Ajťák...;-)

To jsem se zase předvedl v práci! Hned ráno jsem začal kontrolovat na všech svých oblíbených informačních serverech, co nového se přihodilo, abych byl v obraze, když po chvíli se mi přerušilo spojení. Za pár minut zase naskočilo, nevěnoval jsem tomu tedy žádnou pozornost, jenže po chvíli opět chyba spojení. Kolegyně mi říkala: "To je tady normální, to za chvíli naběhne." Jenže asi po dvou hodinách jsem si říkal, že to asi zase tak normální nebude, zvlášť, když všem okolo všechno fungovalo a zavolal jsem našemu správci sítě. Ten povídá: "No jo, máte pravdu, vy vůbec nejste online!" Pak mi řekl, že teda přiběhne a ať zatím zkontroluju, jestli nevypadl kabel, nebo jestli po něm nejezdím židlí. Napadlo mě, no jasně, jsem dělal u světové IT firmy, tak asi budu tak blbej, abych vytáhl kabel a divil se, že to nejde. Nicméně jsem se podíval zezadu na počítač a fakt jo. Kablík se tam jen tak kýval… Jak já mohl skoro rok předstírat, že rozumím počítačům?!;-)

Zodpovědný úkol...;-)

Od tohoto týdne slyšíme! Přede mnou je tedy první velký otcovský úkol a hned velmi zodpovědný - musím uklidit všechna nevhodná a závadná cédéčka jako jsou lidovky, dětské písničky atd…;-) a připravit jen taková, která usměrní dobrý vkus potomka. Takže od teď u nás budou znít jen Tři sestry, Die Toten Hosen, Alkehol a když budu mít jó hodně romantickou náladu, pak dejme tomu Škwor…;-)

Na ultrazvuku sebou prý neskutečně mele a bez přestání zběsile mává všemi končetinami. Zatímco doktoři si chybně myslí, že je zkrátka živější, já mám jasno. Tomu se totiž říká POGO!;-)

Cena za volno...;-)

Ono by se mohlo zdát, že teď mě čekají tři doslova úžasné týdny. Ptáte se proč? Protože celkem třikrát za sebou budou mít jen čtyři pracovní dny. Bohužel, jak už jsem se tu jednou zmínil, zase taková výhra to pro mě není, protože máme na přípravu celého časopisu jen čtyři dny a to není moc, takže cena za volno je poměrně vysoká a radši bych snad chodil do práce…;-)

Malý pátek...;-)

Jsem pesimistický realista, proto se mě zpravidla netýkají žádné optimistické vyhlídky ani názory na svět. Podobné nesmysly se mi vyhýbají velký obloukem. Pracovní týden pro mě kalendářně končí v pátek, ale už když dorazím domů, jsem preventivně nešťastný, protože si uvědomím, jak rychle ty dva volné dny utečou a zase bude pondělí. Pak jsou ale různí optimisté, kteří už od pondělka vyhlíží konec týdne. A pomáhají si k tomu různými "berličkami." V pátek už je podle nich v podstatě víkend a čtvrtek nazývají malým pátkem. Dejme tomu, že dnes udělám výjimku a budu se tímto heslem řídit taky. A protože nás čeká prodloužený víkend, "pátek" je vlastně už zítra. Takže malý pátek zákonitě nastal dnes!;-)

Nepochopím...;-)

Na světě jsou věci, které asi nikdy nepochopím. Dnes po poměrně dlouhé době pršelo (což já samozřejmě vítám - tedy tu dobu bez deště.;-)) První a na celé odpoledne poslední přeháňka přišla už někdy po obědě. Pak byl klid. Tedy až do večera. Největší průtrž se totiž spustila pět minut před šestou. Já dělám do šesti a potom jdu na tramvaj. Takže jsem zmokl.

Najde se někdo, kdo mi dokáže rozumně vysvětlit, jak je možné, že končím-li v šest, začne pršet těsně před tím, zatímco když jsem donedávna dělal do pěti, začínalo zásadně pršet těsně před pátou?

Za odměnu víkend za trest...;-)

Několik let budované plány se mohou zbořit během pár vteřin. Naprostá tragédie! Od roku 2000, kdy se prvně konal narozeninový koncert Tří sester pod názvem Barvy léta, jsem ještě nikdy nechyběl. Ať bylo jakékoli počasí (a že jsem tam kromě sněhu zažil vše - od tropického vedra, přes velkou zimu, neuvěřitelný déšť až po bouři s větrnou smrští, která předčasně ukončila produkci!) V podstatě s tou akcí počítám tak nějak automaticky každý rok. Sice si pokaždé říkám, že jestli bude pršet, zůstanu doma, ale nakonec stejně vyrazím. Ovšem letos NE!

Jak jsem se dozvěděl, v květnu pro nás zaměstnavatel připravil jakýsi víkend za odměnu. Jo za odměnu, za trest je to! Koná se to totiž přesně v tentýž víkend jako Tři sestry. Přiznám se, že ani nevím, kde se to bude odehrávat, protože jakmile jsem se dozvěděl datum, zatmělo se mi před očima, přišly na mě mdloby a přestal jsem vnímat. Co když to bude poslední koncert?;-)

Vlastně o nic nejde...;-)

Nó, tak dnes jsem zase přibližně půlku (možná spíš třičtvrtě;-)) pracovní doby měl celkem pohodičku, kdy jsem si "pouze" vymýšlel témata a čekal, než mi grafici připraví podklady k článku, aby byly podle mých představ. A druhá půlka (možná spíš třetí čtvrtka;-)) doby byla ve znamení zuřivého psaní, mazání, upravování… Bohužel jsem to nakonec nestihl dopsat, ale problém by to snad neměl být. Do práce přicházím dopoledne (pro Pražáky ráno;-)) s velkým předstihem mezi prvními, takže to zítra hned nějak dopíšu. Přede mnou chodí vlastně "jen" nadřízená, tak co...;-)

Reklamy...;-)

Tak já vážně nevím, ale asi jsem divný. Většinou v televizi bývá zachycována realita, pominu-li různé sci-fi filmy, případně tiskovku ČSSD...;-) Ovšem nevím, jak vy, ale pokaždé jsem doslova u vytržení z přitroublých reklam. Především ty na prací prášky a další čistící prostředky zaručeně nezklamou. Pokaždé si můžete být jisti, že větší blbost už by snad nikoho ani napadnout nemohla. Vážně netuším, jak jste na tom vy, ale mně se teda ještě nikdy nestalo, že bych běžně v kabelce;-) nosil Palmex intensive, abych ho vítězoslavně ukázal kamarádce či kamarádovi, kteří sice v obchodě našli to pravé tričko, ale to je bohužel zamazané od rtěnky. Paní Heřmánková je ale evidentně připravená i na takovou situaci.

Co si tak vzpomínám, ještě se mi nepřihodilo ani to, že bych přišel na návštěvu, kde by hostitelka, celá nešťastná z toho, že má šmouhy na umytých oknech, nadšeně zajásala, kdybych jen tak mimochodem vytáhl lahev Clinu, kterou přece běžně nosím na návštěvy s sebou stejně jako třeba kapesník, mobil, nebo co já vím lahev jaru...;-)

Vzhledem k tomu, že televize často udává i trendy, doufám, že časem všichni nezačneme nosit batohy, abychom byli VŽDY PŘIPRAVENI...;-)

V podstatě nudný den...;-)

Ráno ve mně pořádně zatrnulo. Nemohl jsem se totiž dostat do práce. Opět systém u vstupu neuznal moji kartu. A to jsem, prosím, byl dnes oblečen docela slušně, ne jako minule!;-) Když jsem tam tak marně čekal, než se čtečka vždycky připravila k dalšímu pokusu, vzbudil jsem už rozruch i u ochranky. Jejich poznámky, jestli nemám kartu falešnou jsem přešel s nenuceným úsměvem, spíš mě napadlo - aha, to si mě tady dlouho nenechali. Asi desátý pokus konečně prošel. A já na příhodu z rána mohl zapomenout.

Jenže když jsem odpoledne dopsal jeden z článků a chtěl ho uložit, nešlo to. Všem ostatním to funguje, jenom mně zase ne. Že prý nějaká chyba v komunikaci se serverem. Nakonec jsem svůj výtvor uložil jinam a chtěl soubor překopírovat tam, co má být. Bohužel, opět bezúspěšně. Nezbývalo než to uložit na úplně jiné místo, pod jiným názvem a všem to vyřídit. Zase jsem byl za pitomce, který ani neumí uložit soubor!;-)

Abych to nějak uzavřel - jak jsem se ráno nemohl dostat do práce, večer jsem se zase nemohl dostat z ní. Ne kvůli technice, ale opět se nám protáhla porada, takže jsem domů jel později.

