Kůň 2015...;-)

Program na minulou sobotu jsme měli daný už dlouho dopředu. V Lysé nad Labem se opět konala výstava koní.

Na poslední chvíli jsem se rozhodl pro změnu a nejeli jsme v sobotu, ale až v neděli. Ukázalo se to jako velmi dobrý nápad. Sice bylo trochu chladněji, sluníčka jsme si taky moc neužili, ale hlavně jsme se tak vyhnuli obvyklým davům. Začalo to už tím, že jsme zaparkovali zdarma, ačkoli všude stály cedule s informací o nutnosti zaplacení 50 korun za parkování. Což o to, já bych i zaplatil, ale nebylo komu. Paní, která téměř současně zastavila vedle, byla přesvědčená, že se tam někdo objeví, až budeme odjíždět, tak jsem to nechal být. Netvrdím ale, že bych to úplně vypustil z hlavy. Hrozba botičky, a náseldého zdržení a prodražení výletu, mě tak nějak pronásledovala po celou dobu.

U vstupu jsem předložil kupón na slevu, takže místo nějakých 120 korun jsem zaplatil jen 80 a to vždycky potěší.

Zatímco jindy se mě kluci pevně drží, zatímco se prodíráme mořem lidí, tentokrát to nebylo potřeba, měli jsme o sobě pořád přehled. Nejdřív jsme shlédli část programu venku, potom jsme prošli do novější haly a chvíli poseděli tam. Pak jsme se prošl stájemi, kluci si pohladili koně (i já se odvážil a v tu chvíli mi došlo, že to bylo vlastně prvně) a potom kluky přepadla mlsná. Takže nejdřív chtěl Andík trdlo a Ála párek v rohlíku. Nakoupili jsme a posadili se na lavičku, která se nejprve s chudákem Álou skácela. Trdlo jsem už jedl lepší, myslím, že u nějaké kontroly by nepochodili, jelikož chuťově to nebylo špatné, ale bylo to zkrátka úplně něco jiného. Ála si svoje jídlo pochvaloval a je pravda, že teda hlavně na kečupu pánové nešetřili. Když kluci dojídali, přání si prohodili. Tentokrát chtěl párek v rohlíku Andík, zatímco Ála zatoužil po trdlu. Zamířili jsme tedy k druhému stánku, fronta byla podstatně větší a tentokrát bylo trdlo takové, jaké má být. Naštěstí Ála nebyl lakomý a s Andym se rozdělil. Hned vedle se nacházel druhý stánek s párky v rohlíku, tak jsme se se stavili i tam. Jenže Andík neměl asi den, i když si pomlaskával, kečupu měl na první pohled méně než předtím Ála.

Neodolal jsem a koupil petku červeného burčáku z Mělníka (mimochodem byl vážně dobrý), kluci si pak ještě vybrali klasicky cukrovou vatu (mám i nadále podezření, že jde o jediný důvod, proč tam jezdíme;-)), pak ještě pár sladkostí a vydali jsme se zpátky k autu.

Botičku jsem nedostal, stejně tak tam nikdo nestál, takže jsme měli parkování zdarma, a když k tomu přičtu slevu od vstupu, pak jsem měl třeba zrovna ten burčák prakticky grátis.

Jen jsme se rozjeli, začalo pršet, takže mě hned napadlo, že nám to oprvadu vyšlo na jedničku. Ačkoli cesta není nikterak dlouhá, postupně oba kluci usnuli a doma mi tak nezbylo, než je postupně vynosit.

Řekl bych, že ze všech těch výstav, co jsme už v Lysé navštívili, byla tahle nejpovedenější. Jediné, co mi trochu vadí, jsou takoví ti charitativní prodejci drobností, kterých je před vchodem výstaviště víc a víc.

Dětský den...;-)

Celý minulý týden jsem s napětím sledoval předpověď počasí, protože jsme byli pozvaní na sobotní dětský den. Od úterka, od středy, od čtvrtka mělo pršet (tak jendou to vyjít musí, že jo;-)), nakonec se stejně jako mnohem přesnější a spolehlivější ukázala naše digitální meteostanice za necelé dva tisíce...;-)

V sobotu dopoledne jsme vyrazili do asi šedesát kilometrů vzdáleného Kněžmostu. Zastavili jsme se ale ještě v muzeu v Benátkách (nešlo o důsledek mé chatrné orientace, tyhle byly nad Jizerou!;-)) Náměstím obleženým filmaři a sekuriťáky jsme projeli a krásně zaparkovali až u zámku. Zdarma. Zatímco Andík neměl svůj den na nasávání vědomostí a tvářil se tedy poněkud otráveně, Ála vypadal, že si to celkem užíval. V poslední místnosti muzea, věnované stavebnici Merkur, se ale líbilo oběma. Pak jsme se ještě prošli přilehlým parkem, něco pojedli a pokračovali druhou půlkou cesty.

