátí se až 2.března. Kolega Vassilios (typicky německé jméno, že, proto nám to dává tak "vyžrat";-)) tak porušil všechno, co mohl. Jednak se s nikým předem nedohodl a potom (a to hlavně) - vzal si vědomě volno v době, kdy ho má už někdo jiný. Zatímco třeba mně by to neprošlo, u něj to problém není. Je přece Němec!

Jelikož mě v pátek opravdu hodně naštval, uděluji mu dnešní Kyselou prdel a jsem vážně rád, že zde už nebudu příliš dlouho! Na to, aby na mě někdo koukal zvrchu asi tak jako lidé u nás na Ukrajince kopající na ulicích, jsem nemusel studovat...

Sluchátka II...

V závěru minulého týdne jsem si konečně koupil nová sluchátka a tak jsem se těšil na nerušený poslech cestou do práce. Poměrně dlouho jsem je vybíral a už od pohledu musí hrát výborně. Musí! Bohužel to ale nemohu potvrdit. Moje krásná nová sluchátka jsem totiž zapomněl doma a celou dobu se tak musel rozčilovat nad těmi starými "opelichanými", protože mi z nich hudba hrála střídavě zprava a zleva. Tomu říkám pořádný stereo poslech...;-)

Narozeniny atd...;-)

Únor je, nebo tedy byl, v naší rodině obzvláště úrodný. Slavíme tak několik narozenin a ještě k tomu jeden svátek. Určitě bych neměl zapomenout, že narozky zítra slaví i Filip!;-) Ale kvůli němu jsme včera na slavnostním obědě u našich nebyli...;-)

Večer ještě potom, jako vždy, zkouška, já byl tentokrát nějak mimo, ale že by za to mohly panáky od oběda, bych neřekl. Každopádně, právě když se mi zdálo, jak výborně mi to jde, křiknul na mě pan O.: "Nehraješ tam náhodou sólo?!" No bóže, jsem se spletl. A pak ještě asi dvěstěkrát...;-)

Cestou domů jsem potom ještě ve tmě vybral prostředkem dvě kaluže, takže jsem si musel přes noc nechat uschnout boty. Není nad to naše městské úsporné noční osvětlení...;-)

Insomnie...

Zatímco jiní víkend využívají k tomu, aby si pospali a dohnali tak případný spánkový deficit z průběhu týdne, my, nespavci, máme smůlu. Takže v sobotu jsem se probudil, když na hodinách svítila ještě čtyřka, zatímco v neděli, to jsem si už i já přispal a probudil se až v pět. Ovšem jelikož nemám rád takové to vylehávání, kdy stejně vím, že už neusnu, využil jsem nečekaně získaného času k tomu, abych konečně, opět s velkým zpožděním, vyřídil korespondenci. Takže v osm už jsem měl napsaný mimo jiné dvoustránkový dopis známé do Německa...;-)

Jak jsem ale zjistil dnes, ještě jsem si toho měl vážit, protože v noci na dnešek jsem spal stěží pár minut. Noc je hodně dlouhá...

Multifunkční telefon...;-)

Před malou chvílí mě velmi pobavil pan O. Když jsem skončil svoje pravidelné cvičení na bicí, všiml jsem si zmeškaného hovoru právě od něj. Volám mu tedy zpět a šlo jen o bližší informace ohledně reklamací (v tom mám, jak víte, jisté zkušenosti;-)), protože mu začal zlobit zvuk telefonu. Jenže když mi to tak popisoval, vypadlo z něj, že na to přišel v podstatě během reklamace televize, která jim přestala hrát. To už se o mně pokoušel ohromný záchvat smíchu a navrhl jsem mu, ať si spíš zkusí zajít na ušní!;-)

Pak jsme ještě chvíli rozvíjeli teorie, jaký přístroj asi dostane po dobu opravy a nejdůležitější kritérium pro něj zní jasně. Nesmí to být nějaký lehoučký drobek, jinak ho ztratí. V tu chvíli jsem už pátral na internetu a najednou mi bylo jasné, co potřebuje...

Nejen, že je dostatečně velký, aby se nemohl ztratit, ale zároveň ve chvílích samoty dokáže určitými shodnými rysy nahradit ženu...;-)

Výpadek...

No a pak že v pátek nebude legrace. Myslel jsem, že bydlím v civilizovaném světě, ale, jak vidím, nebude to tak žhavé.

