pátek 25. ledna 2013

Volím Karla...

Na můj včerejší osobní článek mi přišlo několik reakcí, tudíž mi nezbylo, než své rozhodnutí ještě jednou důkladně zvážit.
Je mi jasné, že je u nás jediný kandidát světového formátu uznávaný i v zahraničí. Navíc si tento člověk vítězství díky svým zkušenostem, noblese a rozhledu zaslouží.
A protože nechci, aby se naše země nadále zmítala v nejistotě, zodpovědně zde prohlašuji, že v letošním ročníku ankety Český Slavík budu volit Karla!

P.S.
Na tomhle článku se snad už shodneme...;-)

čtvrtek 24. ledna 2013

Ať už je to za námi...

Posledních několik dnů se bojím otevřít už i blog, aby na mě nevyskočil Schwarzenberg. Nevím, zda ten pocit mám pouze já, ale řekl bych, že je zkrátka všude.
Tak jak s přímou volbou prezidenta nesouhlasím, tak jsem byl zoufalý z výběru už v prvním kole. Nejinak je tomu v tom druhém. I kdybych snad formálního předsedu TOP09 volit chtěl, po několikatýdenní masáži sdělovacích prostředků mám jasno, že s mým hlasem počítat nemůže. Když vidím lidi s plackou Volím Karla, pak se utěšuji, že jde zcela jistě o proklamaci hlasování v Českém Slavíkovi, a když vidím lidi s plackou pankáče a nápisem Karel for PreSIDent, pak si myslím něco o trapácích - už jen proto, že mi pojem Sex Pistols není neznámým, na rozdíl od většiny z těch, co odznak nosí.
Stejně tak se při pohledu na místopředsedu vlády netetelím blahem nad jeho noblesou a rozhledem evropského šlechtice, kteréžto podle novinek.cz přinesl do české politiky. Nevím, stařecký spánek kdykoli a kdekoli mi noblesní nepřijde a rozhled se zavřenýma očima také nebude kdovíjaký, co tedy mohu sám posoudit.
Jinými slovy chci říct, že podle mě proti sobě stojí dva postarší muži, mezi nimiž je jediný rozdíl - jeden je nesmyslně adorován, druhý potom zatracován. Další snad ještě ten, že jednomu z nich rozumím stěží každé páté slovo.
Milí přátelé, pokud jste mě právě ze svého seznamu nevyškrtli za to, že jsem pošpinil vaši modlu, pak chcete-li na oplátku i vy nadále mými přáteli zůstat, přestaňte mi posílat odkazy na různé brnkálisty z youtube, kteří mají potřebu se vyzpívávat z toho, jak budou volit knížepána (mimochodem knížepána znám leda tak z Rumcajse, kterého ironií osudu právě každý večer dávají), stejně jako fotky Václava Havla doplněné o věty, které nikdy neřekl a všechen další spam. Jsem asi divnej, ale s dovolením bych si názor utvořil sám, není třeba, aby mi ho kdokoli vnucoval...
Děkuji.

středa 23. ledna 2013

Oslava...;-)

Uplynulý víkend jsem zahájil na své poměry poněkud netradičně. Pan O. se rozhodl poctít venkov svou návštěvou, tak jsem přislíbil účast v hospodě. Samozřejmě ale až poté, co splním rodičovské povinnosti jako je koupání a uspávání. Naštěstí se celkem zadařilo, takže do hospody jsem dorazil kolem čtvrt na deset. Bez mučení ale přiznávám, že se mi už tak pozdě nikam nechtělo. Přece jen jsem už starší pán…;-) Na místě mě potom překvapilo, jak strašně jsem OUT, když v pátek nikam nechodím, protože hospoda byla úplně plná.
Jelikož druhý den hned po ránu mě čekala cesta pro dort, bylo mi jasné, že se to nesmí nijak zvrtnout a to se naštěstí podařilo. Za všechno mluví manželčina reakce po mém návratu domů: "Ty nejsi opilej?!" Jako bych snad někdy byl…;-)
Na sobotu jsme měli naplánovanou oslavu Alexkových narozenin a dopoledne jsme jeli vyzvednout dort. Nechtěli jsme nijak experimentovat, proto jsme ho zadali stejné paní jako na podzim pro Andyho, i když zadání bylo tentokrát mnohem jednodušší. A musím uznat, že se opět povedl.
Jak jsme tak jeli po opuštěné polní cestě, všiml jsem si velkého dravce, jak sedí na stromu u silnice. Hned jsem si vzpomněl na scénu z Andreáskova oblíbeného filmu Cars, kdy hlavní hrdinové vytrubují spící traktory. Když jsem o pár desítek metrů dál zahlédl dalšího spícího dravce, stiskl jsem klaxon a pták se tak lekl, že z něj začalo létat peří. No jo, i přes svůj věk stále puberťák.
Samotná oslava se konala jen v úzkém rodinném kruhu a až na pozdvižení okolo sfoukávání svíčky, kterou jsme pro velký úspěch museli několikrát zapalovat a Álu nakonec zajímala ze všeho nejvíc, se nic zvláštního nestalo.
Takže Alexku, ještě jednou všechno nej!;-)

pátek 18. ledna 2013

Závada se neprojevila...;-)

