pátek 31. prosince 2010

P.F. 2011

Se Silvestrem opět trochu tradiční statistiky. V roce 2010 zde bylo zveřejněno 457 více či méně povedených příspěvků (záměrně neříkám článků;-)) a na stránky Pařánkova blogu zavítalo 22366 návštěvníků.
Největší návštěvnost pak TopList zaznamenal:
21.září - 124 lidí
18.března - 121 lidí
21.července - 120 lidí
(pozn.: jde o tzv. jedinečné návštěvy, jinak by čísla byla vyšší)

Co se týče civilního života, myslím, že jsem letos atakoval dosavadní hranici v Guinessově knize rekordů - pět zaměstnání během jednoho roku, to nezvládne úplně každý!;-)
Ale dost suchých čísel, bloggeři se také těší té výsadě, že dostávají plno hřejivých pozdravů od návštěvníků svých stránek, jako například zde, z 26.12.2010:

Na vašem blogu http://paranek.blog.cz/ zanechal návštěvník Jana Hauerová (IP: 89.24.5.64) tuto zprávu:
Jdi se kreténe vysrat. Jsi opravdu retardovaný debílek, který zavidí druhým. Jestli pak závidíš své vydařené mamince idiote?

Přeju všem vítaným čtenářům Pařánkova blogu úspěšný rok 2011!
P.F.2011

P.S.
Mimochodem - rozjařené fanynce Jaroslava Suchého (nejde-li přímo o něj, jelikož v minulosti mě už několikrát zásoboval podobnými vzkazy pod různými jmény a pohlavími a já se skutečně nestíhám orientovat, ve které zemi se právě nyní uchází o azyl) bych rád vzkázal, že na internetu není nikdo anonymní (zkratky IP a IQ jsou hodně podobné, ale některým lidem nemusí ani jedna z nich nic říkat). Hlavně bych ji ale chtěl poprosit, ať popožene trestní oznámení podané na mě údajně před rokem (http://paranek.blog.cz/0912/to-je-suchy-jaroslav). Já mám všechny podklady připravené, a vy si případně připravte důkazy o kreténovi, retardovaném debílkovi, který závidí druhým (že by panu Suchému?!), idiotovi a vydařené mamince.
Ani o jedné z těchto věcí se ve sdělovacích prostředcích v souvislosti s mou osobou nemluví, nechápu tedy, komu citace patří.

čtvrtek 30. prosince 2010

Sám mám málo...;-)

Prakticky denně musím cestou z vlaku do metra projít nevábným davem houmlesáků, kteří se pomalu vyhrabávají ze svých děr a chystají se do práce.
Cože, že bych se přepsal? Nikoli. Netuším sice, jak výnosným, v každém případě jejich zaměstnáním je běhat ze procházejícími lidmi s prosebně nataženou dlaní. Ještě zdálky jsem včera jednoho pozoroval, jak si vyhlédl oběť přede mnou. Ploužil se jako by nic zachumlaný do svého umaštěného kabátu, když najednou ožil a běžel (nepřeháním!) za náhodně (nebo záměrně?) zvoleným nešťastníkem. Možná bych to měl nazvat spíš jakousi žebráckou volenkou, protože někteří chodci vyváznou bez povšimnutí. I mně se této pocty včera ráno dostalo. Buď vypadám tak špatně, že jim je na první pohled jasné, že sám mám málo, nebo mám dost odrazující výraz. Každopádně jsem se radoval jen do odpolední cesty zpět.
Už zdálky neomylně kličkoval ke mně, ačkoli jsem nenápadně měnil směr, naše cesty se jasně měly zkřížit. Snažil jsem se nedat na sobě nic znát, špinavé individuum se ocitlo jen pár metrů přede mnou, teatrálně se uklonilo (možná nějaký herec z Národního - říká se přece, že divadelní herci jsou vlastně žebráci). O jeho následující činnosti jsem si jako zanícený a hluboce přesvědčený ateista nejprve myslel, že odhání mouchy, nebo ze sebe strhává pavučiny, posléze mi ale došlo, že to bylo několikrát opakované křižování, které plynule přešlo do v úvodu zmíněné natažené dlaně (mimochodem musím uznat, že celá kreace byla již dost vymakaná a sám bych s její případnou reprodukcí měl problémy).
Bohužel nadšený výraz z povedené etudy individuu dlouho nevydržel, protože z mého pohledu "a co jako??" mu bylo hned jasné, že sám mám málo, a proto už neztrácel ani chvilku a vydal se za novou obětí.
Na závěr bych ale rád podotkl, že ačkoli podobná "zaměstnání" příliš neuznávám, tento pracant mi byl rozhodně sympatičtější než mladík z minulého týdne, který se s tím nepáral: "Ahoj, šéfiku, prosím Tě, neměl bys..." - "Ne!" - "Tak táhni do p*či!"

středa 29. prosince 2010

Mince pro štěstí...;-)

Ačkoli na žádné amulety nosící štěstí nevěřím (u mě tuto úlohu supluje výplatní páska), přesto jsem si z poslední dovolené nechal jednoeurovou minci. Jakože pro štěstí (i když uznávám, že právě u této měny nevím, nevím;-)). Při mém výše popisovaném bleskovém ranním úklidu jsem ji objevil, ale nechal ji ležet až úplně vzadu.
Když jsem večer přijel domů, povídá mi manželka - tohle jsi měl v nočním stolku. Já na to, že to je moje mince pro štěstí. "A víš co by se stalo, kdyby ji Anďa snědl?" - "No a vidíš, jaké přinesla štěstí, že ji nesnědl?" kontroval jsem otázkou. "To máš teda spíš štěstí ty!" nenechala se odbýt manželka.
A já jen dodal: "Vždyť říkám - mince pro štěstí!"

Úklid...;-)

Opravdu nenávidím úklid. Moment... Už je to dobré, musel jsem si otřít orosené čelo, těchto pět písmen mi totiž přináší naprostou hrůzu.
Našel se ale člověk, který mě donutil vyklidit si celý šuplík ještě za tmy, asi v šest ráno. Andreásek jako vždy slezl včera z postele a nebojácně se vydal na výpravu bytem. Jelikož té odvahy neměl až tak moc, z chodby se hned vrátil a zamířil si to k mému nočnímu stolku. Nejprve klasicky pustil rádio a potom už otevřel šuplík a začal mi jednotlivě podávat všechno, co v něm našel. A že tam mám věcí - kromě časopisů a hromady drobností taky třeba útržky papírků, na něž si poznamenávám chytré myšlenky (no dobře, tak i ty trapné - jinak by se tam rozpínalo jen pár pavučin;-)), které tu a tam využiju jako téma na blog.
Každopádně jak jsem tak rozespale ještě ležel, Anďa mi každý papírek jednotlivě přidával do ruky a tvářil se děsně důležitě: "Bť ďť mť!" - nevím, co tím chtěl přesně říci, ale asi něco jako, koukej si tady uklidit.
Nejdřív jsem se ho snažil ošálit tím, že jsem počkal, až odejde a věci jsem nahrnul zpátky, jenže Andík se nenechal - vrátil se a už zase: "Bť ďť mť!"
Nezbývalo mi tedy, než se probrat, věci roztřídit a vyhodit...

Mě asi (P)omeje...

