Slon v kuchyni...;-)

Včera večer jsem se z ničeho nic rozhodl, že doma trochu vypomůžu. Jenže ještě než jsem vůbec stihl začít, už mě osud za přílišnou aktivitu potrestal. Asi na tom něco bude, že zhřešit se dá jen myšlenkou!;-) Když jsem se chystal, že umyju nádobí, přehlédl jsem otevřené dveře na chodbě a příšerně se nakopnul do malíčku na noze. Když jsem donadával, dokulhal k dřezu a pustil vodu, přiskřípnul jsem si pro změnu malíček na pravé ruce do dvířek od skříňky, z níž jsem vyndával takový ten okapávač. To už mě napadlo, že nejlepší by nejspíš bylo někam si sednout a pro změnu nic nedělat. Ale přece se nevzdám, co by se mi ještě asi tak mohlo stát? Zkusil jsem, zda teče dostatečně teplá voda a spálil si ukazováček. No a pak se divte, že se do domácích prací raději neženu...;-)

Babo raď...;-)

Ačkoli všemi nemocemi prolezlý, stále ještě mám velké mezery. Především pak, jde-li o aplikaci léků. Nedávná změna alergologa mi přinesla také trochu jinou léčbu. Jako bonus ke všem těm medikamentům, které jsem užíval mnoho let, jsem dostal ještě sprej do nosu, který obsahuje jakousi komplexní složku v podstatě na všechno. Jenže není to jen tak. Ráno si musím vzít prášek, "fouknout" do krku a potom tedy ještě stříknout do nosu. Problém je u posledních dvou jmenovaných činností. Po inhalátoru nemám několik minut zhluboka dýchat pusou, po spreji zase nosem. No a teď mi někdo vysvětlete, jak mám tedy tyto dva léky skloubit dohromady!? Nebo že bych snad měl "vydechovat" nějakým jiným otvorem?

Kolín zastávka

Dnes už tomu tak naštěstí není, ale před pár desítkami let se architekti inspirovali vším jiným než praktičností. Nebudu chodit kolem horké kaše, naprosto konkrétně mám na mysli třeba takové ty cesty v parcích nebo kolem domů na sídlištích, po nichž stejně nikdo nechodil, jelikož znamenaly několik desítek zbytečných metrů navíc. Samozřejmě si lidé, kteří narozdíl od těchto (ne)myslitelů tudy museli denně projít, vyšlapali zkratky, které neomylně vedly správným směrem a hlavně co nejrychleji k cíli.

Myslel jsem, že v této, jak se s oblibou říká uspěchané době, kdy se každá minuta počítá, protože čas jsou peníze, půjde o samozřejmost, ovšem kolínský nadchod u zastávky ČD mě pokaždé přesvědčí o opaku. Často mě napadá, že bych si měl pořídit navigaci nebo alespoň plán města, abych v té spleti nezabloudil. O dobíhání vlaku na poslední chvíli raději ani nemluvím, sám jsem to už zažil. Kroužíte po schodech dokola, zatímco vlak se neúprosně blíží. Pakliže by někdo nevěděl, o jaké stavbě mluvím, zde je foto.;-)

(Foto autor)

Ohne Chance...;-)

Minulý týden mi zase způsobily rozčarování zprávy. Právě nyní, kdy se vracím do školství, se v Německu rozhodli řešit nedostatek učitelů náborem v Česku. Plat minimálně šedesát tisíc. To už zní víc než slušně, zvláště při pohledu na tabulky, z nichž se vypočítává plat u nás.

Jenže bych to nemohl být já smolař, když jsem se před lety rozhodl stát právě učitelem němčiny. To tedy asi zrovna v Německu moc šancí nemám...;-)

Horká chvilka...;-)

Dopoledne cestou od lékaře mi bylo jasné, že mi těsně ujede vlak domů, nemělo tedy cenu spěchat. Stavil jsem se u bankomatu, abych zkusil ještě trochu vyždímat svou platinovou kartu.;-) Ta moje banka to má ale chytře vymyšlené. Na bankomat už od rána praží sluníčko a tím jsou její klienti nuceni více šetřit. Divíte se, jak to? Zkuste si zadat PIN a pár dalších voleb doma na rozehřáté plotně! U mě ale byla vidina peněz silnější než pud sebezáchovy, horkou chvilku jsem překonal a za okamžik už v ruce svíral pár skutečně horkých bankovek a uháněl je pustit do oběhu...;-)

Nová ordinace...;-)

Po měsíci a půl jsem si na dnešní ráno musel nastavit budíka a byl to, řeknu vám, celkem nezvyk, když mi ráno začala z mobilu hrát kdysi tak důvěrně známá melodie. Jel jsem do Kolína k nové lékařce. Cestou ze zastávky jsem po očku sledoval plakátovací plochu a setřel pomyslnou slzu při pohledu na plakát Harleje. Jen o pár metrů dál jsem si ale pomyslel, že se v Kolíně nejspíš stavil Aleš Brichta, aby natočil klip k písni Deratizér (ano, to je ta, co si ji někteří vzali k srdci víc, než bylo myšleno, takže ačkoli ji málokdo slyšel, název zná asi každý). Přímo uprostřed chodníku totiž ležel chcíplý pořádně velký potkan.

Z nové doktorky jsem doslova nadšený. Mám-li srovnat s Prahou, pak samé výhody - přímo v centru města, krásná ordinace i čekárna (u bývalého doktora šlo o sklepní prostory, takže všude visely odpadní trubky, pavučiny a bylo šero) a hlavně, zatímco pan doktor byl v důchodovém věku a hlavně chlap, má nová lékařka je mladá a sympatická. A hlavně ženská!;-) Celkově mám z návštěvy dobrý pocit, že jsem si vybral správně.

Pobavil mě jeden pacient, který dorazil do čekárny zároveň se mnou. Šlo o důchodce, který sestře oznámil, že přišel o chvilku dřív. Bylo čtvrt na devět. Prý je objednán na půl jedenáctou. Sestra se příliš netvářila, ale potom ho uklidnila, že uvidí, co se bude dát dělat. Vzala jeho kartu a vzápětí mu oznámila, že měl dorazit dokonce až v půl dvanácté. No jo, důchodci, pořád někam spěchají, to není jako mladí...;-) Každopádně ještě jednou jsem se pousmál, to když pán odešel z ordinace a sestra se ho ptala, na kdy je objednán příště. On pravil, že dvanáctého září, ale čas si nepamatuje. Sestra se tedy podívala do počítače, co doktorka napsala a povídá mu, že je to až patnáctého. Vzhledem k tomu, že já mám znovu přijít druhého, není vyloučeno, že se s pánem setkám!;-)

Anthrax...

To je tak, když se někam těším a zároveň něco příliš chválím. Před pár týdny jsem se rozplýval, jak se na mě usmálo štěstí, co se týče letních koncertů. Jenže z nich nakonec vyšel pouze ten v Hlinsku. Poděbrady padly díky počasí. Zítra jsem se chystal na koncert legendárního Anthraxu z USA (spolu s Metallicou, Slayer a Megadeth zakladatelé trash metalu.) Nejprve mě zarazilo, že předprodej skončil mnohem dříve než obvykle, ačkoli vyprodáno zatím nebylo. Na stránkách kapely jsem potom zjistil, že prvních několik koncertů v Evropě muselo být pro nemoc zrušeno. Toho pražského se to už dotknout nemělo. Jak je vidět, dotklo se. Nakonec totiž pro vážné onemocnění zpěváka byla zrušena celá evropská část a zároveň se s ním kapela rozloučila a hledá nového. Takže mám dvojitou smůlu - jednak nic neuvidím a za druhé jak jsem teď nastydlý, nemám šanci ani v konkurzu na zpěváka...;-)

Utopenci...;-)

Ani nevím, jak k tomu došlo, ale minulý čtvrtek jsem se pustil do přípravy utopenců podle jakéhosi receptu. Manželku jsem upozornil, že když mi do toho bude mluvit, stane se utopenec i z ní, proto jsem měl volné pole působnosti. Nálev přesně podle receptu, všechno ostatní až na menší nutné změny taktéž.

Postupně jsem začal mít radost z toho, jak všechno krásně vypadá a v nadšení jsem pronesl, že také potom budeme muset vzít jednu sklenici našim. Tedy radši až ochutnáme, zda se to povedlo, abychom jim nedali něco hnusného. O chvíli později jsem si ale uvědomil, že je to vážně radost pohledět a že to také nejspíš bude neméně dobře chutnat, takže jako správný Čech jsem své prohlášení upravil, že to tedy nejdřív ochutnáme a potom, když to bude hnusné, dáme jednu sklenici našim...;-)

Rozhodně se ale musím vytáhnout s odhadem (ona to tedy byla náhoda, ale takhle vypadám jako větší profík;-)) - všechno vyšlo úplně přesně do připravených sklenic, dokonce i nálev do poslední kapky.