Pravděpodobně vzhledem k brutální sněhové kalamitě, kdy v některých místech až dvoumilimetrové sněhové závěje doslova izolovaly celé naše město od světa, vypadl krátce po obědě proud. Slovíčkem krátce bohužel nemám na mysli dobu výpadku. Samozřejmě to, že jsem ztratil poměrně důležitou rozdělanou práci asi nikoho zajímat nebude. To by mě vážně zajímalo, v jakém stavu je elektrické vedení, když stačí malý větřík, deštík nebo pár vloček a všechno spadne... Možná by nám nějaké použité dráty mohli půjčit třeba odněkud z Ukrajiny, nebo z podobné vysoce rozvinuté země, předpokládám, že v horším stavu budou těžko...;-)

Takhle se to dělá!

Včera cestou domů večerním vlakem ve 21H15 z Masarykova nádraží jsem pochopil, že, kvůli tomu, že si ještě stále kupuju lístky do vlaku, jsem vlastně nic nepochopil.

V Českém Brodě přistoupili - ehm, jak to říct, abych neporušil pravidla bloggera a nezablokovali mi to tady. Však vy to pochopíte, kdo vlastně z Brodu jel...;-) Podle hlasu jsem myslel, že jedním z nich je starý opilý dědek, ovšem zdání klame, šlo o ošklivou tlustou ženu (?) - všem ženám se tímto omlouvám, její dvě malé děti a ještě jednoho chlapa, odhadem mladšího, než jsem já. Za chvilku přišel průvodčí. Vlastně dva, jeden měl na ruce nápis "zácvik". Když chtěl těmto černým pasažérům (sakra, tak nakonec jsem se omylem prořekl, kdo to byl!;-)) začít vypisovat jízdenky (v Českém Brodě se normálně prodávají, to znamená, že každý OBYČEJNÝ smrtelník by dostal ještě pokutu), baba s vychlastaným hlasem starého chlapa začala cosi o tom, že nemají peníze. Potom si těsně k průvodčímu stoupl ten čtvrtý mladík a potichu mu říká, že se musí dostat domů (proč mají všichni podobní domov tam, co já?;-)), ale nemají peníze, tak ať to nějak udělá. K překvapení všech je vážně nechal jet bez zaplacení, pouze jim doporučil, ať si přesednou. Přece jen, tady bylo dost svědků. No to teda pěkně zaučuješ budoucího kolegu... Zajímalo by mě, jak by to dopadlo, kdybych jízdenku neměl já!

Herci...;-)

Včera jsem z práce odcházel přibližně o deset minut dřív. Od šesti totiž mělo začínat divadelní představení a, co si budeme povídat, zrovna dvakrát po cestě to nemám.

K lístkům se dostali shodou dvou okolností. Jednak mám rád Boba Klepla a potom v únoru probíhala v divadle Ta Fantastika akce 1+1, čili jeden lístek zaplatíte, druhý dostanete zdarma. A právě tady se odehrává představení Herci, v němž vystupují pouze Klepl se Zuzanou Bydžovskou. Přiznám se, že jsme netušili, o čem to vlastně je a já se pro jistotu připravil i na krajní možnost - kravina. Ani ze zekoupeného programu se nedozvíte ani slůvko o tom, ce se bude na jevišti dít. Pouze neustálé upozorňování na to, že představení je rozděleno celkem na tři části s dvěma přestávkami, jenže tomu zpočátku nevěnujete pozornost, protože zcela logicky dospějete k závěru, že vzhledem k počtu účinkujících potřebují tito více odpočívat.

První část mě příjemně překvapila, jednalo se o komedii a docela podařenou. Několik věcí jsem ale vůbec nepochopil a, jak jsem zaslechl o přestávce, nebyl jsem rozhodně jediný. Ovšem vzápětí začalo pokračování a to bylo naprosto nečekané překvapení. Ještě mnohem vtipnější a hlavně - všechny nejasnosti ze začátku se postupně velmi humorně vysvětlily. Třetí část potom už tolik vtipná nebyla, šlo hlavně o jakési ukončení, i když někteří diváci se pro jistotu smáli pořád...;-)

