Traktor - Den pivovaru Vysoký Chlumec (7.9.2019)

…Jak jsem se zmínil v předchozí části, rozhodli jsme se uzavřít letošní letní turné s kapelou Traktor takovým doublem v sobotu 7.září. Po vystoupení na Přílepském létu u Rakovníka jsme se museli přesunout 140 kilometrů do Vysokého Chlumce nedaleko Sedlčan.

Cesta nebyla nijak příjemná. Hned na začátku jsme nekonečně dlouhou dobu stáli u semaforu v opravovaném úseku rozděleném kolejemi - moc jsem dopředu neviděl, ale tipuju, že naši zelenou jsme prošvihli, protože během ní projížděl vlak a potom jsme zase měli červenou. Pršelo sice jen chvilku, když jsme se blížili do Prahy, ale bylo příšerně zataženo, takže už někdy v osm byla naprostá tma. Cesta po silnici a dálnici 4 byla ještě jakžtakž v klidu, ale když jsme potom sjeli na okresky, už to taková sranda nebyla. Abyste tomu rozuměli - snad všechna lesní a polní zvířata se chtěla podívat na blázny, co musí vidět stejnou kapelu dvakrát během jednoho dne. Tolik srnek, srnců, zajíců a dalších zvířat jsem ještě na silnici neviděl. Samozřejmě jsem se chtěl vyvarovat škodám a s nimi spojeným problémům, proto tam, kde to šlo, jsme jeli opravdu pomalu. Kluci by ostatně nesli hodně špatně, kdyby viděli, že jsme něco srazili. Naštěstí se tak nestalo a vždycky jsem stihl zastavit a čekat, až nám srnka v klidu uvolní cestu. Bylo ostatně pěkné to sledovat. Jen jednou jsem měl nahnáno - šlo o zajíce, který se na nás nejprve dlouho díval a potom se ze všech sil rozeběhl proti našemu stojícímu autu. Na poslední chvíli si ale sebevraždu rozmyslel a skočil do příkopu. Jinak kluci za celou dobu ani nezamhouřili oči, snad aby hlídali, že skutečně žádnému zvířeti nezkřivím ani chlup.

Do Chlumce jsme dorazili v pořádku a včas, auto jsme nechali podél silnice, kde stálo i mnoho dalších. Třebaže jsme měli místo asi na jeden a tři čtvrtě vozu, takže bych zvládl zaparkovat i já sám, kluci mě přemluvili, abychom použili asistenta. Díky němu jsme měl celkem nervy, protože jak je nastavený řídit se především autem před sebou, šlo o centimetry, ale vždycky to vytočil. Jen jsem párkrát váhal, když mi psal, že mám popojet dopředu, přestože bych se vsadil, že už to víc ani nejde. Vtipné je, že za mnou byly aspoň tři metry místa. Po dokončení manévru jsem tedy stejně kousek couvnul, aby případně ti přede mnou neměli problém s vyjetím.

Protože jsme museli jít kousek po silnici, dal jsem klukům povinné pásky na ruku, abychom byli vidět a za chvilku jsme byli u vstupu, kde jsem se při pohledu na davy lidí trochu zhrozil… Uvnitř právě dohrávali Horkýže slíže a přes takřka neprostupný dav venku bylo vidět, že i uvnitř je hlava na hlavě. S trochou snahy se ale dalo jít dál. Jenom jsme si museli určit bod, kde bychom se případně našli. Aby kluci vydrželi, koupil jsem jim trdlo. Mezitím Horkýže dohráli, takže se všichni valili proti nám. U stánku Traktoru jsme si zakoupili suvenýry, které jsme ještě neměli (už toho moc nezbývá:-)) a na přání kluků jsem se zeptal, jestli se dá z hrnků, které máme z Bakova, normálně pít, aby se obrázky nesmyly. Byli jsme ujištěni, že ano, takže se kluci mohli těšit na snídani…;-)