Před pár dny jste mohli být svědky zajímavého úkazu. Chodil jsem na vlak a z vlaku bez sluchátek na uších. Stalo se totiž to, že jsem takhle jednou šel do krámu, vypnul empétrojku a když jsem zase vylezl ven, už nešla zapnout.
Hned, jak jsem přišel domů, dal jsem se do zuřivého hledání záručního listu, protože jsem moc dobře věděl, že jsem ji kupoval někdy po předloňských vánocích. Nebyl jsem si jistý, jestli je ještě v záruce, ale nechtěl jsem pro jistotu ztratit ani den. Když už jsem to vzdával, napadlo mě podívat se ještě do takové krabice s nejrůznějšími návody a tam na mě vykoukl hledaný list papíru. Přesně, jak jsem ho spatřil, vzpomněl jsem si, jak mi ho před dvěma lety dávali v prodejně, a já si říkal, že doufám, že ho nikdy nebudu potřebovat. Strašně jim totiž špinila tiskárna a tak na něm bylo sotva co vidět. Únorové datum ale k přečtení bylo.
Pak jsem se ještě jednou chtěl ujistit, že to není prázdnou baterkou, proto jsem přístroj připojil k PC s tím, že zároveň zkusím reset přes dodávaný software. V tom jsem ostatně už zaběhlý, protože ten jsem musel provádět více méně pravidelně od chvíle, co jsem si ho koupil. Bohužel ani po připojení se empétrojka nijak neprobrala a PC ji také nerozeznal.
Druhý den jsem se tedy vypravil do krámu, prodavač to ještě sám zkusil a pak řekl, že se mi ozvou, až to bude vyřešené. Vtipné bylo, když popisoval do PC závadu, protože psal strašně pomalu a strašně dlouho (já měl k dispozici jen obědovou pauzu), po chvíli zvolal doprčic a psal ještě jednou tak dlouho (nejspíš si celý text smazal). V každém případě když mi po několika minutách podal kopii záznamu, stálo tam: Nezapíná, nenabíjí.
Trvalo to asi pět dní, když mi přišel email, abych se stavil, že reklamace je vyřízena s výsledkem závada se neprojevila. Nebudu zastírat, že závěr pro mě byl poněkud překvapivý.
Druhý den jsem dorazil na prodejnu, podal pracovníkovi úseku reklamací potvrzení. On přinesl krabičku a nekonečně dlouho se díval do papíru. Pak opatrně až špitnul: Tady píšou, že se závada neprojevila… A omluvně se na mě podíval. Ujistil jsem ho, že to už vím z mailu a že pokud to opravdu funguje, jsem spokojený. V tu chvíli to z něj spadlo, usmál se a s úlevou povídá: "To jsem rád, já když tohle řeknu lidem, tak na mě většinou strašně řvou!"
Zkusili jsme empétrojku zapnout a v pohodě. Zatímco jsem podepisoval protokol o převzetí, kde stálo cosi o uživatelské chybě, pronesl jsem, že je mi divné, že to používám dva roky, takže bych řekl, že zapnout a vypnout to už umím, navíc to minule nešlo ani jemu a pak jsme se přátelsky rozloučili. Napadlo mě, že kecají a určitě tam minimálně přehráli firmware, jenže písničky tam byly všechny a při této změně by se ztratily. Tak nevím.
Nicméně smůla se mi lepí na paty a dneska jdu reklamovat mobil. On mi zlobí už poměrně dlouho, ale před vánoci se mi nechtělo to řešit. Problém je v tom, že většina lidí nosí telefon u sebe, aby byli neustále k zastižení, kdežto já ho mám po většinu času jako hodinky. On se totiž klidně několikrát během dne odhlásí ze sítě, ale už se do ní znovu nepřihlásí. Průšvih je, že nemáte šanci to poznat, protože na displeji je všechno, jak má být. Dokonce i stav signálu. Pak se vám ale stane, že třeba druhý den ráno zapnete telefon a přijdou vám SMS zprávy z předchozího dne, případně automatická oznámení, že se vám někdo pokoušel dovolat.
Pokud jsem na problém přišel sám, stačilo telefon vypnout a zapnout, někdy víckrát za sebou a všechno bylo v pořádku. Otázkou ale bývalo, na jak dlouho. Původně jsem si myslel, že to byl problém odcházející SIMky, jenž jsem popisoval v prosinci, ovšem ani s novou nejsem zpravidla na příjmu, takže mám jistotu, že je to telefonem. Ne nadarmo si ze mě pan O. vždycky utahoval, že Samsung je dobrý leda tak na ledničky.
Tak jsem zvědavý, zda se tentokrát závada projeví…;-)