Buřty měly zůstat naložené nejméně pět dní, jenže čím víc se pátý den blížil, tím méně jsme s manželkou mysleli na cokoli jiného než právě na jídlo v lednici, takže nakonec jsme vydrželi čtyři dny a včera první várka padla. A stálo to za to, no posuďte sami...;-)

Kamilka...;-)

Asi takhle - podle zvedlých prkýnek na záchodě nejspíš i ženy tuší, že chlapi si nesedají, pokud jdou na malou. Podrobněji to určitě popisovat nemusím...;-)

Díky tomu mají také větší rozhled kolem. Jenže právě tady je kámen úrazu - nad toaletou doma máme skříňku a na ní železnou zásobu papíru. A právě na tu jsem několikrát denně nucen koukat. A připadám si jako pedofil nebo minimálně úchyl. Ptáte se proč? A jak bych si měl asi připadat, když přede mnou je toaletný papier s vôňou KAMILKY?;-)

V kurzu...;-)

V pátek jsem byl v kurzu. Odpoledne jsem odmítnul jedno pozvání na pivo, později večer pak ještě další. Ani tak jsem se ale nenudil. Propadl jsem opět online hrám na počítači, jmenovitě pak kulečníku. Někdy se mi daří víc, jindy méně. Tentokrát jsem ale neměl štěstí vůbec. Když pominu vlastní nešikovnost, musím se zmínit především o jedné z her. Nepamatuji si již s kým to bylo, abych mohl varovat. Každopádně klasika, vše se načetlo, objevil se nápis, že soupeř bude začínat. Mezitím mě tento ještě pozdravil přednastavenou větou "Ahoj, vítej ve hře." Od té chvíle jsem už jen koukal, jak mu padají do děr všechny koule a nakonec černá. Než jsem se stihl nadechnout, čtu další přednastavenou konverzaci "Díky za hru. Čau."

No tak teda čau, hezky jsem si s tebou zahrál a docela jsme i pokecali...;-)

Rodiče si člověk nevybírá...

Hned v úvodu se musím omluvit těm, kterých se to netýká. Stává se velmi výjimečně, že bych na svých stránkách veřejně pral špinavé prádlo, ale jsou chvíle, kdy i má trpělivost dosáhne hranice. Vynasnažím se vzít to jen tak zběžně, ono asi nemá cenu rozepisovat se příliš dopodrobna, kdo to nezažil na vlastní kůži, NIKDY nemůže pochopit, že se něco takového může stát. Veškeré důsledky si nesu sám!

Vyrůstal jsem v ateistické rodině. Nikdy bych nevkročil do kostela, nicméně jsem nezažil, aby na sebe mí rodiče zvýšili hlas, nebo aby mě jakkoli nechali ve štychu. Vím, že tady se o tom nezmiňuji, ale jinak to říkám pořád - jsem hrdý na to, jací mí rodiče jsou, na základě všude možně popisovaných zkušeností bych nevěřil, že dokážou najít přesně tu hranici, kdy jsou nám oporou, na niž se kdykoli můžeme obrátit, ale zároveň se nijak nevnucují, absolutně respektují, že máme vlastní život. Přitom víme, že se na ně kdykoli můžeme s důvěrou obrátit!

Nikdy by nezapomněli na svátek nebo narozeniny, ačkoli se to u nás nijak zvlášť neslavilo, pokaždé si vzpomenou. Ačkoli jinak jsem zapřisáhlý materialista, v tomto ohledu nikoli. Právě ta nevynucená vzpomínka se počítá.

Součástí mé rodiny se ale před pár lety (alespoň úředně) stali další členové. Ti jsou věřící. Tedy tvrdí to. Poté, co si odvolí komunisty, jdou bez uzardění do kostela na půlnoční (protože co by řekli lidi). Dodržují polovinu tradic. Ptáte se jakou polovinu? Z každé tradice tu půlku, která se JIM hodí. Za více než deset let mi poslali jednu SMS ke svátku, k narozeninám pak vůbec žádnou. Ani když jsem slavil třicetiny. Jak jsem ale naznačil, příliš mě to netrápí, jednak jsem si už zvykl, že mě neberou a že pro ně neexistuju a za druhé - na slavení si nepotrpím. Že se ale vyskytla i léta, kdy nepopřáli vlastní dceři, to je věc, kterou nepochopím nikdy! Zvláště pak, když jsou to právě oni, kteří zdůrazňují, jak se takové události slavit MUSÍ! Když měl jejich malý vnuk svátek, vůbec o tom nevěděli (což považuji za něco neomluvitelného - narozeniny, no dobře zapomenu, ale svátek je v každém kalendáři - tedy pokud doma nemají pouze nějaký církevní, kde je uveden pouze nějaký svatý modlič.), na jeho druhé narozeniny si dokonce raději naplánovali dovolenou. Ale hlavně když milujeme bližního svého, že ano!?

Co mě ale doslova rozpálilo doběla, bylo to, že se začali vyjadřovat o našem ještě nenarozeném dítěti. Že se za sedm měsíců, ani jednou nezeptali, jak se jejich těhotné dceři daří, případně zda něco nepotřebuje, to bych ještě překousnul, už je za tu dobu trochu znám a vím, že její odpověď "mám se dobře, děkuji, nic nepotřebuji," by jim v jejich "přejícnosti" připravila nejednu bezesnou noc. Ale prohlásit, že je dítě nezajímá, dokud se zdravé nenarodí, to je trochu moc. Znamená to snad, že narodí-li se nedej bože nemocné, nebude pro ně existovat? Co je špatného na tom, koupit si (ZE SVÉHO) základní věci už před jeho narozením? Mohu je ubezpečit, že kočárek si uprostřed obýváku skutečně nevystavíme, máme totiž ještě rodiče, kteří nám nabídli na základě pověry, abychom jej přechovávali u nich, ale hlavně mám takový pocit, že alespoň v případě tchýně s psychopatickými projevy, museli její rodiče mít v obýváku před narozením kočárky vystavené minimálně dva!

Přemýšlel jsem, zda to skousnout nebo nikoli, ale nakonec jsem se rozhodl, že může-li nás někdo pomlouvat před příbuznými, proč bych já na svém blogu nemohl napsat pravdu?!

A ještě poslední vzkaz - nikdo není nucen na tyto stránky chodit. Zvlášť, když sem píšu samé p*čoviny (skutečně typický výraz pro věřící). Přispívám sem denně, občas je to trapné víc, občas méně, budu-li si hodně fandit, třeba se najdou i tací, které něco, byť třeba jen jednou týdně, pobaví. Rozhodně ale Pařánkův blog nijak nenabourává operační systém, aby se zobrazoval sám. Předpokládám, že průměrně inteligentní člověk ví, že není nic jednoduššího, než chodit na jiné weby, pokud se mu tady nelíbí.

Omlouvám se všem, kterých se to netýká, a těším se zase u něčeho veselejšího na shledanou.

K tématu také viz http://paranek.blog.cz/0907/na-kazdou-se-vari-voda

http://paranek.blog.cz/1007/chorej-mozek

a také: http://paranek.blog.cz/1005/rodinna-pohoda

Tématické večery...;-)

Konečně se mi za dobu, kdy jsem doma, podařilo tak nějak částečně zlikvidovat tekuté zásoby. Tedy alespoň tu načatou část, kterou jsme měli v lednici. To dobré se zpravidla samozřejmě ani neohřeje (uznávám, že přirovnání vzhledem ke zmíněné chladničce celkem pokulhává - čili možná přesněji "to dobré se zpravidla ani neochladí;-)), ale jisté lahve zůstávaly a postupně se staly ležáky, ačkoli s pivem neměly nic společného. Stačilo ovšem pár dní prázdnin v kombinaci s tématickými večery - Karlovarským (becherovka), Řeckým (ouzo) a Moravským (slivovice) a lednička je prázdná (rozuměj připravena k doplnění!;-)) Zatím ale ještě není úplně nejhůř, ještě může bez problémů přijít Skotský večer, v horším případě pak alespoň Plzeňský...;-)

Kostrč...;-)

Že se slovní zásoba neustále obohacuje díky vývoji a novým slovním spojením je, alespoň pro nás filology;-), stará známá věc. Ovšem tentokrát se stalo, že jsem u takového rozšíření přímo byl, i když se tedy jednalo pouze o mou vlastní omezenou slovní zásobu. Hlavním viníkem byly Televizní noviny a (typicky letně okurková) reportáž o těžkém životě revizorů. Její obsah přeskočím až k závěrečnému výčtu nejčastějších zranění. Nejvíce mě zaujalo, že několik z nich se muselo léčit s naraženou kostrčí. Zamyslel jsem se (jelikož se v současné době celkem šetřím, občas to i zvládnu;-)) a povídám - no jo, když je bolí kostrč, to znamená, že je někdo musel nakopnout přímo do pr*ele (mluvím z vlastní zkušenosti, pátá třída, po neoprávněném zákroku tělocvikáře s mužným jménem Vlasta).

