PF 2020

Vánoce...;-)

Ačkoli si už několik let říkám, že si to musím užít, protože tentokrát je to určitě naposledy, i letos nám nakonec stromeček přinesl jéžíšek v noci na štědrý den. U mě se to lehce zkomplikovalo lehkou noční nevolností, díky níž jsem byl vzhůru od tří a druhý průšvih nastal ráno, kdy se stromeček zničehonic skácel k zemi. Ovšem to nám nakonec tak trochu nahrálo do karet, protože se nám to podařilo uhrát tak, že strachy dupající králík v kuchyni, který se ve skutečnosti nejspíš při pohledu na kácející se borovici bál o život, vyplašil dupáním jéžíška a ten v rychlosti o strom zavadil.

Jak byl z toho všeho celý nesvůj, dokonce tak nějak divně zazvonil nezazvonil na zvoneček (letos se mi na novém telefonu nepovedlo narafičit zazvonění) a jako završení všeho přinesl omylem některé dárky dvakrát.

Ovšem to celé má i jednu nevýhodu, a to, že když jsme sondovali, jestli letos neodstrojíme stromeček sami (čili bez jéžíška, který ho každý rok zase záhadně odnáší), kluci nekompromisně prohlásili, že to přece nejde, protože bychom vlastně o něj jéžíška okradli...;-)

Vrátím-li se ještě k samotnému štědrému dni - ani letos jsem s klukama nevynechal naši rybářskou tradici, kdy chceme dopřát rybám. Jelikož je ale náš místní rybník od podzimu vypuštěný, zajeli jsme nakrmit ryby do vedlejší vesnice a potom ještě k Labi do Poděbrad...;-)

Vánoční ladění...;-)

V sobotu 21. prosince jsme opět po roce měli v plánu tradiční návštěvu vánočních trhů v Lysé nad Labem spojenou s ohňostrojem.

Lehká komplikace nastala díky Álově odpolednímu fotbalovému tréninku, ale nakonec se to dalo zvládnout. Do Lysé už to mám s dětmi natrénované bez kinedrylu, pouze s cestovními lízátky, proto jsme mohli vyrazit hned poté, co se Ála doma převlékl a osušil. Cestou lehce krápalo, ale vlastně to ani nestálo za řeč. Zaparkovat se nám podařilo bez problémů a po příchodu na výstaviště jsem byl překvapen, že tam skoro nikdo nebyl. Nakonec jsem pochopil, že to bylo tím, že v uplynulých letech jsme vždycky přijeli až těsně před ohňostrojem, zatímco letos se nám to podařilo o chvilku dřív, takže uvnitř hal ještě probíhal program. Ten skončil v pět hodin a poté se ven vyvalily davy, které známe z uplynulých ročníků. Tentokrát nám čekání zpestřil opilec, kterého jsem nenápadně sledoval, ovšem posléze jsem ho nějak vytěsnil a nevšiml si tak, že se přiblížil až k nám. Když byl na úrovni Andyho, zakymácel se a svalil na něj. Vyděšeného Andyho jsem zachytil, opilce jsem nechal být - svalil se na zem na záda a okolostojící mu pomáhali na nohy, což byl opravdu téměř nadlidský výkon. Ovšem podařilo se a on nakonec kdesi zmizel. I tak jsem ale pro jistotu občas kontroloval pohledem okolí.

Začátek ohňostroje je vždy vázán na to, jak rychle se podaří vyklidit haly. Tentokrát byli pořadatelé úspěšní, takže první rachejtle mohly vyletět přesně podle plánu.

Po skončení jsme se nechali davem vynést ven, a přestože drobný déšť přibral na intenzitě, vzali jsme to domů přes Poděbrady, protože jsem se chtěl s kluky projít po ozářené kolonádě. V dešti to sice nebylo úplně super, ale jelikož jsem s tím tak trochu počítal, měl jsem s sebou i deštníky.

Zaparkovali jsme u nádraží a po kolonádě došli až na náměstí a zase zpátky. V závěru jsem se už těšil domů, protože mi někudy teklo do boty a připadal jsem si tak, jako kdybych šel v sandálech. Ovšem jinak celkem dobré.

