Nastal čas dohnat resty. Čili minulý týden v úterý bylo Pařánka. Doma jsme to oslavili už předchozí sobotu a to jak se patří. Znáte ten trapas, kdy se vám sejde dvakrát stejný dárek, protože se gratulanti nedomluvili? Tak přesně k tomu došlo. Dostal jsem tác chlebíčků od manželky a tác chlebíčků od našich. Asi chápete, že jsem nijak neprotestoval. Jen pevně doufám, že příští rok nenastane opačný problém, kdy všichni budou spoléhat na toho druhého a mně zbydou oči pro pláč…;-)
Přesně v úterý jsem potom v práci trochu přetáhl oběd, ovšem nic moc jsem si z toho nedělal. Dokud bude drtivá většina ostatních přicházet do práce běžně s několik desítek minut trvajícím zpožděním, pak se nemíním ani stresovat. Jenže pak za mnou přišel kolega, abych s ním šel do nedalekého Alberta. Povídám, že ne, že jsem přetáhl oběd a tak je mi trapné zase zmizet, ale on byl neoblomný. Po chvíli jsme se vrátili a na mě čekal šéf. "Prosím tě, potřebuju s tebou mluvit!" Hlavou se mi prohnalo: Sakra, to on se asi pochlapil a teď to schytám… Jen jsem si rychle odložil nákup a šel do jeho kanceláře. "Protože jsi moc šikovný, rozhodl jsem se ti zvýšit plat!" No vida, takže takhle se na to musí. To ti ostatní už musí brát aspoň čtvrt miliónu…;-)
No a ještě jsem vyřídil tu dříve popisovanou vyhranou dovolenou. Výběr místa i doby nám byl potvrzen, a protože jsme se rozhodli rozšoupnout, nezbývalo než k vyhranému 10 000 Kč poukazu doplatit 530 korun. Jak jsem tak převáděl těch pět stovek, měl jsem chvilku pocit, že platím EURem. Přece jen 530 korun za červencovou týdenní dovolenou v Českém ráji v plně vybaveném domě - to se stalo poprvé…;-)
P.S.
Děkuji všem, co si vzpomněli, za zaslaná blahopřání...;-)
