Sáňkování...;-)

Jak jsem se zmínil v minulém příspěvku, oslava Álových narozenin proběhla o den dřív, než původně měla, ale to vůbec nevadilo. Spíš naopak.

V neděli 19. ledna ráno jsme totiž dostali zprávu, že ve východních Čechách, kde bydlí příbuzní, napadl sníh. A jelikož bylo jasné, že jde možná o jedinou letošní bílou nadílku, rozhodli jsme se během chvilky, že skočíme do auta a pojedeme si zasáňkovat.

Přiznám se, že ještě kousek před cílem jsem nevěřil, že to vyjde, protože ani daleko za Hradcem nebylo po sněhu ani památky. Ale u příbuzných už to bylo lepší. Po obědě jsme vzali sáňky a pekáč vydali se za vesnici na kopec. Sněhu sice nebylo moc, ale s troškou štěstí a snahy se jezdit dalo. Nemenší radost pak měli kluci z možnosti koulování se. Jediný problém byl, že jsme kvůli rychlému odjezdu doma zapomněli Álovy kalhoty do sněhu, takže ty normální měl hned promáčené, ale to mu ani trochu nevadilo, na topení mu potom před cestou domů stihly uschnout.

Večer jsme se pak ještě stavili u Hradce na večeři a domů jsme dorazili za tmy. A já jsem se nemohl ubránit dojmu, že bych potřeboval víkend...;-)

Ve studiu...;-)

Poslední víkend druhé lednové dekády jsem měl doslova nabitý. V sobotu 18. ledna jsem si přivstal stejně jako když jezdím do práce a vyrazil do Prahy tak jako ve všední den. Trochu mě rozladilo, že přestože je rekordní sucho, zrovna ten den u nás pršelo.

Dokonce i v Praze jsem se vydal stejným směrem, ovšem samotný cíl byl úplně jiný. S kapelou jsme totiž měli domluvený termín ve studiu na nahrávaní jedné z našich písní. A já jakožto bubeník jsem musel být na místě jako jeden z prvních, protože nejenže se bicí velmi dlouho zvučí, hlavně se nahrávají jako první. Na místě jsem přešlapoval s dostatečným předstihem, přesně jak jsem zvyklý. Trochu mě zamrzelo, že další náš člen mi teprve tou dobou napsal zprávu, že je ještě doma (přechodně naštěstí v Praze) a bude mít zpoždění. Problém totiž byl, že měl v autě všechno, co bylo potřeba. Poslal mi alespoň telefon na majitele studia a já tak nemusel mrznout venku.

Když jsme se konečně sešli, kolega nejprve nahrál podklad s metronomem, abych se měl podle čeho orientovat. Vtipné bylo, že ve zkušebně jsme taky měli metronom a shodli se na tempu 165. Ale freeware metronom do mobilu asi měří úplně jinak, takže když nám zvukař pustil sto šedesát pětku, byl to pořádný rachot, proto jsme hodnotu stále snižovali. Po podkladu jsme se pustili do přípravy bicích. Na místě se rozhodlo, že použiju studiovou soupravu, která měla dokonalý zvuk. Ovšem trochu jiné parametry, na což bylo třeba si zvyknout. Největší problém pro mě představovalo to, že jakmile se bicí postaví, obloží mikrofony a nazvučí, už se s nimi nesmí ani pohnout. Já jsem samozřejmě zvyklý si pořád stojany všelijak posunovat, třeba o centimetřík. Na to jsem tedy teď mohl zapomenout. A chvílemi mě to opravdu mrzelo, protože přestože jsem během příprav hrál dlouho, stejně to pak nebylo úplně ono.

