V práci to mnohdy nemám vůbec jednoduché. Třeba v pátek. Začínal jsem ráno v šest, to vždycky znamená, že snídám zhruba ve třičtvrtě na čtyři. Díky přechodu na nový software, o němž jsem se tu již několikrát zmínil, jsem se ani na chvilku nezastavil. Náš český šéf měl toto přechodné období zajistit po personální stránce, nicméně jeho zajištění spočívalo jako vždy v tom, že nezajistil nic.
Další kolega, který dorazil, byl cizinec, čili ten mi s problémy českých zaměstnanců naší společnosti nepomohl. Konečně se přiblížila osmá a já se začal těšit na desiatu (jak by řekli Slováci, čili na svačinu). Ještě mi ale zbývalo dokončit na dálku instalaci programu u jedné české kolegyně. Jako skoro v každé práci toho ona musela hned ráno hodně probrat s přáteli ze svého kanclu. Jak jsem tak hladový s telefonem v ruce pozoroval ubíhání modrých čtverečků v instalačním okně na jejím počítači, zaposlouchal jsem se do jejího vyprávění. "To je úplně nejlepší chleba! Jako vážně, lepší chleba než v Liberci nikde nepečou. Já jsem ho přinesla domů, ještě voněl, pak jsem ho křoupavý rozkrojila..." Zakryl jsem si sluchátko a říkám kolegovi, který právě dorazil: "Ty jo, já se tady už kroutím hlady a ta kráva tam popisuje nejlepší chleba na světě!" Nevím, asi budu muset vyrazit do liberecké pekárny, protože oslavná óda na místní chleba neměla konce.
V tu chvíli se z mého břicha ozvalo táhlé nekonečné kručení...;-)
