Ve čtvrtek bylo hnusně, výletní maraton jsme tedy přerušili, ale hned v pátek jsem klukům splnil další sen. Vydali jsme se do Jevan, které oni milují. Sice bylo pod mrakem a žádné teplo, takže mi bylo jasné, že na klasický piknik nedojde, ale na procházku lesem dobré.
Ve Svatbíně u Kostelce, v úseku zúžené silnice mezi domy se ze zatáčky vyřítilo auto a mně nezbývalo než to vzít přes takový vylezlý kanál. Drcnutí to bylo pořádné, ale na to je řidič v Česku samozřejmě zvyklý. O chvíli později jsem slyšel jakési cvakání, ale zdůvodnil jsem si ho kvalitou silnice, případně nalepeným blátem na kolách, protože jsme minuli úsek, po kterém projel traktor z pole. Hlavou mi proběhla i myšlenka na defekt, ale předpokládal sem, že bych slyšel nějakou ránu. To se nestalo, proto jsem to pustil z hlavy.
Těsně před Jevany jsem musel na chvilku zastavit, protože klukům bylo "strašné vedro" a ty zbývající asi tři minuty už prý nemohli vydržet, takže jsem jim musel sundat mikiny (v dětských sedačkách to sami nezvládnou). Zajel jsem pravou stranou až do trávy, abychom nepřekáželi. V Jevanech byl trochu zmatek, protože dělníci přestavovali most přes říčku, či kanál, co tam vede k rybníku. Zamířil jsem na parkoviště, kde měli stavaři částečně základnu a připravili jsme se na velkou cestu do lesa. V tu chvíli jsem si vzpomněl na cvakání a podíval se na pravé přední kolo. Bylo prázdné. Co teď? Došlo na mé noční můry, navíc v poslední době to trochu viselo ve vzduchu - večer před odjezdem na dovolenou jsem právě toto kolo kontroloval, protože vypadalo poloprázdně, což se nakonec vysvětlilo tím, že stálo na nerovnosti. Cestou z dovolené mě pak problikávala auta a na defekt jsem v tu chvíli taky pomyslel. A teď jsem se tedy dočkal.
No vida, jak se mi vyplatila červnová prohlídka v servisu, díky níž jsem dostal na čtvrt roku zdarma značkovou asistenci od Renaultu. Vytočil jsem bezplatné číslo z papíru, který jsem naštěstí měl s sebou. Bylo 10:56. Po malé chvilce se ozvala příjemná operátorka, zapsala si několik informací a sdělila mi, že do hodiny by měl přijet technik, ale vše ještě upřesní následnou esemeskou. Za pár minut mi skutečně přišla zpráva s informací, že ve 12:00 dorazí asistenční služba. Zbývalo nám tedy asi 45 minut, což nebylo nijak zlé, navíc auto bylo zaparkované, nikde jsme nepřekáželi. Prošli jsme se tedy u rybníka a před dvanáctou už postávali na parkovišti. Z kufru jsem vydoloval rezervu, abychom se pak nezdržovali.
Ve 12:06 mi přišla další zpráva. Tentokrát s dotazem, zda asistenční služba dorazila a jestli je vše v pořádku. Odpověděl jsem, že zatím ještě čekáme na příjezd, ale žádná hrůza. Nečekal jsem, že by s úderem dvanácté někdo přijel. Za malou chvilku mi ale zvonil telefon a pán na druhém konci se mě ptal, kde přesně mě najde, že vjíždí do Jevan. Pak už jsme spatřili auto s nápisem ze zprávy. Zastavilo vedle nás a vystoupil takový zvláštní podmračený pán. Pozdravili jsme se a já nemohl přeslechnout jeho silný ruský přízvuk. Několikrát se pátravě rozhlédl všemi směry a zamířil ke mně. Bylo zataženo, fičel vítr a na parkovišti jsme v tu chvíli byli sami, protože dělníci ze stavby odešli na oběd. Dostal jsem trochu strach. Najednou zpoza lavičky vykoukl Ála a nahlas pozdravil. Pán se rozzářil a pospíchal k němu. Pozdravil ho taky, podal mu ruku, představil se a zeptal se, jak se jmenuje. Pak se objevil Andík, taky nahlas pozdravil a situace se opakovala. Trochu se mi ulevilo.
Auto si vyfotil ze všech směrů. Pak si nasadil rukavice a já se věnoval klukům. V tom se ozvala strašná rána, až jsem si málem cvrnknul do kalhot - technik přinesl ohromný zvedák na auto a hodil ho na zem. Vzhledem k tomu, jak se stále rozhlížel, se mi obavy na chvilku vrátily!;-) Je pravda, že toho moc nenamluvil. O to víc ale pracoval, takže za malinkou chvíli už auto klesalo ze zvedáku zpátky na zem. Prohlédl si prázdné kolo a pak mě překvapil svou domněnkou, že se mu nezdá píchlé, spíš by řekl, že vzduch unikl kolem ventilku. Pak se mě ptal, kam chci kolo dát, nesměle jsem špitl, jestli by to šlo na připravený hadr v kufru, on se usmál a s naprostou samozřejmostí řekl, že jasně, záleží na mě.
Pak jsem vyplnil a podepsal formulář a rozloučili jsme se. Bylo 12:25. Podle mě úžasná rychlost.
Asistenční služba Renaultu tedy na velkou jedničku!:-)