Nerad bych případným zájemcům cokoli vyzradil, proto se ani z těchto řádků nic konkrétního nedozvíte. Jediným řešením by bylo popsat princip hry a to bych vás připravil o důležitou pointu. Alespoň ale víte, že jde o komedii. V každém případě vám ji vřele doporučuji!:-)

Fasching...;-)

Příští úterý nas opět čeká jedna německá specialita - další půldenní státní svátek. Tentokrát se ovšem kupodivu výjimečně týká i nás v Praze. Jde o masopustní úterý, v originále [fašingsdýnstág], ovšem, mezi námi, i pod vlivem nemístné poznámky německého kolegy z minulého týdne, jej důvěrně nazývám [fašistdýnstág]. Myslím, že to je mnohem trefnější...;-)

Dnes z Prahy...;-)

Dnes jsem tedy jel do Prahy, o čemž jsem se tady asi zatím nezmínil. A to dokonce ještě dřívějším vlakem než obvykle. Jednak jsem ráno musel na alergologii, pak potřebuju ještě dohodnout pořádně co a jak na našem personálním. Máme to tady holt trochu složitější, co se organizace týče. Jsem zvědav, komu dalšímu ještě budu muset o své výpovědi říkat. Už si téměř připadám jako ten kohoutek a slepička ze známé pohádky!;-) A potom večer zamířím za kulturou. Ale pozor! Tentokrát se nejedná o žádný divoký koncert - dnes jdu totiž do divadla! To je posun, co? No a na koncert půjdu zase příští týden...;-)

To jsem nečekal...;-)

Nakonec mi zatím všechno vychází až nějak podezřele hladce. Včerejší pohovor s šéfkou byl poměrně rychlý, věcný a ani jsem nakonec nevyužil své pečlivě připravené argumenty, proč je vlastně děsně výhodné propustit mě dřív než přikazuje zákon. Taky mě už napadlo, jestli oni nakonec nejsou rádi, že se mě konečně zbaví...;-) Každopádně to vypadá, že sem budu jezdit už jen do konce března, takže celý jeden měsíc bych měl ušetřit. To jsem tedy vážně nečekal...;-)

To není můj kamarád...;-)

Ne, nebudu tady citovat část textu jedné z nejznámějších písní dnes již neexistující kapely Orlík. Jde o to, co se mi včera přihodilo v práci. Pokud potřebujete na taoletu, nebo si třeba jen umýt ruce, musíte projít kolem stolečků v kuchyni a vedle ní. Zrovna včera tam vysedávalo několik kolegů. Zatím nic, že?! Ovšem jak jsem si tak myl ruce, nevím, jak k tomu přesně došlo, každopádně proud vody vytryskl zepředu na moje džíny. Jako první mi hlavou proběhlo, že s tím vodovodem asi kamarádi nebudeme a posléze jsem si vybavil scénku z Mr.Beana, kde se snaží pod sušákem na ruce usušit kalhoty. Zatímco v televizi se tomu člověk zasměje, představa, že půjdu s podezřele mokrou nohavicí kolem tolika lidí, by mě klidně a zcela vážně donutila k tomu samému. Bohužel v práci nemáme sušáky, ale papírové ručníky. Jak nepraktické...;-)

Deska roku...

Včera večer jsem se díval na Primu na předávání cen v anketě Deska roku. Celkem hrůza. Vzhledem k tomu, že výsledky byly vyhlášeny už před týdnem a toto byl pouze záznam, to ztratilo jakoukoli možnost napětí. Ono ostatně při pohledu na mnohé nominované o napětí nemohla být řeč. Konkrétně - jak se stále na první místa podobných anket může dostávat třeba Josef Vágner. Není jeho jedinou kvalifikací to, že se narodil kdysi známému Karlu Vágnerovi? Já jen že o hudbu se zajímám, ale tohle jméno slyším pokaždé jen při vyhlašování výsledků. Jiří Zmožek - proboha toho vyhrabali kde? A to se jako vážně umístil mezi prvními třemi zpěváky? To už snad rozdýchám i Marii Rottrovou v kategorii žen.