Duben...;-)

On ten duben je velmi podobný únoru. Pořád má někdo něco. Jediná výhoda snad je, že mezi těmi (ne)šťastlivci jsem i já sám. Takže když jsme včera odpoledne byli popřát u našich, dal jsem si trochu vína. Pak ještě… No, znáte to. Nakonec to dopadlo tak, že jsem ovíněn v půl sedmé dorazil na zkoušku od pěti.;-) Že jsem se občas přehmátl, to není žádný div, kdo by se v tolika strunách vyznal, ale dokonce jsem se dočkal i uznání od pana O., který se na mě užasle podíval právě po písničce, v níž jsem se nemohl chytit a pravil: "Fascinuje mě tvoje přesnost hry!";-)

Tekuté bylinky...;-)

V sobotu jsem musel doma ukázat, kdo tady nosí kalhoty a prosadit, že v ŽÁDNÉM případě se nebudu léčit něčím tak odporným, jako je čaj. Prý že v něm jsou bylinky, no to určitě! Za posledních 30 let jsem měl čaj naposledy, když mě loni dva dny před odjezdem na koncert do Mnichova přepadla chřipka. To jsem byl ochotný udělat výjimku, ale teď? Vždyť to by byla vražda. Nakonec mi nezbývalo než manželku přesvědčit, že v grogu (1:1;-)) je taky plno bylinek…;-)

Narozeniny...;-)

Sobotní večer se jinak nesl ve znamení oslavy narozenin pana O. Měli jsme v plánu zdržet se jen chvíli, ale nakonec jsem byl překvapený, jak rychle čas letěl, takže jsme zůstali o něco déle. Teď už se tady taky můžu zmínit o dárku, který jsem kupoval v pátek. Pan O. totiž miluje pomerančové Tic-Tac a tvrdí, že se nemůže ubránit, ale jak otevře krabičku, hned ji celou sní. No, koupil jsem skoro čtvrt kila Tic-Taců v těch velkých krabičkách a nesnědl…;-) Ovšem na mě mladá prodavačka u kasy koukala jako na exota. Že tyhle bonbóny mají osvěžovat dech je jasné, ale když viděla tu zásobu, chápavě se na mě podívala, jako by mě litovala, že mám v puse hnůj…;-)

Dort...;-)

Včera jsem byl u rodičů a tam na mě taky čekaly nějaké dárečky. Největším překvapením ale pro mě, jakožto fanouška Tří sester, byl rozhodně velký dort s jejich logem. To si teda u mě máma šplhla!;-) No a když už se tu celý víkend věnuju zdravé výživě - v sobotu jsem dostal druhou várku chlebíčků a zdravá zelenina z nich už začala působit, skoro mě přešel kašel!;-)

Kašlu na spánek...;-)

Dnešní noc byla vážně dlouhá. Dostal jsem takový záchvat kašle jako už dlouho ne, v podstatě jsem místo dýchání kašlal a nijak se to nedalo zastavit ani ztlumit. Až teprve někdy kolem čtvrté se to uklidnilo, poté, co jsem si nacpal plnou pusu mentolových extra silných bonbónů. Ono mi taky nezbývalo nic jiného, protože kdybych býval zakašlal, mělo by to účinky jako kulomet…;-)

Zdravá výživa...;-)

Včera, jak jsem se tak nacpal těmi chlebíčky, uvědomil jsem si důležitou věc. Nevěřte zakomplexovaným dietologům, vždyť na nich jsou samé zdravé suroviny! Plno zeleniny (paprika, okurka), mléčné výrobky (sýr), vejce, vitamín C v bramborách (v bramborovém salátu), bílkoviny v šunce... A protože platí fyzikální zákony, je jasné, že čím víc zdravých potravin sníte, tím zdravější budete!;-)

Poděkování...;-)

Děkuju všem, kteří mi popřáli k mým třicetinám (no co koukáte, měl jsem třicátý svátek, ne, takže vlastně zase takové malé jubileum?!;-)) Ještě dokonce v průběhu včerejšího večera mi chodily zprávy i od lidí, od nichž jsem to ani nečekal, mnohdy jsem na ně i zapomněl a dokonce třeba smazal jejich čísla.

Psaní, psaní, psaní...;-)

Jelikož mi psaní vůbec nejde, nedokážu dát dohromady kloudnou větu;-), nestačí mi, že se tím živím a od rána nedělám nic jiného, navíc po večerech ještě píšu blog a udržuju pravidelnou korespondenci s přáteli (od změny práce už ne s nepřáteli - zdravím pana O;-))) Aby toho nebylo málo, ještě jsem opět po nějaké době napsal příspěvek do našeho místního plátku;-), abych tak zvýšil jeho prodejnost. Kolik úderů je tak průměrná životnost klávesnice?;-)

Ideální den...;-)

Tomu říkám skvělý pátek! V práci celkem klid, napsal jsem "jen" jeden velký článek, vymyslel poměrně dost témat pro příště (i když už teď je mi jasné, že 90% z nich mi nebude schváleno;-)), ale hlavně, asi že jsem dnes ten oslavenec, byli na mě všichni hodní a mohl jsem jít domů o celou hodinu dříve! A to se mi vážně líbilo…;-)

Doma na mě potom čekal úžasný dárek. Bohužel mi nevydržel moc dlouho. Tedy ne, že by se nějak rozbil…

Ještě by tam pro úplnost asi měla být třetí fotka, ale to jsem nakonec zcenzuroval. Ostatně jak by se vám líbilo koukat se na mě rozvaleného, jak se nemůžu pohnout?!;-)

Koncert ještě jednou...;-)

A téma koncertu ještě jednou, tentokrát poněkud vážněji (vlastně asi ne.;-)) Začíná se nám rýsovat další letošní vystoupení. V létě o prázdninách. Už jsem se začal radovat, že konečně někdo zohlednil naše nároky a nutnou kapacitu pro všechny fanoušky a my tak vystoupíme na tom slavném místě, které se bude stavět na Chodově kvůli koncertu Madonny. Bohužel potom jsem spadnul z výšin dolů a zjistil, že ta naše ostuda by se měla konat v Ratenicích. Každopádně jsem se doslechl, že už máme prvního člena omluveného (nebo vymluveného?! ;-)), takže kdo ví, jak to nakonec bude…;-)

Koncert?!;-)

Je to zvláštní, ale když jsem byl naposledy na regulérní zkoušce (uznávám, že už je to dávno, ale já se přece nemusím zahazovat nějakým zkoušením a cvičením, až se to kluci pořádně naučí, zase přijdu;-)), myslím tedy regulérní zkoušku, kde jsme byli všichni (teda vlastně nebyli, když jsem chyběl;-)), ale aspoň se zúčastnilo množství větší než malé, dozvěděl jsem se, že naše vystoupení v Poděbradech Na jízdárně zanechalo ohromný dojem a údajně by tam o nás měli opět zájem. Sám to nechápu, asi to musí být masochisti, nebo vážně nevím, proč si takhle chtějí dobrovolně ubližovat…;-)

Můžeš mi sem jít pomoct?;-)

Ráno jsem si jako vždy šel koupit pití. Otevřené dvě kasy, u každé stáli asi dva lidé. Vybral jsem si tedy jednu a čekal, až na mě přijde řada. Samozřejmě, jako vždy jsem zvolil špatně. Slečna, která byla právě na řadě si totiž chtěla koupit na terminálu sazky vstupenky na Tinu Turner. Jenže měla přesné přání, kde sedět a samozřejmě žádnou rezervaci. Podle mých zkušeností to nejde, protože systém sám zvolí místo, ale to je vedlejší. Když jsem pochopil, že to bude na dlouho, přesunul jsem se k druhé pokladně, kde už mezitím stihla prodavačka obsloužit asi dvacet lidí. Už jsem byl téměř na řadě, peníze jsem měl připravené úplně přesně, jenže ta druhá stále zápasící s terminálem kvůli vstupenkám na ni zavolala: "Prosím tě, můžeš mi sem jít pomoct?" Já myslel, že mě klepne…;-)

Trapas...;-)

To jsem se zase dneska v práci předvedl. Na mém místě dřív seděla jedna kolegyně, která se potom přesunula do protějšího koutu místnosti. Poměrně často jí chodí různé "úplatky", pro něž musí běhat na recepci. Nejprve jí ale vždy zavolají, že tam má zásilku. Bohužel používají její původní linku, teď tedy mojí. Dnes jsem se rozhodl, že jim oznámím, ať si to opraví a abych byl připravený, poznamenal jsem si její novou linku do bloku. Bohužel na stránku, na niž si píšu všechno možné. Když pak zazvonil telefon, řekl jsem jako vždy, že kolegyni vyřídím, že má jít dolů a jestli by si mohli změnit její číslo. Nadiktoval jsem to z poznámek. Odpoledne potom jiná kolegyně, co sedí vedle mě zvedne zvonící telefon a ptá se mě, jaké že má tamta číslo. Jako vždy připravený frajírek povídám, že jí to řeknu úplně přesně, mrknul jsem na počmáraný papír a telefon oznámil. Po chvilce jsem si ale uvědomil, že to je linka na našeho správce sítě, kterou jsem si zapisoval minulý týden. Samozřejmě bez jakéhokoli nadpisu či jména. Opravil jsem se tedy ještě rychle, ale v tu chvíli mi bylo jasné, za jakého trotla jsem musel být a hlavně, jak asi musel koukat ten správce, když ho někdo pořád honil na recepci…;-)

Osobní údaje...;-)

Když už nic jiného, je s těmi našimi politiky alespoň legrace, to se jim nedá upřít. Poslanci z kontrolního (!) výboru chtěli znát důvody, proč Kalouskovo ministerstvo vybralo pro státní zakázku za více než dvě miliardy korun právě firmu IBM. Odpovědí jim nejprve bylo oznámení, že jde o obchodní tajemství. S tím se samozřejmě "kontroloři" nenechali odbýt, proto se na resort obrátili znovu. Tentokrát s dovětkem, že všechny OSOBNÍ údaje, které by se daly považovat za obchodní tajemství, mohou být začerněny. Tato žádost již byla vyslyšena a poslancům se do rukou dostala podrobná smlouva o pěti stranách, ale cosi na ní nehrálo… Jak že je to s tím vlkem, který se nažral?!;-)

Pokud chcete celou smlouvu prostudovat detailně, zde máte příležitost: http://www.tyden.cz/fotogalerie/jak-kalousek-utajuje-dokumenty/

Léky…;-)

Jak jsem tu už lehce naznačil, jsem tak trochu nemocný. Asi se na mě podepsaly koncerty z minulého týdne, i když to zarputile odmítám nahlas přiznat!;-) Každopádně mě bolí v krku, mám rýmu, děsný kašel a možná i teplotu. Kvůli kašlání navíc v noci nemůžu spát, takže pak jsem do toho ještě unavený. Koupil jsem si nějaké léky, a ráno jsem si je nasypal k těm, které beru normálně do víčka od jedné ze skleniček. Jak jsem tak na tu pestrobarevnou nadílku koukal, uvědomil jsem si, že těch tablet už jím tolik, že snad klidně můžu vynechávat snídani, protože tím množstvím s přehledem zaženu hlad…;-) A místo kafe to pak ještě zapiju sirupem na kašel!;-)