No a od té doby, když mě něčím manželka naštve (jako třeba úžasným vtipem, že zítra bude cuketová sekaná), velmi moderním jazykem ji odpálkuji: "Chceš, aby tě bolela kostrč?";-)

Palermo Shooting

S hrůzou jsem si uvědomil, jak dlouhá doba utekla od poslední recenze a rozhodl se, že to musím co nejdřív napravit. Výjimečně nepůjde o hudební album, ale o film. Jelikož se tu naposledy objevila recenze aktuálního alba kapely Die Toten Hosen, neuteču ani tentokrát tolik od tématu. Zvolil jsem totiž snímek Palermo Shooting, v němž poněkud překvapivě hlavní hereckou roli ztvárnil charismatický Campino právě ze zmíněné kapely. A nutno říct, že se svého úkolu zhostil velmi dobře. Ale nepředbíhejme.

Zatímco intelektuálové rozdělují filmy na americké a dobré, já je dělím na dobré a evropské. Všimli jste si taky toho, že v poslední době poměrně často není na co jít do kina? A studovali jste program? Ano, je to tím, že jsou období, kdy naprostou většinu promítaných snímků tvoří evropská díla. A co si budeme povídat - co se litrů kečupu a rozbitých aut týče, nemají si Američané s evropskými tvůrci co vyčítat, ale co se týče akce a jakéhosi spádu, má záoceánská produkce stále vysoce navrch.

Palermo Shooting měl loni premiéru na festivalu v Cannes a mně se dostal do ruky až tento týden. Jde o společné dítě Německa, Francie a Itálie. Průměrně inteligentní čtenář už ví, že jde o evropské země a to naznačuje mnohé. Bohužel oficiální distributor v Česku zvolil nepochopitelně nepřesný překlad názvu. Ačkoli průměrný internetový translator přeloží Palermo Shooting právě jako Přestřelku v Palermu, člověk, jenž trochu ovládá angličtinu ví, že slovo má více významů, z nichž jeden je třeba fotografování. A už jen podle toho, že v hlavní roli vystupuje fotograf, není sebemenších pochyb, který z významů zvolit.

To je první věc, kterou bych vytkl našemu distributorovi, protože když se člověk chce podívat na přestřelku, očekává pořádnou akci, již se v tomto mysteriózním dramatu nedočká. Druhá nepříjemnost se potom týká českého dabingu. Přece jen i u nás se najdou jedinci, kteří znají Die Toten Hosen a hlas Libora Hrušky má s tím Campinovým pramálo společného.

Přiznám, že poměrně dlouho jsem se v samotném ději neorientoval. Pár úsměvných akcí jsem zažil jen díky tomu, že znám Campina. Představa, jak se bojí vody a leze do bazénu s nafukovacími rukávky, protože neumí plavat, je skutečně kouzelná.

Celý děj se týká fotografa Finna, který vede hektický způsob života a má problémy se spánkem, proto mnohdy ani nechodí spát. Neodmyslitelně k němu pak patří sluchátka, z nichž neustále zní hudba, stejně jako drahý kabriolet a fotoaparát. Poté, co se málem zabije při tradičním focení za jízdy po mostě, rozhodne se svůj život změnit a vydá se do italského Palerma. Tam zůstane i po dokončení práce. Jenže postupně zjistí, že mu kdosi usiluje o život. Střelce s lukem se mu podaří i vyfotit. Seznámí se s jistou restaurátorkou starých obrazů, která mu jako jediná věří. Nikdy totiž není ani stopy po jakémkoli zásahu.

S Flavií odstěhují z Palerma do malého městečka, kde vyrůstala v domě babičky. V noci fotograf opět nemůže spát, proto se vydá na prohlídku starého domu, při níž se setká s tajemným starým mužem (Dennis Hopper), který mu ukáže Knihu mrtvých a prozradí, že se v ní brzy objeví i jeho jméno. Ano, jde o neznámého střelce. Několikrát se spolu již setkali, jenže si ho nemohl vzít s sebou právě díky tomu, že byl vyfotografován. Finn smrti nabídne, že pro ni může něco udělat, bude-li chtít. Díky tomu se nakonec dohodnou. Jeho úkol zní smrt ukázat lidem.

Za zmínku určitě stojí, že v epizodních miniroličkách se postupně objeví všichni členové Die Toten Hosen, stejně tak jako to, že při přípravě snímku zemřeli v tentýž den (30.7.2007) dva z tvůrců - Ingmar Bergman a Michelangelo Antonioni, jimž je také dílo věnováno.

Tvůrci kritizují povrchnost a současný uspěchaný způsob života. Ovšem, zda mám doporučit či nikoli, to si netroufnu odhadnout. Kdo má rád psychologické filmy, kde si polovinu věcí musí domyslet, Palermo Shooting nejspíš uvítá. Kdo má raději akci a ani herecké obsazení mu nic neříká, ten ať dá raději ruce pryč. I když, kdo ví, možná teď, když jsem prozradil, o co vlastně jde, bude i děj filmu pochopitelnější.

Gel...;-)

Protože mě ještě pořád bolí za krkem, stavila se včera manželka v lékárně a koupila mi lék. Jde o jakýsi speciální drahý německý gel, určený "k péči o šíji, záda a nohy."

Jenže problém nastal hned při pokusu o jeho aplikaci. V návodu k použití totiž doslova stojí: "Masírujeme namáhaná místa těla po náročném pracovním dni nebo po sportování." No a teď mi někdo řekněte, kdy si to asi tak mám namazat já?! Celý den nic nedělám, takže o náročném pracovním dni nemůže být řeč a sport? Ten jsem ve značně okleštěné podobě zažil naposledy ve škole! A mám-li mluvit o namáhaných místech, pak bych si musel namazat leda tak zadek, který mám namožený od sezení u televize...;-)

Nakonec jsem tedy lék použil proti radám lékařů jednoduše večer před spaním. Má ale ještě jeden účinek. Příjemně chladí. Tedy tak to tvrdí výrobce. Já jsem po aplikaci málem zmrzl, takže tropy netropy, musel jsem si pak zalézt pod peřinu, abych na šíji neměl omrzliny!;-)

Vetřelec...;-)

Možná by se dalo říct, že jsem až proslulý svým záporným postojem ke kytkám v květináči v bytě. Sám přesně nedokážu říct proč, ale jednoduše mi vadí. Manželka to proto nemá jednoduché, prosadila si pouze jeden jakýsi prales, který se usídlil v obýváku na skříni. Uznávám, že poněkud hloupé je to především v těch případech, kdy něco takového dostaneme jako dar. Stejně tak tomu bylo o víkendu. Až včera se mi ovšem podařilo nejnovějšího nepřítele dostat z domu. Ovšem i to až poté, co jsem musel vznést dostatečně pádné argumenty, z nichž samozřejmě žádný nebyl natolik přesvědčivý, aby mi nebyl záhy vyvrácen. Tedy až na jeden!

Kytka v květináči pro mě totiž v podstatě představuje nepořádek (ano, právě ode mě tento výraz musí znát víc než vtipně;-)) a špinavou hlínu. Takže nakonec jsem uspěl až s tím, že takový květináč v bytě je asi to samé, jako kdybych si na parkety v místnosti nasypal hromadu hlíny, ohraničil ji dvěma křesly a na takovém záhonku si pěstoval kytky (omlouvám se všem, kteří to tak praktikují, nechtěl jsem se jich dotknout;-)). V každém případě jsem s tímto debatu vyhrál a zelený vetřelec se musel stěhovat...;-)

Zázrak...;-)

V naší ulici bývá velmi veselo. Ačkoli nikdo není vidět, do dálky se ozývají sprosté nadávky (skutečně jde o nejtěžší kalibr), vycházející z jednoho z rohového domu. Jen zhruba dvakrát denně se otevřou vrátka, objeví se vozík, do nějž si jeden z obyvatel sedne a druhý ho tlačí na pivo. Jde o velmi výhodné řešení, vždyť po nějakých těch promile by se podobný zlepšovák hodil nejednomu z nás.

