To jsem byl zase jednou na*ranej. Omlouvám se za silný výraz, který zde normálně nepoužívám, ale pouze naštvaný jsem opravdu nebyl.
Včera mělo totiž osazenstvo našeho vchodu schůzku. V zájmu o něco lepší orientace řekněme, že se zúčastnili: soused 3 (třetí poschodí), soused 2 (druhé poschodí) a sousedka 1 se synem (přízemí), u níž se celá sláva konala.
O víkendu jsme jí totiž poněkolikáté volali kvůli problémům s prosakováním z půdy. Při té příležitosti jsme se zmínili, že by bylo dobré změnit systém úklidu společných prostor domu. Ten totiž u nás probíhá tak, že každý uklízí od svých dveří do sklepa. Přízemí logicky pár schodů, naše nejvyšší patro toho pak má poněkud víc. Hlavním problémem ovšem byl fakt, že se tento úklid příliš nedodržuje. Navrhovali jsme tedy nabídnout toto jako brigádu třeba nějakému studentíkovi.
Lehká odbočka - než jsme začali náš byt po babičce předělávat, několik měsíců tam nebydlel nikdo. Ani my jsme tam nechodili, nicméně jednou za šest týdnů, jak úklid na každého vychází, se tam naši s hadrem vypravili. Konec odbočky.
Na včerejší schůzce jsem si připadal jako největší póvl, protože sousedka 1 ostatním přednesla, že jsme je nařkli z toho, že neuklízí. Ona se tedy šla ptát byt od bytu a všichni jí řekli, že uklízí. Když jsem dorazil do jejího bytu, soused 3 mi sotva odpověděl na pozdrav, protože se stále nepřenesl přes to, jak jsme je rušili při jejich
letním flámování . Po celou dobu (1 hodina) se na mě tedy nepodíval a ignoroval mě, a i když mluvil směrem ke mně, díval se jinam. Ale na to už jsem si za těch pár let, co jeho rodinu znám zvykl, holt pan údržbář se přece nebude bavit s každým blbcem. Beru. Mimo jiné prohlásil, že uklízí. Aniž bych to podrobně sledoval (k tomu se fakt nesnížím), nemohl jsem si při několikatýdenním překračování bahna na našem patře nevšimnout, že tomu tak není. Mně osobně by to nevadilo, ale když máte dvouleté dítě, které je cestou několika patry už unavené a opírá se o schody, je celkem nepříjemné, když si bordel tahá domů. "Martine, neuklízíte!" pokusil jsem se ohradit, jenže do toho mi skočila sousedka 1, která o našem letním problému ví a naznačila mi asi jako paní učitelka ve škole, že jestli máme něco proti sobě osobně, ať to tam netahám. Snažil jsem se vysvětlit, že kdyby podobnou větu pronesl třeba pan XY, oslovím jeho. Marně. Přiznal, že třeba o silvestrovském víkendu to fakt nestihl, ale hned v týdnu prý uklidila jeho žena. Martine, opravdu myslíš Markétu v šestém měsíci? Nebo máš ještě jednu a ta uklidila někde u vašeho druhého tajného bytu? Mimochodem zvláštní, že tehdy v létě vás okřikla moje manželka a s tou se tvoje žena už normálně baví jakoby nic. Ale až se zase bude potřebovat vypovídat, jak to má s tebou doma těžký (a že u nás před roztržkou rozhodně nebyla jednou), ať prosím náš byt vynechá. Když spolu nemluvíme, tak spolu zkrátka nemluvíme! Abychom se ale vrátili k tématu - ano tuto neděli jsi uklízel, ale takhle je to vždycky - jednou ano, pak dvakrát ne.
Abych to shrnul. Sousedka 1 tam bydlí 30 let a nikdy nikdo neměl problém (až my). "Když tady vaše babička nebyla, vytírala jsem místo ní…" vpálila mi. - "Tak to ne, naši to měli napsaný v kalendáři a vždycky přišli uklidit, dokonce i odhrnovali sníh, když napadl, přestože jsme tady vůbec nebydleli." Podívala se na mě a naznačila ochotu lehce ustoupit: "Tak ale ne pokaždé," trvala tvrdošíjně na svém. "Pokaždé!" trval jsem si na svém já, protože si to opravdu pamatuju. Soused 2 byl do toho všeho zatažen tak trochu nechtěně a nevinně, až mi ho bylo líto, nicméně soused 3 vyšel jako hvězda - jejich úklid je nejlepší, mimo jiné dloube i trávu, kterou zarůstá městský chodník kolem domu. Bohužel tím, jak třeba v létě chodím s Andreáskem hodně ven, nemohl jsem si nevšimnout, že zatímco schody v domě se nemyly, chodník se dloubal a dloubal. Budiž. Ale víkendové odjezdy na chatu načasované podle úklidů hovoří za vše a to zdůrazňuji, že není třeba to nijak podrobně sledovat či kontrolovat, což mi bylo nepřímo stále podsouváno. Takže zdůrazňuji ještě jednou - opravdu nechodíme po domě a nekontrolujeme, jak kdo uklidil, sami v tom nejsme stoprocentní.