Zázračné schopnosti…;-)

Ještě si tu vyřídím jeden soukromý účet… Prosím vás, kdo ho znáte, dejte si velký pozor na pana O.! Loni v létě, už nevím, o co přesně šlo, nejspíš nějaká hospoda, zkrátka nechtěl tam jsem s ním jít. Za chvíli mi poslal proklínací SMS, že mi přeje, abych se za to pos*al… Ale abych to zkrátil, do dvou dnů jsem onemocněl jakousi střevní chorobou a dva týdny nevstal ze záchodu. Celkově jsem na neschopence strávil skoro celý srpen. Včera jsem si z něj dělal ve vlaku legraci, že si neumí zavázat tkaničky, protože se mu venku asi třikrát rozvázala. Já s tím nikdy problémy neměl, ovšem když jsme vystupovali, všimnul jsem si, že se mi taky rozvazuje. Dneska ráno cestou do práce se mi rozvázala dokonce dvakrát - během půl hodiny! Takže prosím vás, ve vlastním zájmu neberte tohohle pána na lehkou váhu, rozhodně si z něj nedělejte legraci a neodmlouvejte mu, ať ho nerozzlobíte. Má zázračné schopnosti…;-)

Svátek...;-)

S dovolením zneužiju místečka a přihřeju si polívčičku na svém písečku (ale jsem normálňoučký, vážně!;-)) Jedná se o děsně důležitou záležitost. Podívejte se, prosím, do kalendáře a všimněte si, kdo má tento pátek jmeniny. Hotovo? Takže dárky mi můžete posílat poštou, nebo PPL, v nejhorším beru i Messengera. Taky bych rád připomněl, že třeba někdo takového jména má rád chlebíčky a tohle je přece bezva příležitost, jak mu je nenápadně vnutit. Rozumíme si?;-)

Psovodi...;-)

Jednu věc jsem při svých cestách městem nemohl přehlédnout. A to nadměrný výskyt psích (alespoň doufám) hromádek. Ačkoli to moc často nedělám, zamyslel jsem se a tak nějak se mi to v hlavě sesumírovalo. Nějakou dobu zde máme opět jakousi domobranu placenou z městských peněz, nebo-li psovody, kteří by měli dbát na pořádek ve městě. Kolik peněz město má, se samozřejmě odrazilo na kvalitě bezpečnostní služby. Nechci nikomu sahat do svědomí, ani nijak machrovat, ale přece jen - při pohledu na vysloužilé "šerify", které si dost často z dálky spletu právě s těmi, proti nimž mají bojovat, se dost často ptám, jestli tohle bylo skutečně nutné... Vysloužilé "vazby" dbající na naši bezpečnost mají mnohdy problém vůbec udržet své psy na uzdě, tedy na vodítku. Každopádně, abych uzavřel téma, jímž jsem tento příspěvek začínal - jak jsem tak kličkoval mezi těmi hromadami, uvědomil jsem si, že časově se až podezřele shodují právě se začátkem služby psovodů (mimochodem, doufám, že tento výraz zahrnuje taky případy, kdy pes vede svého pána, kam chce!;-)) Nechci šířit žádné poplašné zprávy, ale zase tolik velkých psů u nás po náměstí nechodí!

Ještě jednou k TýTý...;-)

Dnes jsem v práci při shánění informací přelétl také diskusi na stránkách Novy, týkající se sobotního vyhlašování cen TýTý. Kromě téměř stoprocentní nespokojenosti s Lucií Borhyovou jsem opět žasl. Jak máme u nás chytré a hlavně intelektuálně založené diváky. Posuďte sami z několika příkladů, u nichž jsem si neodpustil vlastní reakci.

"Nesleduji tyto "žoviální" pořady Novy a při přepínání programů jsem se utvrdila proč." (Jiřka 19:57 19.04.2009) Jiřko, proč tedy přepínáte na Novu, když víte, jak příšerný "žoviální" pořad tam právě běží?

"Ten pořad jsem kvůli Borhyové nemohla dokoukat do konce, opravdu se to nedalo vydržet a musela jsem přepnout." (Hriana 12:48 19.04.2009) Hriano, nemohla dokoukat do konce? Snad proto, že jste v devět musela přepnout na kvalitní hodnotnou zábavu na ČT 1 Hon na myš, nebo dokonce v tu samou dobu na ČT 2 na český film z roku 1966 Konec srpna v hotelu Ozon? Proč jste si po shlédnutí upoutávek, v nichž Borhyová s Gondíkem zvala ke sledování, rovnou nevzala třeba knihu od Victora Huga nebo nešla do Národního divadla na operu?

"Na verejnopravni Slovenske televizi obdobny program OTO 2008 byl 1000x lepsi - krasna moderni scena, vtipne prispievky, neokoukane napady, zadne reklamy a sponzori. NOVA se muze ucit na Slovensku jak delat zabavu." (mark 10:38 19.04.2009) Marku, proč si tedy nepočkáte na další ročník priameho prenosu pri príležitosti vyhlásenia výsledkov ankety o najpopulárnejšiu osobnosť televíznej obrazovky? Navíc v sobotu jste mohl sledovat Poštu pre teba (Jednotka), nebo dokumentárny film Strach pred bohom na Dvojke a nekazit si dobrý vkus.

"…no a že jsem musela přepínat,aby mi z Lucky nepraskla hlava....to sem asi nebyla sama." (divačka 09:07 19.04.2009) Divačko, tvrdíte přepínat, nikoli přepnout… To znamená, že když vám hlava splaskla, opět jste se dobrovolně vrátila ke sledování nesnesitelného pořadu? Jak často chodíte do SM salónu? Tedy pokud jste nepřepínala jen během reklamních přestávek.

Na závěr snad nmohu zvolit přesnější příspěvek na shrnutí: "Je to trapny bo nevyhral Martin Písařík....šmejdi. Bo on je nejlepsi ni?!!!!!!!!!!!!!!!!!!" (Nikol 16:14 19.04.2009) Nikol, máte pravdu, bohužel si Martin zatím nevzal Pomejeho...

Zavřeli nám kavárnu...

...a dozněl zvuk kovadlin. I tak by se dal volně parafrázovat hit jedné z mnoha kapel, jež se vystřídaly na pódiu klubu Rock Café (mimochodem, také naše banda se tam před lety zcela drze vetřela, to ještě v době, kdy se hrálo nahoře.)

V poslední době rozhodně jeden z mých nejoblíbenějších hudebních svatostánků s výborným zvukem, skvělou dostupností (centrum) musel od středy ukončit pořádání koncertů. Před nedávnem byl celý prostor odhlučněn (dle dostupných informací za 4,5 milionu korun) a přesto hygienici zjistili překračování limitů. Hlavním problémem se údajně ukázalo, že kancelářské prostory nad klubem byly přebudovány na byty. Možná pro neznalé nebude od věci lehce popsat, jak to v Rock Café vypadá. Po rekonstrukci se veškerá hudební produkce pořádá v suterénu, kam se musí ještě sejít po dalších schodech. Posedět se dá samozřejmě i nahoře a rád bych dodal, že už tam toho zezdola není moc slyšet. Jak to tedy musí vypadat ještě o další patro výš? Policejní hodinka byla navíc vždy přísně dodržována a kapely končily neúprosně nejdéle v deset. Přímo naproti přes hlavní silnici sídlí klub Vagon. Ve stejně zastavěné lokalitě, koncerty v něm začínají kolem půl desáté, trvají do pozdních hodin a nikomu to nevadí... Že by to bylo tím, že byty nad Vagonem byly prodány klasicky, dle tržních podmínek, za odpovídající cenu? Jak totiž vyšlo najevo, bytové jednotky nad Rock Café se prodávaly za 600 tisíc, což je na centrum Prahy směšné. Údajně právě kvůli umístění nad rockovým klubem. Jak naskočí jejich cena poté, co klub zanikne, je asi víc než jasné. Někdo se bude mít dobře...

Vím, že láteření jednoho Pařánka nic nezmůže, a proto nezbývá než zvolat - věčná škoda!

Technický specialista...;-)

Sám nevím, co mě to napadlo, ale o víkendu asi v jedenáct v noci jsem najednou dostal skvělý nápad. Podívám se, jestli se mi podaří naladit nové programy. Jenže to jsem neměl dělat. Samozřejmě jsem rozladil všechno, co dosud fungovalo a za živého (ani mrtvého) boha jsem nemohl naladit alespoň původních několik desítek programů. Asi po hodině se mi to konečně podařilo, ovšem za tu cenu, že všechny jsou úplně na jiných pozicích, než byly automaticky uloženy původně. Takže já, který jsem si téměř za rok konečně zapamatoval - Prima 60, Nova 27 a Óčko 1, se musím všechno přeučovat znova, protože přenastavovat manuálně 150 programů - to už si snad radši na televizi nalepím tahák...;-)

Zvláštní den...

Včera byl vůbec zvláštní den. Nejen že mi doma nešel internet. Já jsem ještě k tomu přijel pozdě. Zcela výjimečně se nám totiž protáhla tradiční pondělní večerní porada a já se tak z práce dostal o hodinu a půl později. Naštěstí se jednalo o výjimku (tedy doufám;-)), protože shodou okolností a povinností toho bylo právě včera hodně a nic se nemohlo posunout. Za odměnu jsem pak už před odchodem viděl reklamu, která poběží až od středy!;-) Jo a ještě si jen tak lehce rýpnu, bohužel z pracovních důvodů nesmím konkrétně - nevěřte všemu, co různí bojovníci hrdinně prohlašují v přímých přenosech, mnohdy je to potom úplně jinak, což už tak hlasitě nevykřikují, ale účel oslovit miliony lidí a zapůsobit na ně určitým způsobem je splněn...