DYMYTRY, #Černá, Trautenberk – O2 Universum, Praha (19. 12. 2019)

Poslední koncert letošního roku jsem si nechal na prosinec a jednalo se o finále turné Revolter Tour 2019 kapely Dymytry.

Do Prahy jsem dorazil s mírným zpožděním, protože České dráhy opět nezklamaly, i tak jsem ale měl ještě dostatečnou časovou rezervu. A nakonec se ukázalo, že jsem se tak alespoň vyhnul prvotnímu davu u vstupu, který tak už v době mého příchodu opadl. Rozhodně ale v ostražitosti nepolevila místní ochranka, prohlídka byla velmi důkladná, navíc jsem pořád pípal. Nakonec se ukázalo, že jsem shodou okolností měl v náprsní kapse propisku (obyčejnou z plastu), kterou tam normálně nenosím, ovšem skener ji neomylně odhalil.

Tentokrát jsem měl na výběr, do kterého sektoru se vydám. Vstupenku jsem si totiž koupil už někdy v létě a navíc pouhý den před koncertem jsem vyhrál dvě další. Bohužel přestože jsem kontaktoval mnoho známých s tím, že jim je zdarma přenechám, nikdo takhle na poslední chvíli nemohl. Holt doba vánočních firemních večírků. I my jsme ten den jeden takový od práce měli...;-)

Předkapela #Černá začala hrát o pět minut dřív, než stálo na rozpise. Dosud jsem ji neznal, ale rozhodně to neznělo špatně. Akorát mi zpočátku úplně neseděl hlas zpěváka, ale nakonec jsem si zvykl a ani mi to nepřišlo. Překvapilo mě trochu, že kapela se zmínila, že existuje tři čtvrtě roku... To se mi zdá jako pořádně raketová kariéra.

Jako druhý nastoupil Trautenberk. Takže jsem se konečně dočkal... Tuhle v současné době velmi populární partičku vezoucí se na vlně zájmu o Krkonošské pohádky jsem dosud nikdy neslyšel a ani jsem po tom nijak netoužil. Dokonce v létě, když jsem jezdil s klukama na koncerty kapely Traktor, na některých hráli také a já jsem dobrovolně přišel před nebo po jejich vystoupení. Stačily mi fotky... Tentokrát jsem tedy vydržel. Musím uznat, že jejich humor je mi částečně blízký, takže mnohdy jsem se jejich kouskům upřímně zasmál, ale že bych je musel vidět nějak často, nebo dokonce že bych si pořizoval oblečení s jejich logem, to určitě ne.

Ale dočkal jsem se a s mírným zpožděním začaly první tóny aktuální novinky Revolter od Dymytry. Pódium zůstávalo při předehře zahalené, na plachtě byly vidět pouze stíny muzikantů. Poté plachta spadla a koncert mohl naplno vypuknout. Hned po první písničce bylo vyvýšené pódium s bicími přesunuto blíž k divákům, kteří si díky specifickému tvaru pódia, které ve třech paprscích vybíhalo do hlediště, užili blízkosti hudebníků. Já jsem měl perfektní místo, kapelu jsem měl takřka na dosah ruky, hlasitý zvuk se mi taky velmi líbil. Důraz byl kladen na písně z posledního alba, ale došlo i na starší prověřené fláky. Fanoušci se ale dobře bavili stále. V průběhu akce dostala kapela platinovou desku za prodané nosiče, došlo také na bubenické sólo Miloše Meiera. Celou show vkusně doplňovaly plameny.

Podle mého soudu neměl koncert chybu, škoda, že jsem musel odejít o chvilku dřív. Rozhodně se neztotožňuji s "recenzí" uveřejněnou na portálu iDnes, ke které se pokusím vyjádřit v některém z příštích příspěvků. Už teď se těším na společnou šňůru Dymytry s kapelou Traktor, která je naplánována na příští rok.

Předkapely #Černá a Trautenberk

Dymytry

Na ukázku atmosféra koncertu pro děti (dle iDnes):

Takřka přechodný Kolíňák...;-)

Ve druhém prosincovém týdnu jsme se takřka přestěhovali do Kolína. Kromě nedělního večerního výletu jsme se tam hned v pondělí 9. prosince večer vrátili, protože v místním kulturáku vystupovala naše oblíbená partička.

