Sobotní výlet...;-)

I přes páteční ponocování jsme se minulou sobotu rozhodli vyrazit s dětmi na výlet. Už v týdnu jsem si našel několik tipů a nakonec zvítězila cesta na Konopiště, kde můj jmenovec medvěd Jirka slavil svátek.

Vyrazili jsme chvíli po obědě a já jsem se rozhodl bez jakékoli předchozí přípravy slepě důvěřovat navigaci. Ještě že byli kluci pod vlivem (myslím tedy kinedrylu) - tolik zatáček, stoupání a klesání, to jsem už dlouho nezažil, jsem si zcela jistý, že jsme zvolili tu nejsložitější možnou cestu. Ála se na to nejspíš nemohl dívat, proto raději v nové sedačce, která si tak odbyla svou premiéru, usnul, ale Andík se držel až do konce.

Auto jsme zaparkovali na vyhrazeném místě a vydali se do kopce k zámku. Medvěd nijak neocenil, že jsme absolvovali takovou rally a jen se střídavě líně převaloval a spal. Čas rychle utíkal a my se po příjemné procházce v parku a drobné útratě vydali nazpátek.

Cesta domů byla mnohem příjemnější, tedy až do té doby, než jsme se stali terčem spiknutí dopravního značení. To, že někdo dá šipku přikázaného směru jízdy přímo ke křižovatce, přičemž chce jen upozornit na nutnost objetí rozkopané díry, takže neznalý člověk odbočí, aniž by musel, to bych ještě rozdýchal, ale že najednou pod kopcem narazíte na zátaras s cedulí zákaz vjezdu, to mě trochu rozhodilo, nezbývalo, než vycouvat a vydat se zpět. Podle cedulí, které nás vedly směrem, jenž jsme mlhavě znali. Bohužel také jen do chvíle, než jsme narazili na uzávěru silnice na druhé straně. To už mě dostalo a nezbývalo než divoce improvizovat. Na závěrečné hlavní silnici jsem trochu nahnal čas, protože na dočasné padesátce v naprosto přehledném rovném úseku, kde jsem z donucení okolnostmi musel jet stovkou, mě předjíždělo jedno auto za druhým. Pobavil mě Andy, který ze svého místa vidí na tachometr a tak to komentoval - "100, 101, 102, 103, 104 - a dál to neumím!"

Ač se to zdálo neskutečné, s notným zpožděním jsme nakonec přece jen dorazili domů a k mé velké radosti jsem zjistil, že výlet se líbil všem. Klukům, manželce i mně. Jen si nejsem jistý, zda v dohledné době splníme Álovo přání, jet se zase podívat na válejícího se Jirku.

Tedy lépe řečeno - mě může vidět kdykoli, ale nevím, nevím, jestli mu to bude tak úplně stačit…;-)

Alkehol, Promile – Staré Lázně, Kolín (24.4.2015)

Co víc si přát, než oslavit vlastní svátek koncertem. Mně se t opodařilo v pátek. A to jsem měl trochu namále, abych to stihl. Nějak jsem si popletl datum důležité návštěvy v práci a myslel jsem, že právě v pátek máme kvůli ní zakázaný home office. Dopoledne se mi zdálo divné, že se nic neděje a někteří kolegové nebyli v práci, tak jsem se zeptal a zjistil, že jsem zkrátka mimo. Naštěstí večer jel vlak podle jízdního řádu, kluci taky relativně brzy usnuli a já tak před půl devátou vyjížděl směr Kolín.

Do Starých Lázní jsem dorazil někdy kolem deváté a asi tak nějak začínala hrát předkapela. Dost mě překvapilo, že sál byl takřka prázdný, ale loni to vypadalo úplně stejně - Harlej o nějaký den dříve narvaný, Alkehol poloprázdno. Přijde mi to trochu hloupé i kvůli částečné personální spřízněnosti obou kapel. Kolíne, styď se!