Vždycky jsem si myslel, že rozdíl mezi seriózními a bulvárními periodiky spočívá v tom, že ta první jmenovaná se zabývají skutečnými problémy, zatímco v těch druhých jsou jako doma naše rádobyhvězdičky (těch pár skutečných to totiž nemá zapotřebí!)
Ale že neuplyne ani týden, kdy se na serveru iDnes neobjeví zkrachovalec Jiří Pomeje (ano, to je ten, co dluží ohromné peníze, které beztrestně nesplácí, jelikož má nulový příjem - své poslední zaměstnání totiž dělal zdarma - z lásky, a všechen luxus, jímž se obklopuje, patřil buď manželce, nebo mu jej půjčili přátelé), to jsem vážně nečekal.
Snad jediné, co jsem se zatím nedozvěděl, kolik si dává na Silvestra jednohubek, ale možná, když pár dní počkám, dozvím se i to!
V každém případě se pokaždé otřesu odporem, už když vidím nadpis a v něm to příšerné jméno. Ono ani není nutné článek rozklikávat, člověku je obsah hned jasný. Nechápu ale, jak tomuto exhibicionistovi může ještě ty jeho zoufalé výkřiky vůbec někdo hltat.
První vysílání na Frekvenci 1 a zrovna náhodou mu tam zavolá zoufalý sebevrah, kterému božský Jirka jeho úmysl v přímém přenosu rozmluví? Tomu říkám náhoda. Naštěstí zoufalec (kvízová otázka - kterého ze dvou pánů mám na mysli?;-)) dostal od Jiřího jasné ultimátum: "Jestli to zabalíš, já už tenhle pořad dělat nebudu!", jenže nejspíš teprve poté by pro něj život opravdu ztratil smysl, proto sebevraždu nespáchal. Já vím, že jsou vánoce časem pohádek, ale prosím vás...
Kyselou prdel uděluji serveru iDnes, myslím, že záplava zpráv o panu Pomeje na něm nemá co dělat. Od toho jsou tu jiná periodika.


P.S.
Jen tak pro představu - následující články o Jiřím Pomeje zveřejnil iDnes jen v prosinci tohoto roku:
Pomejeho první noc v rádiu. Zabránil sebevraždě a plakal - 29.12.2010
Rozvody roku 2010: John odnesl letité zálety, Pomeje dluhy - 29.12.2010
Bartošová a její syn koncertovali ve stejný den, nechyběl ani Pomeje - 23.12.2010
Michal David: Na Ivetu se nezlobím, ale pomohl jsem Pomejemu - 18.12.2010
Velký rozhovor s Ivetou Bartošovou: Po lásce toužím, ale rozvod je příliš čerstvý - 7.12.2010
Pomeje začíná nový život: s džíny od Vietnamců, novým bytem a bez ženy - 3.12.2010

úterý 28. prosince 2010

Sex, Doctors & Rock´n´roll...;-)

Pokud by se někomu zdálo podezřelé, že jsem během uplynulých sedmi dnů dvakrát doslova zářil, pak minulou středu to způsobil polední rentgen a dnes potom odpolední dávka inverzní látky v žilách. V závěru roku jsem se totiž rozhodl uspořádat velké turné po doktorech a například jen během dneška jsem zvládl dvě štace!;-)
Jako první přišlo na řadu vyšetření břicha v Praze. Břicha pro ignoranty jako jsem já, hrudníku pak pro aspiranty lékařství.;-) Jelikož jsem tento zákrok zatím neabsolvoval (gumové rukavice tentokrát zůstaly uklizeny, pane O.;-)), byl jsem lehce zvědavý. V čekárně to šlo jako na běžícím páse, dva staříci byli vyřízeni během chviličky, oba tam šli se samým ha ha ha, hi hi hi, zevnitř bylo slyšet, jak laškují s doktorkou a sestrami a s úsměvem zase vycházeli.
Proč jen já musím mít vždycky něco extra?! Najednou si totiž ke mně přisedla postarší sestřička a povídá: "Dobrý den, já jsem vaše anestezioložka a budu přítomna po celou dobu vašeho vyšetření." Zalapal jsem po dechu - proč nebyla i u dědků? Dokonce mě to rozhodilo natolik, že mi vůbec nepřišlo divné, že mi postupně pokládá intimní otázky na zdravotní stav v čekárně plné lidí. Následovala další rána: "Doprovodná osoba na vás čeká kde?" Nikoho takového jsem samozřejmě s sebou neměl!
Naštěstí alespoň sestry uvnitř byly samý úsměv a dodaly mi trochu té ješitnosti, když prohlásily: "No konečně je tady chlap 30 plus a čtyřicet mínus!" Matematika jim sice jde, ale jinak by si asi měly zajít na oční!;-)
Samotné vyšetření proběhlo v pohodě, jen hned na úvod mě napadlo, že místo léku na případnou alergickou reakci jsem si měl vzít kinedryl, jak se kolem mě přístroj točil a podruhé jsem se zhrozil, že se mi snad přihodilo cosi se svěračem. To když začala působit kontrastní látka, na což jsem byl předem upozorněn, ale že bude pocit tepla tak komplexní, to mě nenapadlo.
S kanylou v ruce jsem si pak ještě musel půl hodiny posedět v čekárně, ale bylo mi jasné, že jakékoli případné problémy zapřu. Vždyť mě čekal ještě urychlený přesun rychlíkem do Kolína k další doktorce.
Žádné komplikace nenastaly, jen se mi cestou lehoulince podlamovala kolena. Až po vystoupení z vlaku jsem pochopil, že úplně všechno asi nebylo tak, jak má být. Místo u východu z kolínského nádraží jsem se totiž ocitl na pátém nástupišti a poměrně dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, kam že zmizela budova nádraží. No vida, tak i na tu opici během vánoc došlo!;-)
Kolínská zastávka mého turné pak proběhla zcela hladce a navíc ji sympatická mladá paní doktorka už po několikáté ukončila nabídkou sexu (viz obr.) Přesně v duchu rockerského hesla Sex, Doctors & Rock´n´roll...;-)Recept

pondělí 27. prosince 2010

Díky...;-)

O rok starší a po dříve popsaných vydatných vánocích aspoň o 5 kilo lehčí Pařánek děkuje všem, kteří si dnes vzpomněli a popřáli mu krásný slavnostní den v práci!;-) Slibuji vám, že vás za to budu ještě nejméně jednou tak dlouho zásobovat svými moudry...;-)

Mimochodem, když se teď tady pořád zabývám tím jídlem - co se týče mých oblíbených chlebíčků, roste mi pořádná konkurence. Včera takhle manželka Anďovi nakrájela malé kostičky veky, jenže on je vytrvale odmítal s neurčitým kňouráním a ukazováním kamsi na kuchyňskou linku. Po chvilce mu bezradně podala jedinou věc, která byla tím směrem a trefila se. Anďa nezaváhal ani vteřinu a hladově se pustil do jídla...;-)
Andreásek s chlebíčkem

Zprávy...;-)

Miluju televizní zprávy, vždycky se tam totiž dozvím něco velmi přínosného. Třeba jako v neděli večer, kdy se na Nově vysílala jedna z mých oblíbených reportáží, kdy štáb navštíví typickou českou rodinu a natočí ji. Tentokrát při štědrovečerní žranici.
Díky tomu jsem se dozvěděl, kolik jsem letos zase přibral a že bych to měl urychleně vypotit (inu moderní doba je přísná, vždyť jsem díky nemoci snědl za dva dny dva suché krajíčky veky a až v neděli jsem spáchal hřích obžerství, když jsem si jeden plátek namazal.) Nicméně co se týče odbourávání tuku, mohu být snad v klidu - nejvhodnější je prý samozřejmě běhání (hlavně na štědrý den jsem běhal každých patnáct minut), ale se svými téměř 300 kJ není úplně marný ani spánek (ještě včera jsem s horečkou prospal skoro celé odpoledne!)
Co mě ale šokovalo úplně nejvíc - průměrná štědrovečerní večeře údajně vyšla na 800 korun. Netušil jsem, jak nám pečivo podražilo!;-)

neděle 26. prosince 2010

Vánoce...;-)

