Zprávy...

Jelikož jsme v neděli přijeli domů o něco později, nestihl jsem večerní zprávy. Ovšem to mě nemohlo nijak vyvést z míry, máme přece zpravodajský kanál ČT24. Hned ráno jsem jej tedy zapnul, abych se podíval, co nového se u nás během víkendu přihodilo.

Když skončila repríza jakéhosi pořadu, na jehož konci mi moderátorka v pondělí ráno popřála hezké páteční odpoledne, začala znělka zpráv. Celý natěšený jsem se chystal hltat informace z naší politické nebo jakékoli jiné scény, jenže ouha. První zpráva - Kambodža a odsouzení pana Kang Kek Ieu. To beru, to je tak strašně důležité, že se to lidé musí dozvědět na prvním místě (já třeba ani nevím, kde Kambodža leží!) Čekal jsem, že snad potom, aspoň třeba nějaká nehoda - slevil jsem z nároků, jenže to moderátorka začala informovat o dění v Afghánistánu. Na třetí zprávu už jsem neměl odvahu, proto jsem znechuceně přepnul na Vivu.

To se u nás za celý víkend nestalo nic, co by v České televizi zasloužilo větší pozornost? Ještě že jsem se o víkendu dočetl, jak rapidně roste tomuto KANÁLU sledovanost, dosáhla už lehce přes 3%!! To abychom si snad ještě připlatili, ne?

Takže další Kyselá prdel, tentokrát zprávám na ČT!

P.S.

Nadále zůstávám bez internetu, proto děkuji čtenářům za shovívavost...

Zapovězený Terminál...;-)

Ačkoli jsem ho několikrát chtěl vidět, měl jsem vždycky smůlu. Když film Terminál běžel v kinech, myslím, že jsem byl nemocný. Pak ho dávali několikrát v televizi, ale jednou jsme byli někde na dovolené, podruhé někde na návštěvě a potřetí už nevím co.

Jakmile jsem tedy zjistil, že v pátek je na programu jeho další repríza, bylo mi jasné, že tentokrát to musí vyjít. Ještě během předchozího sportu jsem se uvelebil u televize, aby mi náhodou něco neuteklo, vydržel jsem i všechny reklamy. V podstatě mi bylo jedno i to, že venku pršelo. A to celkem hodně. Tak hodně, že krátce před desátou nám začal kostičkovatět obraz a přesně v deset signál satelitu vypadl úplně. Naskočil asi po 10 minutách, jenže právě v té inkriminované době se událo téměř vše podstatné.

V tu chvíli jsem tedy už i já pochopil, že tento film zkrátka není pro mě, že ho nikdy neuvidím...;-)

Pohodlné cestování...

V neděli jsme se vydali ke známým na celodenní návštěvu. Ráno jsme to tedy na nádraží měli jen tak tak (i proto, že začalo pršet a my se chvíli snažili na kočárek narvat pláštěnku - marně), takže lístek jsme si museli koupit až ve vlaku, který jel úplně přesně. Paní průvodčí s námi měla soucit a prodala nám ho bez přirážky, takže se zdálo, že nakonec už všechno proběhne bez komplikací. Tím spíš, že dokonce přestalo pršet. Jenže v Kolíně jsme přestoupili na jiný vlak a tam to teprve začalo.

Nejdřív se jako problém ukázalo samotné nastupování. Takové ty staré hnusné modré patrové vagóny, co jim nejdou otevřít ani zavřít oranžové dveře (to podle toho, co právě chcete) jsou pro kočárek jako dělané. Musíte být totiž nejméně dva, protože kočárek se musí zvednout zhruba do výšky 1,2 m, abyste ho přenesli přes tyč, která je přesně uprostřed poměrně úzkého nástupního místa. Jenže jakmile do nezbytné výšky zvednete kola, už drhnete vrškem o strop. Ještě že dráhy usnadňují cestování...

Dojeli jsme na první zastávku, jejíž název nevím, jelikož šlo asi o jakési tajné místo (viz foto). Tam jsme zůstali stát. Dlouho. Už už jsem si říkal, že jde asi o velmi důležitý železniční uzel (kolejí tam bylo dost - viz totéž foto - tedy takových, co asi někomu jen tak upadly, když mu skončila směna a pak na ně už zapomněl;-)), když nám průvodčí oznámil, že "dojela" mašina a čekáme, až nás přijede odtáhnout jiná. Úžasné, zvláště když ta nás dopravila pouze do nejbližšího nádraží a tam se "přepřahalo" zase.

Asi i proto, aby se lidi, kterým tak ujížděly přípojné spoje, nerozčilovali, šlo se na celou záležitost podívat hned několik přítomných nádražáků. Mezi nimi i jeden, co si cestou zpíval, přičemž na intenzitě přidával tím víc, čím víc lidí na něj zíralo, ale hlavně šel takovým dovolenkovým procházkovým krokem. Zaprvé byla neděle, tak proč spěchat, to, že je v práci, je přece drobnost, ale za druhé měl na nohou žabky, takže ani rychleji jít nemohl. Zajímalo by mě, co by v takové obuvi dělal, kdyby po něm někdo chtěl, aby přiložil ruku k dílu.

Naštěstí se nikdo takový nenašel, takže když se pán vynadíval, vydal se zase zpátky. Jakmile si všiml, že ho sleduju, začal si zase zpívat. Aha, tak na tohle chtějí ty daňové výhody...

Takže jedna Kyselá prdel těm lenochům, co si za to nechávají platit a ještě hrozí stávkami, když po nich někdo něco chce!

Střecha...;-)

Podle toho, že se zde přestaly s železnou (i když tu a tam korodující;-)) pravidelností objevovat příspěvky, je určitě každému jasné, že došlo na hrozby a jsme přechodně bez internetu.