Pak jsme si ještě museli odskočit, což nebylo úplně jednoduché - kluci to měli v pohodě, našli jsme koutek, kde si jich nikdo nevšímal, ale já si musel vystát frontu, přičemž přenosné pisoáry doslova přetékaly. Asi měli opravdu dobré pivo. Nevím, to jsem vyzkoušet nemohl, přece jen jsem řídil. Místo toho jsme si dali limču. V nabídce bylo několik druhů, ale všechny jen do půllitrových kelímků, což by kluci s ohledem na pozdní hodinu nejspíš nedali. Nejprve jsem jim navrhl, že vypijou jen tolik, kolik budou chtít a zbytek vylijeme, potom jsem si ale pomyslel něco o líné hubě a slečny ve stánku se zepta, jestli by mi nemohla dát jednu malinádu a že bych si připlatitl ještě druhý kelímek. Nebyl nejmenší problém a kelímek jsme dostali zdarma. Já jsem zvolil černou "koalu". Všechny limči byli opět s přídavkem chmele, ale jak mě ujistili už kdesi dřív, alkohol neobsahují.

Na pódiu probíhaly horečné přípravy a asi dvě minuty po desáté jsme se konečně dočkali. Koncert klasická otevřela Defenestrace. Pak zazněly víceméně hity, které jsme čekali a které jsme už ten den jednou slyšeli. Cestou do Chlumce jsme si s klukama v autě říkali, že byla škoda, že kapela tentokrát vynechala Amygdalu a Kdy dojdou náboje a vzduch. Při repete jsme se ale dočkali, došlo in a tyto dvě pecky. V Bludičkách se na žádost zpěváka (Martin Kapek) rozzářily displeje mobilních telefonů a pro kluky to byla chvíle, kde jsem jim podal baterky, takže konečně si mohli taky zasvítit. Úplný konec patřil opět trojici písní Vstaňte pane Lincolne, Letokruhy a Katakomby. Asi po hodině a čtvrt se kapela rozloučila. Pro kluky letos úplně, já se chystám ještě na podzim na některou ze zastávek turné Druhý tah.

Měl jsem radost, že prakticky všude, kam jsme letos na Traktor vyrazili, byli příjemní lidé, takže jsem se nemusel bát o kluky. Nejinak to vypadalo zde v Chlumci. Sice bylo narváno, ale našli jsme si místo, kde i kluci občas na pódium viděli, před nimi se totiž utvořila jakási ulička. V jednu chvíli se tam postavili dva trochu posilnění chlapi, ale jeden se po chvilce ohlédl, všiml si Andyho s Álou a strčil do svého kamaráda, aby šli dál. Pár lidí, co si šli třeba koupit pití na kluky povzbudivě mrkalo, případně udělalo nějaký ten povzbuzující posunek. Když to porovnám s lidmi třeba na koncertě Tří sester, kteří mi koncerty této mé oblíbené kapely do jisté míry otrávili, je to, jak se říká, nebe a dudy.

Vrátili jsme se k autu, tentokrát nás čekali trochu větší přípravy na cestu - čekal jsem, že kluci usnou, proto jsem jim dal i deky, které vozím v kufru a mohli jsme se vydat na posledních 107 kilometrů toho dne.

Cesta byla celkem v pohodě, kluci spali od první chvilky, já jsem zpočátku očekával nějaké ty opilce na silnici, ale k mému překvapení jsem celkem dva chodce potkal až mnohem dál, pár kilometrů od sebe, oba neoznačení, v tmavém oblečení a toho druhého jsem spatřil skutečně až na poslední chvíli, takže celou dobu na něj zářila moje dálková světla. Aspoň, že oba šli po správné straně.

Posledních ani ne pět kilometrů před domovem mou bdělost otestovala srnka, která stála na kopci u skládky v příkopě těsně u silnice. Zpomalil jsem, ona se nehýbala, ale když jsem se přiblížil těsně k ní, přiběhla za ní druhá, která jí asi dodala odvahu a obě se mi vrhly do cesty. Naštěstí jsem už jel tak třicítkou, proto jsem stihl zabrzdit takřka na místě. Naštěstí to kluky neprobudilo.

Před domem jsem potom skoro bez problémů probudil Álu, ale Andy z auta domů šel prakticky ve spánku. Jak mi ale potom řekl, jel by klidně zase.

