Celý minulý týden jsem s napětím sledoval předpověď počasí, protože jsme byli pozvaní na sobotní dětský den. Od úterka, od středy, od čtvrtka mělo pršet (tak jendou to vyjít musí, že jo;-)), nakonec se stejně jako mnohem přesnější a spolehlivější ukázala naše digitální meteostanice za necelé dva tisíce...;-)
V sobotu dopoledne jsme vyrazili do asi šedesát kilometrů vzdáleného Kněžmostu. Zastavili jsme se ale ještě v muzeu v Benátkách (nešlo o důsledek mé chatrné orientace, tyhle byly nad Jizerou!;-)) Náměstím obleženým filmaři a sekuriťáky jsme projeli a krásně zaparkovali až u zámku. Zdarma. Zatímco Andík neměl svůj den na nasávání vědomostí a tvářil se tedy poněkud otráveně, Ála vypadal, že si to celkem užíval. V poslední místnosti muzea, věnované stavebnici Merkur, se ale líbilo oběma. Pak jsme se ještě prošli přilehlým parkem, něco pojedli a pokračovali druhou půlkou cesty.
(Až při odchodu z muzea jsem si všiml cedule, že se v něm nesmí fotit...;-))
Na místě se ukázalo, že jsem ani nemusel předem na googlu studovat, kde přesně se vše odehrává, protože kněžmostská hasičárna se nedala přehlédnout. Krásně označenou cestou jsme dojeli na provizorní parkoviště a cestou z něj se kluci prvně podívali do ohromného kombajnu. A když říkám ohromného, pak to tak opravdu myslím. Nevím, když je vídám na silnici, tak velké mi nepřijdou. Možná šlo o jiný typ, nevím, rozhodně mě mile překvapilo, že se ani jeden z kluků do té výšky nebál.
Pak už jsme si s klukama prošli místní atrakce. Hlavně magnet pro Álu - policejní stánek. Jeho snem je totiž být policistou nebo vojákem. Když jsme k němu mířili, slíbil mi, že pěkně pozdraví a poděkuje, když něco dostane, na místě ale obdivně zíral na dvě policistky a nebyl schopen vydat hlásku. Pak si postupně oba kluci vyzkoušeli, jak se sedí v policejním autě a na motorce, obojí si hlavně po Álovi nejspíš museli přeleštit, protože nadšeně předváděl, jak jede a při imitaci motoru prskal na všechny strany...;-) Když si potom ještě vyzkoušel opravdovou pistoli, byl v sedmém nebi. Andík se tentokrát ke zbraním neměl. Dokonce si ani nechtěl zastřílet ze samopalu na plechovky. To Ála samozřejmě nezaváhal a s ochrannými brýlemi klidně zalehl k příslušníkovi SS...;-)
Hodně mě překvapilo, že se Ála nebál vylézt na transportér a posléze i dovnitř. Nutno dodat, že pán, který to tam měl na starosti mu hodně pomohl a byl velmi milý a trpělivý.
Do hasičského auta si potom pro změnu vylezl Andík a na další se pak vydrápali oba. Nejprve jen dozadu pod žebřík, ale pak i na střechu a to mě dostalo, protože hlavně Andík se výšek normálně bojí.
Mezitím jsme shlédli ukázku bitvy modelů tanků, modeláře s čluny, kluci si zablbli na obří nafukovací skluzavce. Nenechali jsme si ujít ukázku práce policejních psovodů, ukázku zadržení pachatele zásahovou jednotkou a záchranu v autě zaklíněné osoby jednotkou hasičů. Tam se projevil drobný nedostatek - zásah komentoval jeden z hasičů, ale reproduktory se nacházely v jiné části areálu, tudíž nebyl příliš slyšet. I díky tomu jsem přeslechl informaci, proč není škoda nové oktávie, již hasiči zcela zničili.
Po občerstvení jsme shlédli ukázku biketrialu a mototrialu, tedy alespoň částečně, protože tam bylo dost lidí, přiznám se, že mi jména jako Martin Šimůnek (trojnásobný mistr v biketrialu) ani Pavel Baláž (několikanásobný mistr v mototrialu) nic neříkají, ale uznávám, že skočit s motorkou bez rozjezdu na střechu dodávky, to asi každý neumí!;-)
Pak jsme se přesunuli o několik desítek metrů dál, kde proběhla bojová ukázka jednotky KFOR, jejíž hluk tentokrát oba naše kluky rozbrečel.
Úplný závěr pak představoval kopec pěny, který hasiči připravili. Ála si to jen tak vyzkoušel, Andík se na ni těšil od začátku, ale mokří byli oba, takže potom jen rychle otřít a spěchali jsme do auta, kde jsem měl náhrandí suché oblečení.
Akce se nám líbila, snad jen drobnost - v celém areálu se nedalo koupit žádné pití pro děti bez bublinek. Kluci teda zvládli malinovku, ale byla to taková z nouze ctnost...;-)
