Tím, že pracuju jen o pár metrů dál než předloni, jsem si pěkně zavařil. Ono by se to mohlo zdát pěkné - člověk zná prostředí, může zavzpomínat... Jenže má to i své nevýhody.
Každý den třeba potkávám bývalé kolegy. To by samo o sobě taky bylo příjemné, tím spíš, když se ke mně i nadšeně hlásí, jenže oni se hlásí i když se mi to vůbec nehodí, protože třeba spěchám a to pak řeším velké dilema, zda být za nafoukaného, nebo riskovat, že dorazím pozdě, případně že mi ujede vlak.
Poslední setkání ale bylo příjemné. Nevím, zda všichni tuší, jak Slovák řekne "či co" a hlavně, že jde o dost oblíbený výraz. Už se mi z hlavy vytratilo, jak často to právě jeden kolega používal a já, než jsem si zvykl, co vlastně myslí, jsem na něj vždycky koukal jako jelen. Dnes jsem ho totiž potkal třikrát. Ráno, v poledne, když šel na oběd, to jsme i pokecali, a potom ještě cestou z oběda. To se na mě nevěřícně podíval a pravil: "To ťa teraz budem potkávať päťkrát denně, čičo?"
Jak jsem už naznačil - pořádnou chvíli jsem nechápavě zíral, kdo je u něj číča! Naštěstí mi to došlo dřív, než jsem stihl rozpoutat mezinárodní skandál...;-)