Letošní vánoce se opravdu vyvedly. Od té doby, co nevěřím na jéžíška, těším se na tyhle svátky hlavně kvůli bramborovému salátu a chlebíčkům (mimochodem, kdo o sobě tvrdí něco jiného, podle mě rozhodně lže!;-)) Jenže letos jsem se nedočkal ani jednoho. Slabší povahy ať nečtou dále.
Začalo to už ve středu, kdy bylo v noci zle Andíkovi. Ve čtvrtek potom na mě zbyla příprava salátu, jelikož nebylo nejlépe manželce. V noci pak následovalo nějaké to omdlévání a především tomu jsem přikládal za vinu, že jsem ráno nebyl dvakrát fit. Dokonce i prvně dvě urychlené návštěvy toalety jsem tomu přičítal. Až když jsem při třetí nevěděl, zda si dřív sednout, či se předklonit, pochopil jsem, že něco není tak, jak by mělo být. Další popis, myslím, mohu vynechat. Zkrátka pravý čas zázraků.
V každém případě jsme byli nuceni přesunout štědrý den. Stromek stál na svém místě až do večera, chudák smutný a neozdobený. Za celý den jsem snědl jen necelé dva chlebíčky - no uznávám, že je to hodně přehnané pojmenování pro suchý plátek veky, ale proč si kazit radost?!;-) Druhý den už to bylo v pohodě, jen jsem si pořád ani v těch nejfantastičtějších myšlenkách nedovedl představit, že bych cokoli snědl. Odpoledne konečně dorazil i jéžíšek. K večeru pak do koše letěl celý salát, protože jsem jeho konzumaci zakázal - přece jen jsem ho patlal já a kdo ví, co mi vlastně bylo.
Dneska už je to vlastně v pohodě, na talíři jsem měl i nějaké to dietní jídlo (přece jen i mé velké břicho se poněkud smrsklo) a vypadá to, že zítra budu moci bez větších problémů do práce. Večerní koncík si ale raději nechám ujít.
Už se těším na příští vánoce, to je vždycky taková pohoda...;-)

sobota 25. prosince 2010

Pozdě ale přece...;-)

Po zdravotních útrapách jsme dnes se zpožděním oslavili jéžíška i my. Bohužel program na následující dny jsem nucen změnit.
Přání

čtvrtek 23. prosince 2010

Kluk v akci...;-)

Zatímco jiní poslední večer před štědrým dnem nevědí, kam dřív skočit, my to máme mnohem jednodušší. O jídlo se tentokrát postaral Andreásek...;-)

Tři sestry, Texas Terri Bomb, Green Frog Feet, E!E, Doctor P.P. - Tesla Aréna (22.12.2010)

Tři sestry
Jen 48 hodin před štědrým dnem se včera v Tesla Aréně odehrál další vánoční koncert Tří sester. Doby Průšových kovárenských vánoc jsou už dávno pryč, což ovšem neznamená, že by nás kapela chtěla jakkoli ošidit. Ba právě naopak.
"To jste ještě neviďáli, to jste ještě neslyšáli!" Přesně v duchu tohoto hesla uvedeného na stránkách skupiny se odehrával celý večírek. Přišel jsem těsně po plánovaném začátku a už venku byl slyšet Doctor P.P. Z toho mi bylo jasné, že vše vypuklo načas. Našel jsem si strategické místo a začal se kochat. Zvuk odpovídal hale, především zpěv Petra Pečeného se chvílemi rozkládal do lehce nepříjemných poloh. Nemilosrdný rozpis účinkujících nepovolil žádné prodlužování, proto nedocházelo k žádným průtahům. Jako další spustili E!E. Nestačil jsem se divit, k jak výrazné změně zvuku během krátké pauzy mezi kapelami došlo. Samozřejmě ideální to ve velké hale nikdy nebude, ale proti Doctorovi to byl pořádný rozdíl. Napadlo mě sice, že je to možná i tím, že kapela se nezvykle zdála být ve střízlivém stavu, ale hlavní věc je, že hráli fakt skvěle.
Po E!Ečkách mě čekaly dvě premiéry. Jak americkou Texas Terri Bomb, tak německé Green Frog Feet jsem dosud znal jen podle názvu. Prvně jmenovaná mě nijak zvlášť nenadchla, v podstatě všechno se točí kolem frontmanky, texty většinou velmi jednoduché, vlastně jen pár slov vykřikovaných dokola. Rád bych ale zdůraznil, že ačkoli mě kapela až tolik neoslovila, rozhodně mě ani nijak neurazila. Jen se mi jejich cca 35 minutový setík zdál chvílemi nudný. Světlá a velmi dobrá místa se střídala s naprostými uspáváky. Závěrečnou skladbu zpěvačka odzpívala jen v černé podprsence a po skončení ještě přítomným ukázala zadek. Jako by chtěla vzkřísit tradici legendárních "Sahulových prdelí".
Ani nevím proč jsem si pořád myslel, že Green Frog Feet jsou nějací SKÁčkaři. Možná proto, že je tam ta zeleň, nevím. Můj zaujatý pocit ještě umocnila chvilka, kdy si kapela zkoušela mikrofony a zatímco jiní se zmůžou na jakési opakované fuck off, GFF jako by nic zazpívali Haleluja ze Shrecka (netuším, jak se píseň jmenuje přesně, ale zná ji asi každý). V každém případě ten kousek dali proklatě dobře a mně jen tak prolétlo hlavou - jéžiš, to budou náký intoši. Jak jsem se jen mohl takhle mýlit! Od prvních tónů jsem poslouchal jako opařený, protože tohle jsem nečekal. Přirovnal bych to lehce možná ke kapele Billy Talent, ale nechci se nikoho dotknout. Je mi jenom divné, jak mi něco takového mohlo tak dlouho unikat! V krátkých mezerách se Němci snažili mluvit česky, hlavně pak kytarista, o němž zpěvák dokonce prohlásil, že to je jejich Čech. Asi v půlce začali jako by nic řešit nový účes basáka (takové vznikající afro) a vyvrcholilo to krátkou anketou, zda to přítomné slečny shledávají sexy. Kytarista debatu ukončil slovy: "He looks like prujem, how do you say - Ovno!"
Asi deset minut před devátou se ozvalo: "A co ten prst? Zhnisal!" - Znalci vědí, že jde o úvod skladby Vlachovka, která dlouho fungovala jako intro a jak je vidět, tradice se po kraťoučké pauze vrátila. A po úvodu opět klasicky Ztráta imunity. Jako za starých časů. Kapela měla údajně připraven jeden z nejdelších koncertů s padesáti kousky. Nevím, nepočítal jsem. I díky tomu ale došlo na raritky, které buď zaznívají zcela výjimečně - Večírek, Už koluje fáma..., nebo dokonce na takové věci, které jsem třeba já, tuším, ještě na živo nezažil - Aparát, Pyla, Maminka... Fanánek s novou image - na každé straně pleše proužek vlasů, které si po sundání bundy nezapomněl přečísnout hřebenem v zadní kapse u kalhot ve stylu borců z Pomády. Podobně a ještě po Elvisovsku uvedl i klasický rock´n´roll Hrábě.
Na koncíku mě překvapilo, že zvukaři odvedli v rámci možností skutečně výbornou práci, mezi písněmi nebyly téměř žádné mezery, jeden hit stíhal druhý a jediné, co mě zamrzelo, že jsem jako vidlák musel odejít dříve, takže ačkoli jsem viděl necelé dvě hodiny Sester, ani zdaleko to nebylo vše.
Jinak by mě zajímalo, jak by vypadal případný konflikt, když v oblečení Security byly mladé brigádnice. Zejména ta s číslem 60 se viditelně příliš nebavila a asi v půlce vystoupení Tří sester se kromě očí pravidelně vyvrácených v sloup ještě pomodlila, ať už to skončí. Stejně tak blonďatý frajírek, který ostatní "sekuriťačky" bez přestání balil - ten se zmohl maximálně na kontrolu barevného pásku na ruce - ovšem jen tak u každého desátého očlověka. Což vážně mělo smysl. Ale to jen tak pro zpestření.
Koncert byl neskutečně vydařený, jak jsem se Tesla Arény po minulých zkušenostech bál, tak jsem z ní odcházel nadšený! Sice jsem už nestihl symfoňák (premiéru před lety ale ano), ale to, co jsem viděl, skutečně stálo za to!;-)