Opět technické problémy...

Ono to možná už bude vypadat jako výmluva, že se mi jako vždycky nechce psát, tak to svedu na počítač, ale včera jsem opět nemohl aktualizovat, protože nám zase nešel net. A přitom bych zrovna aktualizoval, až bych brečel, tolik jsem toho měl na srdci!;-) Takže opět se zpožděním, vy si to nějak určitě zvládnete přebrat…;-) Mimochodem provider dnes dorazil a vše uvedl profesionálně do pořádku, občas se dějí zázraky, kterým nerozumí ani on…;-)

TýTý 2008

Včera večer jsem se "pracovně" díval na vyhlášení cen TýTý a přiznám se, že jsem byl dokonale v šoku. A to v okamžiku, kdy moderátoři vyhlásili vítězku kategorie Zpěvačka. Myslím, že Pomejeho to stálo hodně peněz než všem známým nakoupil karty do telefonů, aby mohli hlasovat, když podle herního řádu byl počet zpráv z jednoho čísla omezen na 30. No, ale aspoň úchylové získali možnost podívat se na vykukující zvěřinec na hrudi této staré mladé v příšerném modelu a zkontrolovat tak, zda na jarní zahraniční dovolené domluveně tajně vyfocení přežvýkavci tohoto blonďatého skotu jsou skuteční, nebo šlo o fotomontáž...;-)

Škoda, že spolu se zrcátkem vítěz nezíská také finanční odměnu, třeba by pan manažer konečně splatil část svého šedesátimilionového dluhu (samotná částka + úroky), k čemuž se nemá, protože už několik let hlásí nulový příjem. To se dá samozřejmě poznat i ze sociálního způsobu jeho života…;-)

No, co se dá dělat. Upřímně, mezi námi, mně už přijde dokonale na hlavu třeba jen to, že se ještě v půlce dubna udělují ceny za uplynulý rok…;-)

Zóna A, Slobodná Európa, Brain Drain - Matrix, 16.4.2009

Začnu-li tím, že jsem byl na koncertě u příležitosti 45 let, pak nejspíš většina z vás nechápavě zavrtí hlavou, co mě vedlo k tomu, abych šel na vystoupení Josefa Zímy.;-)

Celé je to ale trochu jinak. Slovenská Slobodná Európa slaví 20 let a Zóna A dokonce 25 a tomu, kdo má po ruce kalkulačku, už možná začíná svítat. Ano, jelikož jde o dvě nepřehlédnutelné ikony punkového nebe, rozhodly se svá výročí spojit a slavit na společném turné. Za takový nápad nezbývá než pochválit!

Deset minut po osmé na pódium přiběhla parta puberťáků, kteří si říkají Brain Drain. Začal jsem přemýšlet, kam se uklidím, ale to jsem se přepočítal. Ačkoli čistě technicky by se pár chyb našlo, jejich krátký setík byl příjemným překvapením. Včetně dvou coververzí. Myslím, že o nich ještě uslyším. Po půlhodince se vytratili. Nejvíce oceňuji jakousi skromnost, nebo aspoň na mě kluci nepůsobili jako nafoukané hvězdy. Možná i já bych se tak nakonec tvářil, kdybych mohl předskakovat takovým esům…;-)

Po nezbytných úpravách se na pódiu objevila téměř kompletní sestava Slobodné Európy. Ještě před pár měsíci by kompletní byla, jenže kapela se nám rozrostla. Bohužel posila Sveťo se omluvil ze zdravotních důvodů. Chvíli se ještě čekalo střídavě na basáka a bubeníka, ale asi ve 21H10 už Whisky pozdravil a oznámil Golden Beach. Zatímco při úvodní skladbě bylo publikum ještě poněkud v klidu, hned od následujícího čísla propuklo doslova šílenství. V playlistu došlo od minule k několika změnám, prvně naživo zahráli třeba Za 5 minut 12, ale zazněla také úplná novinka, bohužel teď si nevybavuju název. Každopádně jsem ji přijal trochu rozpačitě, protože se mi zdála taková jiná. Bráním se tomu zuby nehty, ale označil bych ji dokonce za muzikálovou. Jinak ale Slobodka zahrála standardně skvěle a jediné, co se dalo vytknout, bylo neuvěřitelné vedro. Basák Braňo opět občas pronesl některé ze svých nečekaných mouder, jako když 'chtěl využít pauzy k tomu, aby řekl, že toto je Whisky a s ním stojí i padá celá Slobodná Európa a on je neskutečně šťastný, že může hrát po jeho pravé straně…';-) Bohužel skleróza funguje, takže vám nepovím, ve které přesně, ale v jedné písničce se na pódiu objevil Koňýk a Tuleň ze Zóny a zazpívali sbory. Po jejich odchodu Whisky zažertoval, že 'tímto se s vámi pro dnešní večer loučí Zóna A.' Po hodině se přiblížil závěr, takže potom ještě dva přídavky, z nichž v Deti a heroin měl Whisky trochu okno na začátku, co se textu týče. Jinak jsem měl takový pocit, že Whisky byl ve velmi dobré náladě, protože docela nezvykle často žertoval. Hlavně tedy využitím slovního humoru, jako že třeba oznámil poslední písničku (lidi začali pískat)… z našeho prvního alba.

Přiznám se, že jsem měl trochu obavy, že ze Zóny toho zase moc neuvidím, přece jen její poslední koncerty mě dvakrát nenadchly právě chováním naživo. Tentokrát však nedošlo k žádnému zbytečnému zdržování a dávání najevo, kdo že jsou ty hvězdy. Krátce před třičtvrtě na jedenáct tak Koňýk a spol spustili poněkud překvapivě "budovatelskou" Nech žijeme. Z výběru písní jsem byl doslova nadšený. V programu byla naprosto rovnoměrně zastoupena všechna alba a starší hity se zcela pravidelně střídaly s novějšími. Namátkou - Útok na špicu hitparády, Nič, dokonce i SKA Ludia v pohybe. Při kytarovém úvodu Nebuď hlúpa si zpěvák vyměnil místo s bubeníkem, který potom začal zpívat první sloku, zatímco Koňýk se za bicími pořád připravoval, odhodlával, ale nakonec se zahrát neodvážil. Vrátili se tedy každý tam, kam patří a písnička propukla v pekelném tempu.

Narozeninový koncert byl skvělý. Vytknout se dá snad jen již jednou zmíněné neskutečné vedro, poměrně hodně lidí a s tím související fronty a v neposlední řadě zvuk. Nemůžu si pomoct, ale skoro jsem neslyšel basu a kopák, zatímco "plechy" drnčely ostošest. Ale nemůžu chtít hned všechno, že jo?!;-)

Tradiční vzdělávací koutek na závěr;-), jen jsem netušil, jak těžké je najít rozumné video Zóny A (zde Dublin):

Koza Gaha…;-)

Tento týden mi udělala velkou radost moje manželka. Vzpomněl jsem si totiž zase po dlouhé době na písničku, která se občas hraje v rádiích, jednou jim unikla dokonce i necenzurovaná verze, doplněná o nejrůznější tělesné zvuky. Ačkoli normálně poslouchám něco absolutně odlišného, tohle je doslova mor. O to horší bylo, že jsem nedokázal zjistit název písničky ani jméno interpreta. Ovšem co je konečnou překážkou pro mě, stává se výzvou právě pro manželku. A tak zatímco velký bratr Google se na dotaz "KOZA GAHA" (i se státnicí z angličtiny bych se vsadil, že se to zpívá v refrénu;-)) tvářil poněkud nechápavě, manželka guglila, guglila, až mě zavolala, že to našla.

Pravoslavné rockery, pokud sem někdy někdo takový vůbec zamíří, nejspíš zklamu, proč tolik povyku, ale někoho Koza Gaha možná pobaví tak jako mě a hlavně pozor, ač býložravec, zakousne se a nedá se vyhnat z hlavy (i když to by se dalo možná vysvětlit tím, že mám v prostoru mezi ušima jen hromádku sena…;-))

Bohužel na Youtube video v ČR nelze shlédnout, kdo má zájem, může kliknout na následující ověřený (!) odkaz na O2 Music Stream (cenzurovaná a zkrácená verze):

Afroman Koza Gaha:-)

Vytoužené volno…;-)

Dnešní náročný pracovní den mám konečně za sebou a protože všechno funguje tak, jak má, mohu sem zase umístit několik vět (ovšem s malým N!;-)) Proč byl vůbec pátek tak vyčerpávající? Hlavní roli sehrála únava po včerejšku a to, že se mi ráno nechtělo ani trochu vstávat. Ona už ve vlaku na mě padala krize, naštěstí jel ještě pan K., jenže ani on nebyl vůči únavě zcela imunní, takže zatímco do Brodu jsme žvanili jako o závod, přibližně odtamtud už jsme byli úplně zticha a snažili se neusnout. K tomu všemu mě rozbolelo v krku, ale to už včera během dne, proto doufám, že změna práce se zase nezvrhne v jakési zdravotní problémy, jako tomu zatím bylo vždy (naposledy stačí vzpomenout loňské problémy, díky nimž jsem byl doslova v řiti...;-)) Poté, co jsem si tedy v práci schrupnul u "JABLKA" a napsal poněkud obsáhlejší článek, už jsem se nemohl dočkat domů. Potom zase zápas s únavou ve vlaku, ale vydržel jsem a teď mě čekají dva dny vytouženého volna…;-)

Naděje neumírá…;-)

Konečně jsem si našel normální práci! Normální v tom smyslu, že na státní svátky mohu být doma. Jenže, jak na takový luxus nejsem po pěti letech zvyklý, bohužel mi unikla ještě jedna drobnost. Dopřeju-li si prodloužený víkend, znamená to, že práci, na niž mám za normálních okolností pět dní, musím stihnout během čtyř dnů. Časopis zkrátka vyjít musí. Jako třeba teď. A to ještě připravujeme číslo, které by mělo být skutečně nabité událostmi, protože na něj poběží reklama. Ještě že jsem si ráno opět vsadil tu Sportku, naděje neumírá…;-)

Hlavně nenápadně…;-)

Včera jsem řešil menší dilema. Šlo o to, že jsem večer měl v plánu zmiňovaný punkový koncert. Jenže zároveň jsem teprve chvíli v nové práci, kde mě kolegyně a kolegové mají za slušňáka. Ale přece pak nepůjdu oblečený slušně jako hastroš, ještě bych si zkazil svou pařanskou image!;-) Nakonec jsem si s sebou vzal věci do batohu s tím, že se pak večer "zkulturním" a ven už nějak proběhnu.

