Letošní letní putování po koncertech kapely Traktor jsme zakončili v sobotu 7.září tak trochu bláznivým dvojákem. Původně jsem měl už dlouho v plánu zajet do Vysokého Chlumce, který je asi hodinu a půl od nás. Pak jsem zjistil, že na druhém místě, kde ten den kapela hraje, začíná už v 17:00, čímž bylo jasné, že Chlumec bude až v noci. Napadlo mě tedy plány změnit a zajet do Přílep. Pak jsem z legrace před Andíkem nadhodil, že by byla sranda zajet na oba koncerty a jen jsem viděl, jak mu zazářily oči a bylo mi jasné, že je zle.
Bohužel už nebylo možné dodržet i třetí bod program na tento den, takže jsme k Andymu velkému smutku museli vynechat ranní rybářské závody. I on pochopil, že by přejezd po nich nebyl uskutečnitelný.
Ačkoli původně mělo být hezky, s blížícím se víkendem se se předpověď měnila a to dokonce i několikrát za den. Nakonec bylo od rána dost zataženo a chvíli i pršelo. Nezbývalo než s sebou přibalit i pláštěnky.
Z domova jsme vyjeli někdy kolem půl třetí, což už bylo trošku na hraně. Podle googlu sice měla asi 150 kilometrů dlouhá cesta trvat necelé dvě hodiny, ale víme, jak to chodí.
K mému překvapení se ale jelo perfektně, dokonce i na rozestavěné D6. Tedy kromě nekonečného úseku s padesátkou a potom částečně uzavřené silnice, kde jsme zůstali na semaforech, které vedly ještě přes koleje, což mi teda přišlo opravdu drsné. Kluci se prospali a když mi navigace ukazovala poslední tři kilometry, narazili jsme na pořádný zádrhel - silnice kompletně uzavřena. Vůbec jsem netušil, kudy to objet. O několik kilometrů dál jsem se tedy zeptal, ale paní, přestože údajně místní, vůbec netušila, kde nějaké Přílepy jsou. S pomocí mobilu mě ale ochotně nasměrovala, ovšem ztratili jsme poměrně dost času. I tak jsme ale do cíle dojeli před začátkem. Dokonce jsme si našli i pěkné místo na zaparkování - přiznám se, že jsem měl trochu nahnáno, protože tam číhali policajti a stál jsem tak trochu před vjezdem kamsi. Ale bylo evidentní, že objekt byl minimálně o víkendu opuštěný.
Bylo sice zataženo, ale na brzký déšť to nevypadalo, proto jsme pláštěnky nechali v autě a zamířili k místu, kde jsme tušili vstup. Tam nás trochu prošacovali, o kousek dál probíhala hádka, jelikož se kdosi zkontrolovat nechtěl nechat. Koupili jsme si pití, do začátku zbývalo pár minut. Jenže najednou se spustil déšť. Po krátké debatě jsme se rozhodli vrátit pro pláštěnky i za cenu toho, že neuvidíme úplný začátek - přece jen ten den budeme mít ještě jednu možnost.
I tak jsme se ale stihli vrátit prakticky s prvními tóny úvodní Defenestrace. U vstupu trochu zaváhala obsluha při pohledu na tyč od praporu (prvně jsme ji pronesli bez problému), ale po vysvětlení, k čemu je, mladík jen uznale pokýval hlavou.
Kluci byli hodně zvědaví, jestli budou oba koncerty stejné, jestli tam zazní stejné komentáře, písničky atd. Playlist byl podobný jako na jiných letních koncertech - Šachoffnice, Transfúze, Neber si rockera, Depresarium, oddechový ploužák Horizont, Láskožrouti. Závěr pak tradičně patřil hitům Vstaňte pane Lincolne, Letokruhy a Katakomby.
V jednom okamžiku jsem měl trochu obavy, aby na nás nespadl páreček, který už v takhle brzkou hodinu evidentně neodhadl, kolik alkoholu zvládne, ale pak se jim podařilo odpotácet se dál. Je pravda, že mě dost překvapilo, kolik lidí bylo takhle brzy opilých. Pochopil bych to, kdyby bylo vedro, ale protože bylo zataženo a poměrně chladno, přišlo mi to trochu zvláštní. Místo jsme měli po celou dobu perfektní, oba kluci výborně viděli na pódium a ani praporem jsme nikoho neohrožovali. Jeden člověk se dokonce přišel zeptat, jestli si ho může vyfotit. Kluci s sebou sice měli baterky připravené na písničku bludičky, ale protože bylo ještě vidět, zpěvák Martin Kapek ke svícení mobily nevyzval.
Když koncert skončil, vydali jsme se pomalu zpátky k autu. Cestou jsme nemohli přehlédnout vzrušenou debatu chlapíka od kapely s kýmsi nedaleko vchodu. Ještě než jsme areál úplně opustili, přiběhla k nám jakási fanynka, která postávala s hloučkem kamarádek a když nás viděla zavolala, že 'tohle je ale největší frajer' (ano, neskromně uznávám, že máchat hodinu nad hlavou velikým praporem, je skutečně frajeřina:-)). Pak se s námi chvíli bavila, takže jsme jí řekli, že ještě přejíždíme na druhou akci. Jen jsem si v tu chvilku nemohl vzpomenout, do jakého Chlumce, tak jsem to nechal bez přívlastku. Ona potom podotkla, že to aspoň potom budeme mít blízko domů, čímž mi došlo, že má na mysli Chlumec nad Cidlinou. Když jsme si teda všechno upřesnili, trochu se zhrozila a asi tisíckrát nás poprosila, ať jedeme opatrně. No jasně, jak jinak…;-)
Před autem jsme se najedli (neměli jsme čas na večeři v areálu) a vydali se na 140 km dlouhý úsek do Vysokého Chlumce. O tom ale v dalším příspěvku…
