V sobotu ráno jsem se takřka na den přesně po měsíci vydal na ryby. Tušil jsem, že nebude žádné teplo, ale od brzkého jara jsem už trochu zapomněl, jaký pocit je sedět u vody v 7°C. Celkem nic moc. Naštěstí už dopředu jsme měli dohodnuto, že vyrazím sám, Andík si zachytá až o den později. Nebudu to nijak natahovat, ačkoli syn zůstal doma, já jsem chytil to samé co on. Nic. Ale vůbec nic. To se mi už hodně dlouho nestalo.
Těsně před jedenáctou jsem začal balit a za chvilku jsem byl doma. To je velká výhoda, když jsem u vody sám. Po obědě nás totiž ještě čekal kulturní program v kolínském kulturáku, kam jsem měl koupené vstupenky na představení Mimoni, s podtitulem "Představení pro děti, jaké v Čechách ještě nebylo!" I přes chvilkové obavy jel vlak poměrně načas, takže jsme se ještě stihli maličko projít po kolínském náměstí a taky jsme se podívali na nově otevřené terasy.
V kulturním dome na schodech nás přivítala obrovská modrá ryba (aby bylo jasno, šlo o kohosi v převleku) a po vstupu do sálu jsem pochopil, proč najednou z předprodeje zmizelo tolik volných řad… Ono jich totiž stačilo mnohem méně. Představení začalo přesně ve tři a já se chvilku bál, jestli bude v češtině, protože jednak venku stála dodávka se slovenskou značkou a za druhé na jevišti visely plakáty s názvem Z rozprávky do rozprávky…;-) Naštěstí jsem se mýlil. Krátký popis programu sliboval setkání s Mimoni, Shrekem, princeznou Sofií, lvem Alexem, králem Jelimanem, sněhulákem Olafem, Sidem z Doby ledové a dalšími pohádkovými postavičkami. Abyste si udělali představu, šlo o lidi převlečené za tyto hrdiny tak, že měli na hlavě umělou hlavu toho někoho. Jako první se objevila princezna Sofie, kdy hned nastal problem, protože účinkující chtěli na jeviště dvě děti z publika, ale přemluvit se nechala jen jedna malá holka, z kluků nechtěl nikdo a to ani po cíleném dotazování. Pak přišel na řadu Shrek, u nějž se už děti poněkud odvázaly a podium se dost zaplnilo. Já jsem bojoval se spánkem, přece jen ranní studený vítr na rybách udělal své. A od určité chvíle jsem navíc přemýšlel, jak dlouho to ještě tak může trvat. Odpočítával jsem si postavičky na plakátu a docela se hrozil. Občas jsem se nenápadně podíval na kluky a hlavně Andík vypadal, že se mu to líbí. Ála na židli zaujal svou typickou polohu, kdy si člověk není jistý. Po následujících mimoních přišel jediný světlý okamžik, kdy jsem se trochu probral a to když se objevila panda, která byla skutečně obrovská a já hlavně trnul, jestli nespadne dolů. Tentokrát byl totiž člověk schovaný úplně uvnitř nemotorného nejméně 2,5 metrového převleku. Naštěstí potom se začalo řešit loučení, a já si tak oddychl. Sice jsem zaslechl některé z dětí, jak si posteskly, že tam nebyl ten či ten jejich oblíbenec, ale pro mě to byla skvělá zpráva.
Myslel jsem, že hned potom pojedeme domů, ale kluci nás přemluvili, abychom se ještě stavili na dětských hřištích na Ostrově. Cestou tam jsem koupil 1,5 l petku červeného burčáku a pravidelně jsem ji povoloval, aby nedošlo nehodě.
Domů jsme se dostali kolem šesté, připravil jsem skleničky, ještě jednou opatrně odpustil vzduch z lahve a pak jsem ji pomalu otevíral. Zcela nečekaně začal červený burčák stříkat kolem dokola, takže během chvilky jsme měli nahozenou celou linku, podlahu a moje oblečení. Připadal jsem si jako ten mimoň!
Skvělé zakončení dne…;-)
Těsně před jedenáctou jsem začal balit a za chvilku jsem byl doma. To je velká výhoda, když jsem u vody sám. Po obědě nás totiž ještě čekal kulturní program v kolínském kulturáku, kam jsem měl koupené vstupenky na představení Mimoni, s podtitulem "Představení pro děti, jaké v Čechách ještě nebylo!" I přes chvilkové obavy jel vlak poměrně načas, takže jsme se ještě stihli maličko projít po kolínském náměstí a taky jsme se podívali na nově otevřené terasy.
V kulturním dome na schodech nás přivítala obrovská modrá ryba (aby bylo jasno, šlo o kohosi v převleku) a po vstupu do sálu jsem pochopil, proč najednou z předprodeje zmizelo tolik volných řad… Ono jich totiž stačilo mnohem méně. Představení začalo přesně ve tři a já se chvilku bál, jestli bude v češtině, protože jednak venku stála dodávka se slovenskou značkou a za druhé na jevišti visely plakáty s názvem Z rozprávky do rozprávky…;-) Naštěstí jsem se mýlil. Krátký popis programu sliboval setkání s Mimoni, Shrekem, princeznou Sofií, lvem Alexem, králem Jelimanem, sněhulákem Olafem, Sidem z Doby ledové a dalšími pohádkovými postavičkami. Abyste si udělali představu, šlo o lidi převlečené za tyto hrdiny tak, že měli na hlavě umělou hlavu toho někoho. Jako první se objevila princezna Sofie, kdy hned nastal problem, protože účinkující chtěli na jeviště dvě děti z publika, ale přemluvit se nechala jen jedna malá holka, z kluků nechtěl nikdo a to ani po cíleném dotazování. Pak přišel na řadu Shrek, u nějž se už děti poněkud odvázaly a podium se dost zaplnilo. Já jsem bojoval se spánkem, přece jen ranní studený vítr na rybách udělal své. A od určité chvíle jsem navíc přemýšlel, jak dlouho to ještě tak může trvat. Odpočítával jsem si postavičky na plakátu a docela se hrozil. Občas jsem se nenápadně podíval na kluky a hlavně Andík vypadal, že se mu to líbí. Ála na židli zaujal svou typickou polohu, kdy si člověk není jistý. Po následujících mimoních přišel jediný světlý okamžik, kdy jsem se trochu probral a to když se objevila panda, která byla skutečně obrovská a já hlavně trnul, jestli nespadne dolů. Tentokrát byl totiž člověk schovaný úplně uvnitř nemotorného nejméně 2,5 metrového převleku. Naštěstí potom se začalo řešit loučení, a já si tak oddychl. Sice jsem zaslechl některé z dětí, jak si posteskly, že tam nebyl ten či ten jejich oblíbenec, ale pro mě to byla skvělá zpráva.
Myslel jsem, že hned potom pojedeme domů, ale kluci nás přemluvili, abychom se ještě stavili na dětských hřištích na Ostrově. Cestou tam jsem koupil 1,5 l petku červeného burčáku a pravidelně jsem ji povoloval, aby nedošlo nehodě.
Domů jsme se dostali kolem šesté, připravil jsem skleničky, ještě jednou opatrně odpustil vzduch z lahve a pak jsem ji pomalu otevíral. Zcela nečekaně začal červený burčák stříkat kolem dokola, takže během chvilky jsme měli nahozenou celou linku, podlahu a moje oblečení. Připadal jsem si jako ten mimoň!
Skvělé zakončení dne…;-)
