V sobotu 16. 11. jsem se s klukama vydal do pražských Letňan na výstavu e-Salon. Sice jsem odpůrcem elektromobility, ale jednou jsem z legrace nadhodil, jestli by tam nechtěli jet a od té doby jsem především od Andyho slyšel, jak moc se tam těší.
Ráno jsme nemuseli nijak spěchat, brány se otevíraly až v deset. Vlak nebyl nijak plný, ovšem až do Úval s námi jel i kolínský Handball Team (podle nápisů na oblečení) a ačkoli jich bylo pár, dělali ve vlaku příšerný hluk, bez ohledu na věk - děti i jejich vedoucí. Sice jsme se díky tomu s klukama neslyšeli, ovšem situace byla svým způsobem i vtipná, hlavně když jsme si potom všimli vtipného pána, který koulel očima a teatrálně lomil rukama a modlil se, aby už vystoupili. Zbytek cesty už byl klidný.
Ještě asi naposledy jsem si mohl užít pocit šetření, protože Ála se asi s dvoucentimetrovou rezervou vešel do limitu, aby mohl jít zdarma. Nutno dodat, že na místě s tím nikdo vědu nedělal a myslím, že kdyby mi to nebylo trapné, klidně by zdarma šel i Andy. Pro něj jsem ale čestně zakoupil vstupenku.
Na výstaviště Letňany jezdíme jen jednou ročně na For Fishing, e-Salon jsme navštívili poprvé, jestli se nepletu, šlo teprve o druhý ročník, nicméně byl o poznání méně velkolepý.
Vystavena nebyla jen auta a jiná přibližovadla, svá zastoupení měly i různí distributoři energie. Nsapříklad na stánku Pražské energetiky si tak kluci vyzkoušeli vyrábění elektřiny točením klikou. Zatímco Ála by dle tvrzení hostesek žárovka nesvítila ani minutu, Andy by se ze světla raodval lehce přes minutu. Já jsem vše radši sledoval z povzdálí - na rozdíl od jiných chlapů, kteří se před slečnami chtěli ukázat, div neurvali kliku...;-)
Kluci se taky projeli na elektrických koloběžkách a zajezdili si s elektroautíčky na dálkové ovládání - spíš tedy Andy, Ála měl smůlu, že před ním jezdil velmi dlouho nějaký kluk, kterému se auto stále rozbíjelo, takže obsluha nestíhala opravovat, když se mu pak rozbilo asi podvacáté, strčil ovládání Álovi, poslechl svého dědu a odešel. Chlapík, co se o to staral, auto opět opravil, jenže za chvilku kluky vyzval, aby ovladače předali dál. V tu chvíli se auto stejně opět rozbilo. No jo, elektroauta...;-)
Velmi mě překvapil oběd, myslel jsem, že se budeme muset jen tak něčím odbýt, ale nabídka byla nečekaně bohaté a hlavně se jednalo o normální jídla, žádné smaženky nebo párky v rohlíku.
Když jsme se posilnili začali jsme se motat kolem stánků TV Prima, kde se měl v půl jedné podepisovat idol našich kluků - Láďa Hruška. Nakonec se začátek autogramiády přesně o třicet minut protáhl, ale kluci se dočkali. Spolu s Láďou dorazila i Eva Perkausová, nicméně hlavní hvězdou byl evidentně její kolega. Zatímco Andy s Álou čekali na Láďu (byli jsme jedni z prvních, takže šlo o chvilku) a nespouštěli z něj oči, ona jim nabídla, jestli chtějí podpis. Jen tak neurčitě kývli a po dotazu se představili, aby jim mohla napsat věnování. V tu chvíli si u mě velmi šplhla, protože nejprve uznale pochválila jméno Andreas a poté i Alex. Mimochodem později mi kluci vyprávěli, jak Láďa krásně voněl. Odvětil jsem jim, že je to určitě tím, že používá speciální parfém vlastní výroby...;-)
Pak jsme se ještě naposledy porozhlédli kolem, ve vstupní hale si ještě dali poslední občerstvení a potom už jsme se vydali k metru a domů.
Handballový tým naštěstí ještě zpátky nejel, takže nás čekala klidná cesta. Zatímco mně tato návštěva e-Salonu stačila, Andy byl nadšený a rád by vyrazil za rok znovu. No to tedy ještě nevím...;-)
Kluci ve svém vysněném vozítku
na elektrické koloběžce / odpočinek
Ála čeká na autogram Ládi Hrušky / konečně se svým idolem
