Po týdnu a půl jsem dnes v práci konečně dostal nějakou práci. Nadšeně a odpočatě jsem se do ní vrhl, abych už za malou chvilku mohl hrdě hlásit, že mám hotovo. Kolegyně se na mě podívala a já pochopil, že jsem zase jednou nic nepochopil a všechno udělal špatně. Úkol jsem si totiž měl šetřit na celý den, ne-li na déle.
Aspoň jsem se tedy pak po té dřině tvářil strhaně...;-)