Akce nezklamala, mně ososbně jen trochu mrzí, že mezi hrami nebyl můj oblíbený "detektor lži". Vystoupení mělo ještě další rozměr v tom, že jeden z členů (Michal Novotný) pochází z Kolína, takže mnohdy zazněly narážky, které ostatním hercům nebyly vůbec jasné. Jediné mínus celého večera tak spočívalo v tom, že pořadatel se v duchu vlny zájmu o tento pořad snažil co nejvíc vydělat, proto do sálu naskládal neskutečné množství židlí. Pokud by někdo potřeboval řadu opustit z jakéhokoli důvodu dřív, museli by vylézt úplně všichni. No a potom mě vlastně ještě lehce zarazilo, že přesně po dohrání poslední hry následovalo krátké rozloučení, rozsvícení světel a konec. Na Partičce jsme v minulosti byli už dvakrát a pokaždé byl ještě alespoň krátký přídavek... Po vystání nekonečné fronty u šatny jsme se mohli vydat k autu, které jsme měli zaparkované jinde než obvykle, protože v okolí bylo všude obsazeno.

Hned ve čtvrtek (12. 12.) jsme do Kolína jeli znovu. Pro změnu do divadla na představení Mesiáš. Shodou okolností v něm kromě Davida Prachaře hrál Igor Chmela z Partičky. Proto bylo vtipné když na začátku Prachař řekl, že je rád, že se podíval do Kolína a Igor pronesl, že on je taky rád, že se tam konečně podíval... Mezi jednotlivými obrazy zpívala Berenika Suchánková a s manželkou jsme se shodli, že nás velmi překvapilo, jak umí zpívat. Komedie se nesla v podobném stylu humoru jako zmíněná Partička, takže kdo ji nemusí, ten mohl být otrávený. Nám se to ale líbilo. Navíc podle reakcí účinkujících bylo jasné, že se textu drželi jen rámcově, proto jim mnohdy cukaly koutky, nebo přemáhali smích.

Jelikož jsem si našeho okresního města dostatečně neužil, napadlo mě hned v pátek 13. 12. že bych mohl v práci skončit dřív a zajet tam s dětma na vánoční trhy na náměstí. Probíhaly totiž jen pár dní a o víkendu jsme měli jiný program. Vlakem jsem přijel po čtvrté hodině, s sebou jsem vezl sníh, protože jsem byl v kontaktu s manželkou, která jela vlakem přede mnou, a zatímco já jsem se zmiňoval o obrovské chumelenici za okny vlaku, ona mi stále tvrdila, že tam, kde je ona, nesněží.

Domů jsem dorazil v 16:20 a za deset minut už jsem s klukama šel zpátky na nádraží. Chtěl jsem totiž jet opět vlakem. Ne snad proto, že bych byl ekolog, brrr, ale proto, abych si mohl dát svařák.

Atmosféra trhů mě mile překvapila. Snad proto, že byl vlastně všední den, bylo na náměstí jen pár lidí, takže jsme si mohli dát cokoli bez nutnosti čekání ve frontách. Pokaždé jsme šli hned na řadu a jen jsme museli počkat, až se to či ono připraví. A že jsme toho neochutnali málo: tekutý štrůdl - já alko, kluci nealko, svařák, baileys latté, lokše, trdlo, grilovaný sýr...

Výlet do Kolína tak měl jedinou chybu v tom, že sněžení přestalo ještě než jsme vyrazili. Kdyby totiž pořád padaly sněhové vločky, bylo by to úplně dokonalé...;-)

Výlet na vánoční Žleby...;-)

V sobotu 30.11. jsme si udělali předvánoční výlet do Žlebů u Kutné Hory. Na tamním zámku se konaly vánoční prohlídky a mě napadlo, že by nám to mohlo pomoci zahájit takovou tu sváteční atmosféru. Kluci navíc už v létě nadhodili, že by docela rádi do nějakého zámku, čímž jsme je dřív nechtěli trápit.

