Jak jsem se zmínil v minulém příspěvku, oslava Álových narozenin proběhla o den dřív, než původně měla, ale to vůbec nevadilo. Spíš naopak.
V neděli 19. ledna ráno jsme totiž dostali zprávu, že ve východních Čechách, kde bydlí příbuzní, napadl sníh. A jelikož bylo jasné, že jde možná o jedinou letošní bílou nadílku, rozhodli jsme se během chvilky, že skočíme do auta a pojedeme si zasáňkovat.
Přiznám se, že ještě kousek před cílem jsem nevěřil, že to vyjde, protože ani daleko za Hradcem nebylo po sněhu ani památky. Ale u příbuzných už to bylo lepší. Po obědě jsme vzali sáňky a pekáč vydali se za vesnici na kopec. Sněhu sice nebylo moc, ale s troškou štěstí a snahy se jezdit dalo. Nemenší radost pak měli kluci z možnosti koulování se. Jediný problém byl, že jsme kvůli rychlému odjezdu doma zapomněli Álovy kalhoty do sněhu, takže ty normální měl hned promáčené, ale to mu ani trochu nevadilo, na topení mu potom před cestou domů stihly uschnout.
Večer jsme se pak ještě stavili u Hradce na večeři a domů jsme dorazili za tmy. A já jsem se nemohl ubránit dojmu, že bych potřeboval víkend...;-)