Přiznám se, že už jsem se pomalu začínal bát, že v kategorii nejstahovanější interpret z internetu (legálně) nakonec vyhrají Eva a Vašek, kteří se mihnuli na několika záběrech ze sálu...;-) To by ovšem uvolnilo mnoho míst v domovech důchodců, pod náporem nečekané radosti!:-))

Sluchátka...;-)

Aby těch změn v životě nebylo málo, budu se muset poohlédnout po nových sluchátkách k MP3. Včera se mi totiž zdálo, že mám nějak špatně nahranou hudbu, což bylo podivné, ale posléze jsem všechno pochopil. Zdálo se mi, že na kabílku mám nějaké nitě, ovšem při podrobnějším prozkoumání jsem zjistil, že to jsou právě drátky zevnitř. Je ale s podivem, že to ještě pořád hraje. Minule jsem měl Koss s celoživotní zárukou a vydržely pár dnů. Zatímco tyhle se ne a ne vzdát a s vypětím posledních sil přenáší hudbu do mých uší...;-)

Zase změna...

Změna je život. Včera jsem v práci svému pražskému šéfovi oznámil rozhodnutí, že končím. Zrazoval mě jen trochu, asi na mě bylo vidět odhodlání a malá pravděpodobnost, že názor změním. Protože je to u nás organizačně trochu složitější, teprve dnes se dozvím všechny podrobnosti. Ozve se mi totiž naše hlavní šéfka z Německa a ještě všechno probereme. Trochu mě zneklidňuje, že většinou se podobné záležitosti řeší ve třech, tedy i s přímým nadřízeným, ovšem asi z toho důvodu, že během měsíce jsem už druhý, kdo odchází, pohovor se odehraje mezi čtyřma - ehm ušima...;-) Takže se asi mohu připravit na pěkný výslech. No uvidíme, jak to nakonec všechno bude...

Byli, jsou a zůstanou stejní...

Minulý týden jsem připravoval konfiguraci pro našeho obchodního zástupce z Německa. Strávil jsem s tím v podstatě dva dny, protože mi nabídku stále vracel s připomínkami, abych změnil jednou to, podruhé něco jiného, aby cena byla co nejnižší (poznámka pohybujeme se v řádu desítek tisíc EUR). Ono by se to mohlo zdát jednoduché, jenže jakmile vyměním třeba "pouze" procesor, zhroutí se celá konfigurace. Systém totiž, aby se nestalo, že dám dohromady věci, které se nesnesou, pro jistotu odstraní i většinu dalších komponent a já tak musím dělat skoro všechno komplet nanovo. Ale dejme tomu, je to moje práce.

Co mě ale úplně dostalo, to byl poslední email krátce před koncem pracovní doby s žádostí o změny. Mnou vytvořenou nabídku totiž zmíněný kolega pokaždé přeposlal jednomu svému spolupracovníkovi, aby to technicky zkontroloval. Jenže ve zmíněném posledním mailu zapomněl smazat historii poznámek, které si navzájem vyměňovali. A já se tak dočetl, jak ho to už štve, jak to dlouho trvá. Nejhorší na tom údajně je, že se to tvoří v cizině... Samozřejmě ani slovo o tom, že polovina z jeho žádostí byla neúplná a s chybami.

Takže mě by velmi zajímalo, jaký je rozdíl v tom, zda se nabídka připravuje několik set kilometrů od jeho kanceláře v Čechách, nebo několik desítek kilometrů od něj, ovšem ještě v Německu. Tedy myslím kromě toho, že já to dělám přibližně čtyřikrát levněji, než by to naši společnost vyšlo právě u našich západních sousedů. Ti by totiž za můj plat ani nezapnuli počítač. Zkrátka, jak stále říkám - většina Němců je pořád stejných a to se nikdy nezmění! Když měl narážky podprůměrný dělník (v minulé práci), ještě jsem se nad tím většinou dokázal přenést, ale stejné urážky přímo od kolegů? To je trochu moc!

Možná bych ještě přimhouřil oko, pokud bych pracoval pro společnost německou, jenže tomu tak není a myslím, že ani nadlidi jako Němci nemají co kafrat do toho, jestli americká firma zaměstnává je, nebo Čechy...