Prohlídku jsme si podle instrukcí na webu zarezervovali na odpoledne a z domova vyrazili docela na poslední chvíli. Čili přesně tak, jak to nemám rád. Do toho jsme měli smůlu, že před námi se hned ve vedlejší vesnici objevil náklaďák, který se nedal předjet. Na rovině sice jel běžnou rychlostí, ale stačilo sebemenší stoupání a funěl maximálně sedmdesátkou. A to se nám vůbec nehodilo. Nejvíc ke vzteku ovšem bylo to, že měl úplně stejnou trasu, a až v úplném závěru, když jsme opouštěli Čáslav, přes níž stále vede objížďka, po které jsme prvně jeli už při červnové cestě do Jihlavy, odbočil jinam. Na parkoviště pod zámkem jsme dorazili ve čtvrt. Rezervaci jsme měli na půl, ovšem vstupenky se měly vyzvednout nejdéle 10 minut před začátkem prohlídky. K zámku to ještě chvilku trvalo, ale přestože naše vstupenky už byly vydány někomu jinému, i tak nás paní pokladní do skupinky laskavě vmáčkla.

Zámek Žleby je sice poměrně nedaleko od našeho bydliště, ale nikdy jsme tam nebyli. O to víc mě překvapilo, jak je veliký a udržovaný, nějak jsem totiž žil v domnění, že půjde spíš o jakýsi zámeček.

Prohlídka trvala skoro hodinu a nebyla ani trochu nudná. Obsahovala i dvě hrané vtipné scénky a na samotný závěr jsme pak dostali čerstvě upečené ještě teplé koláče.

Po skončení jsme si ještě zámek z venku pořádně prohlédli a pak pomalu zamířili na parkoviště. Určitě se vrátíme ještě někdy v létě.

Bombarďák – Divadlo Minor, Praha (27. 11. 2019 16:00 a 18:00)

To je tak, když pro někoho už není dobrý jen jeden koncert. V září jsem s dětma absolvoval "double" kapely Traktor, kdy jsme je viděli od 17:00 hodin v Přílepech a od 22:00 ještě jednou o nějakých 150 km dále, ve Vysokém Chlumci.

O něco pohodlnější "dvoják" jsme si dopřáli ve středu 27. listopadu, kdy v Praze křtil své nové album náš oblíbený Bombarďák. První křest byl naplánován na 16 hodin a hned vzápětí od 18 ten druhý. Na vstupenky jsem čekal do půlnoci na 15. listopadu, jelikož přesně v tolik hodin začíná pokaždé v půli měsíce předprodej na akce divadla Minor. A měl jsem co dělat. Jednou se mi prohlížeč zasekl a když opět naskočil, zbývalo posledních pár vstupenek. Ovšem hned ráno jsem mohl Andymu s Álou sdělit tu šťastnou zprávu, že se podařilo.

V den koncertu jsem potom pracoval jen půl dne, kluci dorazili ze školy domů, najedli se, napsali úkoly a mohli jsme jet.

Do Prahy jsme dorazili s časovou rezervou, proto jsme nejeli tramvají, ale až k divadlu se prošli pěšky. Když se začalo pouštět do sálu, vybrali jsme si pěkná místa ve třetí řadě a s mírným zpožděním, pět minut po čtvrté koncert začal. Aby bylo jasno, ona to ne tak úplně byla vina kapely. Přestože akce měla začít ve čtyři, ve čtyři začali lidé teprve ve velkém přicházet...

Naši kluci byli tradičně vyzbrojeni praporem, což kapele opět přivedlo úsměv na tvář a lehce to okomentovala. Playlist obsahoval jak novinkové písně, tak ty osvědčené a vyměřená hodina poměrně rychle ubíhala. Písně měly úplně jiný "švih" už proto, že na rozdíl od jiných živých vystoupení, na křtech Bombarďák vystupuje posílen i o bicí a další hosty. Vtipné vsuvky byly doplněny občasnými nedostatky v podobě pokažených částí, což ovšem zdaleka nebylo na škodu, spíše naopak a kapela z toho vždy dokázala nějak vtipně vybruslit.

Po skončení ještě následovala autogramiáda s možností zakoupení všech dosud vydaných alb. To se nás ale netýkalo - my jsme si novinku pořídili s předstihem a dokonce nám dorazila ještě pár dní před jejím oficiálním prodejem.

