Ať jsem byl v jakémkoli zaměstnání, snad pokaždé jsem se zde zmínil o nepořádku, který mám ať už v počítači nebo třeba jen na pracovním stole.
Ani ve škole tomu není jinak, i když tentokrát mám výmluvu - vzhledem k tomu, že z hodiny spěchám držet dozor na chodbě a potom zase do hodiny, na nic jiného než urychlené odložení věcí na hromadu mi ani při nejlepším čas nezbývá.
Každopádně ale za bordeláře nejsem. Hned vedlejší stůl totiž patří našemu fyzikáři, který na něj odkládá nejen učebnice nebo sešity, ale také různé teploměry, kádinky s kapalinami, různé měřící přístroje všech rozměrů a další haraburdí. On si vlastně už ke stolu ani nesedá, kafe si dává u našeho konferenčího stolu. On totiž nejen že nemá kam další věci položit, ale nemá ani místo na nohy, protože pod stůl si odložil ohromné krabice a staré počítače.
Kolegyně, která dochází jen na tři hodiny týdně, na to nevěřícně zírala, potom si vzala jakési ukazovátko a štítivě na něj napíchla cosi chlupatého (narozdíl ode mě netušila, že jde o jeho prastarou beranici). "Jéžiš, on tady má už i chcíplou kočku!";-)
Není divu, že je to můj oblíbenec, vždyť vedle toho jeho vypadá můj nepořádek jako prvotřídní úklid!;-)