Když jsme přesný termín opravy střechy zjistili, jásal jsem, vždyť předpověď počasí slibovala tropy minimálně až do půlky srpna. Jenže věřte meteorologům!

Ve středu v poledne jsme se chtěli mrknout na předpověď, jenže v ní ukázali pouze záběry z družice, jak bylo dopoledne. Super služba, kdybych se celé dopoledne díval z okna, vím to samé. Poté, co večer ohlásili na další den ochlazení na 25°C a na páteční noc pak bouřky, ve čtvrtek dopoledne koukám v předpovědi na mapu s aktuálními dvacítkami (mám na mysli teploty;-)), zatímco náš celkem přesný teploměr v tu samou chvíli ukazoval 16°C a bouřka nás probudila už o jednu noc dříve, mě v tomto ohledu nemůže překvapit už nic.

Takže nakonec jediné, co mě během lijáků překvapilo, je to, že nám i bez střechy nikam nezateklo, což jsme chodili pravidelně nervózně kontrolovat...;-)

Pink, Good Charlotte, Butch Walker, Xindl X – Synot Tip Aréna Slavia Praha (20.7.2010)

Přesně po 3,5 letech jsem se včera vydal na koncert Pink. Její loňské vystoupení jsem si nechal z rodinných důvodů ujít, ovšem recenze mě nenechaly na pochybách, že to byla škoda. V každém případě se tehdy zpěvačka zařadila do "vyšší ligy", kde jsou pěny oslavné ódy už předem, nezávisle na výkonu. Vycházím právě z jejího skvělého koncertu v závěru roku 2006 a chladných kritik, u nichž mi bylo hned jasné, že byly dopsány ještě před prvním tónem. Ale dost minulosti.

Na stadion Slavie jsem dorazil chvíli před vystoupením pro mě magnetu z předskupin - kapely Good Charlotte a hned se ujistil, že to byl dobrý nápad, protože sluníčko svítilo nemilosrdně. Good Charlotte nastoupili na pódium přesně v sedm a hned to pěkně rozpálili - písničkou The Anthem z jejich podle mého názoru nejlepšího alba The young and the hopeless. Set trval přesně 40 minut a v závěru zpěvák ze srandy zazpíval refrén skladby od Black Eyed Peas - I got a feeling that tonight is gonna be a good night, that tonight is gonna be a good good night... Následovala půlhodinová pauza.

Dvacet minut po osmé hodině se dal do pohybu jeřáb po pravé straně, na němž visela krabice a balóny, které nad pódiem praskly, vysypala se z nich hromada malých balónků a z krabice se na pódium po laně snesla Pink. Začalo hrát krátké intro z písně Get the party started, které plynule přešlo do skladby Funhouse, následoval další hit z posledního alba Ave Mary A a potom vzpomínka na předposlední desku - Who knew.

Hned v první chvíli mě napadlo, že zvuk je celkem dost hlasitý (i na mě a to je co říct;-)), ale na druhou stranu byl výborný a co zvukaři vychytat nezvládli, to se "přecedilo" právě díky decibelům. Jediný mínus to mělo v tom, že mi mnohdy chvilku trvalo, než jsem si tu bouři tónů stihl zařadit ke konkrétní písničce.

Ačkoli playlist tvořily většinou novinky, došlo i na osvědčené kousky - namátkou Just like a pill, Leave me alone, I´m not dead, U+Ur hand. Přibližně v půlce Pink zklidnila a došlo na akustický set (neboli část, kterou já nemusím - nevím proč, ale akustické nástroje nesnáším). Pink, která po celou dobu komunikovala s publikem, prohlásila, že nechápe, jak vůbec mohl po včerejšku zbýt v Praze ještě nějaký alkohol, a spustila Sober, po níž následovala jediná skladba, kterou nemám rád - Dear Mr. president, napsaná v době módní nenávisti k Bushovi. Teď jsem se alespoň mohl uklidňovat, že je adresovaná Obamovi a hned se mi líbila o něco víc!;-)

V průběhu večera Pink mimo jiné objednala své přítomné matce přímo z pódia víno (případně prý Absinth) a zaznělo i několik výborných coververzí, jako třeba do sebe poskládané My Generation od The Who a Basket Case od Green Day. Při tom jsem si s hrůzou uvědomil, že i přes tropické vedro, mám na ruce husí kůži z nadšení. Další převzatá pecka byla What´s up od 4 Non Blondes, jedním slovem skvělé! Vrátil jsem se na chvíli do mládí, což je v mém věku obdivuhodný skok. Abych to upřesnil i pro méně chápavé - návratem do mládí jsem myslel skladby Basket case a What´s up, nikoli skvělou projekci inspirovanou černobílými němými filmy...;-) Ta mě mimochodem taky velmi nadchla. Zatímco většina kapel se spokojí s pouštěním televizních klipů, případně záběrů na pódium, tady to bylo promyšleno do nejmenších detailů, včetně humorných příběhů, v nichž si Pink ze sebe dělá legraci. Na hlavním plátně i na obou menších postranních byly divákům mnohdy nabídnuty i odlišné úhly záběrů, zkrátka žádná nuda.

V závěru se Pink vsoukala do ohromné zorbingové koule a proběhla v ní nad rukama nadšených fanoušků. Ve 22H40 se zpěvačka rozloučila. Mimochodem efektně, kdy postupně odcházeli muzikanti, zatímco zbývající stále hráli. Každému bylo jasné, že konec ještě nemůže být, vždyť do přikázaného nočního klidu ještě chvilka zbývala. Jen pár minut po kratičké pauze vyplněné "divadýlkem" tanečnic, které jakoby nahodily hlavní jistič, se všichni vrátili, aby spustili triumfální finále - So what. Pink, která se tentokrát nevěnovala kostýmům a v podstatě celý večer odzpívala v jednom oblečení, se nechala upevnit na systém lan a létala tak nad hlavami fanoušků téměř na celé ploše stadionu, přičemž celou dobu (i hlavou dolů) zpívala.

