V sobotu večer jsem se vydal do slíbené hospody. Sice mě trochu naštvalo, že pivo došlo už někdy po deváté hodině a hospodskému se nechtěl narážet nový sud. Možná trochu spoléhá na solidární štamgasty, mě tím tedy moc nepřesvědčil. To víte, když už se jednou za půl roku vydáte na pivo a ono dojde, je to trochu problém, který ale samozřejmě nevidí ti, co chodí pravidelně. Sešlo se nás opravdu hodně a největší přítomná společnost (my) si sedla k nejmenšímu přítomnému stolu (našemu!;-)) Asi ve čtvrt na dvanáct jsme se rozhodli k odchodu. Ostatní ještě chtěli do Edenu, což jsem já tvrdošíjně odmítal. Mám ještě v živé paměti svou poslední návštěvu tam asi před půl rokem (no zkrátka, když jsem naposledy šel na pivo;-)), to jsem si připadal asi jako dědeček, který přišel zkontrolovat svá vnoučata.
Nakonec jsem ale i tentokrát podlehl přemlouvání, prý jen na chvilku. Existuje ještě nějaká menší časová jednotka než právě chvilka? Třeba jako nanochvilka, nebo pikochvilka? Já jen, že nakonec jsme se zdrželi stěží tak nějak dlouho. To, co proti nám chodilo byly snad 10-12 leté děti a v podstatě všem nám bylo jasné, že bude nejlepší večer ukončit. A já si pro změnu připadal jako pradědeček, kontrolující svá pravnoučata...;-)
Domů jsme tedy dorazili ještě poměrně slušně, i když tedy už "bez slepic" (tím nemyslím bez nějakých holek, ale jako že jsme nešli spát se slepicemi - koukám, že teď jsem to tedy vyjasnil, co?!;-)) Spát se mi ale ještě nechtělo. Protože jsem všechny pytlíky brambůrek snědl už v pátek a nic na mls jsem doma neměl, rozhodl jsem se nakonec, že padne pizza, kterou jsem hned hodil do trouby. Zkrátka ukázková životospráva...;-)