Celkem jsme tedy ujeli 397,6 km, ale stálo to za to. Jak jsem později zjistil, první koncert byl nakonec velmi problémový - už o den dříve nedorazil Jaroslav Uhlíř a v sobotu na poslední chvíli účast odřekl Harlej. V pět hodin, čili ve chvíli, kdy Traktor začínal, jim pořadatel oznámil, že nemá peníze na zaplacení. Vzhledem k tomu, že ani Traktor se k Přílepům nevrací, nezveřejnil ani společnou závěrečnou fotku, obávám se, že nedopadl o moc lépe…

Traktor - Přílepské léto, Přílepy u Rakovníka (7.9.2019)

Letošní letní putování po koncertech kapely Traktor jsme zakončili v sobotu 7.září tak trochu bláznivým dvojákem. Původně jsem měl už dlouho v plánu zajet do Vysokého Chlumce, který je asi hodinu a půl od nás. Pak jsem zjistil, že na druhém místě, kde ten den kapela hraje, začíná už v 17:00, čímž bylo jasné, že Chlumec bude až v noci. Napadlo mě tedy plány změnit a zajet do Přílep. Pak jsem z legrace před Andíkem nadhodil, že by byla sranda zajet na oba koncerty a jen jsem viděl, jak mu zazářily oči a bylo mi jasné, že je zle.

Bohužel už nebylo možné dodržet i třetí bod program na tento den, takže jsme k Andymu velkému smutku museli vynechat ranní rybářské závody. I on pochopil, že by přejezd po nich nebyl uskutečnitelný.

Ačkoli původně mělo být hezky, s blížícím se víkendem se se předpověď měnila a to dokonce i několikrát za den. Nakonec bylo od rána dost zataženo a chvíli i pršelo. Nezbývalo než s sebou přibalit i pláštěnky.

Z domova jsme vyjeli někdy kolem půl třetí, což už bylo trošku na hraně. Podle googlu sice měla asi 150 kilometrů dlouhá cesta trvat necelé dvě hodiny, ale víme, jak to chodí.

K mému překvapení se ale jelo perfektně, dokonce i na rozestavěné D6. Tedy kromě nekonečného úseku s padesátkou a potom částečně uzavřené silnice, kde jsme zůstali na semaforech, které vedly ještě přes koleje, což mi teda přišlo opravdu drsné. Kluci se prospali a když mi navigace ukazovala poslední tři kilometry, narazili jsme na pořádný zádrhel - silnice kompletně uzavřena. Vůbec jsem netušil, kudy to objet. O několik kilometrů dál jsem se tedy zeptal, ale paní, přestože údajně místní, vůbec netušila, kde nějaké Přílepy jsou. S pomocí mobilu mě ale ochotně nasměrovala, ovšem ztratili jsme poměrně dost času. I tak jsme ale do cíle dojeli před začátkem. Dokonce jsme si našli i pěkné místo na zaparkování - přiznám se, že jsem měl trochu nahnáno, protože tam číhali policajti a stál jsem tak trochu před vjezdem kamsi. Ale bylo evidentní, že objekt byl minimálně o víkendu opuštěný.

Bylo sice zataženo, ale na brzký déšť to nevypadalo, proto jsme pláštěnky nechali v autě a zamířili k místu, kde jsme tušili vstup. Tam nás trochu prošacovali, o kousek dál probíhala hádka, jelikož se kdosi zkontrolovat nechtěl nechat. Koupili jsme si pití, do začátku zbývalo pár minut. Jenže najednou se spustil déšť. Po krátké debatě jsme se rozhodli vrátit pro pláštěnky i za cenu toho, že neuvidíme úplný začátek - přece jen ten den budeme mít ještě jednu možnost.

I tak jsme se ale stihli vrátit prakticky s prvními tóny úvodní Defenestrace. U vstupu trochu zaváhala obsluha při pohledu na tyč od praporu (prvně jsme ji pronesli bez problému), ale po vysvětlení, k čemu je, mladík jen uznale pokýval hlavou.

Kluci byli hodně zvědaví, jestli budou oba koncerty stejné, jestli tam zazní stejné komentáře, písničky atd. Playlist byl podobný jako na jiných letních koncertech - Šachoffnice, Transfúze, Neber si rockera, Depresarium, oddechový ploužák Horizont, Láskožrouti. Závěr pak tradičně patřil hitům Vstaňte pane Lincolne, Letokruhy a Katakomby.