Během večera několikrát zaznělo, že Praha je fakt nádherná, na to jsme zvyklí, jde o větu, jíž se cizinci snaží vetřít k fanouškům, přičemž mnohdy ani nevědí, v jaké zemi právě jsou, nicméně včera jsem tomu věřil, protože Pink vzpomínala, jak zde byla loni v zimě a že takhle v létě je to něco úplně jiného. Aneb - Holy shit - Prague is so beautiful!

V recenzi jsem se snažil vyhnout klišé, které používají snad všichni kritici - "Pink přivezla do Prahy svůj karneval." Ono totiž nestačí bezhlavě překládat - Carnival znamená taky lunapark a každý, kdo má oči a viděl jimi promítané kulisy, musí uznat, že tento význam odpovídá víc...

Koncert perfektní, několikrát jsem se přistihl, že jsem naměkko, ale uklidňoval jsem se tím, že to bylo z nevyspání - vždyť to by byla ostuda, aby Pařánek, který vymetá punkové akce brečel na Pink!:-)

Cestou domů jsem měl neskutečné štěstí - tramvajový ostrůvek ani nebyl vidět pod obležením lidí, jen se dal tušit někde uprostřed silnice, kde stál šílený dav. Říkal jsem si, že to nemá cenu. Pak ale přijížděla "moje" tramvaj a já si všiml malého místa. Napadlo mě, že za zkoušku nic nedám a skutečně - když tramvaj zastavila, přímo přede mnou se otevřely dveře. Kupodivu dovnitř nastoupilo jen pár lidí, ostatní asi čekali na jinou linku. Ta naše sice skončila poněkud neplánovaně už na Karlově náměstí, kde už stačilo jen seběhnout do metra...

Pro příště snad jen dvě drobné výtky - pořadatelům, že mi přijde trochu nestandardní používat společné toalety pro muže a ženy a pro produkci, kdyby šlo se začátkem akce zhasnout, bylo by to ještě lepší. Myslím zhasnout sluníčko!:-)

(Pokus o foto: Pařánek a jeho Omnia)

Chytráci...

Včera odpoledne jsem se vydal do Prahy za kulturou (viz dále) a zase jsem se ujistil, jaké máme u nás chytráky.

Došel jsem na plácek před nádražím a zůstal jsem bezradně stát. Že je kolem všechno rozkopané z důvodu rekonstrukce (samozřejmě vypočítané tak, aby se páska nového autobusáku přestřihla před podzimními volbami), to jsem si zvykl. Ale že se díky tomu nedostanu ani na nádraží, to je novinka.

On byl totiž hlavní problém ten, že tam, kde končí chodník, stála kolmo zaparkovaná dodávka, kterou nebylo kudy obejít. No super. Nakonec jsem to vzal přes hrob neznámého vojína rudé armády, pán zajisté promine.

Největší problém ale byl, když jsem o půlnoci přijel. Rozkopaný chodník, místo nějž byla jen hromada písku bez jediného osvětlení, to je mi fakt uvítání. Ale zase mám hned jistotu, že jsem doma.

Takže jedna Kyselá prdel těm dělníkům, co jim padne a v tu chvíli je nic nezajímá. Jediné, co mě v duchu potěšilo, že za mnou šel z vlaku i vážený investiční technik, možná zainvestuje i nějaké to přechodné osvětlení...;-)

*** INFO: Zdá se, že se nějakou dobu budu muset obejít bez internetu, protože budeme bez střechy nad hlavou. To druhé kvůli její rekonstrukci, to první kvůli tomu druhému. Příspěvky se zde tedy budou objevovat sporadicky... ***

(Hodinu a den skutečně nevím, proto stále přesouvám toto oznámení.)

Kalič...;-)

Zvědavost mě přivedla na stránky České pojišťovny, kde jsem si zvolil položku on-line pojištění.

Jenže potom se přede mnou objevil seznam povolání pojišťované osoby a zde nastal problém. Z mé strany šlo pouze o informativní test, proto jsem chtěl vybrat pracovní pozici, kterou budu vykonávat od srpna. Jenže kdo se v sezname několika desítek zaměstnání má vyznat? Chtěl jsem tedy zvolit něco obecného, a proto jsem klikl na K jako kancelář, nebo kancelářská krysa.

V tu chvíli se objevil přesně konkrétní název toho, co dělám. KALIČ!;-)

Jak se staví sen...;-)

Znáte pořad TV Prima Jak se staví sen? Možná to málokdo ví (nebo si to málokdo uvědomil), ale natáčení nejnovějšího dílu se chystá u nás.

Co může být větším snem pro důchodce honící se po slevách, než když jim přímo pod okny vyroste supermarket a oni se tak nemusí trmácet přes celé město a posléze třeba zjistit, že rohlíky za korunu už došly? Takhle mohou z klidu domova za oknem vyhlížet, kdy jim nové zlevněné zboží přivezou a pak teprve vyrazit!;-)

Na fotografii vlevo Dům s pečovatelskou službou, vpravo vyrůstající supermarket.

Vlaky...;-)

V době, kdy je jasno a slunečno, řeším hlavně večer poměrně zapeklitý problém. Neslyším! Ani slovo z toho, co říkají v televizi. Bydlíme sice daleko od trati, nicméně hluk vlaků se nějakým způsobem nese až do našich (tím směrem natočených) oken a vzhledem k tomu, kolik spojů třeba jen během deseti minut projede, je to dost obtěžující.

Docela by mě zajímalo, jak bývají takhle třeba v půlce týdne mezi devátou a desátou večer rychlíky vytížené, když jich jezdí tolik. Já jen že třeba ráno ve špičce náš osobák předjíždí několik prázdných expresů, ÍCéček a podobně...