Během zhruba hodiny, která pak zbývala do začátku druhého křtu, jsme v sále takřka osaměli, kromě nás a minima jednotlivců tam pobíhali členové kapely. Já jsem jen pro dobrý pocit, doběhl pořadatelce ukázat další vstupenky, aby bylo jasné, že tam nejsme načerno.

Opět s lehkým zpožděním asi pěti minut spustil i druhý koncert. V porovnání s tím předchozím jsem měl pocit, že publikum bylo o něco zakřiknutější. Andy hned od prvních chvil mával praporem, kapela pozdravila vlajkonoše a celou jednu sloku zaimprovizovala na téma vlajka, načež lidi začali tleskat, což Andíkovi dodalo síly, takže mával skoro celou dobu.

Playlist se nesl ve stejném duchu jako předchozí, ovšem na pár změn přece jen došlo. Už třeba díky tomu, že se jako host dostavila Johana Vavřínová, takže zazněla Kostka. Kapela to pak vtipně glosovala, že Johana má jednu písničku na každém albu Bombarďáka, takže ten, kdo si koupí všechna alba, má vlastně jedno takové její album.

S přibývajícím časem jsem změnil na publikum názor, kdy se mi postupně začalo zdát vřelejší než to předchozí. Stejně tak jsem měl pocit, že i kapela si reprízu víc užívá. I tentokrát došlo na pár přehmatů, o to víc vtipných, že některé z nich nastaly ve stejném okamžiku jako prvně. Třeba jako když bubeník zapomněl, že je konec písně, ale chtěl hrát dál.

Když si kluci po skončení pořídili všechny autogramy, vzali jsme si věci v šatně a vydali se k nádraží. K mému nadšení bylo jasné, že stihneme vlak v půl osmé, což se hodilo - vzhledem k tomu, že druhý den kluci vstávali do školy.

Sněhová královna...;-)

V sobotu 23.11. jsme se odpoledne vydali do Českého Brodu na divadelní představení Sněhová královna v ledovém království. Musím přiznat, že tentokrát jsme jeli docela na poslední chvíli, proto jsme se rozhodli nechat auto na parkovišti u nádraží, abychom do měli blízko. Naštěstí tam takhle o víkendu pár posledních míst bylo.

Do sálu jsme přišli asi pět minut před začátkem, takže vlastně tak akorát. Při pohledu na hlavně holčičí publikum se mě Ála zeptal, jestli je to představení pro kluky, načež jsem bez váhání přisvědčil, že jasně. V duchu jsem ale zaváhal...:-)

Po zhasnutí v sále se ve tmě rozzářily stovky barevných světýlek, která měla nejspíš symbolizovat světlo odrážející se od sněhu a i v té tmě jsem viděl, jak všem přítomným dětem září oči. Představení se nám líbilo, bylo plné písniček,opravdu pěkných kostýmů, a hlavně se pořád něco dělo, takže se děti nenudily. Mně jen zase a znova překvapilo, že když některé dítě v divadle začne normálně nahlas mluvit, že ho rodič nenapomene, ale bez rozpaků se s ním začne stejně nahlas bavit...

Během představení nastalo pár vtipných momentů - na začátku skákal někdo převlečený za velkého bílého zajíce, ovšem skrz převlek prosvítaly trenýrky s modrými pruhy, podle smíchu jedné z hlavních postav do děje nepatřilo ani kýchnutí, přestože tam docela zapadlo. Díky poměrně malému prostoru nebylo občas jednoduché přehodit kulisy, protože třeba někdo právě ležel na zemi a překážel tak. V jednu chvilku se nám trochu zatajil dech, když herci zmizeli z boku za závěsem, cosi se nahoře uvolnilo a jeden ze závěsů i s trubkou spadl na zem. Naštěstí nikoho z účinkujících nezasáhl, jen jim přidělal starosti s tím, že museli ty zbylé častěji zatahovat, aby nebylo dozadu vidět.

Vymezená doba poměrně rychle utekla a když se potom děti, které chtěly, mohly fotit s herci, zmizeli jsme do šatny.

e-Salon...;-)

V sobotu 16. 11. jsem se s klukama vydal do pražských Letňan na výstavu e-Salon. Sice jsem odpůrcem elektromobility, ale jednou jsem z legrace nadhodil, jestli by tam nechtěli jet a od té doby jsem především od Andyho slyšel, jak moc se tam těší.