V jednom okamžiku jsem měl trochu obavy, aby na nás nespadl páreček, který už v takhle brzkou hodinu evidentně neodhadl, kolik alkoholu zvládne, ale pak se jim podařilo odpotácet se dál. Je pravda, že mě dost překvapilo, kolik lidí bylo takhle brzy opilých. Pochopil bych to, kdyby bylo vedro, ale protože bylo zataženo a poměrně chladno, přišlo mi to trochu zvláštní. Místo jsme měli po celou dobu perfektní, oba kluci výborně viděli na pódium a ani praporem jsme nikoho neohrožovali. Jeden člověk se dokonce přišel zeptat, jestli si ho může vyfotit. Kluci s sebou sice měli baterky připravené na písničku bludičky, ale protože bylo ještě vidět, zpěvák Martin Kapek ke svícení mobily nevyzval.

Když koncert skončil, vydali jsme se pomalu zpátky k autu. Cestou jsme nemohli přehlédnout vzrušenou debatu chlapíka od kapely s kýmsi nedaleko vchodu. Ještě než jsme areál úplně opustili, přiběhla k nám jakási fanynka, která postávala s hloučkem kamarádek a když nás viděla zavolala, že 'tohle je ale největší frajer' (ano, neskromně uznávám, že máchat hodinu nad hlavou velikým praporem, je skutečně frajeřina:-)). Pak se s námi chvíli bavila, takže jsme jí řekli, že ještě přejíždíme na druhou akci. Jen jsem si v tu chvilku nemohl vzpomenout, do jakého Chlumce, tak jsem to nechal bez přívlastku. Ona potom podotkla, že to aspoň potom budeme mít blízko domů, čímž mi došlo, že má na mysli Chlumec nad Cidlinou. Když jsme si teda všechno upřesnili, trochu se zhrozila a asi tisíckrát nás poprosila, ať jedeme opatrně. No jasně, jak jinak…;-)

Před autem jsme se najedli (neměli jsme čas na večeři v areálu) a vydali se na 140 km dlouhý úsek do Vysokého Chlumce. O tom ale v dalším příspěvku…

Tradiční oslava...;-)

Na první školní den, který letos připadl na pondělí 2.září jsem měl už dlouho naplánovanou dovolenou. Samozřejmě že už to nebylo tak slavnostní jako když šli kluci do první třídy, ale zůstali jsme u tradice, že jim ten začátek školy trochu zpříjemníme oslavou.

Ráno to kupodivu probíhalo nadmíru bezproblémově, dokonce jsme byli připraveni k odchodu mnohem dříve, než bylo potřeba. Kluky dovedl ke škole a potom se vydal na drobný nákup - co by to bylo za oslavu bez bublinek, že ano?!:-) Cestou z obchodu jsem se ještě stihl stavit v jídelně, abych kluky odhlásil z obědů. Koukali tam na mě trochu zvláštně, protože jsem byl asi jediný s tímto požadavkem, ale všechno proběhlo bez nejmenších komplikací. Čas jsem měl výborný, takže jsem ještě stihl domů donést nákup a potom se vrátil před školu, abych ty naše školáky vyhlížel.

Když jsme se konečně našli, vyrazili jsme domů, kde jsme počkali na mámu a pak už jsme mohli jako tradičně zajet do cukrárny "u kačera". Jako pokaždé ani tentokrát jsme nebyli zklamáni. Na oběd jsme byli doma a po něm jsme mohli pokračovat ve slavení - takže přišly na řadu rychlé špunty, sekt, nějaké pochutiny a film-party tak mohla začít.

Nezbývá než doufat, že klukům podobná nálada vydrží po celý školní rok…;-)

Za auty na Náplavku...;-)

Na závěr prázdnin se už potřetí konala výstava Auta na Náplavce. Zatímco první rok jsem se s klukama zúčastnil sobotního program, loni jsem se v rychlosti podíval jen sám během polední pauzy v práci, protože přestože několik skoro nepršelo, zrovna o tomto víkendu bylo hnusně. Letos jsme se rozhodli podívat se na auta už v pátek odpoledne.