Ale rychlíky jsou při sledování televize ještě v pohodě. To takový dlouhý náklaďák je zárukou toho, že spolehlivě spolehlivě přestanete chápat, o co v pořadu jde...;-)

Andreásek...;-)

Ještě jednou dnes v hlavní roli Andreásek. Že je velmi nadaný, o tom nemůže být sebemenších pochyb. A to dokonce i co se gastronomie týče.

Málo platné, je to zástupce nové mladé perspektivní a předsudky nezatížené generace. I proto se monsieur Andreas s chutí pustí třeba i do žáby...;-)

Dalším důkazem jeho všestranného nadání je také fakt, že již ve svých necelých devíti měsících dokáže bez sebemenších problémů sedět na záchodě...;-)

To, že se Andy umí houpat na houpačce, je skutečně drobnost...;-)

Jinak si o víkendu Andík našel nového kamaráda, troufnul bych si tvrdit, že je to ten nejlepší. Dvojčata si spolu dost dlouho hrála, nejoblíbenější zábavou bylo berany berany duc..;-)

Lekce andičtiny...;-)

Je známý fakt, že nejlépe se člověk domluví po nějakém tom pivu. Mnohdy se tak dokážou dorozumět i dva lidé z úplně opačných konců světa, aniž by kdokoli z nich uměl jediný světový jazyk.

A zde je důkaz ze včerejšího večera. Stačí přičichnout k lahvi od Braníku a i nemluvně Andík se rozpovídá...;-)

Anti-perspirant...;-)

Už i já pomalu uznávám, že je celkem teplo, takže jsem se rozhodl na čas vyměnit oblíbenou toaletní vodu za nějaký ten anti-perspirant. Jenže jak je možné, že i když zvolím ten, po němž má být pokožka zaručeně dokonale suchá, během chvilky mám triko zpocené? Že bych snad byl ve vedru nepřiměřeně aktivní a tím účinek snižoval, z toho právě mě snad nikdo podezírat nemůže...

A to nepoužívám žádné no-name produkty, ale "osvědčené" značky, zajišťující 24, 48 nebo dokonce 72 hodinovou ochranu proti pocení! Když se neosvědčila ani novinka Right Guard a i přes avizovaný 48 hodinový účinek jsem zhruba do dvaceti vteřin po aplikaci byl jako ze sprchy, zbystřil jsem při další reklamě.

Snad všechny předchozí výrobky totiž drobným písmem upozorní, že zmíněná garantovaná doba se týká ochrany před tělesným pachem. Sice pak přestávám chápat rozdíl mezi anti-perspirantem, deodorantem či toaletní vodou, ale budiž. Je tu však výjimka!

Garnier Mineral Extreme má přímo na obalu napsáno: 72** hodinová nepřetržitá ochrana proti pocení (**instrumentální test). Jakmile jsem jej spatřil v obchodě, nebylo samozřejmě co řešit - ten chci!

Takže teď nad mokrým tričkem přemýšlím, kolik je těch 72 hodin po přepočtení do středoevropského letního času, který používám já, a hlavně co asi tak znamená zmíněný instrumentální test. Jako že vzorku potících se individuí se pustí skladba Ledová královna nebo co?;-)

Kluk v akci...;-)

Po nějaké době jsem opět nechal vyniknout své kuchařské umění. I když kdo ví, možná jsem byl jen ovlivněn těmi kriminálkami, jak jsem popisoval v jednom z předchozích příspěvků...;-)

V neděli jsem totiž naložil pořádnou hromadu utopenců. Potom se musí pět dní počkat a ten vytoužený okamžik nastal právě dnes.

Uznávám, že za ten rok, kdy jsem naposledy toto letní jídlo připravoval, jsem tak trochu pozapomněl nějaké ty fígle, takže mi ještě asi hodinu po večeři doslova hořela pusa z té špetky pepře, ovšem nesmím zapomenout se pochválit.

Nejenže v době, kdy všichni chodí na plovárny a koupaliště, jsem zvolil tento stylový pokrm (alespoň podle názvu), vzhledem k tropickým teplotám jsem prozřetelně použil dvojnásobné množství cibule. To by v tom byl čert, aby aspoň u nás doma nezaduly větry...;-)

Kafíčko...;-)

Po obědě jsme si na zahřátí udělali kafíčko. Malý spal, jako kulisa hrála televize, hrnky stály na konferenčním stolku před námi.

Rozhodl jsem se, že čas lelkování využiju smysluplněji a šel si sednout k počítači. Svůj šálek jsem si samozřejmě chtěl vzít s sebou, jenže jak jsem jej nadzvedl, všiml jsem si, že celé prostírání je polité. Manželka to postřehla taky a povídá: "Jiřane, ty jseš prase." - "Sakra! Jak to, to jsem nemohl udělat já!" pokusil jsem se bránit. "Ne a kdo asi?!" Jen to dořekla, kňournul ve vedlejší místnosti Andík.

Manželka se zvedla, přitom lehce zavadila o stůl a najednou jsme oba viděli, jak se rozkývala hladina na mém ostře sledovaném šálku a část vyšplouchla ven. "Myslím, že už vím," prohlásil jsem vítězoslavně...;-)

Závislost...;-)

Že by počátek závislosti? Nebo už její další fáze? Po tomto úterý si skutečně nejsem jistý. Ne že bych byl snad nějak úchylný po vraždách a mrtvolách, ale zrovna teď naposledy jsem se po obědě nechal nalákat na epizodu Komisaře Rexe. To bylo ale jen tak na rozjezd.

Všechno vypuklo až večer. V osm jsem usedl k Odloženým případům. Hned po nich, aniž bych musel přepínat, Zapomenuti a pak Zákon a pořádek. Původně jsem si na tuto chvíli naplánoval malou pauzičku, ale díky zpoždění jsem tak tak stihl přepnout a začínaly Myšlenky zločince. Po nich sice ještě běžely Profesionálky a detektivka z našeho okresního města Kriminálka Kolín, ovšem to už jsem nedal.

