Pozdrav z dovolené...

Téměř všechny přípravy na dovolenou vycházely podle plánu, stačilo si jen odškrtávat pomyslný seznam. Dokonce i to počasí se nakonec umoudřilo.

Včera mi dva vtipálci z práce, o nichž jsem se tu už zmiňoval dříve, donesli hrst forintů a ještě takovou visačku, co někdy někde museli nosit, když byli na služební cestě. Tentokrát v ní ale stálo moje jméno a maďarský text. Tím mi došlo, že je do toho opět zapleten i náš maďarský kolega. Visačku jsem si ještě v práci dal hrdě kolem krku, i když jsem nevěděl, co je na ní napsáno. Poznal jsem tam jen své jméno, město, odkud pocházím a tak nějak jsem pochopil i to, co znamená výraz Prágában. Po několika zvídavých dotazech mi došlo, že ani strůjci nápadu netuší, co tam stojí, proto přišel na řadu překladač google. "Nedotýkat se, nekrmit! V případě potřeby volejte do Prahy!" A na druhé straně pod mým jménem se skvěl titul "Prezident Maďarské Asociace Zahradníků."

Čili sranda a uvolněná atmosféra, jak se na poslední den v práci hodí. To jsem ale ještě netušil, že mi dovolená začne o něco dřív...

Alexkovi nebylo od víkendu dobře, pak se k tomu přidala ještě neustávající horečka. To už mi bylo v podstatě jasné, že nikam nepojedeme, i když doktorka naději živila výrokem, že buď bude do pátku v pořádku, nebo v sobotu musí do nemocnice. Nakonec s ním manželka šla na kontrolu už ve středu, protože mu bylo pořád zle. Nabrali mu krev na testy a výsledky nám měli sdělit v pátek. Jenže už včera doktorka zavolala, ať se sbalíme a jedeme do nemocnice. Takže jsem trochu narychlo porovnal na pracovním stole pár papírů a jel domů.

V nemocnici jsme sice nejdřív museli čekat na příjmovou lékařku, ale zase jsme alespoň mohli obdivovat, jak je tam všechno nově opravené. Pak dorazila doktorka a čas letěl. Zmínila se i o tom, že k nim volala naše dětská, takže nás probírali už před naším příjezdem na své schůzi. Podle příznaků a prvních výsledků vyslovila ortel: Infekční mononukleóza. To mi celkem padla brada, protože jednak jsem si myslel, že ta se takhle malých dětí netýká a za druhé si ještě moc dobře pamatuju moje vleklé rok trvající trápení s touhle nemocí v době mých VŠ studií, které mi ale vybojovalo alespoň modrou knížku (mladší ročníky nechť si vygooglují;-))

Dnes se diagnóza definitivně potvrdila.

Takže zasílám pozdrav z dovolené, i když tak trochu mateřské, protože jsem doma s Andym. Na pomyslný seznam jsem si totiž tak nějak zapomněl připsat bod ať jsme všichni zdraví...

Idiot

V neděli odpoledne jsem byl s Andym u našich, ale museli jsme odejít dřív, protože na nás právě vyšel úklid chodby u nás v domě. Těsně před šestou večer jsem se do toho tedy pustil.

V pondělí ráno cestou do práce jsem přesunul šipku na v pořadí další rodinu. Když jsem se ale odpoledne vracel z práce, ukazovala zase na nás. Jelikož vím, kdo to dělá, pomyslel jsem si něco o debilech a šel domů. Zvlášť když ten někdo loni prohlašoval, že nechápe, proč někdo dělá problémy kvůli úklidu.

Jenže doma se mi to rozleželo a začalo mě to pořádně štvát. Tím spíš, že jsme jednou osobou byli označeni za problémové, a protože stokrát opakovaná lež se stává pravdou, převzali toto označení na základě několika fám postupně všichni za vlastní a mají pocit, že si do nás můžou beztrestně kopnout.

Nakonec mi to nedalo a šel jsem se zeptat, co to má znamenat. Soused zcela evidentně čekal, že přijdu, nicméně poté, co jsem zazvonil, následovalo důvěrně známé divadýlko, kdy místo aby se díval na mě, hleděl upřeně kamsi ode mě napravo, ačkoli mluvil se mnou. Přitom se se mnou hádal, že jsem neuklízel. Když jsem se ho potom zeptal, zda tedy mám vždycky na něj zazvonit, když půjdu uklidit, aby měl přehled, celkem mě překvapil pohotovou reakcí: "Ty jdeš teď uklízet?" Na údržbáře dobrý.

Nakonec jsem ale přece jen docílil toho, že se na mě podíval. To když jsem přerušil jeho arogantní kecy a zeptal se narovinu, proč dvě lopaty (míněno on a jeho žena) mají pořád potřebu navážet se do dvou vysokoškoláků (míněno já a moje žena). To se výhrůžně opřel o futra (svých) dveří se slovy, co jsem to řekl. Odpověděl jsem jen: "Snad jsi slyšel, ne?"