Promile nehráli vůbec špatně, rozhodně to naživo znělo mnohem lépe než pár klipů na youtube. Zkrátka se mi líbili a jako předskokani se k Alkeholu hodili. V závěru pak zazněla píseň, v níž jako baskytarista hostoval Tonda Rauer z Alkeholu. V deset hodin se předkapela rozloučila a asi za dvacet minut po nezbytných podiových úpravách, kdy se navíc říjemně zaplnil i sál, zazněly první tóny intra z Hospodo nalejvej, během něj nastoupila kapela a spustila celou píseň. Ačkoli jde o jedny z mých oblíbenců, nějak mi unikla změna na postu bubeníka. Nováček Radek Sladký ale původního Melmuse zastoupil velmi dobře, i když jsem měl zpočátku pocit, že nasadil takové tempo, že bude za půl hodiny konec a tu a tam mu to trochu ujelo.

Přiznám se, že mi večírek neuvěřitelně rychle utekl. Alkehol zahrál pár nových písniček, ale hlavně se soustředil na ověřené hity, jako Podbabskej stánek, Nonstop, Piju jako duha, Narozeniny, Nejlíp je mi v pátek k večeru, brutálně rychlé Vypít se, Už se to smaží a peče nebo Zlatej grál či Zmaštěnej. V jedné pauze si kapela připila lahví tuzemáku a pak na chvíli zavládla anarchie, kdy v písni Pijeme s láskou na pódium pronikl takový zvláštní týpek, který od začátku pobíhal do půl těla mezi lidmi s nafukovací kytarou, Tonda Rauer odevzdal baskytaru basákovi z Promile a sám do půl těla pouze poskakoval, do toho kdosi skákal z pódia do lidí…

Deste minut před půlnocí dozněla legendární píseň Na Slamníku a po ní dva přídavky v podobě Na zdraví a Buráky. Přesně po půlnoci potom definitivní konec a já se vydal zpátky domů. A tím mi taky skončily jarní hody, protože v dohledné době o žádné kulturní akci nevím.

V každém případě Alkehol odvedl jako vždy skvělou práci a poloprázdný sál si rozhodně nezaslouží!

Alkehol - Zmaštěnej:

Frei.Wild – Messehalle, Dresden (11.4.2015)

Uplynulý víkend se nesl ve znamení Frei.Wild, po třičtvrtě roce od nákupu vstupenek na vyprodaný koncert jsem se dočkal a dopoledne jsme (po měsíci) vyjeli směrem na Drážďany. Počasí nám přálo a kromě pauzy na čůrání;-) jsme zastavili tradičně až těsně za hranicemi na prvním odpočívadle.

Ačkoli jindy tam bývá takřka prázdno, tentokrát jsme si museli najít volné místo. Navíc se mezi zaparkovanými auty pohybovali němečtí policajti, kteří s největší pravděpodobností právě vyhmátli ukrajinské pašeráky, soudě podle vyrovnaných kartónů cigaret na zemi vedle auta s ukrajinskou značkou.

Během občerstvení jsme pozorovali ještě jakýsi zátah na české autobusy, které vždy přijely v doprovodu policie a pak následovala dlouhá prohlídka. Lepší než televize!:-)

Tentokrát jsem auto nijak nehnal, šlo o malý pokus. Tempomat jsem si nastavil na 120 a ukázalo se, že časová úspora je zcela zanedbatelná, zatímco na palivu se to projevilo nečekaně výrazně.

Tentokrát se koncert odehrával o dost dál od míksta ubytování než minule, takže jsme se nevyhnuli cestě MHD. Hotel plný fanoušků Frei.Wild jsme opustili s dostatečným předstihem, posilnili se v rychlém občerstvení, které bylo taktéž plné Frei.Wilďáků a došli na blízkou zastávku tramvaje. Hned po příchodu nám jeden z čekajících oznámil, kdy nám to jede a pak nám ještě pomohl při koupi jízdenek, protože automat v tramvaji nechtěl vzít naši minci. On úplně automaticky vytáhl z peněženky jinou a nabídl nám ji. Po jednom přestupu začal vzduch v tramvaji znatelně houstnout, dovnitř nastupovaly další a další partičky se stejným cílem jako my. A někteří byli už dost pod vlivem, což dávali poměrně hlasitě najevo.

