V sobotu 5. května jsem kluky vzbudil dřív, protože nastal den jejich vytoužených rybářských závodů. Ála sice večer předtím poněkud zaváhal, protože měl strach, že bude průšvih, pokud by to při nahazování někomu vedle zamotal, ale nechal si vysvětlit, že o nic nejde. Při nejhorším se to zkrátka zase rozmotá.
K rybníku jsme přišli necelých třicet minut před oficiálním srazem a dětí tam byla zatím jen hrstka. Stejně jako loni se místa nelosovala, proto jsme se usadili tam, kde jsme zvyklí. Jelikož nikde nebyla ani zapíchaná čísla, díky nimž by se lovící mohli orientovat, zvolil jsem mezi kluky takovou vzdálenost, aby měli dostatek místa a zároveň se nikdo nenacpal mezi ně.
Co vázlo od samého začátku, to byla organizace. Když jsme se šli oficiálně zapsat, nevěděli jsme, kam přesně zamířit. Loni to bylo v rybářské klubovně, letos jsme se nakonec upsali venku. Vtipné bylo, že paní, která vyplňovala jména na úlovkový list si zrovna u našich dvou kluků chtěla ulehčit práci a tak zatímco všem ostatním vypisovala celé jméno Andymu, který šel na řadu dřív, zapsala jen A. Když pochopila, že se stejným příjmením bude od A ještě Ála, doplnila ještě N a Álu už vypsala celého. Nikde žádný rozpis časů chytání, takže pokud někdo dopředu nepátral, měl smůlu.
První poločas začal v 8:30 a oba naši kluci si náležitě věřili. Po několik minutách se usmálo štěstí na Álu, když mu zabral a posléze se nechal zdolat kapr čtyřicátník. Bohužel také jediný. Na Andyho se pak nalepila smůla a nezabralo mu nic. Je to zvláštní, protože jindy, když si jdeme zachytat, je to téměř jako přes kopírák - přijde a během chvilky vytáhne několik šupináčů. V deset nastala půlhodinová přestávka a my jsme se vydali k chatičce, kde jsme tušili občerstvení. Opět tedy nikde žádná informace. Postavili jsme se do fronty, ovšem pak jsem zaváhal, když jsem si všiml, že lidé přede mnou platili. Já si s sebou nebral ani korunu, pro děti mělo být občerstvení zdarma. Místo ve frontě jsme tedy opustili. Pak jsme potkali vedoucího místního kroužku a ten klukům řekl, že to samozřejmě mají zdarma. Postavili jsme se tedy opět na konec fronty, ale když před námi zůstali poslední asi čtyři lidé, oznámili nám pořadatelé, že jídlo došlo, nečekali prý takový zájem. No, nevím, tyto závody se pořádají každý rok, už já jako malý jsem na nich několikrát byl, navíc letos se zúčastnilo méně dětí než třeba loni. Jestli nebyl problém v něčem jiném. Třeba v tom, že na plakátku kromě názvu "Dětské rybářské závody" stálo, že jídlo pro "závodníky" je zdarma. A stejně jako loni, i letos se našlo plno dětí, které se nechaly pouze zapsat svými otci a potom pobíhali všudemožně, zatímco veškerou obsluhu prutů zajišťovali právě jejich rodiče. Děti pak využili jen k převzetí ceny. Bohužel tomu tradičně mlčky přihlíželi i rozhodčí.
Přijde mi to hnusné, pokud jde o dětské závody, pak mají chytat děti. Dospělí mají příležitostí ke změření sil víc než dost. Kdybych našim klukům nahazoval já, taky by dopadli jinak, protože by měli jeden nához jako druhý, čímž by si ryby nalákali na jedno místo a pak je jen tahali ven, zatímco takhle jim to létalo plus mínus několik metrů, tudíž šlo jen o náhodu. Když jsem potom porovnal výsledky s těmi loňskými, na prvním místě skončilo stejné dítě opět s více než 250 body. Doufám, že už aspoň ví, za co ty body získal, když se prutu ani ryby nedotkl.
Ale aspoň i těch pár dětí, které se snažily hrát fér, už od mala vidí, že život vždycky není spravedlivý. Po skončení jsme se ještě zdrželi na vyhlášení, tentokrát alespoň závěrečné sčítání proběhlo velmi rychle. Ála skončil na místě desátém, Andy spolu s dalšími, kteří nic nechytli, na čtrnáctém.
Nerad bych vypadal jako velký hnidopich, ale trochu mě zarazilo i to, že v balíčcích cen bylo krmení s datem spotřeby do srpna 2016, různé zažloutlé několik let staré časopisy, balení ne příliš použitelných háčků s prastarou cenovkou, která mohla platit někdy před deseti a více lety...