Nakonec mě usadil větou: "" Až uděláš něco pro tenhle barák, tak se teprve budeme bavit." Jestli měl na mysli, abych cpal sousedům odpadky do bot, jako to udělali oni nám minulý týden, to jsem se bohužel nedozvěděl.

Slibuju ale, že, když si to tak přeje, už brzy pro ten náš slavný barák něco udělám. Mám v plánu dáreček nad dárečky… Prozatím mu ale uděluji Kyselou prdel!

Dovolená...;-)

V dostatečném předstihu už v závěru minulého roku jsem začal zařizovat letní dovolenou. Andy je sice nenáročný, stačí mu, když jdeme kolem našeho rybníku, který má 1,2 hektarů, a říká mu moře, ale chtěli jsme mu dopřát cosi víc. Volba padla na Balaton - je to ještě relativně blízko, ale přece jen i třeba pravděpodobnost hezkého počasí je vyšší než u nás. Jak jsem do toho začal pronikat, dozvěděl jsem se, že se tam dá koupat prakticky od dubna, protože díky malé hloubce se voda brzy prohřeje. A nejdůležitější pak bylo, že nejteplejším měsícem je u Balatonu červen. No paráda, není co řešit, navíc v červnu jsem na dovču chtěl.

Kdo mohl tušit, že letos bude všechno jinak. Letmé pohledy na předpovědi ještě v závěru května ukazovaly podobné počasí jako u nás, čili 10-15 stupňů, takže o tom dubnovém koupání tak trochu pochybuju…;-)

V každém případě nějakým způsobem se moje dovolená rozkřikla v práci a dva lidi z distribuce si ze mě tu a tam udělali legraci na úkor socialismu. Pak už jsem si na to zvykl a ani narážky nevnímal.

Týden před povodněmi, jak byla právě zima a pořád pršelo, jsem zrovna takhle pracoval, když mi začal zvonit mobil. Kouknu na displej a vidím nějaké zvláštní číslo začínající +36… Zvedl jsem to a řekl Prosím! Na druhé straně spustil kdosi maďarsky a mlel a mlel a z toho všeho jsem porozuměl pouze Balaton. Přerušil jsem ho: English? No, zazněla odpověď a zase jel to své, včetně Balatonu. Začal jsem ale asi rozumět víc, protože tentokrát jsem zaslechl i cosi o Ištvánovi.;-) Deutsch? Přerušil jsem ho zase. No, odpověděl bez zaváhání a vyprávěl dál. Do toho ještě fičel vítr, protože telefonoval zvenku.

Po několika minutách, kdy už jsem rezignoval a poslouchal tu směs hlásek, jsem pochytil: Second, second! Pak nastalo ticho a po chvíli se ozval někdo s podobným hlasem a lámanou angličtinou mi oznámil, že ho bratr poprosil, aby mi překládal, že prý moc nerozumím (ale no tak, samozřejmě jsem to jen tak hrál;-))

Bratr mi soucitně oznámil, že volá kvůli naší dovolené, chtěl by nás poprosit, abychom ji přesunuli, protože je v Maďarsku strašná zima a dokonce ten den ráno začal padat sníh…

Když jsme hovor dokončili, povídám to kolegovi, který sedí nejblíž a který si všiml, že mám jakýsi komunikační, řekněme blok;-)

Pak jsem si všiml těch dvou distributorů a říkám, jestli o tom něco nevědí. Zavrtěli hlavou a já pořád tak trochu rozhozen přemýšlel nad telefonátem. Pak jsem si vygooglil počasí na místě, kam jedeme a nahlas jsem se zamyslel: "To mi někdo řekněte, jak tam může padat sníh, když je tam 15°C?"

Pak už to ti dva z distribuce nevydrželi, vyprskli smíchy a vyšli s pravdou ven.

Protože je už přestalo bavit takové to obyčejné utahování si z mé dovolené, zavolali kolegovi do Maďarska, který je prý kdykoli připraven pro každou špatnost, dali mu moje číslo, instrukce, že jedeme na dovolenou a že mi má něco říct. Co, to je úplně na něm.

Přiznávám se, že to sežral úplně celé a smekám nad tím, co dokázali vymyslet. Čekal bych od nich cokoli (v minulosti třeba kolegyni ustřihli kabel od klávesnice), ale tohle bylo fakt dobré.

Maďarský kolega mi potom ještě poslal email, protože měl strach, aby mi ti dva opravdu řekli, že šlo o srandu a instruoval mě, co bych si neměl nechat ujít. Bohužel tipy na diskotéky, kam choděj pěkný holky asi moc nevyužiju, ale něco by šlo.

Jen tu maďarštinu asi do víkendu moc nevylepším…;-)

No a kolegové se mi pak ještě snažili namluvit, že ten Maďar poslal fotku, jak to tam teď vypadá, ale to už jsem jim nezbaštil…