Po vystoupení jsme následovali dav a po pár desítkách metrů se ocitli na přeplněném nádvoří u areálu. Na zemi byl neskutečný nepořádek v podobě rozbitých lahví od piva, které se válely všude. Fronty naštěstí postupovaly poměrně rychle, takže netrvalo dlouho a po důkladné šacovačce jsme prošli do haly. Já si tedy jako starý prostatik ještě odskočil, což znamenalo vystát nemalou frontu před toaletami. Chvíli přede mnou se uvolnila jedna kabinka, ale nikdo z lidí stojících přede mnou na ni nešel. Němec prostě ví, že čůrat se chodí na pisoár, tak by radši bude čekat několik minut, až se uvolní, protože by ani nenapadlo udělat to jinak. A to já zase jo. Po krátkém rozkoukání jsme potom už zaujali svá místa a spolu s ostatními čekali na začátek. Z kusých informací o předchozím koncertě jsem tušil, že tentokrát se načas nezačne. A skutečně - setmělo se o 30 minut později, než stálo na vstupenkách (moje několikrát potvrzené představy o německé přesnosti tak tentokrát vzaly za své;-)). Ani samotní fanoušci na to asi nejsou tak zvyklí, protože v mezerách reprodukované a stále hlasitější hudby hlasitě skandovali jméno kapely

Frei.Wild s sebou na turné nevzali žádné předskokany a úvod vyřešili dle mého soudu velmi vtipně. Přesně ve 20:30 se na plátnech po stranách pódia začal promítat krátký film o jejich návštěvě Drážďan před koncertem. To samozřejmě neskutečně zalichotí fanouškům, kteří vidí, že nejde o kapelu, jež ani pořádně neví, kde vlastně hraje. Díky před pár dny vydanému novému albu se procházka městem spojila s pátráním po něm v obchodech, což mi přišlo taky úsměvné, protože v jednom, z obchodů jim po pár okamžicích zakázali točit. Nejvíc mě ovšem pobavil samotný závěr videa, kdy frontman Philipp s ohromnou od nové televize v ruce oznamuje, že mise je splněna, mají nakoupeno.

Pak už hřmění a šlehající plameny spustily samotný koncert s úvodním řízným hitem Wir brechen eure Seelen. Philipp využíval mezery mezi písničkami k promluvám k fanouškům. Abyste rozuměli, Frei.Wild je kapela, která je v Německu vnímána velmi kontroverzně. Jedna část lidí ji miluje, druhá nenávidí, především díky frontmanově minulosti, ale také z důvodu určitého vlastnectví v textech písní, které se šikovnou manipulací dá interpretovat jako krajně pravicové názory, na něž je většina Němců silně citlivá. Před dvěma lety po velkých protestech dalších umělců dokonce zasáhla cenzura a kapela byla vyškrtnuta z nominace na cenu Echo (jakási obdoba našeho Slavíka či Anděla). Další nominovaní se předháněli v prohlášeních typu - žádný fanoušek v tričku Frei.Wild nemá na našich koncertech místo. Nicméně letos je fanoušci nominovali znovu. Vždyť novinkové album Opposition, které se ještě nestihlo ani ohřát na pultech obchodů, se ihned vyšvihlo na první příčku albové hitparády v Německu, ale také v Rakousku.

Během večera zazněly jak tvrdší tak romantičtější hity, vše doplněné poměrně bohatými pyrotechnickými efekty, v podobě nejrůznějších plamenů a šlehajících jisker. Zároveň se ale nedá říct, že by byla scéna jakkoli přeplácaná, na prvním místě stála pořád hudba. Některé písně byly doplněny částečným playbackem s chybějícími nástroji - jako třeba Weil du mich nur Verarscht hast s harmonikou a trubkou nebo Verdammte Welt s dechovou sekcí.

Koncert skončil alespoň pro mě zcela překvapivě deset minut před jedenáctou, což znamená bez mála dvouapůlhodinové vystoupení a to zaslouží velkou poklonu! Jsem si jistý, že naprostá většina z přítomných devíti tisíc fanoušků byla stejně spokojena jako já.

