Na sobotu 2. listopadu jsme měli naplánovanou poslední letošní návštěvu výlovu rybníka. Tentokrát šlo o rybník Vyžlovský, kde jsme byli už loni a na Andyho s Álou to tehdy tak zapůsobilo, že se konkrétně sem těšili i po roce.
Ráno jsem se probudil a pršelo. Na to jsem sice byl připravený z předpovědi počasí, ale ono mělo ještě poměrně časně přestat. Bylo ještě hodně brzy, když přiběhl Ála s tím, že se nemůže dočkat. Připravil jsem snídani a šli jsme probudit i Andyho. Jen jsem mu řekl o výlovu, vyskočil z postele. Zatímco kluci jedli, já jsem do auta připravoval všechno nezbytné. Nejdůležitější samozřejmě byly nové podběráky - Andy ho vyzkoušel o týden dříve v Bohdanči, Álův byl ještě zabalený. Jenže když jsem vzal du ruky ten Andíkův, zjistil jsem, že je rozbitá tyč. To mě trochu zarazilo - jednak byla prakticky nová a pak taky bylo zvláštní, že jsem si toho nevšiml, když jsem ji minule vyndával z auta. Naštěstí to vypadalo, že půjde jednoduše spravit.
Začátek výlovu byl plánovaný na 8:30, my jsme vyjížděli někdy kolem čtvrt na devět a ještě pořád krápalo. Jenže když jsme dorazili k Vyžlovce, bylo sice mokro, ale už nepršelo. Z našeho pohledu levá strana silnice byla v obležení aut, pár jich bylo i na straně pravé. Zastavil jsem za tím posledním a přemýšlel, jestli tam můžu stát. Motor stále běžel. Pak jsem si v zrcátku všiml, že ke mně jde někdo v barevné vestě, otevřel jsem okno a celkem příjemný pán mi říkal, že tam stát nemám, protože pak tam nemohou projet autobusy, že si jen na chvilku odskočil a lidi mu tam zaparkovali. Uklidnil jsem ho, že jsem si to myslel a pokračoval tedy dál. Vzhledem k počtu aut, co parkovala na té špatné straně jsem si říkal, že si pan pořadatel odskočil na pořádně dlouho.
Jakmile se objevilo místečko, otočil jsem se a zaparkoval. Přezuli jsme se vzali všechno nezbytné a kráčeli k hrázi. Prošli jsme i kolem schované policejní oktávie, z jejíhož otevřeného okénka se do dálky rozléhal hurónský smích. Výlov už probíhal a první děti lovily rybky. V dřevěném molu, na kterém jsme stáli, chybělo jedno prkno, proto jsem klukům několikrát zdůraznil, aby dávali pozor. Netrvalo to dlouho a Ála do díry šlápnul. Zavrávoral a posadil se do mokrého bahna. V tu chvíli začal fňukat, protože jsem jim řekl, že pokud náhodou spadnou do vody, jedeme hned domů. Ála mě ale ujistil, že mu zima není a že vlastně není ani mokrý. Blbé bylo, že zatím pokaždé jsem měl s sebou i náhradní oblečení právě pro podobné případy, ale tentokrát ne. Zrovna když by se hodilo. Aby toho všeho nebylo málo, rozbila se Álova tyč a podběráková hlava se málem odporoučela do hlubiny. Naštěstí velmi pozorně zareagoval a stihl ji tyčí zachytit. Zkusil jsem ji provizorně spravit, ale v podstatě vždy po chvilce opět odpadla. Nakonec se opět rozbila i Andíkova, což bylo znamení, abychom se vydali na cestu zpátky. Ono to stejně vypadalo na déšť, takže jsem byl vlastně rád. Kluci nachytali hromady větších i menších ryb, všechny samozřejmě záhy pustili. Ála měl největší radost, protože se mu stejně jako loni Andymu podařilo ulovit malou štiku.
Cestou k autu jsme viděli šrumec na pravé straně silnice. Policista si cosi fotil, na kraji stál policejní hyundai. Napadlo mě, že někdo do někoho ťuknul, pak jsem si chvilku myslel, že někdo vykradl některé z aut. Ovšem skutečnost byla zcela jiná a pro mě poměrně neuvěřitelná - aspoň dosud jsem se policistů obvykle zastával. Jenže teď mi došlo, že ti dva, co se smáli v oktávce, celou dobu sledovali, jak auta parkují na špatné straně (žádná zákazová značka nikde nebyla, šlo jen o to, že potom zbyl průjezdný jen úzký pruh silnice v jednom směru). Když provinilců bylo dost, povolali posily a začali postupně všem dávat pokuty. To by se těm dvěma něco stalo, kdyby zvedli zadky a těm řidičům něco řekli hned, než odešli od aut? Nebo třeba kdyby zařídili takovou drobnost, jako je třeba značka zákaz stání? Takže takhle bych heslo 'Pomáhat a chránit' nepředstavoval. V každém případě někteří šťastlivci stihli rychle přeparkovat, naprostá většina měla ale smůlu. Jedna paní se přišla zeptat, proč ona lísteček má a "tamhleto auto ne"? "Protože tam jsem ještě nestihl dojít" odvětil suše policista...
My jsme naštěstí pokutu neměli. U auta jsme se opět přezuli, Álovi jsem musel roztáhnout na sedačce deku, aby všechno nezamazal a za chvilku jsme ujížděli domů. Po pár minutách se navíc spustil déšť, takže nám to nakonec vyšlo úplně perfektně. Hned v týdnu jsem vzal podběrákové tyče do Prahy a o polední pauze jsem je jel reklamovat. Trochu jsem předpokládal, že vzhledem k tomu, že u obou se hned při prvním použití objevila stejná závada, dostanu hned zpátky peníze, bohužel si prodejce nechal lhůtu 30 dní k posouzení reklamace a mám trochu obavu, že se to bude snažit obejít spravením. V tom případě by mi nejspíš přes zimu vydržely (protože je používat nebudeme), ovšem na jaře se uvidíme znovu. Jen doufám, že ani tentokrát neztratíme hlavu. Podběrákovou...;-)