Jenže, když se vše rozhodne zadokumentovat pohotový papparazi (já;-)), může to působit tak, že zatímco Poděbrady léčí srdce, u nás se lidé zázračně zotavují z nemocí pohybového ústrojí!;-) Jenže to byste se v rámci léčebné kúry museli celý den válet v lihu...;-)

Člověk bez talentu...;-)

Ačkoli by to tak mohlo vypadat, nejedná se až tak o politický příspěvek!;-)

Není snad dne, aby mě nějakým svým příšerným nápadem nepřekvapil ministr pro "římská" práva Michael Kocáb. A to si už pokaždé říkám, že snad ani není možné, aby se ještě trumfnul. Omyl, možné to je. Když z ochrany (no dobře, říkejme tomu tak) menšiny přesedlal na ochranu squatterů z pražské vily Milada (ano to jsou ti, co bez dovolení majitele obývali jistý dům) a nakonec jim za symbolickou 1 korunu s kamarádem přenechal byt v domě v centru Prahy, kde si ve sklepě dokonce mohou pořádat hudební produkce. Mimochodem, jak je možné, že v Rock Café, jež bylo odhlučněno, jsou koncerty zakázány, ačkoli jde o rockový klub a končily do 22 hodin, zatímco zde nikoli? Zeptal se pan "bojovník za svobodu všech kromě těch slušných" řádných nájemníků, co oni na to? Asi ne, vždyť to není menšina. Také mě napadá, jak vřele by tytéž lidi vítal, kdyby se rozhodli zabrat byť jen část jeho bytu...

Tento týden pan Kocáb začal bojovat za práva žen, které byly údajně proti své vůli sterilizovány. Ať to bylo jakkoli, souhlas vždy podepsaly. Jak to, že když někdo jiný podepíše cokoli, nikoho nezajímá, za jakých okolností k tomu došlo?

Pan Kocáb má konečně příležitost, kdy si může dělat cokoli a řádně toho využívá. Vždyť jsou to jen tři roky, co tento demokratický hudebník vyhodil z kapely Pražský výběr Viléma Čoka a Michala Pavlíčka. Důvod - názorové rozkoly. Co třeba jeho prohlášení, jak by nikdy nikam neprosazoval svou dceru. A za pár týdnů s ní zpívá duet v televizi a ještě se podílí na vzniku alba. Je vidět, že si za svými názory stojí a hlavně - je to férák!;-)

Ale na obranu pana ministra musím uvést, že on za to asi až tak nemůže. Jedná se o jakýsi jeho charakterový rys. Vždyť on se nikdy netajil tím, jaký ve skutečnosti je. Stačí si projít skladby právě Pražského výběru. Takže podle svých slov je pan Kocáb: Tatrman, Člověk bez talentu, Chvastoun, Snaživec, Joker, Pražskej buran...;-)

Jistota...;-)

Člověk by si řekl, že v době krize je všechno vzhůru nohama, ale opak je pravdou. Jsou jistoty, které nám nikdo nevezme. Může jít o nekonečnou reklamu přerušenou teleshoppingem a následovanou dalším reklamním blokem na veřejnoprávní televizi, předpověď počasí, v níž vzhledem k ročnímu období zazní všechny možnosti kromě sněhu, šéfku počasí na ČT Taťánu Míkovou, která se bez hnutí brvy dvacetkrát přeřekne, polovinu reportáží nováckých Televizních novin převzatých z Youtube, ale hlavně - a to bych chtěl zdůraznit, ve všech hlavních zpravodajských relacích pronese alespoň jednu chytrou větu tiskový mluvčí Asociace českých cestovních kanceláří a agentur Tomio Okamura. No není na tom světě krásně? A pak že je okurková sezóna a nic se neděje...;-)

Pokus o vtip?

Když se u nás začal budovat park, naproti kulturnímu domu, nesetkal jsem se v okruhu známých s jedinou pozitivní reakcí. Samozřejmě, že hlavním z mnoha důvodů bylo samotné umístění - přímo u hlavního obchodního drogového centra. Kdo tam bydlí a "podniká" raději blíže specifikovat nebudu, protože ať to napíšu jakkoli, budu označen za rasistu. Jde totiž o obchod černý!;-) O tom všem jsem se tu ale již, tuším, zmiňoval.

Od začátku se ovšem proslýchalo také to, že uprostřed má být jakási socha, či plastika (ono v tom moderním umění se kolikrát vyznat je nad mé síly - kdo by například řekl, že rozházené smetí v Praze je umělecké dílo?;-)) Ovšem nainstalovat v našem městě a ještě k tomu na tomto místě hromadu kamení s nápisem ROMA (viz foto níže), to bych nazval jako hodně nepodařený pokus o vtip. Zvlášť, když s Římem to má společného asi tolik, jako ti Římani, co tady kšeftují...

Víkendová bilance...

Ještě v pátek jsem si myslel, jak budu v neděli rozlámaný. Ono mezi námi - zkuste si někdy několik hodin skákat v kotli pod pódiem, nechat se k tomu okopávat, abyste si koncert vychutnali skutečně všemi smysly;-) a měli na něj alespoň týdenní krásné vzpomínky v podobě několika pořádných modřin a bolesti všude možně. V sobotu běheme odpoledne jsem se s mířil s tím, že mě tedy tentokrát nic bolet nebude (tedy kromě toho, že neuvidím své oblíbence).

Jaké tedy bylo mé překvapení, když jsem v neděli ráno vstal a zjistil, že nemohu ani pohnout hlavou, jak mě bolí za krkem a až u ramene (opět se projevuje má neznalost biologie, ovšem žijeme v době internetu, mohu tedy zamachrovat, že mě bolí ŠÍJE!;-)) Manželčinu výtku, že to mám od toho, jak se otáčím za ženskými jsem naštěstí mohl odrazit zcela neprůstřelným argumentem - bolí mě levá strana a tím směrem je právě ona.

Nic to ale nemění na tom, že víkendová bilance není příliš lichotivá, ačkoli jsem nic neviděl, ještě dnes jsem rozlámaný a chci-li se na něco podívat, musím se otočit celý.

Akce nevyšla...

Už jsem si říkal, jak se na mě letos výjimečně usmálo štěstí, co se týče prázdninových koncertů. Před týdnem nečekaně Horkýže slíže v Hlinsku a právě uplynulý víkend se měl odehrát ve znamení Barev léta v Poděbradech, které lákaly na zvučná jména kapel, až na výjimky podle mého gusta. Z mého pohledu vlastně šlo o dokonale výhodný obchod - přijel totiž švagr s rodinou a vyrazit jsem tam měl s ním. Takže to vlastně ani nebylo na mě...;-)

Z nepříznivé předpovědi počasí jsem si hlavu moc nedělal, vždyť kdy to naposledy uhodli?;-) To, že už asi měsíc nebo dva varují před dešti nikoli v celé ČR, ale pouze v Karlovarském, Ústeckém, Libereckém, Královéhradeckém, Pardubickém, Středočeském, Plzeňském, Budějovickém, Jihlavském, Brněnském, Olomouckém, Ostravském a Zlínském kraji (vážně si nevymýšlím, alespoň minulý týden tomu tak bylo v předpovědi na ČT1), mě jen utvrdilo v tom, co si o práci meteorologů myslím. Vždyť to by bylo, aby se aspoň jednou netrefili, zvlášť když k dešti dodají možnosti jako místy bouřky, oblačno, vítr a nejlépe ještě teplotní rozmezí 15-25°C. To pak i kdyby počasí nechtělo, pak musí vyjít. Alespoň že jedna možnost zpravidla v létě odpadá - sníh a vánice...;-)

Jenže kdo by to řekl, že zrovna teď, jednou jedinkrát za 365 dní v roce vyjde předpověď do posledního písmenka! V pátek do večera krásně, nic nenasvědčovalo nějaké prudké změně. Večer sice přišla bouřka, ale po takovém pařáku se ani nebylo co divit. Ovšem v sobotu už zataženo a v podstatě od půl desáté ráno vytrvalý déšť. S blížícím se polednem se rozplývala i představa Tří sester a dalších skvělých kapel. Na fóru Barev se sice krátce před šestou večerní objevila zpráva od Mafuny, že právě přestalo pršet a všichni jsou srdečně zváni na festival, kde dokonce zlevnili vstupné o celých 30 korun na "pouhých" 300. (Raději se nebudu vyjadřovat k tomu, že ještě cca před měsícem bylo inzerované vstupné na místě za 270 a asi o čtrnáct dní později právě za 300!) Myslím, že poněkud pružnější zareagování na rozmar počasí by zabránilo konečné vysoké záporné bilanci.

Letos mi tedy Barvy nevyšly, ani květnové (pracovní víkendová akce) ani ty "letní". Škoda, tak snad za rok alespoň v Praze.

To, že v neděli už zase svítilo sluníčko snad ani nemusím nijak zdůrazňovat. Ale zase na druhou stranu - ušetřil jsem odhadem tak pět stovek (vstupné + občerstvení), takže aspoň nějaký klad...

Varování...;-)

Když jsme minulou sobotu byli na festivalu v Hlinsku, šli jsme se při vystoupení kapely UDG projít do města. Akorát jsme procházeli kolem jakési docela dobře vypadající hospody a rozhodli se skočit si na kafe a nějaký ten dortík.