Ovšem džísku plnou nášivek a odznaků jsem měl na sobě od rána. Když jsem dorazil na recepci, kde normálně nikoho nepotkávám, protože chodím s velkým předstihem, stály tam u turniketu dvě dámy v drahých kostýmcích. A hned za mnou přicházeli pro změnu dva pánové v oblecích. Říkám si - super, tak rychle projít, moc na sebe neupozorňovat, aby to nevypadalo, že jsem nějaký chuligán;-), jenže co čert nechtěl - čtečka nevzala mou kartu. Každý den ji pouze přiložím, stisknu kód, rozsvítí se zelené světýlko a můžu projít. Jenže tentokrát nejspíš zapracoval jakýsi detektor chuligánů, rozsvítilo se zelené světýlko, já prošel, jenže turniket se ani nehnul a já se na něj doslova namotal.

To zase tak někdy budu chtít být nenápadný…;-)

Bolestná vzpomínka…;-)

V úterý jsem si celý den lámal hlavu nad tím, proč mě tak strašně bolí pravé předloktí. (veškeré pubertální narážky raději utínám hned v zárodku!;-)) Postupně jsem se smířil s tím, že jde asi jen o důsledek mého nicnedělání a podpírání si hlavy v práci;-), ale večer mi to nedalo a jak tak jím u televize brambůrky a právě tou postiženou pravačkou vykonávám náročný fyzický úkon pytlík (no jo už zase;-)) - pusa, říkám o svém trápení manželce. Při té příležitosti jsem jaksi dvakrát mávnul ve vzduchu, abych bolesti přidal na autentičnosti a v tu chvíli se mi rozsvítilo. Nedělní Tři sestry a moje paření na nich. Což taky vysvětluje mé pondělní téměř posmrtné křeče v noze…;-)

Technické problémy

Člověk míní, internetový provider mění... I tak by se dalo volně parafrázovat známé pořekadlo. Ten náš pak bohužel poměrně dost často. Zkrátka, ačkoli snaha tu byla, ve středu večer jsem byl v pasti výpadku internetu, takže aktualizace nemohla proběhnout. A to jsem čekal až do jedenácti večer. Včera jsem potom navštívil avizovaný koncert a přijel až posledním nočním vlakem (správný nádražák by mě opravil, že šlo o první ranní spoj!;-)) Ale nebojte se (nebo spíš naopak?;-)), o žádný z příspěvků nepřijdete! Postupně se tu objeví všechny, tedy doufám. I když v poněkud proházeném pořadí...;-)

Dvojkoncert...;-)

Ani tento týden nebude žádnou výjimkou, takže ve čtvrtek vyrážím za kulturou. Po dlouhé době se tak opět podívám do klubu Matrix a jedná se o naprostou bombu! Až do včerejška jsem si myslel, že půjde "jen" o koncert legendární slovenské Slobodné Európy (v rámci jakéhosi společného turné), ovšem potom jsem na internetu zjistil, že kromě nich skutečně vystoupí i druhá legenda - Zóna A! Tak to jsem vážně nečekal, jen jsem zalapal po dechu, okamžitě si zarezervoval lístek a hned dnes ráno si ho letěl koupit. Protože na takovýhle dvojkoncert se nedostat, to by byla dvojnásobná škoda...;-)

Oslava...;-)

V sobotu jsme byli pozváni na oslavu narozenin. Začátek byl naplánován už na pátou hodinu odpolední. Na úvod klasicky dort a postupně se plynule přešlo do grilovačky. Pil jsem dietní vinný střik a zajídal ho mastnými kalorickými křupkami...;-) Protože nejsem žádný vagabund, nijak jsem se neopil a tak jako první odpadl oslavenec. A to už někdy v šest hodin. No dobře, zatajil jsem asi důležitou drobnost - na narozeninovém dortu byla jedna svíčka...;-)

Tři sestry, M.Z.H. - Městský společenský dům Kolín, 12.4.2009

Jak už tady ostatně padlo, velikonoční neděle v kolínském kulturním domě opět patřila Třem sestrám. Úderem osmé hodiny se na pódiu objevili předskokani M.Z.H. Pravidelní čtenáři mých výlevů vědí, že tato parta k mým oblíbencům nepatří a (minimálně) dokud bude hrát píseň Tajemství Daniela Landy, v němž ho zesměšňuje i přesto, že jeden z členů souboru (Mafuna) prodává právě desky kontroverzní kapely Orlík, patřit nebude (trochu složitá věta, ale vzhledem k tomu, že na tyto stránky míří jen inteligentní lidé s vytříbeným literárním cítěním, určitě se bez problémů orientujete!;-)) Písničku o hajlujícím Landovi uvedenou Mafunovou rádoby němčinou, spočívající pouze v jakémsi neurčitém výkřiku, odkoukaném z německých válečných filmů tedy mohu vynechat a pak už snad jen zmínka o tom, že kapela je pouze důkazem toho, že ani dvě basy nemusí tvrdit muziku, protože vás dokáží spolehlivě uspat. Ačkoli jsem možná až příliš kritický, kapela zahrála i, nepletu-li se, dvě novinkové písničky, alespoň jsem je dosud nezaregistroval, i když ono je to těžké, znějí-li všechny stejně. Hodina vyhrazená jejich mučení se mi zdála až moc!

Po čtvrt na deset ale sál opět potemněl a začalo intro z Vlachovky, v jejímž závěru dorazila kapela v plném složení a mohla hned spustit Ztrátu imunity. Hned v úvodu se spustil déšť kelímků s pivem a v tu chvíli jsem si uvědomil, že nejenom já stárnu. Zatímco létající plné kelímky ještě před pár lety patřili ke koloritu této kapely a mnohdy to schytal i některý z muzikantů, po závěrečných tónech zahajovací skladby Fanánek celkem nekompromisně prohlásil, že žádá všechny bohaté návštěvníky, kteří mají na to, aby pivo nepili, ale házeli, ať se na to... Ale jo, beru to, taky už mi není jedno, když po mně teče půllitru pěnícího nápoje...;-) Jako vzpomínka na Sahulu zazněly Lepší časy, v nichž se s akustickou kytarou přidal Rosťa Cerman ze Synů výčepů a potom hlavně přímo Synovská píseň Životem podvedenej.

Fanánek, k němuž už v poslední době neodmyslitelně patří pultík s notebookem (kde jsou ty časy, kdy maximálně zpíval z papíru, který potom hodil lidem - technika se holt dere vpřed;-)), popíjel kafíčko a přiznávám, že se mi domů dřív nechtělo. Bohužel, čas byl nesmlouvavý. V Kolíně se stále začíná až v osm, přestože je obecně známé, že poslední vlak jede už ve třičtvrtě na jedenáct. Díky tomu jsem viděl prakticky jen první část a asi dvě písničky po pauze. I tak to ale stálo za to.

Velká výtka potom pařila snad jen tomu, co se tam točilo, protože se to zkrátka pít nedalo. Minimálně první kelímek mi přišel jako ukázka všech existujících chutí, ale nic proti Budvaru, když už konečně vyhrál soud s Američany o svůj název. Po několika kelímcích už se pít celkem dal...;-)

Jen tak na ukázku atmosféry (zde ovšem z Plzně):

Tradice...;-)

Velikonoce mě vždycky nechávaly úplně chladným. Aby ne, když jsem absolutně nevěřící Tomáš, tedy vlastně Jiřan. Stejně tak se mi vyhýbaly velkým obloukem jakékoli tradice. Oslavná řeč Benedikta Oráče k zemědělcům, v níž hodnotí jarní stav orby (neboli Urbi et orbi) jde taky mimo mě a je mi úplně jedno, v kolika jazycích pozdraví. Ovšem svůj vztah k velikonocům jsem naprosto přehodnotil před třemi lety. V Kolíně totiž tehdy vymysleli úplně novou tradici. Pravidelně tam právě o velikonocích vystupují Tři sestry. Nejinak je tomu letos a tomu já říkám svátky! Takže už za chvíli se začnu chystat na velký večer po dlouhém půstu! Ve společnosti té nejsvětější trojice, neboli TŘÍ sester!;-

Nový rekord...;-)

Ve středu k nám do redakce dorazila ještě jedna nová posila. Od pohledu celkem sympatická kolegyně. Místo vyfasovala přímo proti mně a hned od začátku se zdála do té práce pořádně zažraná. No a teď ale nevím, jestli si to mám brát nějak osobně... Hned vysvětlím. Jen pro pořádek - pracovní dobu máme od deseti. Ve čtvrtek si v deset jedna říkám, hm, ta je docela dobrá, hned takhle zkraje přijít pozdě. Ve čtvrt už jsem lehce znejistěl. Asi ve třičtvrtě pak dorazila šéfka a s užaslým pohledem na prázdnou židli se ptá: "Kdepak ji máme?" No a v jedenáct nám přišla oznámit, že slečna poslala mail, že už nepřijde. To vypadám fakt tak strašně, že kvůli mně vytvořila náš údajně nový rekord doby strávené u naší společnosti? Mohla něco říct, já bych se schoval za monitor...;-)

Vychytávky...;-)

Jak jsem se tu již možná zmínil, ani v nové práci nedělám na PC. Zatímco v té minulé jsme měli vlastní linuxový operační systém na vlastních přístrojích, tady jsem se zařadil mezi intoše. Tedy "mekintoše". Vzhledem k tomu, že jsem si "jablečný počítač" měl možnost tak trochu osahat už v předminulém zaměstnání, nevyskytl se zatím téměř žádný problém. Jen tedy první den, protože jsem nemohl najít tlačítko na zapnutí, takže poté, co jsem postupně vypnul všechno, co ještě vypnout šlo, jsem po marném stisknutí čehosi, o čem jsem později zjistil, že je pouze velká dioda, konečně objevil to správné tlačítko.