Že mám dost jsem poznal podle toho, že když se mě manželka u třetího seriálu zeptala, kdo zavraždil jednu ženu, neměl jsem ani tušení, že tam vůbec nějaká byla...

Ale jak říkávala moje babička - "To nevadí, hlavně že se tam hýbou panáčci...";-)

Pomůcka...;-)

Původně jsem tady chtěl napsat cosi chytrého o jedné absolutně hloupé reklamě, která mě od druhého zhlédnutí šíleně irituje. Až od druhého ne proto, že bych byl nějak (výrazněji) opožděný, ale proto, že jsem čekal, že v ní přece jen objevím nějaký skrytý vtip. Nestalo se a já pochopil, že tam žádný není. Po několika dnech jejího vysílání jsem navíc zjistil, že existuje ještě něco horšího a tím je verze s mužem. S touto jsem naštěstí měl tu čest jen jednou.

V každém případě jsem se rozhodl, že této reklamě nebudu dělat reklamu (někdy se člověk nelibozvukům zkrátka nevyhne;-)) tím spíš, že se jí dnes poměrně obsáhle věnovali na iDnesu, čímž rakouského prodejce nábytku propagovali aniž by za to jakkoli platil.

V tu chvíli jsem se ujistil, že nápad na dementní popěvek, který si prozpěvuje slečna na židli, je vlastně geniální. A to si textař ani nemusel lámat hlavu - zkrátka kde mu došla slova, tam vrazil ta ta ta ta...

Reklama je prý inspirovaná rakouskou verzí a má jít jen o popěvek, nebudu rýpal, že u nás je přece jen typičtější LA LA LA. tím spíš, že takto je geniální ještě jednou. Andík totiž stále neumí říct táta (jednou sice řekl Papa, ale přece jen jsme v Česku...;-)) a tohle by mohlo posloužit jako skvělá učební pomůcka...;-)

Babysitter...;-)

Kritický nedostatek míst v předškolních zařízeních je víc než známý a je mi tudíž jasné, že ten, kdo mě včera spatřil, si musel myslet, že jsem se dal na podnikání právě v této oblasti.

Už o den dříve přišla manželka z posezení s kamarádkami s tím, že druhý den jdou okouknout nové nákupní možnosti a já půjdu s nimi. Nejdřív jsem cosi namítal, ale bylo mi vysvětleno, že budu čekat venku a hlídat kočárky. To už znělo o něco lépe.

Cestou na druhý konec města děti usnuly a já tak čekal, že hlídání bude bez práce. Navíc jsem měl instrukce, že případně mám volat. Pche, přece se nenechám zahanbit! Jenže jen jsme zůstali sami, probudilo se jedno mimino. Nejdřív bylo v klidu a zabavovalo se tím, že si na hlavu dávalo šátek a poté zuřivě kopalo. Prvně jsem se nechal nchytat a ihned ho zachraňoval, jenže pak jsem pochopil, že jde jen o jeho zvláštní kratochvíli. Tak jsem ho pak nechal kopat...

Jenže brzy ho to přestalo bavit a začalo kňourat. Chvíli jsem zvládal udržovat jeho projevy v určitých mezích houpáním, jenže za chvíli to probudilo našeho Anďu. Dříve než bylo zdrávo, tudíž si taky pokřičel. Podle výrazů kolemjdoucích to muselo vypadat hodně komicky, když jsem střídavě obíhal dva kočárky, každou rukou jeden z nich houpal a nevěděl co dělat...;-)

Nácvik...;-)

Vždycky žasnu, jak takové malé dítě dokáže ovlivnit a na svou úroveň strhnout i jinak celkem inteligentní lidi.

Mám na mysli třeba to, že se naše rodina sejde, Anďa má dobrou náladu, tak něco žvatlá, nebo vydává všemožné zvuky a během chvilky to vypadá tak, že žvatlají, šišlají, mlaskají, srkají, případně funí čtyři dospělí kolem něj a on se na nás pobaveně dívá.

Včera večer jsem sledoval nějaký dokument o Hitlerovi a Andík si zrovna strašně potřeboval procvičit mávání (doufám, že to nemělo nic společného se zdravením, které viděl na obrazovce!;-))

Zábava od osmi do devíti tak byla jasně daná - AHÓÓÓJ a mávnout rukou. Asi po desátém mávnutí mě to sice už přestalo bavit, nicméně Andreásek to považoval za super zábavu, proto byl neúnavný.

Stejně tak dnes ráno. Probudil jsem se asi v půl šesté, Andík stál vedle mě, jednou rukou se opíral o mé koleno a druhou držel hlavou a čekal, až mu zamávám a řeknu AHÓJ...;-)

Mávat na kameru se Andreáskovi zatím nechce...

Nejlepší koupě...;-)

Pořízení si větráku minulý týden se nakonec ukázalo jako nejlepší investice, kterou jsem dosud provedl.

Ihned po rozbalení ohromné krabice jsem jej (rozebraný do posledního šroubku) bez návodu smontoval a zprovoznil (pokud to přece jen někomu nedošlo, tímto si říkám o pochvalu a úžasem spadlou bradu;-)). Pouze na malou chvilku jsem zapochyboval, že něco nefunguje tak, jak má. To když jsem zkoušel výkonnostní stupně a najednou se vrtule přestala točit.

Po důkladném prozkoumání a diagnostikování nějaké vady jsem se podíval na Andíka, který byl podezřele potichu a nemohl jsem přehlédnout, že jak tak spokojeně sedí a dívá se na mě, z pusy mu kouká kabel, protože si do ní zapojil zástrčku, kterou předtím vytáhl ze zásuvky.