Kluci mě vyzvedli v práci, za odměnu jsem jim ukázal svoje místo, které se jim prý moc líbilo a pak jsme se přesunuli o kousek dál k Vltavě. Počasí bylo hodně tropické, stejně tak mě překvapilo, že i ve všední den dorazilo hodně lidí, i tak jsme si ale prohlédli, co jsme chtěli, kluci si zase vyzkoušeli mnoho aut, tedy až na tuším citroeny (nebo peugeoty - už si přesně nevzpomínám), kam přísná hosteska děti nepouštěla, jen dospělé. Když jsme ale některé děti pozoroval, celkem jsem ji i chápal.

U stánku SEATu mě kluci přemluvili k soutěži, která spočívala ve vyplnění křížovky a zanechání údajů. Ačkoli se o auta v teoretické rovině poměrně zajímám, nevěděl jsem takřka nic. Bylo mi ale divné, že jinak všichni odevzdávají vyplněné lístky. Pak jsem zjistil, že slečna hosteska trpělivě každému radila. Aby ne, vždyť stejně šlo hlavně o ty kontakty, že…;-) Za odměnu kluci dostali opravdu perfektní brýle proti sluníčku.

Na druhý břeh jsme přejeli bezplatným přívozem. Ála se sice bál, ale abych se přiznal, ani jsem si nevšiml, že jsme vypluli. Zdálo se mi, že se loď houpala víc, když stála.

Druhou půlku výstavy jsme prošli rychleji než tu první, přece jen tam bylo vystavovatelů méně a potom už jsme zamířili na nádraží. K Andíkově nelibosti jsem rozhodl, že pojedeme spěšňákem, který on nemá rád, ale představa, že budeme doma zhruba o 30 minut dřív u mě zvítězila.

Tak možná zase za rok…;-)

Tohoto Forda by si kluci mohli z fleku pořídit - vidí z něj asi stejně jako v ětšina těch, co jej ve městě mají...;-)

Odpolední a ranní ryby...;-)

Po návratu z koncertu jsme si doma na chviličku oddechli a potom jsme vyrazili do vedlejší vesnice zkusit svoje štěstí na místní malé říčce. Šli jsme jen tak nalehko - kromě základního povinného vybavení si kluci vzali jen plavačkové pruty, já jen přívlačák. Aby to bylo spravedlivé, nikdo z nás nic nevytáhl. Je teda pravda, že Andy měl dva záběry, jeden o něco důraznější, Ála jeden, ale na břeh se žádná ryba nepodívala. Zdrželi jsme se tak jen něco málo přes dvě hodiny a vrátili se domů.

Zatímco pro kluky ten den starosti o ryby skončily, já jsem musel vyměnit obsah kufru auta, protože na druhý den jsme s Andym naplánovali výpravu k Labi, kam jsme samozřejmě potřebovali trochu důkladnější vybavení.

Po ránu už je poměrně dlouho tma, proto jsme v neděli nevstávali nijak přehnaně brzy. Na vyhlédnuté místo u Labe jsme dorazili někdy kolem šesté. Překvapilo mě, že nikde nikdo nebyl, čekal jsem, že to bude mnohem horší. Andy si nahodil jeden prut na těžko a s druhým si hrál na plavanou, já jsem zvolil kombinaci na kapry a druhý prut jsem vzal na sumce. Andyho pobavilo především moje nahazování, protože už samotný prut s navijákem je hodně těžký a to vůbec nemluvím o ohromném olovu na montáži.

Od první chvíle to vypadalo na úspěšný den, Andy snad během minuty vytáhl první rybku úplně u břehu na splávek. Mě udržovalo ve střehu občasné zacinkání rolničky na špičce "sumčáku", ale nikdy z toho nakonec nic nebylo. Alespoň se mi podařilo na druhý prut vytáhnout jednoho tlouště. Bohužel hned na další nához jsem měl další záběr, nejspíš od o dost větší ryby, bohužel se ale zamotala do něčeho na dně. Andík mezitím vytáhl pěkného velkého cejna, tak jsem mu sním pomohl a tím získal čas, jestli se moje ryba zatím nevymotá. Bohužel se tak nestalo. A aby toho nebylo málo, při následném trhání se mi utrhl vlasec skoro v celé délce, takže jsem přišel o nějakých 20 metrů. Protože jsem nevěděl, co na dně je, rozhodl jsem se už pokračovat jen na sumce.

Za mě tedy první návštěva naší největší řeky nic moc, Andy byl celkem nadšený, protože zdolal poměrně dost cejnů, kteří vypadali jeden jako druhý. Vypadá to ale, že se ještě vrátíme.