Zkrátka tipy na to, co zlepšit, by se (alespoň z pohledu dospěláka) rozhodně našly...;-) Třeba jako rozdělení závodníků ne do dvou kategorií do deseti a nad deset let, ale rovnou do tří. Ta poslední by byla nad čtyřicet! A nebo přejmnovat závody z "dětských" na "dědské"...;-)
K rybníku jsme přišli necelých třicet minut před oficiálním srazem a dětí tam byla zatím jen hrstka. Stejně jako loni se místa nelosovala, proto jsme se usadili tam, kde jsme zvyklí. Jelikož nikde nebyla ani zapíchaná čísla, díky nimž by se lovící mohli orientovat, zvolil jsem mezi kluky takovou vzdálenost, aby měli dostatek místa a zároveň se nikdo nenacpal mezi ně.
Co vázlo od samého začátku, to byla organizace. Když jsme se šli oficiálně zapsat, nevěděli jsme, kam přesně zamířit. Loni to bylo v rybářské klubovně, letos jsme se nakonec upsali venku. Vtipné bylo, že paní, která vyplňovala jména na úlovkový list si zrovna u našich dvou kluků chtěla ulehčit práci a tak zatímco všem ostatním vypisovala celé jméno Andymu, který šel na řadu dřív, zapsala jen A. Když pochopila, že se stejným příjmením bude od A ještě Ála, doplnila ještě N a Álu už vypsala celého. Nikde žádný rozpis časů chytání, takže pokud někdo dopředu nepátral, měl smůlu.
První poločas začal v 8:30 a oba naši kluci si náležitě věřili. Po několik minutách se usmálo štěstí na Álu, když mu zabral a posléze se nechal zdolat kapr čtyřicátník. Bohužel také jediný. Na Andyho se pak nalepila smůla a nezabralo mu nic. Je to zvláštní, protože jindy, když si jdeme zachytat, je to téměř jako přes kopírák - přijde a během chvilky vytáhne několik šupináčů. V deset nastala půlhodinová přestávka a my jsme se vydali k chatičce, kde jsme tušili občerstvení. Opět tedy nikde žádná informace. Postavili jsme se do fronty, ovšem pak jsem zaváhal, když jsem si všiml, že lidé přede mnou platili. Já si s sebou nebral ani korunu, pro děti mělo být občerstvení zdarma. Místo ve frontě jsme tedy opustili. Pak jsme potkali vedoucího místního kroužku a ten klukům řekl, že to samozřejmě mají zdarma. Postavili jsme se tedy opět na konec fronty, ale když před námi zůstali poslední asi čtyři lidé, oznámili nám pořadatelé, že jídlo došlo, nečekali prý takový zájem. No, nevím, tyto závody se pořádají každý rok, už já jako malý jsem na nich několikrát byl, navíc letos se zúčastnilo méně dětí než třeba loni. Jestli nebyl problém v něčem jiném. Třeba v tom, že na plakátku kromě názvu "Dětské rybářské závody" stálo, že jídlo pro "závodníky" je zdarma. A stejně jako loni, i letos se našlo plno dětí, které se nechaly pouze zapsat svými otci a potom pobíhali všudemožně, zatímco veškerou obsluhu prutů zajišťovali právě jejich rodiče. Děti pak využili jen k převzetí ceny. Bohužel tomu tradičně mlčky přihlíželi i rozhodčí.
Přijde mi to hnusné, pokud jde o dětské závody, pak mají chytat děti. Dospělí mají příležitostí ke změření sil víc než dost. Kdybych našim klukům nahazoval já, taky by dopadli jinak, protože by měli jeden nához jako druhý, čímž by si ryby nalákali na jedno místo a pak je jen tahali ven, zatímco takhle jim to létalo plus mínus několik metrů, tudíž šlo jen o náhodu. Když jsem potom porovnal výsledky s těmi loňskými, na prvním místě skončilo stejné dítě opět s více než 250 body. Doufám, že už aspoň ví, za co ty body získal, když se prutu ani ryby nedotkl.
Ale aspoň i těch pár dětí, které se snažily hrát fér, už od mala vidí, že život vždycky není spravedlivý. Po skončení jsme se ještě zdrželi na vyhlášení, tentokrát alespoň závěrečné sčítání proběhlo velmi rychle. Ála skončil na místě desátém, Andy spolu s dalšími, kteří nic nechytli, na čtrnáctém.
Nerad bych vypadal jako velký hnidopich, ale trochu mě zarazilo i to, že v balíčcích cen bylo krmení s datem spotřeby do srpna 2016, různé zažloutlé několik let staré časopisy, balení ne příliš použitelných háčků s prastarou cenovkou, která mohla platit někdy před deseti a více lety...
Zkrátka tipy na to, co zlepšit, by se (alespoň z pohledu dospěláka) rozhodně našly...;-) Třeba jako rozdělení závodníků ne do dvou kategorií do deseti a nad deset let, ale rovnou do tří. Ta poslední by byla nad čtyřicet! A nebo přejmnovat závody z "dětských" na "dědské"...;-)
