Víkend jsem zahájil pořádnou kocovinou. Problém ale byl, že jsem nic nepil. V sobotu mě Andreásek probudil až ve čtvrt na osm, takže se mi po mnoha týdnech podařilo spát 8 hodin. Jenže nejspíš proto, jak jsem dlouhodobě zvyklý na 4-5 hodin denně, bylo to na mě moc a tak mě pořádně bolela hlava. Přesně jak to znám (z vyprávění;-)) po chlastu…;-)
Po oba volné dny jsem měl stejný plán na dopoledne. Vyrazil jsem s Andíkem i Alexem ven. Do parku krmit kačeny. Netušil jsem ovšem, jak je u nás těžké sehnat o víkendu dopoledne pečivo. Ještě bych pochopil tu sobotu, bylo kolem desáté, ovšem v neděli jsem do krámu dorazil přibližně o hodinu dřív a kromě pár drobků nic. A to jsem byl skutečně ideálním nenáročným zákazníkem, spokojil bych se i s rozmačkaným rohlíkem, několikrát vyváleným na zemi a omylem přišlápnutým - předpokládám totiž, že opeřenci na struze nejsou příliš zmlsaní. V dalším obchodě, který máme po cestě, bylo pro jistotu zavřeno úplně, a protože se Andreásek o krmení moc stál, nezbývalo, než vyrazit do Teska. Vzal jsem si 3 rohlíky po 1,90 a Anďa sáhnul po makovce. Nechal jsem mu ji v ruce s tím, že ji na pokladně nahlásím. Snad proto, že ostatní viděli náš velký víkendový nákup a nechtěli, abychom je u jediné obsazené pokladny zdržovali, uháněli s narvanými vozíky, aby se dostali před nás. Postavil jsem se poslušně do řady a čekal. Naštěstí pokladní potřebovala vystřídat, tak přišla kolegyně a otevřela vedlejší kasu, kam jsem mohl bez problémů přejet - právě díky tomu, že jsem stál jako poslední.
Andreásek si stále držel loupák, povídám slečně, že máme ten a ty tři rohlíky na pásu. Ona pokývala hlavou a řekla si o 5,70. Ačkoli v matematice jsem nikdy nebyl nejsilnější, došlo mi, že něco není v pořádku. Už jen proto, že 5,70 měl stát samotný sladký rohlík. Povídám: "Napočítala jste i tenhle rohlík?" Ona na mě jaksi zvláštně šibalsky mrkla a přikývla, že ano. Na účtence samozřejmě nic nebylo.
Když jsem venku sladký rohlík rozlomil, aby se malému lépe kousal, pochopil jsem, proč jsme ho nejspíš měli zadarmo. Ve srovnání s nadýchaným z předchozího dne by tato zvětralá hmota rozhodně neuspěla. Nejspíš se paní nás zželelo…;-)
Po složité akci s krycím názvem pečivo mě napadlo, že by mě opravdu hodně vytočilo, kdyby tam kachny nebyly, což se taky tu a tam stane.
Blížili jsme se k vodě, proti nám šel starý pán s kočárkem a zklamaně povídá dítěti v něm: Tak dneska tady kačenky nejsou… To snad ne, tak my tady běháme kvůli žrádlu a všechno úplně zbytečně, pomyslel jsem si. Snad ani ne po dvaceti metrech jsem se ale přesvědčil, že oči mi slouží přece jen o něco lépe než jemu…;-)
Po oba volné dny jsem měl stejný plán na dopoledne. Vyrazil jsem s Andíkem i Alexem ven. Do parku krmit kačeny. Netušil jsem ovšem, jak je u nás těžké sehnat o víkendu dopoledne pečivo. Ještě bych pochopil tu sobotu, bylo kolem desáté, ovšem v neděli jsem do krámu dorazil přibližně o hodinu dřív a kromě pár drobků nic. A to jsem byl skutečně ideálním nenáročným zákazníkem, spokojil bych se i s rozmačkaným rohlíkem, několikrát vyváleným na zemi a omylem přišlápnutým - předpokládám totiž, že opeřenci na struze nejsou příliš zmlsaní. V dalším obchodě, který máme po cestě, bylo pro jistotu zavřeno úplně, a protože se Andreásek o krmení moc stál, nezbývalo, než vyrazit do Teska. Vzal jsem si 3 rohlíky po 1,90 a Anďa sáhnul po makovce. Nechal jsem mu ji v ruce s tím, že ji na pokladně nahlásím. Snad proto, že ostatní viděli náš velký víkendový nákup a nechtěli, abychom je u jediné obsazené pokladny zdržovali, uháněli s narvanými vozíky, aby se dostali před nás. Postavil jsem se poslušně do řady a čekal. Naštěstí pokladní potřebovala vystřídat, tak přišla kolegyně a otevřela vedlejší kasu, kam jsem mohl bez problémů přejet - právě díky tomu, že jsem stál jako poslední.
Andreásek si stále držel loupák, povídám slečně, že máme ten a ty tři rohlíky na pásu. Ona pokývala hlavou a řekla si o 5,70. Ačkoli v matematice jsem nikdy nebyl nejsilnější, došlo mi, že něco není v pořádku. Už jen proto, že 5,70 měl stát samotný sladký rohlík. Povídám: "Napočítala jste i tenhle rohlík?" Ona na mě jaksi zvláštně šibalsky mrkla a přikývla, že ano. Na účtence samozřejmě nic nebylo.
Když jsem venku sladký rohlík rozlomil, aby se malému lépe kousal, pochopil jsem, proč jsme ho nejspíš měli zadarmo. Ve srovnání s nadýchaným z předchozího dne by tato zvětralá hmota rozhodně neuspěla. Nejspíš se paní nás zželelo…;-)
Po složité akci s krycím názvem pečivo mě napadlo, že by mě opravdu hodně vytočilo, kdyby tam kachny nebyly, což se taky tu a tam stane.
Blížili jsme se k vodě, proti nám šel starý pán s kočárkem a zklamaně povídá dítěti v něm: Tak dneska tady kačenky nejsou… To snad ne, tak my tady běháme kvůli žrádlu a všechno úplně zbytečně, pomyslel jsem si. Snad ani ne po dvaceti metrech jsem se ale přesvědčil, že oči mi slouží přece jen o něco lépe než jemu…;-)