Doma mě napadlo nechat si rybářské věci v autě na další víkend - přece jen před každou výpravou musím všechno důkladně zkontrolovat, jestli v tom nejsou myši, které nám obsadily garáž. Takhle bych si ušetřil práci. Jenže už odpoledne jsem zjistil, že přestože v těch věcech nebyly, vybavení je jimi dost načichlé, takže kdo ví, jak by po týdnu smrdělo auto. Nezbývalo tedy, než všechno vynosit, kufr trochu vyvonět a za týden všechno znovu zkontrolovat…

Tak velryba to právě není a sumec taky ne. I tak ale tloušť potěšil...;-)

Andy - specialista na cejny...;-)

Bombarďák - Sobotecký jarmark (24.8.2019)

V sobotu 24.8. jsem s klukama hned dopoledne vyrazil do Sobotky, kde se konal jarmark, ale hlavně - v jedenáct hodin na něm měl vystoupit Bombarďák.

Do Sobotky jsme jeli už mnohokrát, ovšem díky rozkopaným silnicím jsme tentokrát museli zvolit jinou trasu. Abych řekl pravdu, možná, kdybysme jeli přímo tou stavbou, nadskakovali bychom méně, než na zdevastovaných silnicích, po nichž vedla objížďka. Bohužel poměrně dlouho nás zdržovala jakási řidička, která se na před nás dost neurvale nacpala u jakéhosi lesa (asi spěchala, aby se jí nezapařily houby v košíku), přestože za námi nikdo nejel. V každém případě jela celou dobu šedesátkou a protože se několik kilometrů nedalo předjíždět, vytvořila za sebou poměrně dlouhou kolonu. Naštěstí jsme měli čas dobrý. V Sobotce měli perfektně vyřešené parkování - k mému velkému překvapení přímo na trávníku místního fotbalového hřiště. Když si vezmu, že u nás stačí se na hřiště hrubě podívat z přilehlého parku a správci se ježí hrůzou chlupy…

U náměstí jsme si vystáli frontu na vstup, opět mě mile překvapilo, že jsem poměrně symbolické vstupné platil jen já, zatímco kluci to měli zdarma. Díky zdržení na silnici jsme se jen trochu rozkoukali a už se chystal Bombarďák na podiu. Aby těch překvapení nebylo málo - tentokrát se záskokem na postu zpěváka. Upřímně - bylo to znát, i když naprostou většinu odzpívali zbývající dva stálí členové, ovšem nic to neměnilo na tom, že tahle trojice zkrátka umí pobavit. Kluci mávali praporem a k jejich velké radosti zazněla důležitá informace - na začátku října vyjde už čtvrté album. Tak trochu jsme to tušili, přece jen už nějakou dobu jsme mohli slyšet pár novinek. Přítomné děti se evidentně dobře bavily, někteří dospělí také, jen pár z nich nejspíš až tak nepochopilo o co jde, proto tu a tam zazněla nějaká hloupá poznámka.

Při písničce Otesánek, kdy mají děti pokřikovat, co z toho, co nemají rády, by měl imaginární Otesánek sníst (samozřejmě takřka vždy z publika zazní škola), se opět splnilo netradiční přání Ály - takže kapela zapěla o myších v naší garáži. Bohužel tam ale pořád jsou…;-)

Samozřejmě došlo i na přídavek a zhruba po hodině se kapela rozloučila. My jsme si prošli náměstí a koupili si oběd. Když pominu, že pán, který prodával langoše pocákal Álu rozpuštěným česnekem, který nikdo z nás nejí a sice se mu omluvil, ale nenabídl ani ubrousek na utření, nastal trochu problém, kde si to sníst. Stolů s lavicemi bylo na náměstí víc než dost, ale naprostou většinu míst okupovali od rána důchodci, kteří si vzájemně drželi místa. Najednou jsem zahlédl tři židle, proto jsme k nim rychle zamířili. Usadil jsem kluky mezi roztahující se důchodce a z třetí židle zvedl lahev, abych se posadil vedle nich. V tu chvíli se ale otočila rázná bába která celou dobu dělala jako že nic a k flašce seděla zády a vyštěkla na mě, že tam je obsazeno a jestli nevidím, že tam kvůli tomu byla lahev. Pardon, asi nerozumím sobotecké znakové řeči. Sedl jsem si tedy na vzdálenější místo, které se mezitím uvolnilo a na lahví obsazenou židli usedl babky manžel až poté. Takže když to vezmu kolem a kolem - v klidu bychom se s klukama najedli a dědek by ani nic nepoznal. Možná bych se měl naučit oplácet podobnou mincí - tedy samozřejmě v tom případě, pokud třeba tato babka neměla rezervačku…;-)

