V sobotu 4. ledna ráno jsem se vydal do takřka vedlejší obce, pod kterou jako rybář spadám, abych si vyřídil nové doklady. Letos byly termíny vypsané poněkud nešikovně, takže pro ty, kteří chtěli splnit povinnost odevzdat starou povolenku v termínu, se jednalo o jedinou možnost.
Bohužel se dokumenty vydávají stále postaru, takže jsem si musel vystát frontu na studeném větru, který nám zrovna ten den dopřál. Tentokrát jsem měl lehce stažené půlky kvůli svému kritickému příspěvku v jednom z rybářských měsíčníků. Ten sice vyšel už v létě, jenže teď na podzim na něj (jmenovitě na mě) souhlasně reagoval další z rybářů, čímž jej zase připomněl.
Nakonec to ale dobře dopadlo a navíc se mi vše podařilo vyřídit dříve, než jsem čekal, proto jsem se dohodl s manželkou, že ji vyzvednu u jednoho z našich supermarketů. Po návratu domů jsem se ještě rozhodl, že než uklidím auto do garáže, zajedu pro Álu k hale, kde měl trénink. Nakonec jsme pro něj vyrazili oba. Akorát jsem odbočoval z hlavní silnice pár set metrů od cíle, když manželce zazvonil telefon. Hned z prvních slov mi bylo jasné, že se něco přihodilo. Trénink pro Álu skončil předčasně, protože si poranil ruku. Trenéři ho sice ošetřili, ale nasměrovali nás na pohotovost.
Tam jsme se tedy vydali hned po obědě. V kolínské nemocnici jsme sice trochu bloudili, když nás posílali tam a zpět, ale nakonec jsme vše vyřídili a Ála odjížděl se sádrou na ruce. Na pravé, což je u praváka úplně super...;-)