Bayern...;-)

To se mi zase jednou něco povedlo. Vzal jsem si nový svetr, takový pěkně modrý a pod něj bílý nátělník. Praktické ženy už nejspíš tuší, nepraktičtí muži (netvrďte mi, že jsem jediný!:-)) možná stále ne. Celý den samozřejmě pohoda, co by se taky mělo stát!? Ovšem ten pravý šok nastal večer, kdy jsem si svetr sundal a s údivem zjistil, že můj ještě ráno krásně zářící nátělník připomíná spíš bavorskou vlajku. Změnil totiž barvu a byl nádherně modrobílý. No koho by to napadlo?;-)

Advent...;-)

Máme krátce po polovině února a já si konečně z práce domů donesl adventní kalendář, jenž jsme dostali někdy na konci listopadu od šéfky. Hned jsem se pustil do odkrývání políček. Aby to bylo lehce netradiční (jako by to v únoru nebylo už tak;-)), jel jsem opačně. Protože podobné zvyky nedržím, tedy běžně ani v prosinci, velmi mě zmátlo, že čísla nejsou srovnána popořadě a já tak strávil mnoho zbytečného času hledáním správného data. Trochu jsem si u toho i zcela nevánočně zanadával. Mohl jsem sice jet jako buldozer zleva doprava nebo naopak, ale to bych přece zkazil starou tradici!:-)) A jak jsem tak během několika minut dojídal poslední z asi dvaceti čokolád a pozoroval sníh za oknem, přiznám se, že jsem začal snít o vánocííích bíííílýýýých...:-)))

Ještě k pátku...;-)

Ještě se vrátím k pátečnímu meetingu, kvůli němuž jsem vlastně jel do Prahy. Představte si, že jsem ho nakonec málem zmeškal. Byl naplánovaný od deseti a já asi pět minut před touto dobou zaslechl volání přírody. Tedy jen velmi obrazně řečeno, aby si snad někdo nemyslel, že se teď u nás na pracovišti budou muset stavět větrolamy. Nicméně důsledkem toho bylo, že jsem dorazil pozdě. Naštěstí se ale, v podstatě jako vždy, nic důležitého neřešilo, takže mě ani nemuselo trápit, že jsem meeting málem prospal.

P.S.: Poslední věta je jako doplňovačka pro chytré hlavy, nechtěl jsem použít vulgární výraz, takže jsem pro jistotu jedno písmenko zaměnil. Nápověda - rozhodně jsem nespal..;-)

Spát se má v noci...:-)

Mít za sousedy důchodce, to je vážně za trest. Zatímco všichni "normální" lidi si tu a tam uspořádají mejdan v pátek nebo v sobotu, protože přes týden pracují, tato specifická skupina nikoli. O víkendu odpočívají, aby to třeba hned v neděli v noci mohli rozjet. Nebo kdykoli jindy, hlavní kritérium je, aby druhý den JEJICH sousedi vstávali do práce.

Zatímco v ZOO si dobrovolně vyberete, které roztomilé zvířátko chcete sponzorovat a to se na vás potom usmívá ve výběhu, v případě důchodců se vás nikdo neptá. Sponzorovat musíte všechny, povinně a za odměnu vás maximálně tak seřvou v nějaké frontě.

Ovšem abych si mohl dovolit vydržovat svého důchodce, musel bych se taky v noci vyspat, abych druhý den mohl odvést odpovídající práci. V případě těch tady za zdí to je zhola nemožné.

Tak jako už mnohokrát i dnes se u nich odehrával mejdan. To je z neděle na pondělí. Rád bych napsal v noci, jenže to by bylo poněkud nepřesné tvrzení. Začali totiž hulákat v půl dvanácté a výdrž mají takovou, že by jim ji každý druhý pařan v aktivním věku mohl závidět. Jejich večírek totiž plynně přešel do raníčku a ještě v sedm ráno se od nich pořád ozýval nepříjemný smích a křik.

Celou noc jsem se uklidňoval a říkal si, to je dobré, vydrž to, za chvilku se ozve houkání a odveze si je záchranka, protože průměrný věk osazenstva v pokoji za zdí bych podle hlasů odhadoval na 99 let, pokud započítám i stáří bytu, abych průměr poněkud srazil. Ale kdepak, mají tužší kořínek než jsem předpokládal.

Už chápu takové ty řeči, jako že mladí nic nevydrží. Nevím, jak jste na tom vy, ale já zpravidla při nějaké pařbě ráno, nejdéle tak kolem čtvrté začínám vytuhovat. Ale do důchodu se to jistě zvládnu naučit!