Náš návrh na placený úklid byl okamžitě smeten, mimo jiné z důvodu, že každý si přece jen lépe uklízí, když si uklízí na svém, takže ten někdo by to flákal. Moje námitka, že právě tím, jak by za to byl placen, bychom měli právo ho kontrolovat, neuspěla.
Ještě snad poslední věc k tématu - jeden byt je nyní prázdný po důchodkyni, ale je přepsaný na její potomky (kteří tam jezdí mimo jiné pravidelně větrat) a další byt v přízemí obývá starý pán, který byt také daroval potomkům, bydlícím ve stejném městě. Ale přece po nich úklid nemůžeme vyžadovat, když tam nebydlí. Ale s tím přece máme problém zase jenom my, protože všichni ostatní to chápou.
Předevčírem ráno u nás napadl sníh - cca půl milimetru. Sousedka 1 to uklidila, ačkoli službu máme tento týden my, ovšem potom zazvonila na manželku, že když bude sníh pokračovat, je už řada na ní, jelikož to na nás vyšlo. Byl jsem rád, že toto téma včera také padlo, jen vyslovila slovo sníh, skočil jsem jí do řeči s tím, že by mě zajímalo, co to mělo znamenat. Já jsem odešel ráno ve čtvrt na šest a vracím se večer v půl sedmé. "To jako vážně chceš, aby ženská na den přesně dva týdny po porodu s dvouletým a dvoutýdenním dítětem uklízela sníh?" - "Ne, nemusí uklízet, ale musí zajistit čistý chodník." Zde měl velmi trefnou připomínku soused 2, když ji informoval o tom, že za městské chodníky je zodpovědné město, o čemž ona neměla ponětí. Já se z této povinnosti nijak vyvazovat nechci, ovšem pokračoval jsem v tom smyslu, že si v zimě nebudu brát týden dovolenou jen kvůli tomu, kdyby náhodou napadl sníh. "Dovolenou si samozřejmě nemusíš brát," uklidnila mě. - "Jenže, když sníh začne padat, tak ho fakt zametu nejdřív večer." Na námitku, že tedy čistý chodník máme zajistit jinak mi naznačila, že třeba může přijít někdo z příbuzných. Ehm, jak to bylo s tím, že nemůžeme chtít po potomcích místních důchodců, aby uklízeli, když tu nebydlí…? Abych byl férový, sníh se nakonec vyřešil, vlastně tak, jak se řešil dosud, že prostě kdo dorazí první, uklidí.
Jako správní nepřizpůsobiví obyvatelé domu jsme dostali další ťavku - ostatní štve, že ignorujeme zamykání vchodových dveří. Ti, co k nám tu a tam přijdou, vědí, o čem mluvím. Dveře opatřené koulí zvenku se ještě zamykají na dva západy. Zmínil jsem se o kouli, ovšem to prý nestačí, a když někdo bude chtít, vypáčí je. Jestli chci, může mi sousedka 1 jít ukázat škody na dveřích, jak je někdo páčil. Odmítl jsem, jelikož jsem je viděl poté, co je ukazovala manželce a trvám na tom, že to od páčidla není. Snažil jsem se namítnout, že večer a ráno zamykám, ovšem přes den, když jdu s malým ven, mě to zdržuje, jelikož než stihnu zamknout, on mi může utéct na silnici, kde tu a tam projede opravdu pořádné p*ase, které ještě nezřídka během řízení píše SMSku. Následoval sousedčin trumf ve smyslu, že díky nám někdo ostatním může vykrást sklepy. Vzdávám to.
Soused 3 se vložil do debaty s tím, že jemu tedy přijde zbytečné zamykat na dva západy, stačí prý na jeden. Nová dohoda tedy zní zamykat na jeden západ. To navrhl ten soused, který když se zamykání zavedlo, si nám neustále stěžoval, jak je to na nic, protože se rozbíjí zámek. Teď proti tomu ale nic nemá. Lidi holt názory mění.
To, co mě ale štvalo opravdu nejvíc - že jsme nepřímo byli označeni za ty, kteří mají pořád problém a pak taky to, že sousedka 1 stále operovala tím, že tam bydlí 30 let a vždycky to fungovalo. Navíc mě tak nějak tlačila do toho, že tam bydlím jen chvilku (nastěhovali jsme se před 6,5 lety). Jenže mi je 33 a odjakživa tam bydlela babička, ke které jsem chodil velmi často, býval jsem u ní i o prázdninách. I přes několikateré zopakování mi je jasné, že při příštím setkání budu opět za toho nováčka, který jako první po několika desítkách letech dělá problémy.
Omlouvám se za výlev, ale muselo to ven - a to jsem vás ještě ušetřil tím, že jsem psaní nechal až na dnešek…;-) Byli jste někdy v takovém stavu, že jste se chtěli okamžitě odstěhovat? Chápu vás!