Zdánlivě odbočím - v poslední době se dost mluví o tom, jak naši politici schválili protikuřácký zákon nezákon, který vlastně nemění nic, jen přikazuje majitelům restaurací na dveře vylepit označení, zda jde o nekuřácký či kuřácký podnik, případně, zda je jasně vymezen prostor pro nekuřáky. Dosud jsem zastával názor, že je to absolutní nesmysl, nikdo nemá právo soukromníkům cokoli podobného přikazovat a připravovat je o zisky! A teď se opět vrátím k tématu.

Vstoupili jsme dovnitř, interiér celkem slušný, sedli jsme si ke stolu (v nekuřácké části;-)) a při decentně hlasité hudbě z rádia čekali na obsluhu. A přitom jsem postupně pochopil, že výběr podniku byl skutečně velkou chybou. Nedvědi, pak nějaký Spirituál, Zagorová, Rezek, stará Vondráčková (poznámka pro jejího ochránce a manžela M.M. - stará ve smyslu staré písničky, abychom se nesešli u soudu, podle čeho jsem přišel na to, že je stará, když "Helenka vypadá tak báječně..."!;-))

Celkem jsme tam strávili tak půlhoďky a až těsně před odchodem zazněla první normální písnička. A tím se dostávám k tomu, co jsem vlastně chtěl říct. Ne upozornění o cigaretovém dýmu (to ostatně většina lidí u hospody očekává), ale velké varování typu "Zde hraje Radio OK" (nebo Blaník, Impuls a další stanice, kde před padesáti lety zapomněli přetočit kalendář...), to je to, co by měli politici schválit!;-)

Dvakrát měř...;-)

To jsem se zase předvedl. Normálně unáhlené kroky nedělám, ale někdy se to tak zkrátka seběhne...;-) Poslední dobou nám nefungovalo dálkové ovládání od hifiny tak, jak by mělo. Jakožto technicky nadaného jedince mi ale poměrně záhy došlo, že problém by mohl být v baterkách. Od té doby, co jsme si přístroj pořídili, jsme je totiž nevyměňovali.

Vyndal jsem tedy 2 tužkové články a říkám manželce, že je vyhodím. Ještě jsem ji jako zanícenou třídičku odpadu poškádlil tím, že poletí do normálního koše, nepoběžím s nimi přece jako blázen do nějakého sběrného místa. Kromě "NE!" jsem z vedlejší místnosti zaslechl ještě cosi jako "Hlavně, abys měl jiný!" - "Prosím tě, přece nejsem blbej, těch tady máme," povídám téměř posměšně. Zavřu koš a jdu najisto do šuplíku, kde máme kvalitní alkalické baterky. Tedy vsadil bych se, že tam ještě nedávno byly! Zkrátím to - po předlouhém hledání jsem objevil cosi Made in Indonesia a teď se jen modlím, aby v dálkači nevytekly...;-)

Shinkansen...;-)

Když jsme o víkendu dopoledne jeli domů, rychlík byl téměř prázdný, stejně jako skoro všechna nádraží, která jsme cestou míjeli. Aby ne, takhle v neděli před obědem. Vlak jel dokonce úplně načas, takže jsme například v Pardubicích čekali přesně podle jízdního řádu 9 minut. Jak jsem tak z otevřeného okna vlaku pozoroval ospalé nádraží a pár ospalých nádražáků, po chvíli, přesně v 10H56, pískl výpravčí, my se pomalu dali do pohybu a v tom po schodech na nástupiště dobíhali dva Japonci. Náš rychlík jim ujel. No jo, chlapci, to není jako u vás věčně zpožděný shinkansen, tady se jezdí včas...;-)

4D Ultrazvuk

I dnes jsem se vydal do Kolína. Tentokrát ovšem s celou rodinou!;-) Když jsme se blížili (no ještě nám asi tak kilometr zbýval) k nemocnici (a zároveň porodnici), v tu chvíli na porodním sále musel přicházet na svět minimálně malý satánek (uznávám, že jak jsem teď doma, mohu být lehce pod vlivem filmů;-)), protože se spustila skutečně příšerná bouřka a nesnesitelně velká průtrž mračen. Přesně jako ve všech správných hororech. Když jsme potom pročvachtali areálem nemocnice, zbývalo nám ještě asi pět minut.

Já jsem vlastně zatím stále neprozradil účel dnešního výletu - šlo o 4D ultrazvuk (3D je pro žabaře, ačkoli jsme původně jeli na něj!;-)) Při pohledu na Pařánka/Pařanku juniora jsem ale zapomněl i na promočené oblečení. Zatímco ze začátku mimouš spal, potom se probudil a asi za to, že jsme ho otravovali pravidelně po nějaké chvilce vždycky prudce kopl. A jakožto čtenáři toho nej upa supa blogísku;-) máte exkluzivní možnost vidět fotky.

A jeden soukromý vzkazík - na ČB fotce z klasického ultrazvuku je sice prý noha, ale já osobně si myslím, že jestli je to kluk, pak je to něco úplně jiného. No jo, celý tatínek...;-)

Další fotky potom v galerii pod položkou "Pařánek/Pařanka junior".

Vtipný doktor...;-)

Včera jsem byl u nového alergologa v Kolíně. Původně jsem myslel, že půjde jen o pár minut v podobě založení karty. Nakonec jsem však v ordinaci strávil hodinu dvacet. Pan doktor se mi věnoval se skutečnou vervou a nic neponechal sebemenší náhodě. Nebudu ztrácet čas popisem, jak vyšetření probíhalo, v dnešní době to stejně podle statistik každý druhý Čech zná!;-)

Snad jen asi dva postřehy (tedy pokud mezitím zpětně nepostřehnu ještě něco dalšího!;-)) Velmi mě pobavilo, když se pan doktor zajímal dopodrobna o mé obtíže, aby věděl, co a jak a mimo jiné se mě zeptal, jestli jsem vypozoroval zhoršení stavu při nějaké fyzické aktivitě nebo sportu. To jsem se na něj podíval a říkám, že tohle je jediná věc, kterou vím naprosto stoprocentně. Nic takového se mi neděje. Tedy myslím tu aktivitu, proto, ačkoli bych rád sloužil, nemohu informaci podat, jelikož jsem nic podobného nezkoušel!;-)

No a pak už vlastně jen asi drobnost - pan doktor mi prý po každé návštěvě vytiskne celou obsáhlou zprávu z návštěvy, kterou bych měl nosit svému obvodnímu lékaři. Všem, kteří si myslí, jaký jsem hypochondr bych nyní měl zdůraznit, že k němu chodím skutečně velmi výjimečně. Vlastně ještě od loňska mám doma několik zpráv z nemocnice, protože jsem u něj od té doby nebyl a abych tam šel jen kvůli tomu, to je přece blbost. No ale proč to říkám - ve včerejší zprávě mě kolínský lékař dost urazil. Hned první věta totiž začíná slovy: "Na alergologii sledován od roku 1955..." Tak teď nevím, chtěl si rýpnout do mého věku, nebo jsem už paranoidní a jde jen o překlep?;-)

Práce snů...;-)

Včera jsme hned po ránu vyrazili do města na nákup a cestou jsme viděli jakousi delegaci v nově zbudovaném parku. No jasně, investor se asi chtěl přesvědčit, kde jeho peníze skončily. Kromě důležitých lidí z místní radnice se také dostavili lidé nepřehlédnutelní, alespoň co do objemu, jako třeba pan D., kteří sedí tamtéž (fuj, málem jsem se upsal a použil výraz, že tamtéž pracují...;-)) Ale proč o takové hlouposti píšu. Cestou do města stáli všichni u první lavičky a zírali na ni. V tom jako na povel začali tři z nich někam telefonovat. Za hodinu jsme se vraceli a to už jsem si přestával být jistý, zda jde stále o delegaci, nebo o jakési umělecké sousoší, protože všichni pořád stáli na tomtéž místě a upřeně sledovali stejnou lavičku. Jen pan D. přes svůj pupek natáhl ruce s foťákem, aby si ji zvěčnil a trávu začalo kropit zavlažovací zařízení... Já chci taky takovou "práci"!!!;-)

Třikrát a dost...;-)