Ráno jsme nemuseli nijak spěchat, brány se otevíraly až v deset. Vlak nebyl nijak plný, ovšem až do Úval s námi jel i kolínský Handball Team (podle nápisů na oblečení) a ačkoli jich bylo pár, dělali ve vlaku příšerný hluk, bez ohledu na věk - děti i jejich vedoucí. Sice jsme se díky tomu s klukama neslyšeli, ovšem situace byla svým způsobem i vtipná, hlavně když jsme si potom všimli vtipného pána, který koulel očima a teatrálně lomil rukama a modlil se, aby už vystoupili. Zbytek cesty už byl klidný.

Ještě asi naposledy jsem si mohl užít pocit šetření, protože Ála se asi s dvoucentimetrovou rezervou vešel do limitu, aby mohl jít zdarma. Nutno dodat, že na místě s tím nikdo vědu nedělal a myslím, že kdyby mi to nebylo trapné, klidně by zdarma šel i Andy. Pro něj jsem ale čestně zakoupil vstupenku.

Na výstaviště Letňany jezdíme jen jednou ročně na For Fishing, e-Salon jsme navštívili poprvé, jestli se nepletu, šlo teprve o druhý ročník, nicméně byl o poznání méně velkolepý.

Vystavena nebyla jen auta a jiná přibližovadla, svá zastoupení měly i různí distributoři energie. Nsapříklad na stánku Pražské energetiky si tak kluci vyzkoušeli vyrábění elektřiny točením klikou. Zatímco Ála by dle tvrzení hostesek žárovka nesvítila ani minutu, Andy by se ze světla raodval lehce přes minutu. Já jsem vše radši sledoval z povzdálí - na rozdíl od jiných chlapů, kteří se před slečnami chtěli ukázat, div neurvali kliku...;-)

Kluci se taky projeli na elektrických koloběžkách a zajezdili si s elektroautíčky na dálkové ovládání - spíš tedy Andy, Ála měl smůlu, že před ním jezdil velmi dlouho nějaký kluk, kterému se auto stále rozbíjelo, takže obsluha nestíhala opravovat, když se mu pak rozbilo asi podvacáté, strčil ovládání Álovi, poslechl svého dědu a odešel. Chlapík, co se o to staral, auto opět opravil, jenže za chvilku kluky vyzval, aby ovladače předali dál. V tu chvíli se auto stejně opět rozbilo. No jo, elektroauta...;-)

Velmi mě překvapil oběd, myslel jsem, že se budeme muset jen tak něčím odbýt, ale nabídka byla nečekaně bohaté a hlavně se jednalo o normální jídla, žádné smaženky nebo párky v rohlíku.

Když jsme se posilnili začali jsme se motat kolem stánků TV Prima, kde se měl v půl jedné podepisovat idol našich kluků - Láďa Hruška. Nakonec se začátek autogramiády přesně o třicet minut protáhl, ale kluci se dočkali. Spolu s Láďou dorazila i Eva Perkausová, nicméně hlavní hvězdou byl evidentně její kolega. Zatímco Andy s Álou čekali na Láďu (byli jsme jedni z prvních, takže šlo o chvilku) a nespouštěli z něj oči, ona jim nabídla, jestli chtějí podpis. Jen tak neurčitě kývli a po dotazu se představili, aby jim mohla napsat věnování. V tu chvíli si u mě velmi šplhla, protože nejprve uznale pochválila jméno Andreas a poté i Alex. Mimochodem později mi kluci vyprávěli, jak Láďa krásně voněl. Odvětil jsem jim, že je to určitě tím, že používá speciální parfém vlastní výroby...;-)

Pak jsme se ještě naposledy porozhlédli kolem, ve vstupní hale si ještě dali poslední občerstvení a potom už jsme se vydali k metru a domů.

Handballový tým naštěstí ještě zpátky nejel, takže nás čekala klidná cesta. Zatímco mně tato návštěva e-Salonu stačila, Andy byl nadšený a rád by vyrazil za rok znovu. No to tedy ještě nevím...;-)

Kluci ve svém vysněném vozítku

na elektrické koloběžce / odpočinek

Ála čeká na autogram Ládi Hrušky / konečně se svým idolem