Tak já nevím, jestli jsme Andíkovi ve snaze nedávat mu jméno, s nímž bude mít problémy díky jeho četnosti, jako třeba Kubíček nebo Terezka (no uznávám, že v tomto případě by asi měl ještě o něco víc problémů;-)), neměli dát úplně jiné. Třeba takový Mike. Mike Tyson.
Ráno jsem se probudil, protože Anďa měl už poledne a dával nám to hopsáním po nás jasně najevo. Otevřel jsem oko a jediné, co vidím, je jeho pěst, blížící se ohromnou rychlostí. Jen tak tak jsem stihl oko zase zavřít, ale zabolelo to i tak. Jediné, co mě v tu chvíli napadlo, jak budu u pohovorů vysvětlovat monokl. Jestli si vymyslet nějaký dobrodružný příběh, jak jsem zachraňoval nebohou neznámou slečnu proti tlupě neurvalců, nebo narovinu přiznat, že mě zbilo batole. Nakonec chtěl Andík ještě radostí zatleskat, ale jaksi pozapomněl, že se tato činnost provádí dvěma nejlépe svýma rukama proti sobě, sevřel dlaň do pěsti a zboxoval mě. Zvuk to byl podobný, jako když tleskáte, ale podstatně bolestivější.
Jestli mi takhle bude dávat najevo svou lásku a radost nad tím, že jsem se probudil, častěji, asi brzy usnu navždy.
Život není peříčko, proto Andíka odmalička vedeme k domácím pracem...;-)
Nová konkurence pro Davida Kollera, Phila Collinse a další doteď nejlepší bubeníky. Snad jen já se nemusím obávat...;-)