Stačila tedy chvilka (pro přepojení;-)) a jediná závada byla odstraněna...;-)

Úspěšný den...;-)

Těsně před víkendem jsme měli zase vysloveně úspěšný den. Nejprve dostala manželka bonboniéru (ne ode mě). Byla hezká, na první pohled chutná, jen s malou chybičkou - datum spotřeby leden 2010.

Pak jsme se rozhodli, že si na osvěžení dáme melouna, kterého jsme koupili, tuším, den předem. Krásný, červený, chlazený, zkrátka lákající k snědku. Ovšem když už byl celý nakrájený na kousky, zjistili jsme, že je zkažený, takže letěl do popelnice.

Hned potom jsme se vydali do města. Andík brzy usnul a my zamířili do místní pizzérky. Jen na krátké občerstvení. Manželka si dala nealko koktejl, já tmavé pivo. Za chvilku jsme vše dostali, jenže koktejl vypadal, jako když do něj rozsekáte hrst ořechů na tak malé kousky, že se nedají vybrat, ale zároveň tak velké, že se nedají vypít. No a já jsem pro změnu měl od něčeho neurčitého zaprasený půllitr zevnitř.

Zkrátka den, kdy všechno vychází, jak má...;-)

Peníze...;-)

Včera jsem si potřeboval vybrat peníze. Zrovna ráno mi dorazily ještě poslední "americké" a vysmál jsem se tak ženě, protože jí zatím nepřišlo nic: "Důchody se vyplácejí až po víkendu!";-)

Protože už několik (desítek) let odmítám podporovat Českou spořitelnu, nepřicházelo v úvahu, že bych jako klient jiné banky využil jediný bankomat u nás - právě v její pobočce. Pokud se nepletu, jen samotný výběr by tak pro znamenal poplatek 30 korun. Proto jsem radši dal 33 a jel do Kolína hezky do "svého" bankomatu.

Původně jsem se chystal jet jedničkou, jenže nějak se stalo, že bych ji už nestihl. Žádný problém, za hodinu jede taky vlak. Zkrátím to, ten mi nakonec ujel taky a já se proto vydal až na půl trojku.

Nechal jsem si u bankomatu odstranit otisky prstů tím, jak jsem stiskával od slunce rozpálená tlačítka a po paměti odklikával všemožné dotazy a volby, protože na displeji v odpolední záři nebylo vidět nic. Podařilo se, po chvíli vyjel obnos, který jsem původně chtěl.

Stavil jsem se už jen v obchodě a vydal se zpátky. Na zastávce jsem šel až dopředu a po chvíli už krokem přijížděl vlak. Při pohledu na něj mě napadlo, že jsem to nevychytal, nejspíš zastaví hned někde na kraji. Jenže nakonec tím samým krokem přejel tak daleko, že se přede mnou objevily jeho poslední dveře (místo prvních, jak jsem prapůvodně očekával). Strojvedoucí nejspíš zapomněl, že o prázdninách jezdí jen s jednou soupravou, jinak by vše odpovídalo.

Vydal jsem se svižně dopředu, abych se vyhnul davu pospíchajícímu z dáli ke dveřím, došel k jedněm, otevřel je a najednou mě zezadu jako slon odstrčila a přede mnou dovnitř jako myška proklouzla bába. Asi aby jí v prázdném vlaku někdo nezasedl místečko s křížkem.

Asi na tom něco bude, že jsem neprůbojný...;-)

Prácička...;-)

Dnes dopoledne jsem opět objevil job snů. Při vožení kočárku jsem se dostal až do okrajové ulice našeho sídliště, kde projedou dvě auta za dopoledne a po chodníku projde za stejný časový úsek jedna osoba. Blížil jsem se ke křižovatce s lehce frekventovanější ulicí a viděl jsem, jak u krajnice stojí pěkně schované auto RWE pohotovost plyn.

Došel jsem až těsně k němu, když vystoupil mladší pán, a zatímco jsem očekával, že se třeba zeptá, kde něco najde, on najednou pravil: "Tady pozor, právě jsem to natřel!"

Podíval jsem se na zem, kam ukazoval, než si opět sedl do auta, a tam zářil žlutě nabarvený poklop o rozměrech maximálně 20x20cm...;-)

Tajemný let

Minulý týden mě na PRO 7 zlákal film Tajemný let. Vzpomínám si, že jsem ho trošku zaregistroval už v době uvedení do kin, ale viděl jsem ho až teď. A rozhodně nešlo o ztrátu času.

Hlavní hrdinka s malou dcerou převáží z Německa ohromným záoceánským letadlem tělo nešťastnou náhodou zemřelého manžela. Malá se ale na palubě záhy ztratí. Nebo že by tam vlastně nikdy nebyla a žena si vše z rozrušení pouze vybájila? Ani personál jí nevěří, na seznamu pasažérů totiž jméno holčičky nestojí.

Jenže žena shodou náhod zná každý šroubek letadla, protože pracuje jako jeho konstruktérka. Ale jde skutečně o náhodu? Postupně naštěstí získá spojence v tajném palubním policistovi. Nebo že by až tak úplným spojencem nebyl? A zemřel její muž vůbec nešťastnou náhodou?

Film na letní večery jako dělaný, jen doporučuji zpočátku příliš nezesilovat. Po několika vteřinách jsem se lekl jakéhosi efektu, až jsem se málem - polil. Manželka se mi ještě ani nestihla dosmát a vzápětí se lekla pro změnu ona...;-)

O kvalitě snímku svědčí především fakt, že jsem za celou dobu ani jednou nezamhouřil oko, což se mi před tím (ani potom;-)) už hodně dlouho nepodařilo.

Všechno nejlepší!:-)

Bylo by laciné a všechno jiné než vtipné dělat si legraci z věku oslavence, proto jsem se zařekl, že tady číslovka v textu nepadne.

Zveřejním pouze vlastnoručně vyrobené přáníčko, které jsem stvořil minulý týden, když jsem večer musel jezdit po městě sám s kočárkem a v tašce jsem náhodou objevil foťák...;-)

Všechno nejlepší k narozeninám!