Texas Terri Bomb:

Green Frog Feet:

úterý 21. prosince 2010

Heslo...;-)

"To není možné, zadáváte to opravdu dobře?" zeptal jsem se paní, které jsem krátce předtím zresetoval heslo do systému SAP.
Z bezpečnostních důvodů se nově vytvořené heslo nesmí sdělit, ale musí se poslat na mailovou adresu, což jsem také poté, co jsem ho vygeneroval, učinil. Vzhledem k tomu, že šlo o německou kolegyni, nesnažil jsem se ani být za každou cenu vtipný, jako kolega, od nějž pan Slanina dostal heslo Anglická a zvolil jsem tedy náhodnou kombinaci znaků.
Paní se soustředila, předříkávala si nahlas jednotlivá písmena, ale systém jí opět nepustil dál. Pomyslel jsem si cosi o blbosti a najednou si všiml, že mi na monitoru "visí" okno, v němž se změna provádí. Přímo uprostřed velký nápis: "Das Passwort wirklich ändern?" (Skutečně změnit heslo?) Ve své neskonalé chytrosti jsem zapomněl změnu potvrdit. Paní už znovu zoufale zadávala zběsilou směsici písmen a čísel, když jsem kliknul na OK. Téměř současně učinila ona totéž.
Nadšeně mi oznámila, že tentokrát to vyšlo. Mně je ale jasné, že jí to doteď vrtá hlavou...;-)

Zpoždění...;-)

Ráno jsem chvilku přemýšlel, zda si mám brát šálu nebo ne. Nakonec vyhrála light verze, tzn. bez. Ještě cestou na nádraží jsem si říkal, jak jsem udělal dobře.
Když jsem usedal po dvaceti minutách čekání do zpožděného vlaku, byl jsem už jiného názoru. Jediné štěstí bylo, že si naproti mně hned na další zastávce přisedl nějaký chlap a celou cestu jsme se dotýkali koleny (viz mé předchozí nářky ohledně dementního vlaku!) To mě aspoň trochu zahřálo.
Do Prahy jsme dorazili s pořádným zpožděním a já si musel pospíšit, jelikož jsem měl "ranní službu." Mohl bych být trochu v klidu, jelikož od doby, kdy nám neustále přibývá pracovních povinností, jsou na rannní směnu vždycky psáni dva lidé. Jenže tentokrát to vyšlo na mě a na kolegu, který také dojíždí. Navíc on má v zimě zpoždění denně. Prý. Tak trochu ho totiž podezírám, že jakmile napadne sníh, automaticky si posouvá budíka na později a do práce pokaždé dorazí s výmluvou, že zase nejel vlak.
I dnes jsme se potkali před budovou. Oba s pozdním příchodem...;-)

pondělí 20. prosince 2010

Vánoční stromek...;-)

Obecně se říká, že rodiče udělají pro své dítě cokoli. O víkendu jsem (se) přesvědčil, že ani já nejsem výjimkou.
Rozhodli jsme se letos pro živý stromek (mimochodem trefné označení několik týdnů odříznutého stromu!;-)) K tomu nás vedl čistý pragmatismus - náš tradiční umělý je příliš vysoký a kvůli Anďovi musíme mít letos strom na stole, aby na něj nedosáhl. V sobotu dopoledne jsem se tedy vydal do Kolína. Vlakem, vždyť přinést nějaký stromek není až tak těžké. To jsem ještě netušil, jak šeredně jsem se pletl.
Pomlčím o ceně, takovou cifru jsem fakt nečekal, když jsem těsně před odchodem manželce položil řečnickou otázku, že metr bude tak za stovku. Lesníci s moravským přízvukem by člověku vnutili i zlomené zubní párátko se slovy, že jde o nejušlechtilejší jedli, ale nebyli vlezlí, spíš vtipní. Každopádně za malou chvíli mi do ruky vrazili strom a že prý hezké vánoce.
Několik minut jsem přemýšlel, jak zavazadlo uchopit, přece jen jehličnany celkem píchají. A to jsem si ještě, chytrák, vybral SMRK STŘÍBRNÝ PICHLAVÝ! Když už, tak už...
Měl jsem 7 minut do odjezdu vlaku, a protože se mi nechtělo potom hodinu courat se smrkem v ruce po městě (asi jako Krakonoš na procházce), musel jsem si máknout. Už po pár metrech mi došlo, že to nebude tak snadné a za chvilku jsem funěl asi tak, že kdyby přede mnou šla nějaká žena, dá se na útěk v domnění, že ji pronásleduje nějaký úchyl. Už na nadchodu přes trať jsem plival duši, ale ten kousek na nástupiště už přece zvládnu a ve vlaku si odpočinu. Ani za 15 minutovou cestu domů jsem se ale nezrelaxoval a když jsem z vlaku vystupoval, začal jsem se proklínat, že už nikdy víc! Někde na náměstí už mi pak bylo všechno jedno a musel jsem se hodně přemáhat, abych ten podělaný strom nezahodil. A to jsem se ještě podíval na ruce, které byly od krve.
Domů jsem dorazil na pokraji smrti a jediné, co jsem několik desítek vteřin opakoval, bylo, že už nemůžu. O tom, že jsem byl skutečně vyčerpaný, svědčí především to, že jsem ani nebyl sprostý!;-)
Po nabrání posledních zbytků sil jsem stromek hodil na balkón a manželce ukázal rozpíchané ruce. Jako po návštěvě zběsilé akupunkturistky. Ještě večer jsem v nich skoro nic neudržel.
Miluju vánoce a rozzářená dětská očička pod stromečkem...;-)

P.S.
Mimochodem i tento malý stromek je dost velký, takže nakonec asi budeme muset trochu zkrátit - stůl (když jsem se s tím stromem tak nadřel, přece ho nebudu řezat!;-))

neděle 19. prosince 2010

Táta...;-)

Včera jsem se vážně zamyslel nad tím, zda je opravdu taková výhra, že mě Andreásek tak zbožňuje. Ráno v posteli se tulí zásadně ke mně (jeho maminka má tak pro sebe 1,5 postele, zatímco mně zbývá velkorysých 10 centimetrů), ale hlavně - všechno je pro něj táta.
Dobře, nevadilo mi, že na počítači ukazoval na fotku premiéra Petra Nečase u jakéhosi článku a volal: "Táta, táta!" Z čistě politického hlediska mě to i potěšilo. Trochu se mě už dotklo, když manželka vylepila na okna obrázky sněhuláků, kolem kterých Anďa chodí, ukazuje na ně a volá: "Táta, táta!" Ještě o stupínek víc jsem se pak cítil dotčen, když i na méďu Bee Bo z naprosto trapného DVD, které se mu ale děsně líbí, nadšeně ukáže a zavolá: "Táta!"
Ovšem vrcholem, který nastal tuto sobotu, bylo, když jsme se dívali na Vivu, kde právě hráli v Německu velice oblíbenou píseň Somewhere over the rainbow od exotického zpěváka s neméně exotickým jménem Israel Kamakawiwo'ole. Anďa nezaváhal ani chviličku a při pohledu na zpěváka zvolal: "Táta!"
Podobu posuďte sami...

