No dobře no, auto jsme si koupili proto, abych mohl jezdit na koncerty do Kolína!:-) Vždycky jsem si tady stěžoval, že kvůli brzkému poslednímu vlaku musím odcházet přibližně v polovině akcí. To už je ovšem minulost...
V sobotu po setmění jsem usedl za volant a vyrazil do našeho (zrušeného) okresního města. Cesta tam probíhala v pohodě a to i přesto, že jsem měl lehké obavy z jízdy ve tmě. Těsně před Kolínem jsem dojel trabanta, ale nakonec jsem ho ani nemusel předjíždět, nejspíš turbodiesel;-), protože jel asi 95. Zase tak překvapený jsem ale nebyl - přece se "Němec" nenechá předjet "Francouzem"...;-)
Mimochodem poprvé jsem jel v novém přezutí, stejně tak jsem se po zaparkování v cíli musel přezout i já. Nejsem blázen, abych řídil v mých několikakilových steelech. To bych měl plyn pořád na podlaze, jen díky váze boty.
Dorazil jsem do kulturáku a nejprve mě překvapilo, že tradiční trhači lístků stáli až v patře, což je ale nakonec celkem logické, protože takhle kolem nich procházeli lidi, kteří si už odložili do šatny. Dříve museli kontrolovat všechny. Zakouřený vestibul o patro výš mě nepřekvapil vůbec, ale doslova kinder surprise následoval, když jsem zjistil, že je otevřený pouze jeden bar ve vestibulu. Celou halou se tak vlnila nekonečná fronta. Poté, co jsem si koupil nejhnusnější nealko na světě (Budvar), pochopil jsem, že tak často tam zase stát nebudu.
Asi dvacet minut po osmé nastoupila tuším že přeloučská předkapela Liguére. Já většinou nemám rád takové ty experimenty, proto jsem při pohledu na housle zpěváka byl poněkud skeptický. Kdyby bývala předkapela zahrála jednu písničku, řekl bych si - dobré! Jenže všechno, co tento limit přesahovalo, už bylo doslova utrpení. Nakonec jsem se raději šel dobrovolně podruhé postavit do fronty na pití a po několika desítkách minut si koupil druhé nealko. Nevím, zda jsem tak náročný, nebo je opravdu taková krize na poli předskokanů, ale hudebně slabota a pěvecky snad ještě horší. A to už vůbec nehodnotím takové ty performance záležitosti. Naštěstí se nějak kolem deváté rozloučili.
Přeměna pódia proběhla poměrně rychle, protože bicí Horkýžů včetně aparátů stály celou dobu na podiu, "malá" předkapela se musela spokojit s malým místem vpředu.
Ve 21:20 sál potemněl a po chvíli dorazil bubeník následovaný ostatními a spustili první song. Myslím, že šlo o Mám v p*či na lehátku. Kousek plynule přešel do notoricky známé Shanghai Cola a já si uvědomil, jak výborně je sál nazvučen. V mezeře se Kuko přivítal s Kolínem a prohlásil, že jsou velmi rádi, že tu zase zakokotvili;-) V podobných fórcích se jako tradičně nesl celý večer. Nebo třeba, když se zeptal, jestli někdo přijel z dálky a potom varoval, ať jsme opatrní, abychom nedopadli jako Žid Jakob a zazpíval chraplavým hlasem a la Dalibor Janda: "Žid Jakob Kaskadér..." Původně jsem myslel, že jde o turné k nové desce, ovšem skladba písní mě přesvědčila, že ne tak úplně, protože kapela nevynechala téměř žádný ze svých největších hitů. Zazněly tak například: Sex po telefone, Líza a Wendy, Ukáž Tú Tvoju Zoo, Silný Refrén, Logická hádanka, A ja sprostá, Telegram, Holandská, L.A.G. Song, Malá Žužu nebo Traja spití roboši. Asi v polovině se Vandelovi rozbil buben, načež kapela zahrála myslím že Cigarety (ale ruku do ohně za to nedám;-)) a mezitím se vše opravilo. Oficiálně poslední písní byla Maštaľ, po níž se kapela rozloučila. Za několik minut se ale ještě postupně vrátili a jako rapeři spustili R N'B Soul na half playback. Kuko zavolal, že lidi stejně nepotřebují opravdovou kapelu, že jim stačí jen chalán, ktorý púšťa cédéčka. Ještě cestou k autu mi pořád zněl v hlavě závěr písničky: "Já som raper najväčši, preto musim do p*či..."
Docela mě překvapilo, kolik na akci dorazilo skinů, přece jen se nejedná až tak úplně o jejich typickou kapelu. Ovšem pobavil mě nápis na tričku jednoho z nich. Jelikož jsou nejrůznější hesla zakázaná, měl v typickém designu a dobovém písmu původní motto pozměněno na Bart & Homer. Vtipné - a hlavně nepostižitelné.
V mírné nečekané tlačenici někdo vrazil do slečny stojící vedle mě a ta mi polila levou ruku pitím z kelímku. Jako ostříleného pařana ve výslužbě mě něco takového samozřejmě nemůže rozházet, ale ona se mi začala strašně omlouvat a snažila se mi to otřít. Pokusil jsem se vykouzlit úsměv a posunky naznačit, že jako fakt o nic nejde, ale ještě ze několik minut mi začala znovu drhnout ruku. Napadlo mě, že byla docela klika, že mi nepolila rozkrok...;-)
Akce velmi vydařená, až na nutnost zdržovat se v neskutečně zakouřeném prostoru před sálem, v němž se oficiálně nesmí kouřit.
Po skončení koncertu jsem si ještě vystál ohromnou frontu u šatny, ale docela to odsýpalo. Cestou k autu jsem stihnul zmoknout, ovšem cestu zpět jsem si doslova užíval - dlouhá rovná silnice, na níž jsem za celých několik kilometrů potkal asi čtyři auta v protisměru, jinak široko daleko nikdo.
Hotový půlnoční jezdec...;-)
Na ukázku notoricky známý hit:
