Minulé pondělí kolem půl sedmé jsem na hotelu oblékl stylové tričko a vydal se na cestu k Pasovské Dreiländerhalle. Čekal mě pěkný kopec, který jsem zvládl hlavně s vidinou koncertu a taky trochu cesty zpět, která zákonitě musela vést z kopce. Všechna parkoviště u obchodů byla "znárodněna" ve prospěch návštěvníků akce a největší mela byla samozřejmě před místem konání. Uvítala mě dlouhá fronta, v níž jsem se nevědomky zařadil za skupinku Němců, kteří hlasitě reagovali na všechno a všechny kolem. Dokonce i na mě, ale v tom řevu jsem jim nerozuměl ani slovo, načež se na mě soucitně usmáli a nechali mě být. Postupně jsem se dosunul až k zábranám umístěným několik metrů před vchodem, u nichž mi zkontrolovali vstupenku a za nimi následovala osobní prohlídka. U každého průlezu stál zároveň sekuriťák a sekuriťačka a podle pohlaví podrobili každého nemilosrdné prohlídce. Když jsem tak sledoval práci sekuriťáka u chlapa přede mnou, tak trochu jsem zatoužil spíš po tom, aby mě kontrolovala jeho kolegyně. Zatímco u nás vám tak nějak zběžně přejedou od podpaží přes kapsy, tady si to doslova užívali. Ještě nikdy jsem nezažil, aby vám někdo rukou pokroužil i po zadku, jestli něco nemáte právě v těch místech. Každopádně chlapík v první vteřině poznal, že nejsem Němec. Netuším jak, protože jsem mu řekl akorát Hallo, v každém případě na mě mluvil pomalu a zřetelně. Nebál bych se použít ten výraz, že se mnou mluvil jako s blbcem (aha, teď mi právě došlo, že možná nepoznal, že nejsem Němec, ale že jsem…;-)) Když se mi mrknul do tašky přes rameno, ještě nahlas předříkával, co tam vidí. Nad samotným vchodem viselo velké upozornění, že koncert se bude natáčet, s čímž každý vstupem do objektu souhlasí.
A pak už jsem se ocitl uvnitř. Podle davu venku jsem čekal, že nás tam zatím moc nebude, ovšem opak byl pravdou. Nenápadně jsem zabral velmi výhodné místo a čekal, až to vypukne. Naštěstí čas utíkal celkem rychle.
Asi by mě hodně překvapilo, kdyby tomu bylo jinak, ale na vteřinu přesně v osm zhasla světla a na podiu se objevil Andi (basák z DTH), aby přivítal lidi i předkapelu. Pak už spustili irští Kopek. Rockové písničky se daly dost dobře poslouchat, zvuk byl výborný a lidi se celkem bavili. V půl deváté konec. Já si tedy ještě během poslední písničky skočil pro pivo a na malou, abych se vyhnul přestávkovým davům. Pivo bylo dost hnusné, kdybych neviděl, že mi točí do kelímku ze stejného sudu jako všem ostatním, řekl bych, že si na mě zasedli, protože za 3,50 jsem dostal čtyřku čehosi nakyslého. Ale ani druhý den jsem žádné problémy neměl, tak to asi bylo v pořádku. Dostaly mě záchody. Zatímco u nás i v malém klubu jsou před začátkem celkem čisté, zatímco už v polovině se dost často musíte brodit v kalužích a některé záchody jsou nepoužitelné, v Pasově tomu bylo jinak. Dvě velké místnosti měla na starosti starší paní, která tam pořád pobíhala a toalety průběžně čistila.
Na velkých plátnech po stranách podia se rozsvítilo logo turné Krach der Republik, které zase jako by pomalu stékalo. Když se blížila devátá, reprodukovaná hudba se začala zesilovat, logo bylo již téměř pryč. V devět hala zhasla a za zvuku intra (Drei Kreuze, dass wir hier sind) začaly po stranách podia vzhůru stoupat vlajky Die Toten Hosen. Poté se objevila celá kapela, a zatímco si ostatní připravovali nástroje, Campino pobíhal po podiu a potleskem zdravil přítomné fanoušky. Za ohromného řevu všech lidí v hale kapela spustila Ballast der Republik, těsně následovaný druhým singlem z aktuálního alba - Altes Fieber. Potom došlo na krátký proslov, kdy Campino vysvětlil, proč má zavázaný prst a zmínil se prohře Fortuny Düsseldorf, které věnoval píseň Schade, Scheisse, wie kann das passieren?