Bee Bo:
Bee Bo

Israel Kamakawiwo'ole:
Israel Kamakawiwo Ole

Zdraví je jen jedno...;-)

Přiznám se, že před čtvrteční návštěvou doktora jsem měl tak trochu strach. Očekával jsem totiž, že nejen že mě začne posílat na nejrůznější vyšetření, ale hlavně, že mi zakáže kafe, alkohol a obecně všechna dobrá jídla. Zde se řídím jednoduchou ovšem obecně platnou rovnicí - co je dobré není zdravé a naopak. A jak uznáte sami, to je před vánocemi - čili svátky chlebíčků a salátu strašná představa.
Ve středu večer jsem si tedy nalil panáka "než mi ho zakáže" a ještě těsně předtím, než jsem ve čtvrtek odpoledne odešel z práce jsem prohlásil: "Musím si ještě rychle dát kafe, než mi ho odpoledne doktor zakáže..."
Jo, jo - zdraví má člověk jen jedno...;-)

čtvrtek 16. prosince 2010

Klidný den...;-)

Hned ráno jsem pochopil, že dnešek bude stát za to. Přesně v půl osmé se mi rozdrnčel telefon. Zvedl jsem ho, aniž bych cokoli tušil a v tu chvíli se na mě snesl proud nadávek. Abyste tomu rozuměli, naše IT oddělení se přestěhovává z Německa do Prahy. Většina Němců se s tím stihla smířit, ovšem jedna část firmy má stále svoje ajťáky, kteří se bojí o svá místa, a proto se nás snaží nachytat na každé hlouposti. Díky tomu nám chodí neúplně nebo dokonce špatně vyplněné žádosti a my musíme pátrat, co vlastně po nás chtějí. Snad jen na okraj - správně by problémy u sebe měli řešit sami, jenže tohle je pro ně výhodnější.
No a chlap mi dneska nadával, že poslal licenci (ověřená žádost o různé přístupy a oprávnění) za nového zaměstnance a my jsme poslali doplňující dotaz. Když jsem se zeptal, zda má číslo tiketu, řekl, že ne a na otázku, kam to vlastně přesně poslal, odpověděl, že neví a ani ho to nezajímá. To se pak těžko dohledává, když nevíte, co a kde vlastně hledáte... Nakonec mi pomohla kolegyně a žádost jsme skutečně našli. Byla prázdná a ten, kdo ji zpracovával si dovolil takovou troufalost, že poslal mail s dotazem, zda by mohli žádost doplnit. On vlastně nikdo netušil, o co má žadatel zájem. Každopádně jsme z historie v mailu zjistili, že řvoucí chlap nejspíš dostal vynadáno od svého nadřízeného za neúplné informace, a tak se rozhodl zchladit si žáhu na nás. Pomyslel jsem si něco o tom, že ať se nám to líbí nebo ne, oni jsou Němci a my jsme jenom... Jenom Češi. Každopádně jsem ještě musel všechno sepsat pro šéfa, jelikož na nás byla sepsána stížnost a ta byla adresována na nejvyšší místa společnosti, aby měli představu o našem drzém chování.
V jedenáct potom další jobovka - výpadek internetu v celém závodu v Salcburku, to znamená priorita číslo jedna, jinými slovy strašný opruz. Vytvořil jsem tiket, předal na správné místo a ještě tam zavolal. Bohužel mi bylo řečeno, že to mám přeposlat jinam. Jasně, žádný problém. Pracně jsem zjistil další kontakt, poslal tam tiket, zavolal, ale ani tam neměli zájem, dostal jsem další tip na kontaktní místo. Ani tam o tiket nestáli. Jakže je ta pohádka o kohoutkovi a slepičce?;-)
Naštěstí jsem jel výjimečně domů už ve dvě, protože mám už od prázdnin zase další bolístku a teď jsem se konečně odhodlal k doktorovi. Vybral jsem si odpoledne, abych nemusel sedět mezi nemocnými důchodci, nicméně odpolední ordinační hodiny právě tito využívají - jak jsem zjistil. Čekárna jimi byla narvaná. A to mě ještě při odchodu propichovali pohledy, že jsem tam byl dlouho. Jinak jsem ale zvládl během jednoho odpoledne hned dvě návštěvy lékaře. Vystál jsem si totiž frontu v lékárně, abych si koupil doporučený lék, ale slečna lékárnice mi sdělila, že je lék je pouze na předpis. Nezbývalo mi tedy, než se vrátit a znovu absolvovat nenávistné pohledy. O to nemilosrdnější, že jsem si dovolil jít rovnou ke dveřím ordinace a zaklepat.
Zkrátka den, kdy jde všechno jako po másle...;-)

středa 15. prosince 2010

Dokonalá spolupráce...;-)

Tak takhle nějak bych si to představoval. Včera jsem řešil nějaký problém, který k nám přišel klasickým tiketem, když jsem si všiml, že už šest minut se nám kdosi snaží dovolat.
Vzal jsem tedy telefon a nějaký kolega (jak jinak ho oslovit, když jde o jednoho z více než 23 tisíc kolegů?;-)) mi začal popisovat, jaký má problém s připojením do firemní sítě. Nikdo není vševědoucí (o mně to pak platí dvonásob), proto jsem se po chvíli v celém problému dokonale ztratil. Korunu tomu ještě dal volající, když nadhodil, že je ve volném čase taky tak trochu "ajťák". To mi ostatně bylo jasné během několika vteřin. Během
popisování potíží stále zkoušel různá nastavení a já se vlastně už zmohl jen na "JA, JA". Přesně po čtyřicetiminutách ale zvolal: "Bingo!" Problém se mu podařilo vyřešit. Tím to ale neskončilo.
Pán mi totiž nabídl, že takhle občas, když se mu podaří něco vyřešit, popíše všechno a dá to k dispozici svým kolegům, kdyby náhodou někdy měli podobný problém a pokud bych měl zájem, dá mě do kopie. V podvečer jsem potom v pracovní schránce skutečně spatřil jeho jméno. V úvodu mi velice děkoval za trpělivou pomoc (rádo se stalo, krčení rameny přes telefon vyřeší každičký problém;-)), pochválil mou superdokonalou němčinu (na ja;-)) a že si dovolil zaslat pár drobných postřehů. Otevřel jsem přílohu a tam mě čekal kompletně zpracovaný návod se všemi možnými screenshoty, dokonale popsanými, to celé na deseti stranách wordu.
Takhle bych si to představoval. Problém si sám vyřešit, vypracovat návod a pak ještě zdvořile poděkovat!;-)

úterý 14. prosince 2010

Záskok...;-)