Pak jsem Andymu s Álou nabídl, jestli se chtějí ještě projít na další místo jarmarku, ale oni byli spokojení s kapelou a obědem, proto jsme zamířili k autu. Bylo mi ale jasné, že hlavním důvodem bylo to, že odpoledne chtěli jít na ryby…;-)

Skanzen...;-)

V neděli 18.srpna jsme se rozhodli rozšířit obzory našich dětí a přestože byly stále prázdniny, vypravili jsme se na poučný výlet do skanzenu v Kouřimi. Jako prostředek jsme tentokrát zvolili vlak a to dokonce historický, který na této trati občas jezdí.

Interiér starého vagónu kluky velmi pobavil - klasické žárovky na stropě, klika u stolku, s níž se otevíralo okno… Nejvíc si ale stěžovali, že to během jízdy velmi cuká. Snažil jsem se jim vysvětlit, že to ani tak není starým vlakem ale tratí, a že takový normální motorák by s sebou škubal úplně stejně. Nevěřili.

V Kouřimi je poněkud nepříjemné, že nádraží je docela daleko od centra, ale zvládli jsme to. Na náměstí jsme nejprve šli do muzea, po jehož návštěvě mě kluci překvapili konstatováním, že se jim tam líbilo. Nutno podotknout, že není nijak přeplácané, spíš skromné a návštěva není zbytečně dlouhá. Hned potom jsme si zašli na oběd. Bohužel máme smůlu na vosy, takže třebaže jsme seděli uvnitř, i tam si nás jedna našla.

Po jídle jsme už zamířili na druhý konec města, kde jsme tušili samotný skanzen. Ačkoli vstup připomínající staveniště by mohl spíše odradit, dále v areálu se nám již líbilo. Když jsme si všechno prošli, vrátili jsme se do centra města, kde jsme klukům objednali poháry a sobě kávu. Šlo o ten podnik kde jsme před okamžikem obědvali, ale tentokrát jsme se posadili ven. Zatímco u ostatních stolečků v klidu seděli jiní hosté, na nás pořádaly nálety vosy. Nepomáhalo ani to, že jsme sledovali, jak vždycky nějaká zalezla do plechovky s pitím, načež jsme ji tam uvěznili ubrouskem a vyhodili do nedalekého koše. Když nám plechovky došly, rychle jsme se občerstvili a zmizeli.

Na nádraží jsme museli chvíli čekat, než dorazil přijel vlak. Tentokrát normální motorák, ovšem ještě toho typu, co jezdil, když jsem byl malý já, jediná modernizace spočívala v tom, že sedačky nebyly potažené vínovou koženkou, ale látkou.

U strojvedoucího jsem si koupil jízdenku a lehce mě překvapilo, že jízdné v běžném vlaku ČD s využitím dětských slev a dvou slev na IN-Kartu stálo o 8 korun víc, než ve spoji výjimečném, soukromém, bez jakékoli slevy. I tak mi ale přišlo celkem příznivé.

Když se vlak konečně rozjel, pochopili kluci, že jsem jim ráno ohledně pohodlí rozhodně nelhal. Naopak. Jízda byla ještě horší než v historickém voze, házelo to s námi ze strany na stranu. Což o to, já jako pamětník jsem samozřejmě zvyklí, ovšem kluci rozmazlení pendolinem a City elefantem trpěli. Jednou to dokonce škublo tak hodně, že se Ála praštil do hlavy o takové to hranaté držátko na opěradle.

Asi dvě stanice před cílem dokonce oba kluci začali tvrdit, že se jim dělá zle, proto jsem si po vystoupení pořádně oddechl.

Počasí vyšlo, klukům se rozšířily obzory jako co se týče dávného bydlení, tak také z jejich pohledu dávného cestování, takže spokojenost...;-)