Letošní ježíšek byl vážně štědrý. Ála dostal zánět ucha a já dokonce hned dva dárky - pořádnou rýmu a kašel. Snad i proto jsem se letos nějak té vánoční atmosféry nedočkal, zkrátka se ke mně nedostavila. Možná je to i tím, že díky ucpanému nosu jsem necítil žádné typické vůně, možná bych poznal akorát tak vůni takového toho stromečku, co se věší na záchod.
Ačkoli jsem si ani moc vánočního volna neužil, v pondělí, čili můj poslední nepracovní den, jsem s klukama vyrazil na výlet do Prahy. Pořídil jsem vouchery do palačinkárny na pravé francouzské palačinky z Prahy a ještě ráno před odjezdem jsem na stránkách podniku zkontroloval, jestli nemají zavřeno. Nic jsem nenašel, jen informaci, že otevřeno mají od pondělí do neděle.
První vzrůšo nastalo hned na nádraží, kam s předstihem už přijížděl vlak, který měl odjezd zhruba za 5 minut. Jenže v pokladně obsluhovala stará známá paní, která zvládne vykouzlit frontu za každých okolností. Takže i během svátku, kdy vlakem od nás jelo celkem nějakých šest lidí, dokázala nestíhat. Došlo mi, že než bych jí vysvětlil jednou zpáteční na Inkartu do Klánovic, jednou poloviční zpáteční do Klánovic a jednou zpáteční na Masarykovo nádraží pro dítě do šesti let (to je taková ta trapná jízdenka s cenou 0,-), nejspíš by nám ujel i vlak následující. Rozhodl jsem se tedy nastoupit bez lístku s tím, že si ho cestou dokoupíme. Ještě na nástupišti jsem se ale pro jistotu nabonzoval panu průvodčímu.
Když potom procházel, nedělal žádné problémy, ten jediný byl, že snad aby nikdo neslyšel, že to máme bez příplatku, mluvil hodně potichu a tudíž jsem ho neslyšel ani já. Ale dopadlo to dobře, tedy až na to, že nám jízdenky dal pouze "tam", takže jsme si hned po vystoupení museli jít koupit lístky "zpátky".
Protože kluky baví jezdit vším možným, dojeli jsme kombinací tramvaje a metra na Náměstí Jiřího z Poděbrad. Tam jsme si lehounce pobloudili, protože jsem znal pouze číslo popisné, ale jinak jsem nevěděl, kde přesně se Creperie nachází. Když jsme ji konečně našli, všimli jsme si ručně psané cedulky s otevírací dobou během vánoc. Tedy spíš zavírací dobou. Ano, 24.,25.a 26.prosince mají zavřeno. Super. Trochu jsem s tím počítal jako s obědem. Aby toho nebylo málo, Ála si na botě odnášel dáreček, který jsem i přes rýmu cítil. Ale klacík, tráva a kaluže odvedly skvělou práci.
Kluci se začali těšit, že se zase podívají do mekáče, já se toho trochu bál. Přece jen díky chytrým zákonodárcům bylo všude zavřeno a mekáč během oběda bývá dost narvaný. Pak mě ještě napadlo, že bychom to tedy mohli vzít popořadě a první nejbližší byl na IP Pavlova, kam jsme sjeli tramvají. A světe div se, bylo v něm úplně prázdno.
Při objednávání jsem propadal pocitu bezmoci, dokonce jsem přemýšlel, jestli nebude jednodušší vyřídit objednávku jinou řečí. Obsluhovala nás paní se silným ruským přízvukem. To by mi snad ani nevadilo. Nevadilo by mi vlastně ani to, že mě sice lámanou češtinou zahltila typickými dotazy a potom nerozuměla mým odpovědím. Mnohem horší z mého pohledu bylo, že se ještě cítila dotčeně, ačkoli jsem na sobě nenechal vůbec nic znát. Takže když jsem do jednoho happy mealu chtěl hamburger, ona odpověděla cheeseburger, já znovu zopakoval hamburger, ona cheeseburger (přišlo mi zvláštní, že obsluha v MC Donaldu nerozumí slovu hamburger), proto jsem dodal, že bez sýru. Ona kývla hlavou a za chvíli na tácek položila cheeseburger. Kapituloval jsem a v duchu se omluvil Andymu: "Dnes máš cheeseburger." Neperlivou vodu do každého happy mealu paní nechápala vůbec, ale otočila se pro něco a zřetelně jsem slyšel, jak si nahlas povzdechla: "On mi neodpovídá!" Aha, takže když někomu nerozumím, musím to svést na něj, jasně, co kdyby někdo z nadřízených viděl, že něco není v pořádku... Ačkoli jsem řekl, že jako hračku chceme dvakrát číslo dvě, kterou si kluci vybrali, paní přímo před nás vyložila hromadu hraček z předchozích akcí. Kluci si tedy vybírali znovu z nich. Potom nám oznámila, že happy mealy nám nebude dávat do krabiček (chápu, já je taky nikdy neumím složit), což mi vadilo tak úplně nejmíň, aspoň jsme měli méně odpadků na stole a když jsme zatím čekali na poslední část objednávky, z ničeho nic nám beze slova z tácku vzala cheeseburger a místo něj tam položila hamburger...