To jsem se teda v práci zase jednou zapotil... Měli jsme s kolegyní pravidelnou týdenní telekonferenci s Německem, abychom probrali pracovní problémy. Při té příležitosti se objevil ještě jeden další, řekl bych bonusový.
Němci dumali, dumali a nakonec řekli, že je zbytečné, abychom byli dál oba na telefonu, protože mě se to stejně netýkalo, a že se pokusí něco vymyslet na dálku na počítači "postižené" kolegyně. Hovor jsme tedy ukončili a na monitoru sledovali, jak bezradně otevírají jednotlivé nabídky menu. Chvilku jsme se celkem dobře bavili, ale pak to začalo být tak trochu nudné a jednotvárné, tak jsem se vrátil na své místo. Němci tu a tam napsali vzkaz, na který kolegyně vždy krátce reagovala a stále zuřivě hledali řešení jejího problému.
Po chvilce klidu za mnou přišla s prosbou, že si musí na chvilku někam odskočit a abych ji když tak zastupoval. Vlastně že jde jen o to, abych odpovídal na písemné dotazy jejím jménem. Souhlasil jsem a tentokrát ani nevtipkoval ohledně možných kompromitujících odpovědí pod nabídnutou cizí identitou. Asi dvakrát jsem odepsal, a pak se v chatu objevila zmínka o tom, že je to vyřešené. Téměř současně ale začal zvonit telefon a na displeji svítilo jméno kolegy, s nímž jsem si psal(a).
"A teď se předveď, jak se vylžeš, že tady kolegyně není, když právě odepsala," napadlo mě, zatímco mi to v hlavě šrotovalo. A bohužel jsem zklamal - musel jsem s pravdou ven...;-)

pondělí 13. prosince 2010

Odpad...;-)

Včera jsem cosi nesl do kontejneru na tříděný odpad a cestou zpátky proti mně šel jeden místní feťák. Tedy jeden z místních feťáků. Vzhledem ke koncentraci by vlastně stačilo napsat - jeden z místních...
V každém případě, jak už to u těchto lidí bývá, vedle něj šel ohromný pes. No a ten se najednou rozhodl, že si odloží pár kilo ze snídaně přímo na zamrzlý trávník. Taky nic neobvyklého, myslím, že nejen u nás. Už jsem si myslel, že až napadne sníh, budeme mít hned u baráku vlastní sjezdovku. A to ještě vidím, jak si to psí chovatel jakoby nic zamířil přímo ke kontejneru na papír a hrabe v něm noviny. "No výborně, nejenom, že nám to tady pos..., ale ještě navíc udělá bordel z papírů," vzpomněl jsem si na obvyklý nepořádek na silnici.
Jenže feťák mě překvapil. Z kontejneru si vzal noviny a těmi uklidil horu po svém psovi. Už už jsem ho v duchu chválil, když vzal ty plné noviny a hodil je i s obsahem zpátky do papíru. Vzpomenu si na to zase až si budu otírat pusu do ubrousku, kdo ví, jestli se nedělají z recyklovaného papíru...;-)
No a pak jsem si taky vzpomněl na člověka, který z kontíku vybírá staré časopisy, aby si je doma přečetl. To zase bude nadávat, že v těch novinách je úplné h...;-)

Změna...

S půlkou prosince se tradičně pojí změna jízdních řádů. Zpravidla se jí velmi obávám, protože během roku se už všechny spoje tak nějak ustálí, aby je zase lidé z nějakého velmi důležitého oddělení kompletně zpřeházeli. Nejlépe tak, aby na sebe vůbec nic nenavazovalo.
Letos jsem ale byl mile překvapen, úpravy na mé trati jsou vesměs kosmetické. Postoupil jsem proto ve svých očekáváních do dalšího levelu - se změnou jízdního řádu se dost často změní i typ vlaku.
Konečně bych tak alespoň mohl přestat nadávat na ty dementní vagóny pro trpaslíky. Mé naděje se ale rozplynuly hned ráno s pohledem na přijíždějící spěšný vlak. Takže nadávky se tu budou vyskytovat ještě minimálně celý další rok.
Co mi ale vůbec nejde do hlavy - jak je možné, že před pětiminutovou změnou od nás odjížděl vlak poloprázdný a rozumně se zaplnil až cestou, zatímco teď ze dne na den stojí na nádraží tolik lidí, že spoj odjíždí totálně narvaný už od nás a cestou už se stěží jen tak někdo vmáčkne?

neděle 12. prosince 2010

Anďa...;-)

Ve středu byl Anďa na očkování, které ho (jako téměř vždy) totálně zmohlo. Poznal jsem to hned po příchodu domů, protože zatímco jindy mi běží naproti, nebo už dokonce čeká za dveřmi, tentokrát se na mě jen smutně podíval z gauče. Později mu ještě vyskočila horečka, proto dostal lék a šel spát.
S podobnou reakcí se setkáváme téměř pokaždé, proto nás to nijak zvlášť nepřekvapilo, navíc skoro vždy to do rána přejde. Stejně tak tomu bylo i tentokrát. Protože už v noci se Andýsek několikrát probudil, dostalo se mu té pocty, že mohl spát mezi námi. Tedy ono to zpravidla vypadá tak, že celou dobu leží roztažený na mé půlce postele a mě zbývá pár centimetrů na kraji. Jenže tentokrát mě neprobudil nedostatek místa, mnohem horší totiž bylo, že si Anďa začal asi ve čtyři nahlas povídat, tedy spíš skandovat: "B-ť, p-ť - ne! TÁÁTA! Be-ba ba-ba - ne! TÁÁTA!" A přitom mě uznale plácal po rameni.
Přiznávám, že nejspíš hlavně díky jeho nadšení mnou jsem mu odpustil, že jsem se nevyspal...;-)
Kouzelník

čtvrtek 9. prosince 2010

Jako blázen...;-)

Včerejší odpoledne se u nás firmě neslo ve znamení ohromného výpadku. Všeho, co vypadnout mohlo. Při odchodu jsem ještě požádal nadřízeného, zda by mi při svém odchodu mohl nechat vzkaz, zda všechno funguje, protože dnes ráno mělo všechno viset na mých bedrech. Dostal jsem totiž svou první ranní službu - tedy "sedmičku." Přišlo mi to celkem vtipné, protože jsem vyškolen stěží na 10% věcí, je fakt, že i šéf se trošku zhrozil, když si seznam znovu prohlédl (nejspíš se upsal, mám zde ještě jmenovce), ale nechtěl se shodit, proto dělal jako že nic. Kolega, co nastoupil se mnou, se nabídl, že přijde taky, aby mi když tak pomohl, ovšem šéf pouze prohlásil: "Abyste se tady mohli držet za ruce?";-)
Ať tak nebo tak, stejně prý ráno bývá klid, první problém se objeví tak po půl osmé, druhý v osm a pak, když to teprve vypukne, jsou už v práci všichni. Lehce uklidněn jsem nemohl ani dospat, dorazil do práce, všiml si vzkazu, že se podařilo zprovoznit záložní linky, pustil počítač a šel si připravit občerstvení. Počítač nabíhal 17 minut. "Aha, to bude super den, pomyslel jsem si," když mi zazvonil telefon. Čas 7:02, komp akorát naběhl a já poslouchám, že paní nefunguje připojení přes VPN. Chvíli mi bylo divné, že na mě vůbec nereaguje a nakonec zavěsila. Když zavolala asi po čtvrté, došlo mi, že záložní linky skutečně nestíhají a fungují pouze jedním směrem. Do toho se ještě zasekl počítač a já si tak připadal jako cvok. Později jsem paní kontaktoval já s tím, že ještě potřebuji nějakou dodatkovou informaci. Jenže ona mi hned v úvodu oznámila, že se ráno mnou nemluvila. Povídám, že je to zvláštní, ale asi tedy jde o jinou zaměstnankyni se stejným jménem. Najednou z ní vypadlo, že už všechno funguje. Tak trochu jsem se přestal orientovat, ovšem jen do té doby, než paní přiznala, že se jí ukázala podobná předvolba, jako má někdo jiný a ona myslela, že je to on. Jasně, před někým se zapírala.
A mám si pak připadat jinak než blázen?;-)

středa 8. prosince 2010

Výmaz...;-)