Hádej, kdo přijde...;-)

Včera večer jsem se po dlouhé době od srdce zasmál, i když ve skutečnosti to moc vtipné nebylo. O mé skleróze jsem toho tady i s důkazy popsal celkem dost, ale jak to vypadá, když něco řeší dva sklerotičtí manželé?

Seděli jsme u televize a já najednou povídám: "Komu jsi to včera říkala, že se má v sobotu stavit?" Matně jsem si totiž vybavoval, že se manželka s někým domluvila, ale nemohl jsem si vzpomenout s kým. "Nikomu," zazněla odpověď. Po chvíli ale zvážněla a dodala: "Vlastně jo, někomu jsem to říkala, ale už nevím, kdo to byl."

Chvíli jsme marně přemýšleli a pak jsem prohlásil: "Tak počkáme a uvidíme, kdo přijde...";-)

Větrák...;-)

Jak stále s oblibou zdůrazňuji, moje heslo je, že když ostatní umírají vedrem, já si začínám rochnit a rozepínám bundu. Je ale pravda, že třeba Andreáskovi vysoké teploty dobře nedělají - a že takhle pod střechou tak trochu vyšší jsou, o tom není pochyb.

Proto jsem se v tropickém minulém týdnu rozhodl, že by to vážně chtělo koupit větrák. Už jsme se o to kdysi snažili jednou na základě jakési akce v letáku, ale samozřejmě nám bylo řečeno, že v létě je takové zboží hned vyprodáno, proto jsme od úmyslu upustili.

Na vnitřním teploměru v bytě začala rtuť atakovat třicítku a v tu chvíli to začalo asi nějak víc pálit i mně. Jak jinak si vysvětlit, že mě, ostříleného "ajťáka", konečně napadlo využít výhod internetových obchodů. Mrknul jsem na stránky jednoho shopu, s nímž už mám i dobré zkušenosti a po krátkém porovnání dvou vytipovaných produktů se rozhodl pro ten z mého hlediska lepší. Zboží na skladě, čili žádný problém.

Samozřejmě jsem si v tu chvíli tak nějak neuvědomil, že nás čekají 4 dny prodlouženého víkendu, takže zatímco jsme se doma pařili (písmeno "a" skutečně krátké;-)), objednávka se kompletovala.

Teď nám teploty klesly, já si zase zapínám bundu a čtu mail, že zítra nám dorazí balíček...;-)

Prací k invaliditě...;-)

O prodlouženém víkendu jsem pracoval (musel jsem si ten pojem nejdřív najít ve slovníku cizích slov!;-))

Říká se, že práce šlechtí - to neposoudím, ale pochopil jsem díky ní, že jsem vážně střevo. Snášeli jsme přes dvoje schodiště velké sklo z okna (abych se zase tolik neshazoval, šlo o takové to dvojité vypumpované, takže fakt dost těžké) a já se zranil. Řízl jsem se do prstu. A to docela pořádně. Někdo by možná čekal, že aspoň do prstu na ruce, jenže to dokáže každý, proto jsem si jako správné nemehlo vybral palec na noze.

Takže rukama bych se možná živit mohl, ale nohama těžko...;-)

Andy fuj...;-)

"Bába je nějaká drzá! A odkud nás vůbec může znát?" pomyslel jsem si, když jsem se vracel s kočárkem. Byli jsme už téměř u našeho domu, Andík si právě něco pobrukoval a míjeli jsme nějakou stojící babku. Ta najednou vykřikla: "Andy fuj!"

No tak uznávám, že Andreásek zatím nezpívá jako Karel Gott, ale i ten nějak začínal, tak nemusí hned tak zhurta.

Najednou zpoza hromady vyběhl smetáček na čtyřech nohou, vznešeně nazývaný psem, který se snažil cosi sežrat, a proto se znovu ozvalo nesmlouvavé: "Andy fuj!"

Chorej mozek...

Jsou lidi, kteří ve své zášti, závisti a nenávisti kolem sebe plivou takové nesmysly, že se na ně už snad ani nedá reagovat. Jednak za těch téměř 12 let už vím, že je to ztráta času a za druhé je známá věc, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou, čili tím, jak se neustále navzájem ve svých nesmyslech utvrzují, jim postupně skutečně věří.

Nebudu to nijak dál rozpitvávat a ještě víc "jim dělat ostudu po celým příbuzenstvu", vždyť stejně to tady jsou jen "samý kraviny a výplody chorýho mozku" a nedá se to číst. A k tomu dnešku snad jen drobnost - skutečně nevidím sebemenší důvod, proč bych za někým "měl přijít s pokorou a omluvit se", vždyť jsem jen "smrkáč, který v životě nic nedokázal" a ještě k tomu mě "každý dva měsíce vyhoděj z práce", protože nestojím za nic. Vida, někdo tady má lepší informace než já, myslel jsem si, že když mě všude několik dní přemlouvali, abych zůstal, že o mě spíš stojí a oni si mě přitom chtěli nechat jako odstrašující případ budižkničemy. Ale žádný div, že při svém chorém mozku jsem si to vyložil špatně. A jen tak na okraj - zajímalo by mě, jak dlouho by tam vydrželi ti, kteří tohle plácají...

Ty největší špeky z dnešního telefonátu si pak s dovolením nechám pro sebe, fakt nerad bych někomu dělal ostudu u příbuzných tím, že by se tito třeba (nedej bože) dozvěděli, co je kdo opravdu zač a co skutečně dělá a říká. Nápisy stylu "Nehledej štěstí v cizině, najdeš jej doma v rodině" vystavené kde jen to jde, mohou alespoň některým dát iluzi, že jde o někoho se srdcem na dlani.