pondělí 14. ledna 2013

Podpora...;-)

Včera večer jsem se potřeboval přihlásit do internetového bankovnictví Komerční banky, abych provedl převod. Nebudu říkat, že tato aplikace je zrovna z nejspolehlivějších - při přechodu na novou verzi nefungovala několik dní a před několika dny nefungovala taktéž.
Bohužel ani včera jsem se tam nemohl dostat, tentokrát jsem byl ovšem upozorňován, že nastavení mého počítače neodpovídá podmínkám KB. Zvláštní, všechno mám aktualizované, navíc se mi tato hláška tu a tam objeví, ale stačí to párkrát zkusit znovu a do systému se vždycky dostanu. Ovšem tentokrát ne. Provedl jsem odpovídající aktualizace, ale s nulovým výsledkem.
Trochu potupně jsem tedy zvolil nabídnutou položku Průvodce nastavením počítače a znovu zaktualizoval Javu, jak po mně systém vyžadoval. Čili to, co jsem jen pár vteřin předtím manuálně provedl. Po aktualizaci se mi objevil zelený symbol, že prý jako už všechno OK. Znovu jsem se tedy pokusil přihlásit, ale dočkal jsem se stejné chyby jako na začátku. Zkrátka začarovaný kruh.
Nezbývalo než ještě potupněji vytočit číslo technické podpory. Po proklikání se změtí možností jsem byl už tak mimo, že místo křížku jsem stisknul hvězdičku, což mi ale nejspíš zkrátilo bloudění nepřehledným hlasovým menu a systém mi oznámil, že nyní budu spojen s operátorem. Vzápětí se opravil, že na spojení budu čekat déle než pět minut. Z pětiminutovky se nakonec vyklubala dvacetiminutovka a já celou dobu v hlavě přemítal, ke které bance si na protest svůj účet převedu. Přece jen nefunkční bankovnictví a navíc výběr z vlastního bankomatu za devět korun, to už je i na mě moc... Alex trochu zlobil, ale byl jsem dohodnutý s manželkou, že až budu s někým spojený, vezme si ho, aby byl zticha.
Konečně jsem se dočkal a na druhé straně se ozval velmi příjemný mužský hlas. Vysvětlil jsem, co se mi přihodilo a on mi položil pár dotazů, aby se zorientoval. Andreásek sice koukal na večerníček, ale zcela drze začal opakovat, co jsem říkal já, takže se z gauče ozývalo: "Ano, ano, dobže, ano," a přitom ještě důležitě kýval hlavou (to jsem ale já určitě nedělal!:-))
Když jsem potom už tiše klikal na možnosti, které mi operátor diktoval, předvedl se zase Alex, který seděl hned vedle mě a začal si hrát s takovým zpívajícím medvědem. Nejsem si jistý, zda operátorovi lichotilo, když se do ticha ozval hlasitý zpěv: Mám tě rád aj láv jů, chci si s tebou hrááát…;-)

čtvrtek 10. ledna 2013

Malý krok pro lidstvo…;-)

Tomu se vážně říká štěstí. Před více než dvěma lety jsem přijel z tehdejší práce o něco dřív. Andreáskovi tehdy zbýval týden do prvních narozenin a jak jsme si tak hráli, najednou se postavil a došel po dvou až k mámě. Měl jsem velkou radost, že jsem shodou náhod mohl u jeho prvních kroků být.
Alexkovi zbývá do prvních narozenin týden. Včera jsem taky přijel o chvilku dřív a pak jsem seděl s Andym na gauči, Alex postával opřený u nás, když se najednou otočil a přešel přes celý obývák k mámě. Jeho chůze nebyla příliš jistá, ale možná si jen ze mě dělal legraci, protože takhle nějak jsem já šel loni z oslavy jeho narození!;-)
Takže další etapa začíná…

úterý 8. ledna 2013

Vystoupení...;-)