V práci jsem o sobě opět dal řádně vědět. V závěru minulého týdne jsem obdržel vyplněnou žádost o kompletní zrušení všech uživatelských účtů jednoho zaměstnance. V podstatě nic složitého, dalo by se říct, že mě to dokonce baví. Ovšem jen do té doby, kdy je všechno tak, jak má.
Nadřízený bývalého zaměstnance se totiž nechal zmást tím, že existovaly dvě osoby s totožným jménem a co čert nechtěl, do žádosti uvedl osobní číslo té špatné, z úplně jiné pobočky. Já jsem jako vždy provedl kontrolu, všechno sedělo, proto jsem se neohroženě pustil do mazání. Po úspěšném dokončení jsem zavřel tiket.
V pondělí se ozvala dost nepříjemná kolegyně (z jiné země) a diplomaticky se zeptala v podstatě na to, který kokot smazal její podřízenou, která teď nemůže pracovat. Ihned se ukázalo, že já jsem udělal všechno tak, jak jsem měl a že chyba sice nastala mezi židlí a počítačem, ale ani jedno z toho nepatřilo mně.
V každém případě jsem se z vítězství neradoval dlouho. Od kolegyně totiž za malou chvíli přišla tzv.licence, v níž žádala znovuzaložení. A na koho to padlo? Ano, když už jsem případ tak důvěrně znal, usmálo se toto štěstí na mě.
Jak jsem tak v závěru přiděloval oprávnění, která spočívají v nekonečném vypisování uživatelského jména do všech příslušných skupin, připadal jsem si jako Bart Simpson, který v úvodní znělce píše za trest na tabuli: Už nikdy nebudu mazat XY...;-)

úterý 7. prosince 2010

Pozná se, že stávkují?

Hm, na zítřek je ohlášená stávka komunistů. Pardon, odborářů (bývalý "taťka" odborářů Falbr - dnes europoslanec za ČSSD, další předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Milan Štěch - dnes senátor za ČSSD...) Původně jsem si přál, aby bylo opravdu psí počasí, protože jsem byl zvědavý, kolik stávkujících je skutečně zapáleno pro své myšlenky a kolik si jen chce užít dovolenou. Vzhledem k posledním demonstracím, kdy se ale většinou dav dostal na odpovídající úřady, které posléze demoloval, si ale nejsem jistý, co by bylo lepší.
Pro učitele mám jakousi slabost, ovšem opravdu mě zklamalo, že se stávky účastní taky. Přiznám se, že jsem tento fakt pochytil až během víkendu, protože během řečí o stávce jsem stále slýchal, že se bude týkat státních úředníků, kteří nesouhlasí se snižováním platů. Čili s něčím, co se v uplynulých pár letech dotklo všech ostatních, kteří ale nestávkovali, protože jinak by si mohli hledat nová místa. Možná se ale učitelé připojí pouze z jakési solidarity, protože nevylučuji, že se jim přidání nelíbí, a z toho důvodu proti němu protestují.
Dále se prý chystají stávkovat nepedagogičtí pracovníci škol, také typičtí úředníci. Samozřejmě nemohou chybět úřednice kuchařky. Dobrá, ať si tedy doplní vzdělání dejme tomu na střední s maturitou a v jídelnách dohlíží na děti. Také by nebylo od věci lépe rozvrhnout nákup a přípravu surovin, aby si toho hromady nenosily domů. To by se potom jistě našla i nějaká ta kačka k platu. Otázkou zůstává, zda by se to kuchařkám líbilo.
Dalšími typickými stávkujícími úřednicemi mají být uklízečky ve školách. Jako vystudovaný učitel jsem mimo jiné musel dohlížet na to, aby si děti po sobě uklízely. Pokud jsem nějaké odpadky přehlédl, musel jsem je uklidit sám, protože jinak jsem dostal vynadáno právě od uklízeček. Mimochodem - pozná se ve středu vůbec, že stávkují?
A jako třešinka na dortu - opravdoví úředníci. Ano, ti, kteří vám při každé návštěvě dají najevo, že vy jste tu kvůli nim a že je obtěžujete. Také ti, kteří vás odmítnou obsloužit 15 minut před koncem úředních hodin, protože dovedete si představit tu nespravedlnost, že by dvakrát v týdnu (úřední dny jsou pondělí a středa) odcházeli třeba o pět minut později? Je fakt, že vy si to možná představit dovedete, protože se vám to děje denně. A jsou to taky ti úředníci, kteří během úředních hodin mají kafíčko, cigaretku... A potom je v 17:00 potkáte na druhém konci města, než je jejich úřad, kde jim právě padla. V pátek pak už někdy po obědě. Kromě hluku a transparentů - poznáme, že stávkují?

pondělí 6. prosince 2010

Zadostiučinění...;-)

Ještě jednou se krátce vrátím k sobotnímu balíku, tedy spíš k jednomu z dárků uvnitř. Hrnek. Poměrně velký černý hrnek s logem Die Toten Hosen.
Ani nevím, zda jsem se tu již zmínil o žabomyší válce, již vedu už dlouhá léta s panem O., který stále ještě nepochopil, co je to opravdová muzika a poslouchá tak cosi příšerného, co parazituje na jménu DTH a označuje se DT (celé jméno ani nevyslovím, musel bych si založit nový blog!;-)) Jde v podstatě o to samé, jen s tím drobným rozdílem, že to první je skvělé a to druhé se nedá poslouchat (klasifikace: TBJCh - To by jeden chcípnul...;-)) Další odlišností je to, že DT se letos rozpadli a možná bych tam viděl ještě jednu drobnost - zatímco trička DTH se u nás příliš nevidí (tedy nepočítám-li svoji skříň;-)), tričko DT nosí každý mamlas, protože se dá koupit v jakékoli tržnici. Ale to jen tak pro orientaci.
Včera se u nás pan O.stavil na návštěvě. Samozřejmě už když jsem mu dole odemykal, zrodil se v mé hlavě přímo ďábelský plán, jak ho ponížit. Hrnek. Pan O.mi ještě nahrál, když díky zimě venku chtěl čaj. Když jsem mu plný hrnek podával, sledoval jsem jeho výraz, který bych připodobnil dětskému strachu z čerta. Štítivě si hrnek vzal a nějak to komentoval. Samozřejmě jak jinak než trapně. Napadlo mě cosi o tom, že mě může urazit jenom inteligent, proto se nikdy neurazím sám a nedokáže to ani pan O. A potom to přišlo! Pařanský bůh existuje! Za všechno, co kdy řekl o DTH!
Pan O. si vzal hrnek, že se napije, ovšem, jak si jej dal k puse, praštil se o něj do zubů. Ještě teď, když si vzpomenu na to hlasité cvaknutí, které mi přišlo jako rajská hudba, a vyděšený pohled, cítím pořádné zadostiučinění...;-)

Jéžíšek...;-)

Přesně dvacet dní před kalendářním jéžíškem se u nás zastavil ten pařanský. V sobotu odpoledne jsme s manželkou a Anďasem vyrazili na sáňkách ven, když nás o ulici dál míjelo poštovní auto. Na první pohled bylo jasné, že nám řidič něco chce. Vzpomněl jsem si na všechny mé stížnosti a v duchu hledal výmluvy, ovšem hned jsem pochopil, že je to zbytečné.
"Mám tady pro vás balík z Německa, vezmete si ho?" Ha, před Die Toten Hosen se zkrátka neschovám, najdou si mě všude, napadlo mě.
Andík se musel na sáňkách uskromnit, protože čestné místo odteď patřilo balíku. Doma jsem jej rozerval a opět užasl nad německou precizností. Krabice ohromná kvůli nástěnnému kalendáři na dně, který nejvíc uvítá manželka, až bude opět viset v ložnici (má možnost volby, protože jeden z nich tam zkrátka viset bude!;-)) Všechno opět zajištěno proti sebemenšímu pohybu - viz třeba hrnky, každý ještě v extra krabičce...
Vzpomněl jsem si, jak jsem si někdy v létě objednával cosi ze Shopáku Tří sester, dorazila mi otrhaná bublinková obálka a v ní všechno zmuchlané. Někdo je tu zkrátka o trošku lepší...;-)

Balík
K fotce: Množství nálepek s čárovými kódy napovídá, že nejde o ledajaký balík. Tomu, kdo má zrak lepší než ostříž, takže i přes velké zmenšení rozluští adresu a v ní slova Tschechische Republik, musí být vše jasné...;-)

pátek 3. prosince 2010

Naschvály?!