...aneb moje oblíbené heslo. Včerejšek se stává dalším významným milníkem v mém životě. Mnohokrát jsem se rozčiloval nad před naším domem věčně sedícími a drbajícími bábami, kteří mi jednou na pozdrav odpoví, dvakrát ne a naposledy jsem se dokonce rozhodl, že jim dám šanci jako každému v mém životě (tedy co se zdravení týče) - třikrát a dost. Převedeno do praxe - třikrát pozdravím, třikrát za sebou neodpoví a já končím. Nechápu, proč bych měl zdravit nějaké bábodědky těsně nad hrobem. Pozdravem potěším;-) ty, kterých si vážím, nebo pro mě něco znamenají, ale tyto? Aspoň nebudu rušit to jejich dennodenní kokokodáák. Navíc teď jsem mnohdy mohl trnout hrůzou, zda na ně právě nezaťukala zubatá, protože po mém hlasitém pozdravu a kývnutí se na mě zpravidla podívaly a rozhostilo se hrobové (vzhledem k věku doslova!;-)) ticho. Sice jsem zjistil, že za tím stojí pouze jedna z nich, jelikož tento problém se objeví pouze a jedině, sedí-li mezi nimi, což je ostatně skoro vždy, maximálně si odskočí na WC, o čemž ale občas pochybuju;-), ale na co je vystavovat nepříjemnému dilema, zda zradit kámošku, nebo být slušná. Jediná výjimka, kterou vezmu na milost je ta nejstarší z nich, protože ta je hluchá a určitě to tak nemyslí...;-)

Horkýže slíže - Léto s Rychtářem, Hlinsko 11.7.2009

Ve čtvrtek večer se mi velmi nečekaně naskytla příležitost vidět kapelu Horkýže slíže. A to až v Hlinsku. Není nad to, když si holky naplánují dámskou jízdu, z níž se postupně omlouvají, takže se nakonec skoro promění v jízdu pánskou!;-)

Nechci si hrát na žádného Pražáka, ani na jakéhosi středocentristu (vím, že to zní poněkud divně, ale jak jinak nazvat středočecha;-)), ale na místě jsem se přesvědčil, že zatímco u nás zábavy vesměs upadají, jsou místa, kde plakáty dokáží vyburcovat skutečně hodně lidí. Počet návštěvníků v areálu pivovaru Rychtář na lokální akci si netroufnu odhadnout, ale mám takový pocit, že byl přinejmenším srovnatelný se známými festivaly. Dále bych nerad zapomněl zdůraznit téměř nulové fronty na občerstvení a ceny - pivo za 18, panák za 20, to už jsem opravdu hodně dlouho neviděl.

Pro mě samozřejmě zlatý a v podstatě jediný hřeb večera představovali právě slovenští Horkýže slíže. Odpoledne jsme viděli Prague SKA Conspiracy, Sto zvířat a UDG, ale nuda. Sto zvířat by mě možná pobavili víc, kdyby nehráli, ale jen mluvili, protože krátké komentáře byly celkem vtipné. Nicméně jde už o jakousi značku, a proto se budou "líbit" i těm, kteří by o ně normálně ani nezakopli. No a UDG? Takový Divoký Bill bez houslí a harmoniky.

Právě během vystoupení posledních zmiňovaných se provalil problém. Slováci měli ten den naplánována dvě vystoupení a vzhledem ke vzdálenosti obou míst bylo nad lidské síly všechno stihnout. Odpoledne totiž hráli v Bojnicích na festivalu Letná pauza a při použití plánovače trasy se dozvíme, že vzdálenost Bojnice - Hlinsko představuje 298,7 km. UDG se tak snažili svůj set co nejvíc natáhnout i za pomoci nenápadně vložených jamovacích vsuvek, nicméně donekonečna to nešlo. Takže po nějaké době se podium vyklidilo a lidi čekali. Naštěstí ne příliš dlouho. Horkýže dorazili a během rekordně krátkého času asi 2 minuty před 22.hodinou spustili Ja chaču Těbja. Potom už Náboženské zvyky a bylo jasné, že zpoždění bylo dávno odpuštěno. Kuko (basa, zpěv) prohlásil, že nastal konec světa, což posléze vysvětlil - na Slovensko jezdí i do malých vesnic na festivaly světové hudební hvězdy. Několiksetkrát zazněl výkřik: "Hlinskóóóóóóóóó!", případně "Hlinsko ječééééť!", "Svoboda Tibetu, kurvááá!" a samozřejmě i peprnější výrazy. Jako třeba když chválil lidi a říkal, že má rád takovéto typy: "Mám rád také typy, čo... Typy čo... Ty pičo..." Zazněl také dotaz na Maria (kytara) "What is your favorite alkoholický drink?" Načež Mario odpověděl "My favorite alkoholische drink ist víno s kolou!" a Kuko dodal: "Takže kto by chcel ojebať Maria, može ho opiť vínom s kolou." Potom se zeptal Mario jeho a jako odpověď zazněl fernet. Mario dodal větu o ojebání Kuka a ten se pak zlobil, že se v publiku rozhostilo ticho, čili nikdo nemá zájem.

V průběhu večera nezaznělo moc písní, za to všechny byly nejznámější hity, takže se každý dobře bavil.

Po skončení jsme ještě získali Kukův autogram, ale to už hrál Xindl X, který přítomné přesvědčil o tom, že si stačí poslechnout jednu písničku čtrnáctkrát a můžete říct, že jste slyšeli celé jeho album. Mimochodem ještě stojí za zmínku, že zvučení tohoto písničkáře trvalo mnohem déle než nazvučení Horkýžů. Promrzlí ve 12°C jsme se pak vydali zpět.

Z loňského ročníku (Silný refrén):

Volný večer...;-)

Včerejšek proběhl poněkud netradičně - večer jsem si začal balit věci na zkoušku, když v tom mi pípla SMSka, že se zkouška ruší. Na jednu stranu je to škoda, na druhou jsem měl alespoň neplánovaně volný večer. No a na třetí - alespoň jsem nebyl nucen sledovat nepříjemný obličej paní (z) domu, kde máme zkušebnu, tak jako pokaždé a hlavně pak poslouchat sprosté poznámky tak jako minulý týden, kdy se zkoušky neúčastnil pán domu.A za čtvrté - mohl bych si aspoň do příštího týdne dát do pořádku struny, které díky teplotě ve zkušebně začaly hrát všemi barvami, především pak rezavou!;-)

Grilparty...;-)

Na pátek jsem měl naplánovaný zajímavý program - grilparty u známého v Kolíně. S panem O. jsme vyrazili už ve čtvrt na dvanáct. Hostitel, pan P., nás vyzvedl na nádraží, cestou jsme se ještě stavili pro plný džbánek v hospodě a zamířili do růžového domu. Na mou poznámku týkající se barvy mi bylo hostitelem vysvětleno, že nejde o růžovou, nýbrž o lososovou. Tím tomu dal korunu, protože, jak víme, chlapi rozeznávají jen základní druhy barev, mezi než nějaká lososová rozhodně nepatří...;-)

Mimochodem u barev, tentokrát skutečně těch klasických, jsme ještě chvíli zůstali, protože jsme vyfasovali panáka zelené. A to extra strong, protože zatímco běžně má tento likér kolem 20%, my jsme měli speciální 30%-ní edici.

Když jsme se konečně dostali ke grilování, zjistilo se, že gril nefunguje. Celkem podstatný nedostatek. Naštěstí ale pan P. neztratil rozvahu a předvedl nám, že vládne pevnou rukou i v kuchyni, takže už za malou chvíli jsme před sebou měli na pánvi osmažené výborné steaky.

Velmi příjemné odpoledne!;-)

Julie to nebude!;-)

Ajaj, to jsem se zase dozvěděl věc. Na konci června jsem se tu zmiňoval o "akci", po níž jsem se dostal do značně povídavé nálady a doma jsem vyslepičil to, co se stalo, to, co se teprve mělo stát a dost možná i to, co se nikdy nestalo. Ale dnes jsem se shodou okolností dozvěděl naprosto příšernou věc. Já jsem totiž údajně dostal kecavou už na místě a vynesl jsem věci, kterým jsem ani nemohl uvěřit. Naprosto největším šokem pro mě bylo údajné vykecání jména pro našeho očekávaného potomka! Ruku do ohně bych přitom dal za to, že jsem o tomto tématu NIKDY nemluvil. Ovšem stává se, že všechno je jinak. Takže mezi námi - nevím, jaké jméno jsem tvrdil, že budeme mít pro kluka, ale rozhodně si jsem jistý, že případná Pařanka juniorka nebude, není a ani nikdy neměla být Julie!;-)

Ale teď mě napadá - proč já vlastně beru vinu na sebe a shazuju se tady - co když jsem byl střízlivý já a naopak někdo jiný byl tak opilý, že všechno pochopil jinak?;-) Ať tak nebo tak, jsem rád, že mé opilectví se dostalo do další fáze. Zatímco dříve byli mí známí nešťastní z toho, že jsem po několika půllitrech plynně přešel do němčiny a celý zbytek večera si tak vystačil, aniž by mi kdokoli rozuměl. Později jsem přešel do druhého stádia, řekl bych dost odlišného. Při určité hladince totiž nejen že jsem ztichnul, ale dokonce jsem upadl do hlubokého bezvědomí, aniž by se to dalo ještě několik vteřin předtím očekávat. No a teď jsem se tedy konečně propil dál. Jsem zvědavý, jaké další etapy mě čekají...;-)

Zlatý důl...;-)

Dnes ráno jsem se vydal do Prahy. Poslední den, kdy mi platila Open karta na MHD a já měl proto domluvenou návštěvu u posledního lékaře kvůli výpisu z karty. Ačkoli jsme se domluvili už minulý týden, přesně jak jsem čekal to pan doktor psal až dneska přede mnou, takže jde v podstatě asi o dvě tři věty. Ale zase je pravda, že zatímco za celá ta léta se se mnou téměř nebavil a hned ve dveřích mi dával léky, takže návštěva trvala vždy tak minutu (později dvě minuty - když se začal platit regulační poplatek;-)), dnes, když jsem tam byl naposledy si se mnou povídal jako starý kamarád. Všechno ho zajímalo. Dokonce se přitom i díval do mé karty (v minulosti se mi totiž stalo i to, že se se mnou jakoby bavil a přitom se díval do karty, na níž bylo cizí jméno.) Ale všechno špatné je zapomenuto - přispěl jsem mu na pěkný život, podle každoročního výpisu od pojišťovny ode mě za každou návštěvu dostal slušný balík.