Jinak jsem si dokonce už zvykl i na takové drobnosti, jako že třeba okna se nevypínají vpravo, ale vlevo, že nemají hranaté, ale kulaté ikonky pro ovládání oken apod. Mimochodem to mi tak trochu připomíná ten americký film, kdy se majitel fast foodu rozčiluje, že jej McDonald kopíruje. "Oni má ve znaku obloučky, my máme oblouky" atd nebo jak to bylo...;-)

Zvláštní pocit…;-)

S plným vědomím tady prohlašuju, že je to neuvěřitelně zvláštní pocit, držet v ruce časopis s článkem, nad nímž jsem strávil půl dne, znám jej dokonale nazpaměť včetně fotek a totálně ho tak nenávidím. I proto, že jsem jej musel několikrát kompletně celý přepsat. Fakt zajímavé, přitom je to v podstatě takové moje děťátko, dalo by se říct, tak bych ho měl mít rád…;-)

Vzdělávací program…;-)

Ono to prosincové zdražení jízdného ve vlacích nebylo zase úplně bez efektu. Vlaky jsou sice pořád stejně špinavé smradlavé, přetopené či vychlazené jako dříve, ale peníze navíc byly nejspíš určeny na osvětu. Kdo by to byl řekl, že České dráhy kromě sponzorování mnoha projektů začnou přispívat k rozvíjení gramotnosti svých cestujících?! Já jsem svědkem a spolu se mnou plno lidí, kteří využívají stejný dopolední spoj jako já. Přijížděli jsme z Úval do Klánovic, když se z reproduktoru ozvalo klasické nahrané hlášení, oznamující zastávku. Tentokrát ale již vylepšené: "Příští stanice Praha Klánovice. Dva, tři, čtyři, pšt, šest, sedm, osm, devět, deset, jedenáct, Úvaly." Nezbývá než pogratulovat za skvělý nápad, jak využít čas strávený na cestě. Přimlouval bych se ale, aby druhá lekce obsahovala už násobilku, v ní mám totiž mezery…?;-)

Králové ledové arény

Už jste určitě měli strach, že jsem vážně zkolaboval z dobíhání vlaku, jak jsem se zmiňoval předevčírem, že ano?! Ale důvod včerejší absence je mnohem prostší.

Hned z práce jsem se přesunul do O2 Arény na krasobruslařskou exhibici, i když fandou toho sportu rozhodně nejsem. Jelikož končím v šest a akce měla vypuknout v sedm, měl jsem docela co dělat, ale stíhal jsem. Jen mě trochu zarazila nekonečná fronta u vchodu. Pořadatel mě poslal do části vyhrazené pro lidi se zavazadly (ačkoli jsem měl prázdný malý batoh, jelikož jsem si prozřetelně téměř vše nechal v práci) a já tak mohl jen závistivě pokukovat po prázdných vchodech kolem. Moje závist byla o to větší, že zatímco naše tašky, batohy a podobná zavazadla byla podrobena důkladné rentgenové kontrole, když se v řadě objevila pohledná osoba ženského pohlaví, zavolal ji okounějící a slintající pořadatel z vedlejšího vchodu k sobě a pustil ji dovnitř v podstatě bez kontroly. To jen taková malá rada, až budete chtít cokoli pronést.

Show začala s půlhodinovým zpožděním, jehož oznámení lidé odměnili pískotem. Ačkoli v televizi se na krasobruslení nedívám, tohle se přežít dalo. Hlavně pak když nějaký mistr Evropy v závěru upadl při obyčejné jízdě…J (omlouvám se, ale tuhle poznámku jsem si z osobních důvodů nemohl odpustit! ;-))

Co se týče proklamovaného vystoupení zpěváků, údajně dokonce na bruslích, ehm, nazval bych to spíše trapasem. Korn jako ruský generál zazpíval o přestávce Miss Moskvu a Csáková se horko těžko vůbec dovalila na improvizované pódium. Na její vystoupení (jedna písnička) pak bruslila jedna z účinkujících.

Celkově ale kladné zážitky převládají, tak snad jen pár výtek pořadatelům - když moderátor ve 25 oznámí, že začíná přestávka, která bude trvat 15 minut, je trochu divné, když těsně před jejím koncem se z rozhlasu v kuloárech ozve, že představení bude pokračovat za 15 minut. O to zvláštnější to je, když tou dobou už je až na chodbu slyšet moderátor, oznamující začátek druhé půlky. Hala je v první řadě určena hokeji, tomu odpovídá i poměr dámských a pánských záchodů. Při koncertech jsou zpravidla přelepeny nápisy tak, aby to bylo přibližně spravedlivě půl na půl. Včera nikoli, takže v praxi to vypadalo tak, že dámy musely chodit i na všechny pánské. Potom tradičně přemrštěné ceny nápojů a s tím ruku v ruce šla další nepříjemnost, že po začátku akce zavřely téměř všechny "stánky", zůstaly snad dva, takže v pauze uprostřed představení se musela vystát nekonečná fronta. No a poslední věc - Mareš je sice dobrý, ale v poslední době se nemohu ubránit dojmu, že začíná být lehce vyčpělý (a není v tom nic osobního;-)). Navíc nechápu, že se člověk s jeho příjmy a postavením nenaučí alespoň základy angličtiny! Moderuje-li akci, jíž se účastní zahraniční hvězdy, jsou jeho pokusy o anglická slova poněkud trapné…

Zahlcen časopisy...;-)

Jedním z benefitů mé nové práce je ten, že dostáváme všechny časopisy, které naše vydavatelství vydává. A věřte tomu, že jich je hodně. Dal jsem si tu práci a napočítal, že jde o 20 různých titulů. Vzhledem k tomu, jak často vycházejí, si nejsem až tak úplně jistý, zda se skutečně ještě jedná o benefit, nebo spíš už o pomstu. Každopádně každý den nosím domů v průměru tak 3 časopisy a ten náš plátek pak dokonce o celý den dříve, než se objeví na stáncích. Tak si tak říkám, že já jsem se radši neuchytil v nějaké lepší redakci, třeba že bych domů nosil Playboy, nebo nějaké jiné pořádné, kvalitní čtení...;-)

Cesta MHD...;-)

Nejsem si úplně jistý, co znamená zkratka MHD v Praze. Dnes jsem se lehce zdržel v práci (kupodivu opravdu z důvodu práce;-)) a potom to měl celkem jen tak tak, abych stihl vlak. Dojel jsem tramvají na metro, seběhl, ehm, sešel dolů a čekal. A čekal... Nevím, co se stalo, každopádně i přes večerní špičku přijelo první metro po deseti minutách. Nástupiště plné lidí, stejně tak všechny vagóny. Stejně jako všichni ostatní jsem se začal nemilosrdně rvát dovnitř, naštěstí i v té tlačenici fungoval jakýsi soucit a navzájem jsme si drželi dveře, které se už dávno zavíraly. Pár lidí to vzdalo a rozhodlo se čekat na vlak další, zatímco my šťastnější jsme se rozjeli.

Pokusil jsem se rozhlédnout na centimetru čtverečním, na němž jsem se mohl roztáhnout a udělat si pohodlí a zjistil jsem, že jsem vážně smolař. Zatímco kluk jen kousek ode mě se lepil na pěknou slečnu, já jsem se v té mačkanici nechtěně "mazlil" s pánem v důchodovém věku. Při té příležitosti mě mimochodem napadlo, z čeho vznikla dříve zmíněná zkratka - jedná se o MHD, čili Maxi Homo Dojmy!;-)

Když jsem z metra konečně vystoupil, mimochodem, dveře se zavíraly ještě dřív, než lidi stihli vystoupit, natož, aby se někomu novému podařilo přistoupit. Nicméně mě zbývaly asi tři minuty do odjezdu vlaku a přede mnou ještě dlouhá cesta. Chtěl jsem vyběhnout, ehm, vyjít rychle jedoucí eskalátory, jenže mě zadkem odstrčila paní, která svým pozadím dokonale zaplnila prostor na schodech. Na dalších eskalátorech jsem jí ale už trhnul;-) a trošku jsem si pospíšil. Dokonce jsem chvíli opravdu běžel, takže jsem vlak sice na poslední chvíli stihl, ovšem už teď je mi jasné, že z toho budu minimálně dva týdny nemocný...;-)

Jízda hrůzy...;-)