Komu tak dávám nejvíc Kyselých prdelí? Počítat se mi to nechce, ale tipnul bych si, že jde s přehledem o České dráhy. Tento týden samozřejmě denně zpoždění, ovšem ani jednou jsem na to nereagoval, jelikož chápu, že počasí člověk neporučí. Může mi sice být divné, že náš spěšný vlak nechají stát 40 minut před Poříčanami kvůli údajně zapadané výhybce, když těsně předtím po téže trati projelo několik rychlíků, ovšem to je tak všechno, co zmůžu. A třeba byla skutečně přímo nad tou jednou výhybkou jakási lokální sněhová vánice...;-)
Co už ale drahám neodpustím, jsou jejich naschvály. Opravdu nevím, jak jinak to pojmenovat. Nedokážu pochopit, proč právě v době, kdy začíná pravá zima, s níž přichází největší zpoždění vlaků a s tím davy čekajících cestujících, musí někdo chytrý rozhodnout o uzavření 4/5 haly Masarykova nádraží. Už v pondělí byl prostor ohraničen páskami POLICIE (to taky nechápu, ale vadí mi to tak nejmíň;-)) a na nich visel nápis: Z důvodu přípravy stavebních prací prostor uzavřen. Jenže aby se v závěru týdne stavební práce posunuly tak daleko, že pásky vystřídá klasické ohrazení a přímo uprostřed ohromného uzavřeného prostoru se objeví asi pět složených překladů, to se mi zdá jako drzost. Zajímalo by mě, jestli si někdo z těch chytrých nádražáků zkusil jít stoupnout do davu lidí čekajících na zbylém prostůrku na dva zpožděné vlaky. Nebo - a to skutečně doporučuji - tímto davem projít, pokud váš spoj přijede. Fakt bomba!
Snad každá jiná firma, která cokoli uzavře, se snaží postupovat co nejrychleji, aby dobu nepříjemností co možná nejvíc zkrátila. Proč by to ale dělali nádražáci, že ano?!
Takže opět jedna Kyselá prdel za přístup k zákazníkům.

čtvrtek 2. prosince 2010

Snídaně...;-)

Nevím, co je to za divnou módu, ale v ranním vlaku se rozšířil zvláštní nešvar - asi v zájmu delší doby na spaní se lidé rozhodli využít jinak promarněný čas ke snídani.
Jako ne že bych byl až takový hnidopich a fajnovka, ovšem když se někdo posadí proti vám v tak dementně zkonstruovaném vlaku, že se mačkáte koleny, vytáhne jakýsi sýrovo-špenátový závin, jehož pach (i kdyby v češtině existoval nějaký ten neutrální výraz, stejně bych jej nepoužil;-)) se line celým vagónem, k tomu se ještě předkloní, aby na sebe nedrobil, čímž má hlavu pár centimetrů od vašeho rozkroku, je to trochu divné. Nic na tom nezmění ani fakt, že jde o mladou dívku...;-)
Minule zase pro změnu jeli dva velcí Pražáci z takové té vesnice, která ale má v názvu před pomlčkou už slovo Praha, sedli si přes uličku ode mě, a vytáhli snídani. Rohlík a jakousi směs v kelímku. Při jejich metropolitním způsobu života ovšem pečivo nahrazovalo i jakoukoli lžičku, což v praxi vypadalo tak, že se od nich ozývalo zvláštní čvachtání (zkuste si míchat cokoli rohlíkem), završené ještě srkáním. A to jsem měl prosím na uších sluchátka...

Kamarád...;-)

Nikdy bych si o sobě nedovolil tvrdit, že jsem komunikativní člověk, který nemá problém s hledáním kamarádů. Tento týden jsem ale přišel na to, že se vlastně pletu.
Aby bylo jasno, přijeli k nám dva kolegové z Německa, aby dořešili kabely pro možné budoucí kolegy na možných budoucích místech. Oni tedy měli dorazit už v pondělí dopoledne, ale díky sněhové nadílce byli nakonec rádi, že cestu zdárně dokončili pozdě večer. V úterý se potom pustili do práce.
U nás ve firmě se vyká. Ne tedy přímo v našem oddělení, ale s cizími (doslova;-)) kolegy ano. Já to vítám, protože tzv.politiku tykání jsem zažil několikrát a připadal jsem si jako svazák v padesátých letech. V každém případě jsem tomu jednomu potřeboval něco říct. Přijdu normálně za ním a samo od sebe mi z pusy vypadla věta ve druhé osobě jednotného čísla (pro méně chápavé - T Y!;-)) Vůbec jsem si to neuvědomil, kolega mi stejně odpověděl, žádný problém. Ještě u něj stojím, když za ním přišla další kolegyně a ta mu vykala. V tu chvíli mi to došlo a říkám si - aha, trapas.
Večer pak odcházíme domů, Němci ještě dělali a všichni na ně: Nashledanou - Nashledanou (německy, případně anglicky)... Pak jdu kolem já, on nadšeně mávne rukou a volá: "Čáááo!" Jo, takhle se dělají kamarádi.

středa 1. prosince 2010

Brano...;-)

Včera jsem se tu krátce zmiňoval o toaletách a s nimi se pojí ještě jeden zážitek z dnešního rána.
Všechny dveře jsou opatřeny systémem Brano. Samozřejmě především z bezpečnostních důvodů - dveře se zavřou a dovnitř se nedostane nikdo bez karty. Toto opatření neplatí na toaletách , tam by případný zloděj stejně ukradl leda tak h...;-)
Dnes ráno jsem jako vždy vzal za dveře, které se z umývárny na záchod otevírají směrem ke mně a kdybych býval včas nezareagoval, rozbil jsem si jimi nos. Včerejší dělník z nich totiž z nějakých neznámých důvodů odstranil Brano, což jsem skutečně nečekal.
Jenže vzhledem k tomu, že jsem právě uskočil, málem se rozbily zmíněné dveře, když mi vylétly z ruky. Netušil jsem jakou mám sílu a hlavně, jak jsem si zvykl, že jdou ztěžka otvírat. To je potom docela šok, když najednou jdou lehce...

Plný optimismu...;-)

Dost možná se to někomu může zdát neuvěřitelné, ale dnes jsem začal druhý měsíc v práci. To znamená, že mám jeden za sebou
a stále ještě nemám zaječí úmysly ani netisknu výpověď. Ba naopak, pořád jsem tak nějak víc a víc nadšený, protože se stále ještě neprojevil žádný zápor a to i přesto, že tentokrát je všechno trochu složitější a dokonce je pár věcí, které zatím vůbec nechápu, což se mi dosud moc často nestávalo - pokud tedy někdy vůbec.
Pevně doufám, že začátkem ledna budu moci informovat ve stejně optimistickém duchu, v každém případě jsem tento příspěvek měl asi spíš nazvat - Kdo hledá, najde...;-)

Blog v novém

Vítejte na nové stránce Pařánkova blogu, import obsahu z blog.cz byl dokončen. Postupně proběhnout ještě určité úpravy. Případné problémy mo...