Nedá mi to a ještě se vrátím k víkendu. Skutečně úžasné! Celý týden, kdy vstávám brzy ráno do práce, slyším od manželky, jak byl Andík zase hodný a že spali až do půl deváté, případně do devíti.
Zcela logicky jsem se tedy těšil, že doženu spánkový deficit z pracovního týdne a během dvou volných dnů si pěkně přispím. Jenže v sobotu se Anďa probudil před šestou a v neděli jakbysmet. A samozřejmě měl neutuchající potřebu si hrát.
To mi snad dělá schválně!;-)