No a teď už mě jen čeká opačný postup - všechny výpisy musím zase dodat novým lékařům, tentokrát tedy v Kolíně. Mají se na co těšit, jak víte, představuji pro ně zlatý důl...;-)

ZOO...;-)

I dnes jsme se vydali do Prahy. Tentokrát do ZOO. Co si tak vybavuji, nic vtipného se nestalo (pomlčím-li gentlemansky o hořčici z párku v rohlíku na oblečení mé drahé polovičky...;-)) Proto tedy jen zběsilá směsice fotek...

Lední medvěd si pozornost početného publika doslova užíval...

Stačí jeden pohled a každému je jasné, že jsou to naši příbuzní...;-)

Bližší komentář si zaslouží asi hlavně tvor vlevo dole, jedná se o lachtana...

Včera jsme si v IKEA koupili losí klobásy, proto jsem se chtěl podívat, co že jsem to vlastně večer papal...;-) Hroch si dopřával výplach ústní vodou a prase - co k němu říct, asi jen, že bylo tlusté jako prase!;-)

Na každou se vaří voda...

Včera jsme se chystali na nákupy do Prahy. Ráno to vypadalo na dobrý den, ovšem jen do té chvíle, než jsme obdrželi telefonát z rodiny. Aby se to nepletlo, řekněme z té vzdálenější (a bohužel nemám na mysli pouze vzdálenost na mapě!) Ale manželka aspoň udělala dobrý skutek, když potom ten někdo v jakémsi záchvatu vztekle položil telefon s tím, že si alespoň ulevil. Není nad to, když věřící lidé, pro něž je rodina vším (ještě že to tak rádi a často zdůrazňují, nejspíš bych to jinak nepoznal) bezdůvodně dělají scény a "alespoň si uleví" na účet někoho v šestém měsíci těhotenství...

Nechci být sprostý (jde to ale těžko) a navíc je to (bohužel) rodina, nicméně doufám, že v jejich případě už se vaří voda. Ne tedy, jak se říká na svini (viz začátek odstavce), ale pěkně v pekle. Škoda, že na to nevěřím, představa by to byla pěkná. Ale třeba si to aspoň přečtou, ostatním se omlouvám...

K tématu také viz http://paranek.blog.cz/0907/rodice-si-clovek-nevybira

http://paranek.blog.cz/1007/chorej-mozek

a také: http://paranek.blog.cz/1005/rodinna-pohoda

Vhodné jméno...;-)

Jako zodpovědný nastávající otec jsem se rozhodl neponechat nic náhodě a poté, co jsem si před 4 měsíci koupil závaznou knihu pro matriky o všech povolených jménech v Česku, jsem se pustil do jejího čtení. Ano, opakuji - čtu knížku! Za uplynulý prodloužený víkend, jenž měl tři dny, jsem přečetl tři strany. Vzhledem k tomu, že publikace má stran 651 a náš termín je už za tři měsíce, budu mít asi co dělat. Když všechno půjde podle plánu, mohl bych mít tak čtvrtku za sebou a to ještě tehdy, vynechám-li zvláštní kapitoly věnované jménům africkým, asijským, arabským, tureckým, albánským, íránským, indickým a podobně exotickým.

V každém případě jsem zjistil velmi zajímavé věci, z nichž v mém případě žádná neplatí. Jelikož Jiří patří mezi velmi oblíbená jména už několik století, dozvěděl jsem se víc než dost, abych si mohl položit otázku, jak zrovna já mohu být nositelem tohoto jména.

Jiří označuje zemědělce. Vzhledem k mému vztahu k práci dostatečně vtipná volba. Měl-li bych se živit zemědělstvím, do týdne umřu hlady. Jiří byl ve 14.století také patronem rytířů a hlavně šlo o jméno typické pro vojáky (spolu s Alexandrem a Hektorem). Několik let stará Modrá knížka ve skříni hovoří za vše...;-)

V průběhu historie se jména dávala podle zálib, pak bych byl nejspíš Prachomil (miluju prachy;-)), fyzických schopností (ať už reálných nebo očekávaných), to bych se měl jmenovat asi nejspíš Střevoslav. Podle typických vlastností bych byl nejspíš nějaký Lenimír, ne-li přímo Lenin. V případě ženského pohlaví bych asi byl(a) Prachomila, Střevoslava a od toho posledního asi Lenka. Případné čtenářky tohoto jména zajisté prominou...;-)

Klobása s přílohou...;-)

Jako nedělní oběd jsem byl včera donucen vytrpět brambory s květákem. Nebylo to jednoduché, nicméně přežil jsem. Vanička tatarky ke každému soustu mi pomohlo vstřebat toto "zdravé" jídlo. Zelenina se zeleninou, to je asi jako kdybych si dal rohlík s houskou, nebo chleba s dalamánkem...;-)

K večeři bych to už ale nedal, proto jsem se rozhodl opéct si klobásu. Horší bylo, že jsme k ní doma neměli nic jako přílohu. Protože bez přílohy se jíst nemá, vyřešil jsem i tento problém. Když jsem k obědu mohl mít dvojí zeleninu, proč bych si k večeři nemohl dopřát opačný extrém?! Proto jsem si připravil klobásu s... S klobásou! Po chvilce jsem odnášel prázdný talíř a manželka se udiveně zeptala: "To už jsi to snědl?" A mě nezbylo než odpovědět: "No jasně, vždyť jsem měl jen jednu klobásu s přílohou...";-)

Helpdesk Seznam.cz

Opět se mi stalo, že z mé schránky na Seznamu odešel naprosto nečitelný email. Mám ještě jednu, tam vše funguje bez problémů, stejně bezproblémovou má manželka, ačkoli používáme stejný počítač. Nějakým nastavením by to tedy být nemělo. Protože mě tato nespolehlivost tu a tam dostává do nepříjemných situací (co si asi o mně myslel pan ředitel jedné školy, kde jsem se hlásil o místo, když mu přišla mu změť nečitelných slov s chybějícími písmeny?!), rozhodl jsem se obrátit na helpdesk firmy Seznam. Vždyť od toho tu je. Podpora funguje na první pohled velmi moderně - s "operátorem" komunikujete na základě chatu.

Po 29 minutách čekání jsem se dostal na řadu. Operátorce jsem popsal svůj problém, ona mi odpověděla, že se na poslední takový email podívá přímo do mé pošty. A nic. Po 25 minutách nečinnosti se slečna ozvala. Zapomněla na mě! Jako pokus o zbavení se problému, s nímž si neví rady, to bylo dobré, bohužel se přepočítala, když myslela, že to mezitím vzdám. Rozhodně jde o výborný způsob, jak zabít půlku dopoledne!

Můj problém předala kolegům. Jeden z nich se mi po obědě skutečně ozval a požádal mě, ať mu popíšu problém podrobněji. Byl jsem co nejstručnější, ale přesto jsem se zmínil o drobnostech, které mě napadly. Jako například, že když pošlu mail do zahraničí a adresát mi odpoví, pak je v původním mailu můj automatický podpis zobrazen v pořádku. V podstatě ihned jsem od L.K. obdržel odpověď. Ano, problém s diakritikou může při komunikaci se zahraničím nastat. S přáním pěkného dne... Výborně, ačkoli jsem jasně napsal, že právě v tomto případě je vždy vše v pořádku. Na doplňující email již nikdo nereagoval.

Takže Helpdesku firmy Seznam uděluji Kyselou prdel a tímto také vysvětluji důvody, proč schránku definitivně přestávám používat a přecházím k Gmail.