Když jsme se najedli, šli jsme čekat na tramvaj. Míjeli jsme takový opuštěný stojánek s časopisy. Já ho vlastně vnímal jen koutkem oka, ale Ála se mě zeptal, jestli si může vzít časopis. Automaticky jsem řekl, že ne, jenže v tu chvíli se odkudsi vynořil páreček a velmi příjemným hlasem mě začal přesvědčovat, že samozřejmě, ať si vezmeme, že je to navíc zadarmo... Já jsem s díky vytrvale odmítal a v tu chvíli jsem teprve zaregistroval, o jaké časopisy jde: Probuďte se! A Strážní věž...;-)
Konečně přijela naše šestka a mohli jsme se přesunout směrem do centra. Během svátků jezdí mnohem méně lidí, proto je zpravidla nasazen i pouze jeden vůz. Problém je, že zatímco cestujících je výrazně méně, bezdomovců je stále stejně a zatímco jindy můžete přestoupit, teď to logicky nejde. Na Náměstí republiky jsme se podívali se na malý vánoční trh, kluci nakrmili osla a pak si kam jinam než do bundy otřeli oslintané dlaně.
Jak už tady padlo, 26.prosince máme zavřené obchody, protože zánodárci rozhodli, že bychom měli trávit volný čas s rodinou jinak než v nákupních centrech. Co na tom, že dost lidí sice s celou rodinou dojede třeba na hrad, ale tam zjistí, že na rodinné vstupné stejně nemá dost peněz a to už vůbec nemluvím o případném občerstvení nebo suvenýrech pro děti. Nemusím asi zdůrazňovat, že mně se podobné regulace nelíbí. Tím spíš se mi ale nelíbí, že třeba Palladium bylo otevřené. Sice velké obchody v něm předpisově zavřely, ale chodby, eskalátory i všechny ostatní butiky byly doslova narvané k prasknutí. Aby bylo jasno, my jsme se tam nešli flákat, já toho využil jen k návštěvě WC a umývárny. Tak nevím, v Německu mají zavřeno taky, ale tak, že je opravdu zavřeno. Komplet. Ale to "naše" řešení se mi zdá nejen zbytečné, ale opět takové nedotažené.
Pak jsme pokračovali na Staroměstské náměstí. Konečně jsem se tedy letos taky dostal na nějaké ty vánoční trhy. Podíval jsem se na hodiny a zjistil, že za chvilku bude bít orloj. Kluci řekli, že by ho chtěli vidět, šli jsme se tedy postavit do davu před ním. Když už bylo místo správně neprostupné, z levé strany se blížila sanitka, která při našem příchodu na náměstí přijížděla. Teď se prodírala mezi lidmi zpět. Naštěstí v zájmu záchrany jednoho člověka nepřejela dvacet dalších. Když představení orloje skončilo, Ála se začal smát: "A to jako bylo všechno?!" Musel jsem mu to trochu vysvětlit. Pak jsme si všichni dali trdla, já už druhý svařák a pomalu se nachýlil čas k odchodu. Za půl hodiny nám měl jet vlak, ale klukům se ještě domů nechtělo.
Napadlo mě, že je překvapím a zajdu s nimi zase ke Captain Candy, kde mají sudy s nejrůznějšími bonbony (samozřejmě velmi předraženými), a dovolím jim si něco vybrat. Najednou Andík povídá: "Mohli bysme ke kapitánu Kendymu!" Je vidět, že je mám dokonale přečtené!:-) Odtamtud jsme už zamířili směrem k nádraží, ale se zastávkou ještě v cukrárně nedaleko. Kluci si vybrali každý dortík, k pití ovocný čaj, já kávu a neodolal jsem limetkovému cheesecaku, ten mají ve Světozoru výborný. Trochu jsem neodhadl, že pití teplého čaje bude trvat poněkud déle, takže jsme do vlaku nastupovali až chviličku před odjezdem. Ještě že jsme si zpáteční jízdenky koupili hned ráno, teď bychom to nestíhali.
Kluci byli celý den naprosto výjimečně hodní. Asi pět minut po příchodu domů se přehnala silná dešťová přeháňka s větrem, které jsme tak krásně unikli. Andík si povzdechl, že až na ty palačinky to bylo super, Ála kupodivu řekl, že se mu výlet nelíbil. Tak nevím. Celý den se ale tvářil spokojeně.;-) Včera dopoledne jsem potom ještě z nudy kouknul na stránky Creperie, které mají na facebooku a zjistil, že před 4 hodinami tam vložili fotku s cedulkou o otevírací době během vánoc. Paráda, den po zavření oznámit, že bylo zavřeno...;-)