Abych to nezamluvil, našim sousedům uděluji dnešní Kyselou prdel! A všem ostatním se omlouvám za brutální dunění, které od nás znělo od půl desáté do půl dvanácté, ale objevil jsem skvělé album na probuzení denních spáčů - Krucipüsk 4, kde je úžasná basa a bicí, čili přesně spektrum tónů, které potřebuji...;-) Mimochodem v půl dvanácté nezavládlo ticho - to jsem jen sednul za bicí! Spát se má v noci, ne?!:-)

Koncert v Poděbradech...;-)

Na včerejší večerní zkoušce jsem se dozvěděl, že se naše slavná kapela opět vydává na velkolepé turné, které letos začíná (a zároveň končí;-)) příští měsíc v Poděbradech. Viděl bych to asi tak, že si tentokrát poněkud nezvykle vyměním struny, abych zase celé vystoupení nestrávil jako naposledy výměnou několika prasklých a taky ke slovu asi radši přijde taháček... Smutná zpráva pro všechny fanoušky - lístky už nejsou! Oni teda nikdy ani nebyly, ale takhle to zní mnohem lépe!:-)

To je pro Vás...;-)

V sobotu ráno jsem po poměrně dlouhé době šel do krámu. Kdo zná naši "sámošku" na sídlišti, určitě ví, o čem mluvím. Pokud je u pokladny přítomna vedoucí, paní S., praští vás to přes nos hned u dveří. Odhaduji, že minimálně od té doby, co tam pracuje, nepoznala její zástěra, nebo jak se ta pracovní uniforma jmenuje, pračku. Nejsem žádná citlivka, ale všechno má své hranice...

Po nakoupení všeho potřebného jsem se dostal k druhé kase, takže jsem paní vedoucí měl přímo za zády. Vzpomněl jsem si, jak podobný případ lze vyřešit - jednoduše si před nos dáte třeba voňavý kapesník. Ten by ovšem v tomhle extrémním případě nepomohl. Jediné, co by snad vonělo lépe a zmíněný odér dokázalo aspoň trochu přehlušit, by bylo balení prošlých syrečků, které jsem si bohužel do košíku nedal.

Takže příště bych to viděl tak, že v regále vezmu ještě nějaký silný deodorant a po zaplacení jej nedám do tašky, ale řeknu paní S.: "To je pro vás...!;-)"

Skleróza...;-)

V pátek jsem se zase předvedl. Hned ráno jsem se cestou z metra stavil v Hypernově na Chodově, abych si něco koupil. Jelikož jsem celý týden dělal z domova, neměl jsem hotovost, takže jsem u pokladny zaplatil kartou. Zadání PINu proběhlo úspěšně, platba přijata..., ale to znáte sami. Když jsem se blížil k práci, napadlo mě, že vzhledem k tomu, jak bylo ještě brzy, mohl bych si naproti v bankomatu vybrat peníze, abych na to nemusel celý den myslet. Ovšem vyskytl se problém. Moje paměti ROM i RAM se jaksi zablokovaly a já si za boha nebyl schopný vzpomenout na tu kombinaci čtyř čísel. Nezbylo mi, než výběr nechat na později. Tomu říkám zázrak - v obchodě se sluchátky na uších zadám PIN bez mrknutí oka a když se na to potom u bankomatu soustředím, nevzpomenu si, ani kdyby mě vraždili! Ovšem nejhorší je, že bude hůř...;-)

Šikulky...;-)

Jelikož u nás v práci v průběhu jara dojde k určitým systémovým změnám, rozhodlo se před několika týdny, že zhruba na půl roku přijmeme několik brigádníků, aby nám v době přechodu pomohli. Jedná se vesměs o kolegyně a všechny pracují v Mnichově. Úkol zněl jasně - urychleně zaučit a potom nám pomáhat. Ovšem nevím, nevím. Vzhledem k tomu, že i po třech týdnech si ještě stále pletou tlačítka myši, asi to nebude tak jednoduché. Divíte se, jak jsem na to přišel? Náš interní Talker má totiž jedno specifikum. Když chcete někomu napsat "privátně", kliknete na něj v seznamu prostředním tlačítkem a začnete psát. Pokud ale chcete prozvonit, kliknete levým. Takže to tady vypadá spíš jako v nějaké ubytovně po ránu, kde zvoní jeden budík za druhým. Nehledě na to, že mnohdy všichni čteme "privátní" zprávy všichni a ještě jsme na ně "zvonkem" upozorněni...;-)