Dnešní ranní cesta vlakem se v Úvalech proměnila v horor. Příjemně poloprázdný vlak zastavil a já z okna vidím, jak se na nástupišti tísní horda malých dětí. Otevřely se dveře a slyším v tu chvíli nejpříšernější možnou větu, kterou mohla učitelka vyslovit: "Děti, všichni půjdeme nahoru!" Vypadalo to asi jako útok mravenců, pořád kolem mě uličkou něco lezlo, co ani nebylo pořádně vidět, několikrát mě praštila batohem učitelka, která děti rozsazovala. Já jsem měl docela kliku. Na "moji" čtyřku posadila tři bloncky. Bohužel jim i dohromady bylo stěží 15 let...;-) Ta, co seděla vedle mě u okénka, si začala telefonovat s další, která seděla přes uličku. Mobilem. Plastovým, plným bonbónů... Kluk, který seděl opodál se se zaujatým výrazem snažil trefit prstem na špičku nosu, přičemž jak ten prst upřeně sledoval, dokonale šilhal. Asi aby toho křiku nebylo tolik, rozhodla se paní učitelka zabavit děti programem. Začala jim dávat hádanky, jenže mrňousové se překřikovali jeden přes druhého, takže to bylo ještě horší. Naštěstí se přiblížila konečná. Sice paní učitelka málem dala dětem moji bundu, v domnění, že je jejich (a to na ní nemám ani Mickey Mouse a dokonce jsem odpáral i Pokémony:-)), ale přežil jsem!;-)

Strach...;-)

O tom, že ve vlaku člověk zažije mnohé, jsem tu už popsal víc než dost. Velmi často nejsou na vině nevyzpytatelné ČD, ale pouze spolucestující. Tak jako při poslední cestě z práce. V poloprázdném vlaku si přesně přes uličku ode mě sedl jakýsi velmi dobře oblečený muž. Sáčko, kravata, brýle, solidnost sama. Jenže i přes sluchátka na uších jsem slyšel, jak v pravidelných krátkých intervalech tahá soply (omlouvám se, pokud právě jíte;-)) až z paty a polyká je. Příjemné to nebylo, nemám rád lidi s tiky, protože po určité době, kdy s nimi musím sdílet společný prostor, začínám být velmi nervózní. Asi se podvědomě bojím, abych ten tik nechytil taky.

Jenže pán překvapil. Zatímco si četl Hospodářské noviny, z ničeho nic mu k původnímu zlozvyku začalo pravidelně škubat rameno. To už jsem začal mít trochu obavy. Postupně se ale začal třást v návalech tiků úplně celý, ale asi si to neuvědomoval, protože si stále četl, přestože novinami házel tak, že jsem přemýšlel, zda nejde o posmrtnou křeč. Korunu tomu dodal tím, že mezi Běchovicemi a Klánovicemi začal bez přestání kýchat (to, že si nezakrýval nos ani ústa už mi vadilo snad nejméně!) Naštěstí právě na posledně jmenované zastávce vystoupil. Raději nedomýšlím, co by přišlo jako další stupeň...;-)

Dynamo Kyjev...;-)

Jelikož se i po jedenácti letech pořád kope železniční koridor, kterým jezdím, nevěnuju mnohdy ani pozornost pracujícím dělníkům, kteří stojí podél kolejí, když kolem nich projíždí náš vlak. A to už jsem viděl vážně hodně - někteří čůrají, jiní dělají různé posunky. Nicméně u těch, co kopou u Prahy teď, jsem dnes dokonce zjistil, odkud pocházejí. A to aniž bych s nimi mluvil. Po zbourání zastávky Praha Kyje si totiž nechali ceduli, přepsali a upravili na ní sprejem nápis a hrdě ji vystavili na trávníku u trati. A co že se na ní teď vyjímá? Velký červený nápis DYNAMO KYJEV!;-)

Hastroš...;-)

Já jsem asi vážně bordelář... Ještě minulý týden byla jakž takž zima, takže nebylo co řešit. Tedy co se oblékání týče, nosil jsem takovou univerzální jarní bundu. Jenže v závěru týdne přišlo opravdové jaro, skoro bych se nebál říct, že místo něj rovnou léto a já v pondělí ráno, na poslední chvíli před odchodem suverénně otevřu skříň, hrábnu mezi ramínka a najednou mi úsměv ztuhne. Moje letní bunda (zní to divně, ale já, jakožto zimomřivec važně mám i letní bundu;-)) nikde. Vzhledem k tradiční ranní časové tísni jsem neměl kdy věnovat se důkladnému pátrání, vzal jsem si tedy starší, ale celý den mi tak nějak vrtalo hlavou, kde jsem ji mohl nechat. Přece nejsem tak blbej, abych ji loni někde nechal. No ale asi jo, když tady nikde není! Nakonec mě zachránila manželka, která ji večer objevila, takže zítra už nepůjdu jako hastroš. Nebo že by i přesto jo?!;-)

Konec srandy...;-)

Asi ani nezainteresovaným lidem neunikl humbuk kolem sporného nového tiskového zákona, jenž za mnoha protestů vešel v platnost právě na apríla. Bohužel se týká úplně všech novinářů. Takže i mě. "Vyfasovali" jsme tedy jakýsi několikastránkový výcuc s vysvětlením od našich právníků, abychom věděli, jak se vyhnout hrozbě několikaletého vězení včetně několikasettisícové pokuty za zveřejnění případných jmen obětí či pachatelů trestných činů. Ne, že bych tomu nějak zvlášť rozuměl, ale je mi jasné, že tady asi sranda končí. Mimochodem, platí to údajně i pro bloggery, takže srandy je ještě méně. Abych si začal hlídat, komu dávám Kyselou prdel a raději nejmenoval...;-)

Pochvala...;-)

V neděli jsme po mnoha týdnech měli opět zkoušku. V krásné nové odhlučněné zkušebně (odhlučněné, to je od slova hluk, že ano? Takže pokud bychom nedělali hluk, ale skutečnou hudbu, pak by se tomu říkalo odhudebněná zkušebna!:-)) V každém případě jsme ani po tak dlouhé době vlastní hity;-) nezapomněli, takže to bylo velmi příjemné opět si takhle zahrát. Na závěr jsme ještě dali Harlejův Svařák, který jsem odehrál na bicí já sám (to abych se taky trochu pochlubil;-)) a sklidil jsem pochvalu dokonce od samotného pana O. A to je co říct!;-)

Hot dog...;-)

V sobotu jsme byli u našich a večer jsme si tam na zahradě opékali buřty. Filip, který už od loňska zapomněl, co že to v ohništi plápolá a hlavně pak, jak to pálí, pořád obíhal dokola, až přišel o pár chlupů u ucha. Ani to ho dostatečně nevarovalo, takže nakonec se celý překvapený musel chladit tím, že se nešťastný vší silou opřel o živý plot.

Kdo by čekal, že to našeho milého a chytrého pejsánka varovalo, ten se pořádně plete. Když jsme totiž začali jíst, začal loudit a přitom si vůbec nevšiml, že stojí zadkem přímo v ohništi. Kupodivu se mu nic nestalo a nejvíc vyplašení jsme v tu chvíli byli my. On se na nás jen tak nechápavě podíval, co že jako zase blázníme.

Když už potom byl po jídle i on (snědl toho asi dvakrát tolik co já), začal opět tlapkou vyhrabávat ještě žhavé uhlíky a chroupat je, což ho sice viditelně pálilo, ale v žádném případě nijak neodradilo (zdůrazňuji, že nebyly nijak pokapány omastkem z uzeniny.) Je to zkrátka náš nebojácný chlupáč. I když nechybělo mnoho a byl pouze nebojácný...;-)

Horkýže slíže – Palác Akropolis (2.4.2009)

Čtvrteční večer v žižkovském Paláci Akropolis patřil opět kapele Horkýže slíže. Velmi jsem uvítal, že přijeli zase bez jakýchkoli předskokanů, protože skutečně málokdy se stane, že by mě předkapela nažhavila na hlavní vězdy. Spíš bývám otrávený a mnohdy podle výkřiků ostatních nejsem sám. Samozřejmě, že pár výjimek se najde, existuje pár kapel, ke kterým jsem se dostal právě díky skvěle sehraným rolím předskokanů (vzhledem k jejich dnešním pozicím se ani nechce věřit, že k nim patří třeba Škwor, nebo právě Horkýže slíže), ale to jde většinou o výjimku.

Začátek, uvedený na vstupence, byl tradičně velmi orientační, takže místo 19H30 se kapela na pódiu objevila přesně ve čtvrt na devět. Do té doby z reproduktorů znělo poslední řadové album Slobodné Európy, takže jsem byl spokojený. Po příchodu prohlásil Kuko (zpěv, basa), že děkují předkapele a teď přichází afterparty (pro neznalé, pokud na tyto stránky někdo takový zabloudil - akce po koncertě.;-)) Poté už spustili Náboženské zvyky. Postupně jsem se jen ujišťoval v tom, že v playlistu od minule nedošlo k žádné změně (nebo tak malé, že jsem ji nepostřehl), ale proč taky měnit něco, co skvěle funguje?!

Slušně nabitý sál i v patře (ačkoli podle mě ne úplně vyprodaný, protože se tam dalo i pohnout, na rozdíl od jindy;-)) byl vděčný za každou píseň i vtipné poznámky mezi. Oceňuji i to, že vzhledem k tomu, jak často Slíže vystupují, nestává se, že by mezi hity říkali to samé, což bývá častým nešvarem, zde se opakovalo snad jen prohlášení o kytaristovi Jurajovi, že získal prsten Krále honu (samozřejmě v tom nejhorším smyslu slova, který vás napadne...;-)) a také čínský bojový pokřik PI-ČÁÁ, který samozřejmě uvedl i skvělou píseň Shanghai-Cola (viz konec článku.)

Vtípky je asi hloupé reprodukovat, takhle vytržené z atmosféry nejspíš vtipně nevyzní (třeba že na minulé afterparty Mariovi (kytara) řekla Ornella Muti ty ignorant, restaurant, buzerant.)

Jak jsem už naznačil, kapela vsadila na osvědčené songy, takže nemohla nezaznít Lesbiens and Gay Song, v níž Kuko vtipně místo recitace začal zpívat Last Christmas, která se vysloveně hodí!) V jedné mezeře se šel Kuko na kraj pódia rozhlédnout nejprve doprava, poté doleva, aby následně všem vysvětlil, že se šel jen podívat, jestli má lepší kurtizány Mario, nebo Juraj (snad opět poznámka, že tito stojí vždy po stranách.)