Přesně na Nový rok pobíhal nevyspalý Andreásek zaměstnaně po bytě a ustaraně nám oznamoval, že připravuje vystoupení. Střídavě se zavíral do pokoje, pak zase cosi stavěl jeřábem. Samozřejmě se nezapomněl několikrát ujistit, zda na vystoupení přijdeme.
Samotný okamžik ale neustále oddaloval. V jednu chvíli mi už tak trochu přišel jako ten slovenský účastník talentové soutěže (Jozef Pátrovič), o němž slyšel snad i ten, co to nesledoval, protože jednou nezazpíval, že mu bylo teplo, podruhé zima, potřetí bylo sucho, jindy zase vlhko atd…
Když jsme na jeho přání zatáhli v pokojíčku tak, že tam bylo úplná tma, kterou přerušil jen svítícím medvídkem a blikající dýní, bylo jasné, že velká chvíle nastala. Andy se probojoval všude okolo rozsypanými kostkami lega (nejspíš součást původně zamýšleného programu), sedl si vedle dvou položených kytar a zcela nečekaně začal brečet, že nic neumí. Snažili jsme se ho povzbudit a napovídali mu všechno, co kdy zpíval. Nakonec i jasnou tutovku, kterou zpívá téměř pořád a jejíž celý text obsahuje pouze jediné slovo: "Kurňa!" To jsme ho ale rozbrečeli ještě víc a nešťastně vzlykal, že tu taky neumí…
Světla zhasla, opět jsme odtáhli a Andík se začal věnovat něčemu jinému.
Už odpoledne se ale náš umělec dostal do evidentně lepšího rozpoložení, protože z ničeho nic na chodbě začal zpívat vlastní novinku: "Pes nám spad, pes nám spad, kdopak nám ho postaví…"

pátek 4. ledna 2013

Jako po flámu...;-)

Poslední den loňského roku jsem si vzal v práci volno. Na celkem 4 dny bez práce jsem se dost těšil, už proto, že o vánocích byli kluci nemocní, takže tou dobou už, jak jsem doufal, mohli být v pořádku.
Už v pátek večer před řádně prodlouženým víkendem jsem poznal, že tentokrát zase není nejlépe mně. Medicínu jsem nestudoval, ovšem nechápu, jak můžete dostat rýmu z toho, že na vás dvě děti kašlou…;-) Doteď bych se vsadil, že kašel dělá kašel a rýma rýmu… Abych to zkrátil, celý víkend jsem měl rýmičku. Takže jsem ven nešel ani jednou a spíš tak polehával. Ovšem když si lehnete ve stejném bytě, kde se nachází vaše tříletá ratolest, je to v její řeči něco jako, 'pojď si zaskákat, já jsem trampolína…;-)'
Samotný Silvestr proběl celkem klidně. Poté, co jsme se z okna dodívali na městský ohňostroj, se nám zázračně podařilo oba kluky uspat. Letmým pohledem do televizního programu jsem pochopil, že tradice zůstala zachována - nabídka je rok od roku horší. Ani nechci domyslet, co nás při této tendenci čeká za několik let. Nakonec to zachránily rozkoukané seriály a Partička, i když i k ní jsem měl pár výhrad.
Během půlnočního ohňostroje jsme zaslechli pokňourávajícího Andíka. Nejdřív jsme si mysleli, že jen tak kňourá ze spaní, po nějaké době jsme ale zjistili, že vyplašený sedí u postele a neví, co se děje. Šel jsem ho tedy uklidnit, což naštěstí netrvalo dlouho.
Sám jsem se do postele dostal někdy před druhou ráno. V duchu jsem počítal, že s trochou štěstí bych mohl kolem pěti hodin spát. "Taťko, půjdeme si hrát?" ozvalo se vedle mě. Podíval jsem se na hodiny: třičtvrtě na pět! Chvíli jsem se ho snažil přemluvit, že ještě ne, ale nakonec jsem tlaku ustoupil. Takže na Nový rok jsem od nějakých pěti plašil s hračkami. Samozřejmě že to původně bylo domluvené úplně jinak. Když Andy viděl, že mě nepřemluví, nabídl mi, že si bude hrát sám a já budu ležet na gauči, což se taky stalo, jenže milion otázek, poznámek a upozornění, ať se na něco podívám, mi rozhodně nedovolily zavřít oči ani na chvilku.
Na to, že jsem večer skoro nic nevypil, jsem pak celý den vypadal jako po pořádné opici…;-)

Blog v novém

Vítejte na nové stránce Pařánkova blogu, import obsahu z blog.cz byl dokončen. Postupně proběhnout ještě určité úpravy. Případné problémy mo...