Všem čtenářům přeju pěkný večer a zdravím ostatní příbuzné. Pevně doufám, že si na mě už stihli vytvořit svůj vlastní názor a navěří všemu, co o mně kdo vykládá.

A ještě poslední věc - s tím naším školstvím to asi vážně není v pořádku, vždyť já sám vím o několika lidech s VŠ titulem, kterým výplody chorého mozku stojí za to, aby se sem pravidelně vraceli. Občas mě pozdraví, tu a tam se zasmějou, jindy si nad příspěvky zaťukají na čelo, ale hlavně chápou, že život není jen o pomlouvání, mračení a litování se, ale také o nadsázce a vtipu.

K tématu též: http://paranek.blog.cz/0907/rodice-si-clovek-nevybira

http://paranek.blog.cz/0907/na-kazdou-se-vari-voda

a také: http://paranek.blog.cz/1005/rodinna-pohoda

Voda...

O tom, že nepatřím mezi drsňáky, kteří se holí mačetou, koupou v ledové struze a zuby si čistí větví, jsem věrné čtenáře přesvědčil třeba při popisu horského soustředění naší dnes už neexistující kapely před nějakým tím pátkem. Dovolená s jiným ubytováním, než je 4 hvězdičkový hotel all inclusive pro mě nepřipadá v úvahu.

Není mi tedy až tak úplně jasné, proč s různě dlouhými přestávkami jsem už od loňského štědrého dne nucen mýt se v čůrku vody (věštinou studené, protože průtokový kotel ji nějak nezvládne ohřát) a mít všude po bytě kýble s vodou, kdyby náhodou zase netekla. Matně tuším, že město uzavřelo jakousi družbu s nějakým kamenolomem , vždyť proč jinak by bylo několik ulic kvůli vodě kompletně rozkopaných a poté opět zasypaných místo asfaltu jen ohromnými ostrými šutry?)

Ve čtvrtek se nám povrtali i před barákem, stálo a zíralo tam několik pánů důležitých, od té doby tam máme taky pouze zasypanou díru, ovšem už v sobotu večer jsme byli zase bez tlaku (a ve třetím poschodí je to vážně problém!)

No a dneska? Voda neteče pro jistotu vůbec. Na telefonický dotaz jsme ale byli ujištěni, že na tom od včerejška pracují a snad to během dne opraví. Nesnaží se o to náhodou už půl roku od loňského prosince?

Během psaní jsem si ale uvědomil, v čem je zakopaný pes. Ještě zde totiž situaci neobhlédl ten nejdůležitější - investiční technik pan D. (mimochodem jeho jméno v překladu znamená jalový a vychrtlý - tak nevím;-)). Netuším sice, jakou absolvoval školu, ale jistě vím, že rozumí úplně všemu. Až on to tady určitě dokáže opravit.

Do té doby našim Městským vodovodům a kanalizacím uděluji Kyselou prdel.

Lékárna...;-)

V závěru minulého týdne jsem zamířil s receptem do místní lékárny. Už zdálky jsem viděl, že je téměř prázdná, proto jsem se zaradoval,
že to tentokrát nebude trvat tak dlouho jako obvykle. Jenže když mi zbývalo posledních pár metrů, najednou dovnitř nakráčely 4 osoby. No to si snad dělají...

Samozřejmě vše probíhalo podle naprosté klasiky - a ukažte mi ještě tohle a tamhleto a kolik kapek a nebyly by lepší tablety? A kolik to má účinné látky, hm hm a ten druhý, hm hm, tak já nevím, tak mi dejte to levnější (výběr mi byl jasný od samého začátku). Pak přišla řada na mě, podal jsem lékárnici recept, ta se na něj podívala, prohrabala šuplík označený prvním písmenem mého léku a zmizela kdesi vzadu. Pak se vrátila, podala mi pár krabiček a začala vypisovat očíslovaný lísteček, s nímž jsem měl dorazit ještě odpoledne nebo druhý den. Zaplatil jsem doplatek 4 stovky (pouze za převzatou - menší - část) a už se těšil na zítřejší frontu a zbytek doplatku.

Koho by napadlo, že taková skromná zásoba 7 krabiček prášků, kterou mi paní doktorka předepíše na čtvrt roku, zase zruinuje lékárnu...;-)

Úplně blbej...;-)

Když se chlubíme tím, jak je Andreásek hodný, každý zasloužilý rodič jen potřese hlavou a pronese něco v tom smyslu, že "hlavně, aby mu to vydrželo, i až bude velký!"

Sám jsem zvědavý, jak se bude tvářit, až někdy v patnácti přijde s tím, že potřebuje nový notebook nebo mobil, protože "tenhle je úplně blbej". Já budu opačného názoru a začnu vyprávět, jak si jako malý vydržel celé odpoledne hrát s držákem na toaleťák nebo s obyčejnou prázdnou miskou.

To pak budu asi taky "úplně blbej...";-)

Teplý žehlič...;-)

V minulé práci jsem měl teplého kolegu. V kanceláři mi to nijak zvlášť nevadilo, jsem tolerantní, vždyť třeba kafe je taky teplé a nic proti němu nemám. Poněkud jsem znejistěl pouze tehdy, když jsme se potkali na WC...;-) Vzpomínám si, že jen jednou jsem se bránil smíchu a to když vykládal, že strašně spěchá domů, protože musí žehlit, jelikož přítel bude vařit. Ale že mu to nevadí, protože ho žehlení baví...

Na kolegu jsem si vzpomněl teď - když zrovna není 30°, chodím po bytě v teplákách. Doma přece nemusím být hezký, a protože toho lze v mém případě docílit dost obtížně, pomáhám tomu alespoň právě vytahanýma teplákama. Od Vietnamců. No a teprve nedávno jsem si všiml nápisu na cedulce - "Může se žehlit teplým žehličem."

Jako dělané pro zmíněného teplého milovníka žehlení...;-)