Playlist dokonale zkombinoval novinky se starými peckami a já jsem tak uvítal, že jsem byl na toaletě před začátkem. Zaprvé bych se už nedostal zpátky na své místo a za druhé zkrátka neexistovalo hlušší místo, kdy bych si řekl: jo, teď tady chvilku nemusím být.
Hned zkraje zazněla taky Heute hier, morgen dort, v níž Hosen vzdávají hold písničkáři Hannesu Waderovi, nebo Europa, kdy kytarista Kuddel zasedne za klávesy a z jejíhož pohádkového textu pochází i můj oblíbený citát "und wenn sie nicht gestorben sind, sterben sie noch heute" (a pokud nezemřeli, umírají dodnes).
Nejsem si úplně jistý před kterou, ale před jednou z písní mě Campino nepřímo pozdravil;-), když prohlásil, že nezáleží, odkud jsme přijeli, jestli z Německa, Rakouska nebo Česka… V tu chvíli jsem mu odpustil i to, že použil výraz Tschechei, který není úplně korektní. Při Steh auf, wenn du am Boden bist si kapela sedne na podiu, aby s refrénem vyskočila, jenže tentokrát Camino vyzval všechny přítomné, ať si sednou taky. To by nebylo tak strašné, horší, že si opravdu všichni začali sedat. Jenže když je nějaký prostor narvaný už když v něm lidé stojí, při sezení na bobku je fyzikálně nemožné se tam vejít. Ještě míň možné to bylo, když máte lehce zpocené kalhoty, které se na vás lepí. Jenže zůstaňte stát jako jediný… Tak jsem se aspoň symbolicky přikrčil, abych nevyčníval a jakmile to šlo, zase jsem se narovnal. Ono by se taky mohlo stát, že pak bych už zůstal skrčený pořád…;-) Konec první části pak obstaral megahit Tage wie diese, v jehož závěru se na halu opět snesly miliony papírků.
Ve 22:18 hala ztichla, tedy co se hudby týče, lidi křičeli jako pominutí, takže se Hosen za malou chvíli vrátili s přídavkem čtyř písní, z nichž za zmínku stojí hlavně coververze Far far away, po níž následovala Freunde, kdy se na plátně promítají fotky jejich přátel. Druhý konec nastal ve 22:38, ale ani tentokrát lidi Hosen nepustili. Následovala další čtveřice písní, uzavřená Schönen Gruß, auf Wiederseh'n, v jejímž refrénu na plátně tančí kostry. Osm minut před jedenáctou se kapela opět rozloučila, aby se vzápětí vrátila s posledním přídavkem čítajícím 3 kousky. Když začala hrát píseň You'll Never Walk Alone, bylo už každému jasné, že tentokrát jde o konec definitivní. Ve 23:05 se kapela rozloučila s diváky a bylo po srandě. Šlo o nejrychlejší dvě hodiny v mém životě, kdy jsem se ani na vteřinu nenudil.
Playlist
Intro
(Drei Kreuze, dass wir hier sind)
Ballast der Republik
Altes Fieber
Schade, wie kann das passieren?
Auswärtsspiel
Das ist der Moment
Alles was war
Heute hier, morgen dort
Bonnie & Clyde
Ein guter Tag zum Fliegen
Sascha ...ein aufrechter Deutscher
Paradies
Niemals einer Meinung
Europa
Pushed Again
Schrei nach Liebe
Alles wird vorübergehen
Liebeslied
Steh auf, wenn du am Boden bist
Hier kommt Alex
Wünsch DIR was
Tage wie diese
Přídavek 1:
Draußen vor der Tür
All die ganzen Jahre
Far Far Away
Freunde
Přídavek 2:
Alles aus Liebe
Vogelfrei
Zehn kleine Jägermeister
Schönen Gruß, auf Wiederseh'n
Přídavek 3:
Bis zum bitteren Ende
Reisefieber
You'll Never Walk Alone
Passau - Tage wie diese (zdroj: Youtube)