Playlist:

Intro

Wir brechen eure Seele

LUAA Rock'n Opposition

Frei.Wild

Unvergessen, Unvergänglich, Lebenslänglich

Arschtritt

Wie ein schützender Engel

Wir Reiten in den Untergang

Allein nach Vorne

Du bist sie

Wer nichts weiß, wird alles Glauben

Halt deine Schnauze

Auge um Auge

Weil du mich nur Verarscht hast

Verdammte Welt

Hab keine Angst

Südtirol

Die Welt Brennt

Feste fallen wie sie fallen, aber Landen tun sie hart

Das Land der Vollidioten

Přídavky:

Zieh mit den Göttern

Wir gehn wie Bomben auf euch nieder

Sieger stehen da auf, Wo Verlierer liegen bleiben

Dresden Live:

Frei.Wild - Hab keine Angst

Harlej, Jaksi Taksi – Staré Lázně, Kolín (4.4.2015)

V sobotu večer se mi zrovna moc nehodilo, že bylo tak krásně. Modrá obloha se sluníčkem totiž znamenala, že se klkukům nebude chtít usínat. A já potřeboval do Kolína, protože tam hrál Harlej. Naštěstí jsem měl neskutečnou kliku, protože Ála unsul už u večerníčku a Andy zabral chvilku potom, co si lehnul do postele.

Rychle jsem se teda převléknul a vyrazil. Jo k tomu oblečení ještě jedna věc - zatímco loni byl Andík vždycky unešený z mých drsných triček s lebkama, tentokrát, když jsem si jedno z těch novějších vzal na sebe, vyprsknul smíchy. Hm, kdo mohl loni vědět, že si nemám kupovat XXL, ale že takové "elko" by mi bohatě stačilo…;-)

Těsně před osmou jsem vyjížděl z domova. Bezpodmínečně jsem ještě musel nabrat benzín, protože se mi nezobrazoval už ani žádný dojezd a já se tak až ke Kolínu umodlil, abych dojel. Věděl jsem, že se zrovna koná nějaký ples, proto jsem měl trochu strach z místa na parkování, ale měl jsem druhou kliku toho večera, protože než jsem stihl objet celé parkoviště, které se zdálo neúprosně zaplněné, jedno auto odjelo a já tak mohl zabrat jediné místo.

Do starých Lázní jsem přicházel ve chvíli, když už hrála předkapela. To jsem uvítal, protože není žádným tajemstvím, že Jaksi Taksi nemusím. Někdy mám ale pocit, že jsem snad jediný, kdo má hudební sluch, ostatním asi neskutečně falešný zpěv nevadí. Naštěstí před tři čtvrtě na deset jsem se dočkal a předskokani vyklidili pozice.

Přesně v deset se ozvaly první tóny majestátního intra a pak už to šlo v rychlém sledu - Zfetovanej, Kapitán Morgan… Harlej zkrátka nikdy nezklame. Letos je to už 25 let od založení kapely, proto došlo i na pár vykopávek jako například Oj oj oj a další. Jinak ale samozřejmě všechny osvědčené hity, stejně jako novější kusy ze stále aktuálního alba - jako třeba Než to s náma půjde ke dnu. Tomáš Hrbáček vzal asi dvakrát do ruky kytaru, jinak se ale věnoval zpěvu a kontaktu s publikem, které mu jdou skvěle. Vymezený čas neskutečně rychle utekl, před přídavky ještě došlo na jamovací chvilku, kdy kapela osiřela a tak zatím zazněly úryvky z písní jako Breaking the Law od Judast Priest (Harlej taky hrával jako Brikety jdou), Highway to Hell, Iron Man od Black Sabbath, Smells like teen spirit od Nirvany a Cesty toulavý, kde už se opět připojil i zpěvák. Kolem tři čtvrtě na dvanáct skvělý koncert skončil. Závěr obstaraly písně Když chválím, tak sebe a Optimistická.

Domů jsem dorazil asi v půl jedné a je víc než jasné, že chybět nebudu ani příště…;-)

HARLEJ - Na prodej