V sobotu se u nás pořádala tradiční městská akce spojená s poutí. Dopoledne jsme se vydali k rybníku, který jako každý rok zabrali vodáci. S klukama jsme se tak zase mohli svézt na kánoi a prozkoumat místa, kde pravidelně chytáme z druhého směru. Při pohledu na pořádající jsem dospěl k přesvědčení, že to jsou opravdu srdcaři.
Zatímco loni (vlastně i předloni) byla v porovnání s ročníky předcházejícími nastavena laťka večerního kultruního program velmi vysoko, letos mě seznam účinkujících nijak neoslovil. Našim klukům (asi vzhledem k jejich věku) se podle názvu zalíbila kapela Smažený řízek a chtěli si ji jít poslechnout. Bohužel pro ně (a naštěstí pro mě) jsem nalezl na Bandzone čtyři jejich písně a bylo mi jasné, že tohle opravdu ne. Asi by si měli někdy poslechnout nějaký punkrock, protože jejich tvorba, kterou sami takto označují, bych přirovnal spíš k nějaké folk-country, každopádně takové, od níž s potěšením zůstanu co nejdále.
Po podvečerní krátké grilovačce jsme tak usedli k hokeji v televizi. Jelikož ale po druhé třetině bylo jasné, jak to dopadne, rozhodli jsme se ještě k podvečerní vycházce. Na náměstí zrovna hrála kapela Perutě, ovšem i ta jde úplně mimo mě. Po skončení jejich setu jsme se tak vrátili domů. Oproti loňsku postávalo na plácku před pódiem o poznání méně lidí a mám takový pocit, že to nebylo jen vinou hokeje.
Doufám, že příští rok se pořadatelé opět trochu pochlapí.
O to víc se s klukama těším na nadcházející víkend, kdy si v Jihlavě užijeme kapelu (kapely - podle toho, jak budou kluci utahaní) podle našeho gusta. Shodou okolností jedna z nich právě loni u nás vystupovala…;-)