Aby toho nebylo málo - v noci před poslední zkouškou (čili dva dny před studiem) nám napsal kytarista, že takhle to hrát nemůžeme a že se to celé musí kompletně předělat. Uznávám, že výsledek potom ve zkušebně zněl líp, ale jelikož na to bylo málo času, nebyli jsme sehraní. Stejně jako mi až tak úplně nevyhovovalo střídání zcela odlišných rytmů mezi slokou a refrénem. Mít víc času, bylo by to v pohodě. Ať tak či tak, zvukař nám stejně doporučil, ať zvolíme úplně nejjednodušší rytmus, říkal tomu "šedesátky", prý se k tomu hodí. Mimochodem bylo zajímavé, jaké znal fígle, například upravit zvuk basy pomocí šátku uvázaného přes hmatník, to by mě vážně ani ve snu nenapadlo...:-)

Po natočení bicích a jejich uklizení dorazil zbytek kapely. Ve studiu bylo poměrně těsno, ještě k tomu jsme pozvali našeho dvorního fotografa a kameramana. Já jsem se zdržel přes nahrávání basy a jedné z kytar a potom jsem využil toho, že nastala krátká pauza a rozloučil jsem se. Nakonec to bylo správné rozhodnutí, protože když jsem si konečně pustil telefon, zjistil jsem, že došlo k nějakému šumu a doma propukla oslava Álových narozenin, která původně měla být až v neděli.

Takhle jsem ji teda ještě asi z poloviny stihl.

V každém případě studiová zkušenost byla velmi zajímavá a díky trpělivému zvukaři i dost příjemná. Akorát příště by to chtělo rozhodnout se ke změně aranží dřív než dva dny před termínem, zvlášť když tu písničku hrajeme v podstatě rok ..:-)

Zimní ryby...;-)

Protože letošní zima je se svými teplotami opravdu velmi specifická, rozhodl jsem se v neděli 12. ledna, že bych se mohl věnovat typické zimní zábavě, kterou je chytání ryb.

Sice jsme ještě pořád bez našeho domovského rybníku, ovšem Labe je poměrně nedaleko a na štědrý den jsme si šplhli u tamních ryb...;-)

Hned po obědě jsem vyrazil. Poměrně na lehko, s sebou jsem si vzal jen pruty na feeder, přece jen zimní chytání je oproti tomu letnímu trošku jiné. Počasí mi přálo, sluníčko svítilo jak jen to šlo, ovšem já jsem se nenechal zmást a vzal si s sebou hodně oblečení.

Předem vyhlédnuté a vytipované místo u vody bylo volné, jediná nevýhoda byla tradičně cyklostezka, která asfaltem zdobí oba břehy našeho veletoku. Vzhledem k lákavému počasí připomínala spíš velmi frekventovanou dálnici.

Tu a tam se mnou někdo prohodil pár slov, nejdéle pak starší pán, který se zmínil o jiném rybáři, který přesně na tomto flíčku seděl o den dřív a za celé odpoledne neměl ani popotažení. Skvělé vyhlídky. Nutno podotknout, že v mém případě to dlouho vypadalo na stejný scénář. Popotažení sice pár přišlo, ovšem ani jednou to nebylo na zaseknutí. Až asi po dvou hodinách se jeden z prutů prudce ohnul doprava (nahazoval jsem vpravo kvůli proudu) a zásek seděl. Za chvilku jsem měl venku první letošní rybu. U jemného feederu je výhoda, že ať člověku zabere cokoli, vždycky je to boj, neznalí kolemjdoucí pak podle ohnutého prutu čekají kdoví jakého obra a pak jsou většinou zklamaní. :-) Já byl ovšem nadšený zimní šupinatou dvaačtyřicítkou a po vyfocení jsem tlouště vrátil zpět. Fotku jsem ani tak nedělal kvůli sobě, ale proto, abych mohl klukům doma ukázat, jak to šlo. Znovu jsem nahodil, akorát jsem měl rozepsanou zprávu s fotkou, když přišel další záběr. Ani ne deset minut po tom prvním. Perfektní. Na zimu paráda. Tentokrát čtyřicítka cejn. Pak jsem si jen přál, aby mi aspoň trochu oschnul podběrák, přece jen v autě to pak docela zasmrádne. To se moc nepodařilo, ale protože se čas nachýlil, začal jsem raději balit, abych nakonec nemusel uklízet za tmy. Ačkoli jsem seděl na sluníčku a po příchodu mi bylo fakt teplo, nakonec jsem na sebe navléknul úplně všechno, co jsem měl s sebou - takže jsem končil ve třech tričkách, třech mikinách a zimní bundě. A bylo mi tak akorát.

Ovšem celkově spokojenost...;-)