(Až při odchodu z muzea jsem si všiml cedule, že se v něm nesmí fotit...;-))

Na místě se ukázalo, že jsem ani nemusel předem na googlu studovat, kde přesně se vše odehrává, protože kněžmostská hasičárna se nedala přehlédnout. Krásně označenou cestou jsme dojeli na provizorní parkoviště a cestou z něj se kluci prvně podívali do ohromného kombajnu. A když říkám ohromného, pak to tak opravdu myslím. Nevím, když je vídám na silnici, tak velké mi nepřijdou. Možná šlo o jiný typ, nevím, rozhodně mě mile překvapilo, že se ani jeden z kluků do té výšky nebál.

Pak už jsme si s klukama prošli místní atrakce. Hlavně magnet pro Álu - policejní stánek. Jeho snem je totiž být policistou nebo vojákem. Když jsme k němu mířili, slíbil mi, že pěkně pozdraví a poděkuje, když něco dostane, na místě ale obdivně zíral na dvě policistky a nebyl schopen vydat hlásku. Pak si postupně oba kluci vyzkoušeli, jak se sedí v policejním autě a na motorce, obojí si hlavně po Álovi nejspíš museli přeleštit, protože nadšeně předváděl, jak jede a při imitaci motoru prskal na všechny strany...;-) Když si potom ještě vyzkoušel opravdovou pistoli, byl v sedmém nebi. Andík se tentokrát ke zbraním neměl. Dokonce si ani nechtěl zastřílet ze samopalu na plechovky. To Ála samozřejmě nezaváhal a s ochrannými brýlemi klidně zalehl k příslušníkovi SS...;-)

Hodně mě překvapilo, že se Ála nebál vylézt na transportér a posléze i dovnitř. Nutno dodat, že pán, který to tam měl na starosti mu hodně pomohl a byl velmi milý a trpělivý.

Do hasičského auta si potom pro změnu vylezl Andík a na další se pak vydrápali oba. Nejprve jen dozadu pod žebřík, ale pak i na střechu a to mě dostalo, protože hlavně Andík se výšek normálně bojí.

Mezitím jsme shlédli ukázku bitvy modelů tanků, modeláře s čluny, kluci si zablbli na obří nafukovací skluzavce. Nenechali jsme si ujít ukázku práce policejních psovodů, ukázku zadržení pachatele zásahovou jednotkou a záchranu v autě zaklíněné osoby jednotkou hasičů. Tam se projevil drobný nedostatek - zásah komentoval jeden z hasičů, ale reproduktory se nacházely v jiné části areálu, tudíž nebyl příliš slyšet. I díky tomu jsem přeslechl informaci, proč není škoda nové oktávie, již hasiči zcela zničili.

Po občerstvení jsme shlédli ukázku biketrialu a mototrialu, tedy alespoň částečně, protože tam bylo dost lidí, přiznám se, že mi jména jako Martin Šimůnek (trojnásobný mistr v biketrialu) ani Pavel Baláž (několikanásobný mistr v mototrialu) nic neříkají, ale uznávám, že skočit s motorkou bez rozjezdu na střechu dodávky, to asi každý neumí!;-)

Pak jsme se přesunuli o několik desítek metrů dál, kde proběhla bojová ukázka jednotky KFOR, jejíž hluk tentokrát oba naše kluky rozbrečel.

Úplný závěr pak představoval kopec pěny, který hasiči připravili. Ála si to jen tak vyzkoušel, Andík se na ni těšil od začátku, ale mokří byli oba, takže potom jen rychle otřít a spěchali jsme do auta, kde jsem měl náhrandí suché oblečení.

Akce se nám líbila, snad jen drobnost - v celém areálu se nedalo koupit žádné pití pro děti bez bublinek. Kluci teda zvládli malinovku, ale byla to taková z nouze ctnost...;-)