Jedna z povedených hlášek byla i ta, která se mi asi nepovede přesně reprodukovat: "...abyste videli, že sme tvrdý chlapi, aj keď sme buzeranti - aj buzeranti sú chlapi." Ta uvedla Kožky perie, zazpívanou opravdu hodně drsným hlasem, super! Před Telegramem, jak jinak, "Ľavá strana, čo je s vama...", ovšem tentokrát následovala malá soutěž, která ze stran je lepší, takže se křičelo hned několikrát. V závěru si ještě Kuko trochu rýpnul do vzájemného fotbalového utkání Česko-Slovensko, které naši čutálisti (vzhledem k nikterak ojedinělé následné kauze bych doporučoval v předchozím slově vyměnit "Č" za "Š" a "T" nahradit písmenem "K") prohráli 2:1, přičemž jednu z branek za nás ještě milosrdně dali sami Slováci;-). Ale zpět ke Kukovi, který prohlásil: "Nechcem zmiňovat futbal, lebo ja neviem kopnúť ani do plechovky redbulla..." Tím u mě získal další kladný bod, protože jsem na tom stejně!:-)

Koncert hodnotím opět velkou jedničkou, tahle kapela zkrátka umí, na nic si nehraje a je vidět, že si to sami užívají. A to přispívá ke skvělé atmosféře! Jak tady tak dopisuju tenhle text, začínám litovat, že jsem vynechal včerejší koncert...;-)

Shanghai-Cola:

Tresty potvrzeny!

A ještě jeden postřeh z tohoto týdne, málem bych zase zapomněl... Bez měsíce téměř po roce od spáchání trestného činu byly potvrzeny patnáctileté tresty pro vrahy Franty Sahuly. Odvolací senát Vrchního soudu v Praze v úterý potvrdil verdikt středočeského krajského soudu, který oba vrahy potrestal za nebývale brutální vraždu spáchanou loni v noci na 2. května. Jde o konečné a pravomocné usnesení.

Opět zdůrazňuji, že pevně doufám, že oba pánové tak budou mít dost příležitostí poznat všechny stránky vězení, jimž se chtěli odvoláním vyhnout. Žádost o výkon trestu ve věznici s mírnějším režimem totiž byla také zamítnuta.

Víkend je tady...;-)

A už i mně konečně nastává vytoužený víkend po náročném týdnu. No uznejte sami, kdy se mi zase podaří pracovat během jednoho jediného týdne pro dvě společnosti?!;-) Nezastírám, že z toho mám v hlavě ještě tak trochu zmatek, ale na druhou stranu jsem vážně rád, že všechno proběhlo tak hladce a že konečně dělám to, co mě baví. Na závěr si tedy dovolím jedno tak trochu neskromné a sobecké přání - kéž by mi to vydrželo co nejdéle!;-)

Dilema...;-)

Protože už nejsem žádný puberťák;-), rozhodl jsem se, že až na velmi výjimečné výjimky, budu chodit maximálně na jeden koncert týdně. Občas sice bude hodně těžké vybrat si, zvlášť, když se bude jednat třeba o dvě stejně kvalitní kapely, ale nějak to zvládnu. A když ne, prohlásím to za výjimku a půjdu na obě!;-) Dilema jsem musel řešit hned tento týden. Včera i dnes se totiž odehrávala skvělá akce. Jenže, jak si vybrat, když jde bez přehánění o úplně stejně kvalitní kapelu, jak si vybrat mezi Horkýže slíže a Horkýže slíže?! Výjimečně jsem to jako výjimku nevzal, a proto jsem dnes doma. Ale o včerejším vystoupení se tu určitě ještě nějaký řádek objeví...;-)

Orientace...;-)

I po třech dnech na novém místě u mě přetrvávají silné problémy s orientací (samozřejmě mám na mysli tu prostorovou.;-)) Sám si to nedovedu vysvětlit! Klidně bych se vsadil, že domů odcházím pokaždé přesně tou samou cestou a přitom jednou se objevím u východu a podruhé skončím kdesi v hlubinách budovy. Jsem zvědav, kdy se mi podaří aspoň dvakrát za sebou vyjít bez problémů ven. Dnes jsem dokonce klesnul tak hluboko, že jsem nakonec musel stopovat jakousi bloncku z jiné redakce, u níž jsem si podle času odvodil, že je taky na odchodu! Nevím, kdo z nás by byl víc překvapený, kdyby šla třeba jen na záchod a já tam vlezl za ní!;-)

Den D číslo 4...;-)

No vida, kdo by to byl řekl, že v tomto týdnu nakonec přijde ještě další den D, tentokrát s pořadovým číslem 4?!;-) I já sám jsem myslel, že trojka je maximum. A co tak zásadního, že se to dnes stalo? Dostal jsem za úkol napsat takový trochu obsáhlejší článek a telefonicky požádat o komentář osobu, jíž se týkal. No a právě ta mě velmi diplomaticky poslala do jistých zadních partií. Takže, abych to shrnul, dnes mě poprvé vynadala pravá česká CELEBRITA a to si zaslouží oslavu!;-)

Drsná realita...;-)

Je to tak, nastala mi drsná realita, možná srovnatelná s vojenským drilem. Asi si teď někdo řekne - proboha, jemu asi vážně hráblo, ale hned vysvětlím. Po sladce lenošivé době, kdy jsem byl nucen jezdit do prvního patra s označením "2." výtahem, musím nyní chodit pěšky. Dovedete si ale vůbec představit, co pro mě bude znamenat, každý den pěšky vyběhnout (to jsem asi zvolil hodně přehnaný termín;-)) do pátého patra?! To snad abych ráno jezdil minimálně o hodinu dřívějším vlakem, abych se v kanceláři aspoň minul s kolegy, kteří budou na večerním odchodu domů...;-)

Korunka by nebyla...?;-)

Omlouvám se za zavádějící nadpis článku. Nebudu se v něm věnovat Kladivovi, který mě téměř každý den s touto větou zastavuje u nás na nádraží, ani žádnému jinému somrákovi.

Od posledního zdražení jízdného na ČD o dvě koruny z 58 na 61,- Kč (omlouvám se, že se neustále opakuju, ale zkrátka mě to fascinuje;-)) řeší pokladní velký problém. Naprostá většina cestujících vytáhne stovku a ona nemá dostatek drobných na vracení. Proto každý den prosí o korunu. A proto se snažím pokaždé minci této hodnoty mít. Jenže ono je to těžké. Naposledy chtěla kačku paní na dráze. Potom jsem šel nakoupit nějakou drobnost do Hypernovy a platil jsem něco něco jedna. Jaká otázka asi následovala?! Pak jsem se ještě stavil v trafice, kde jsem platil, tuším, 121,- "Ta korunka by nebyla?" Cestou domů jsem se stavil v knihkupectví (fakt nekecám;-)) a mladík obsluhující u kasy neměl drobné, proto se mě zeptal, jestli bych neměl korunu. No a nakonec jsem si kupoval pití na druhý den. Cena? 30,50. Vzhledem k tomu, že haléře již nejsou, zaokrouhleno na celé koruny, čili 31 Kč. A to všechno v jednom dni. Kde mám ty drobné pořád brát, mám si je snad doma razit?;-)

Zklamání...

Je tu ale taky jedna věc, která mě dost naštvala. Těšil jsem se, že přijdu domů, pustím si televizi a kouknu na nejnovější díl Comebacku. Místo toho se ale na obrazovce prohání 20 chlapů (tedy aspoň podle jmen) s míčem, dva postávají mezi jakýmisi tyčemi na prádlo a další mají píšťalku. To je teda závěr dne...

Zázračná schopnost...;-)

Co mě vždycky spolehlivě překvapí, to je neuvěřitelná schopnost mého bratra zavolat v jediný nejnevhodnější okamžik dne. Je úplně jedno, kde právě pracuju, nebo obecně co dělám. Například právě dnes k závěru pracovní doby.

Telefon jsem měl položený mimo dosah na stole, právě probíhal jakýsi brainstorming, spojený s výběrem témat ke zpracování a do toho se pravidelně ozývalo vibrování právě mého mobilu. Sice jsem na sobě zcela profesionálně nedal nic znát, ale vzhledem k tomu, kolik nás v místnosti bylo, myslím, že vše bylo jasné...;-)

Pokračujeme...;-)

Tímto bych také rád uklidnil všechny (dva;-)) čtenáře, kteří se snad obávali, že blog končí. Vlastně stejně tak asi naštvu všechny ostatní, co začali slavit konec jednoho příšerného plátku. Ačkoli by si někdo mohl myslet, že po celém dni budu mít psaní plné zuby (nebo co se vlastně psaním plní), opak je pravdou. Jediná změna tedy snad spočívá ve způsobu a čase aktualizace.

Den D číslo 3...;-)

Ano třetí a zároveň poslední den D tohoto týdne je za mnou a celkem se povedl. Aby taky ne, když jsem ráno cestou na vlak potkal kominíka?!;-) Do redakce jsem trefil sám a v podstatě bez problémů. Hned mě zapojili do práce, za což jsem velmi vděčný, protože díky tomu si začátečnické chyby odbydu opravdu hned na začátku (tedy jako bych snad nějaké dělal!:-)) Sice se mi podařilo párkrát přenastavit program s už hotovými texty svých kolegů (no jo, bývalý ajťák se nezapře!:-)), ale jinak, myslím, žádná pohroma nenastala. Pominu-li tedy, že se mi dvakrát podařilo zabloudit ve spleti uliček v budově (zatímco nahoru je možnost pouze jedna, dolů vede cest mnohem víc, ne všechny však až k cíli.) Pokaždé jsem se ale našel, takže žádné velké vzrůšo...;-)

Apríl...?;-)

Asi bez dalšího komentáře, myslím, že obrázek z dnešního rána hovoří za vše...;-)