Jako přílohu přikládám záznam konverzace s operátorkou, osobní údaje jsem znečitelnil, stejně jako jména, nejvtipnější věta (po 25 minutách čekání na odpověď) podtržena... Pozdravit a rozloučit se umí hezky, doufám, že to není jediná kvalifikace pro práci v Seznamu!

Pech...

Tak asi bych to nebyl já, kdyby šlo všechno jako po másle. Včera jsem se ve své bance informoval, jak je to tedy s tím číslem účtu, když na úřadě jim ho systém nechce akceptovat a velmi ochotná slečna mi vysvětlila, že i nula na začátku je skutečně důležitá, ale že celý údaj lze zadat dohromady bez pomlčky. To jsem tedy posléze sdělil i úřednici.

Jenže dnes se mi ozvala, že ani tímto způsobem číslo nefunguje, může mi tedy nabídnout zasílání peněz složenkou. Jasně, na první pohled logické řešení, jenže z účtu provádím několik pravidelných převodů, takže by peníze v hotovosti by mi nebyly příliš platné. Navíc za vedení konta platím každý měsíc nemalé peníze, proto je celkem logické, že bych kromě placení službu také rád využíval. Rozhodl jsem se tedy tentokrát obrátit přímo na svého bankéře, jenže přesně ode dneška má 14 dní dovolenou. Než se mi stihl ozvat jeho zástupce, dostal jsem email z úřady, že výplaty byly již zpracovány, použili číslo bez nuly a pokud do 15.7. nic nedostanu, mám dát vědět. To jsem tedy vážně zvědavý...

Pár problémů a nové turné...;-)

Dnes hned ráno jsem se velmi aktivně dostavil na Úřad práce, abych dodal všechna potvrzení (já je sice poslal už v týdnu, ale přesto jsem musel přijít i osobně). Dostal jsem již i jakýsi výpis, kolik tedy budu brát. Přesně jak jsem čekal - zatímco všechna potvrzení chtěli 1-3 roky zpět, podporu na prázdniny mi vypočetli z posledních 2,5 měsíců, aby nemuseli započítávat skoro řekl bych astronomický výdělek z předchozí IT společnosti. Každopádně i tak jsem byl mile překvapen a přesně podle předpokladů činí částka za nicnedělání o několik tisíc víc, než můj tabulkový učitelský plat od září!;-) Jediný problém se vyskytl s číslem účtu, které, přestože bylo správné, počítač na úřadu nechtěl přijmout, ačkoli dosud jsem za ta léta neměl jediný problém. Musel jsem se tedy informovat v bance, kde mi poradili, jak to tedy obejít. Tak uvidím, zda mi peníze přijdou nebo přispěju někomu s podobným číslem účtu...;-)

Po návratu domů jsem potom obvolával všechny své nově vyhlídnuté a potom i bývalé pražské lékaře, abych si zařídil přesun zdravotních dokumentací, takže když se tak dívám na rozpis mého nového turné po doktorech, mám to skutečně nabité!;-)

Kulturní zážitky...;-)

Včera jsme se s panem O. dohodli, že musíme probrat naše kulturní zážitky, on byl den předtím na koncertě v Praze. Večer jsme tedy měli v plánu Marka. Jenže tak jako v úterý i včera začalo přesně ve čtvrt na šest pršet, takže jsem se nakonec z domova vydal o hodinu později. Náš pokec vypadal asi tak, jako když se sejdou dva zarputilí fanoušci Sparty a Slavie, protože jsme si navzájem uráželi své favority a nebyli jsme ochotni přistoupit na jakýkoli kompromis. Až jsem se nakonec rozhodl nebýt tak zlý a prohlásil jsem, že to mám zkrátka tak, že některé kapely vyloženě nesnesu, jiné nemusím, další mi jsou jedno atd., takže třeba kdyby mi někdo vysloveně učinil nabídku, že buď mi vypíchne obě oči nebo půjdu na Dream Theater, asi bych teda šel...;-)

Cestou domů nás přímo před hospodou oslovil nějaký feťák s otázkou, zda nevím o někom, kdo by chtěl koupit motorovou pilu, což mi přišlo dost vtipné (i přesto, že je jasné, že ji musel odněkud ukrást, protože něco takového člověk s sebou v kapse jako třeba mobil běžně nenosívá...;-)), ale jinak večer celkem v pohodě. Ta "hádka" patří k takovému našemu oblíbenému koloritu!;-)

Drážďany naposledy...;-)

Neodpustím si ještě asi poslední příspěvek k návštěvě Drážďan. Co si budeme povídat, jde pořád o Východní Německo. Hlavně na koncertě to nešlo přehlédnout, především u takové té generace čtyřicátníků a padesátníků, kteří se snaží vypadat mladě. Nemohu si pomoct, ale jak jsem tak stál v davu, měl jsem při pohledu na některé lidi pocit, že jsem se vrátil do 80.let. Mladí jsou vesměs v pohodě, ale právě ti starší jsou jak vystřižení z filmu Bony a klid, zkrátka typičtí předrevoluční veksláci. Aspoň vzhledem rozhodně!

Ve městě ten problém ani tak vidět nebyl, přece jen koncentrace lidí nebyla tak vysoká a hlavně na každém rohu byla slyšet čeština. Na to, jak se o Drážďanech říká, jaká je to perla na Labi, někdo je dokonce nazývá Benátkami na Labi, no nevím, v podstatě vše podstatné jsme viděli během jednoho odpoledne, lépe řečeno během asi dvou hodin, takže podle mě nic moc. Narozdíl od Mnichova, který je také hlavním městem země, jsme nepotkali ani jednoho policistu a to ani po skončení koncertu, kdy se do města valilo přes deset tisíc lidí, z nichž někteří rozhodně nedbali ani tak základních předpisů, jako že "tohle není chodník, ale hlavní silnice!"

Pobavila mě ale jedna věc. Když jsme tak procházeli nějakou uličkou, všechny lidi otravovala jakási žebrající feťačka. Jakmile ale spatřila nás, přešla na druhou stranu. Z toho jsem si odvodil, že nás nejspíš považovala za konkurenci...;-)

A s tímhle "suvenýrem" jsem se táhnul domů, aniž bych věděl, jak chutná. Grepové pivo. Studené vcelku dobré, ale nedoporučuji pít nevychlazené...

Na odpis...;-)

Předevčírem jsem musel utíkat, jak jsem tu na sebe včera prásknul, a ještě dnes z toho nemohu chodit, jak mě bolí zadek. Mám na mysli svaly na něm, i když i mně se zdá dost podivné a nepochopitelné, kde by se něco takového u mě mohlo vzít!;-) Aby toho nebylo málo, včera jsem se u našich těsně před odchodem praštil do kolena. Protože nejsem žádná slečinka, nevěnoval jsem tomu pozornost. Cestou domů mi bylo trochu podezřelé, že mě všichni protijdoucí divně sledují, ale netušil jsem proč. To mi došlo doma, když jsem si sedl a všiml si, že koleno je celé zakrvácené. Dnes už je to samozřejmě v pohodě, jen to ještě docela dost pálí. A když k tomu všemu přičtu, jak příšerně mě včera bolelo břicho, přemýšlím, jestli nemám registraci na Úřadu práce zrušit a nepožádat radši rovnou spíš o důchod...;-)

Oslava...;-)

Včera večer jsme se dozvěděli, že máme přijít na oslavu svátku známého. Uznávám, že jsme s tím trochu počítat mohli a mít tak připravenou nějakou maličkost jako dárek. Hlavní ale je, že jsme nic takového neměli a přijít jsme měli asi za 45 minut. Rozhodl jsme tedy, že ještě rychle skočíme do blízké samoobsluhy, ale nastal problém v podobě poměrně vydatného deště. Jenže co teď? Dlouho čekat jsme nemohli, protože v krámě je jiné časové pásmo - aby prodavačky mohly přesně v šest zamknout, mají posunuté hodiny a všem se snaží vsugerovat, že pět minut před šestou je už v podstatě pět minut po šesté a půl hodiny před zavíračkou už mají zakryté chladící pulty a regály, vytírají podlahu a tváří se kysele, když vstoupíte.

Nedalo se nic dělat, pět dvacet a my se vydali, déšť nedéšť, směr obchod. Nebyl do dobrý nápad, to říkám narovinu. Vzhledem k nenadálé průtrži nebyl deštník k ničemu, spíš na obtíž a cestou zpět jsme se už brodili v řece, kde dřív bývala silnice. Kolem šesté pršet přestalo a my jsme se mohli vydat na oslavu. Není to super, když člověk druhý den nemusí vstávat a může tak pařit během týdne? Už ty naše sousedy v důchodu celkem chápu...;-) I když upřímně - teď to trochu zanedbávají, asi čekají, až zase budu jezdit do práce!;-)