Někomu by se možná mohlo zdát, že snad pracuji pro ruskou firmu, a proto slavíme pravoslavné vánoce, ale skutečně tomu tak není. Včerejší vánoční večírek byl zkrátka jen plánovaně lehce opožděn.
Jelikož před vánoci si pár kolegů vzalo dovolenou a rozjelo se domů do všech koutů světa (vítězem je asi Kolumbie;-)), rozhodli jsme se uspořádat cosi jako rautík až v lednu. A když potom šéf z Německa oznámil, že by se rád zúčastnil, bylo jasné, že se vše odehraje právě v době jeho pravidelné návštěvy. Tím spíš, když prohlásil, že veškerou útratu vezme na sebe. Naším úkolem bylo pouze vybrat pěkné místo.
Volba padla na restauraci s vlastním minipivovarem. Přiznávám, že za normálních okolností by se mi 59 korun za 0,4l sklenici trochu příčilo, ale šéf nás hned v úvodu ujistil, že si máme dát cokoli a v množství, v jakém chceme, za podmínky, že zítra budeme schopni pracovat. Pánská část osazenstva se rozhodla otestovat postupně všechny speciály, které byly ve včerejší nabídce jen čtyři. Naštěstí! Začali jsme šestnáctkou, ovšem posléze jsme sklouzli v podstatě za hranu zákona, jelikož jsme nepohrdli ani čtrnáctkou a třináctkou. Dva kolegové se postupně zasekli na jednom ze speciálů, o němž jsme se dozvěděli, že obsahuje ingredience s účinkem srovnatelným s marihuanou. Mně nijak neoslovil. Ne, že bych snad byl díky svému bydlišti zvyklý na něco silnějšího...;-)
Rozhodně mě ale tentokrát doslova zachránilo, že jsem mimopražský. Mohl jsem se na tuto skutečnost vymluvit a rozloučit se tak už krátce po desáté. Cestou na tramvaj jsem ještě dvakrát zabloudil, ale nakonec jsem ji stihl. Ve vlaku se mi potom podařilo několikrát klimbnout, za což ovšem nemohl alkohol, ale to, že jsem den před tím vstával v půl čtvrté. Nevím proč, ale mám už vyzkoušené, že únava mě pak přepadá s jednodenním zpožděním. Jednou jsem se probral právě ve chvíli, kdy se ke mně blížila rozesmátá průvodčí, a od té doby mi vrtá hlavou, co ji mohlo tak pobavit. Uklidňuji se tím, že některý z cestujících přede mnou byl vtipálek a pevně doufám, že jsem důvodem nebyl já případným chrápáním či čímkoli jiným...;-)
Ráno jsem dorazil do práce docela v pohodě, navíc jsem měl vyčůraně dohodnutou pozdější směnu, díky čemuž jsem se i dobře vyspal. Luxusních 6 hodin! V kanceláři to vypadalo jako po vymření. Zatímco jindy tam vládne takový ten pracovní ruch, tentokrát bylo úplné ticho. Polovina kolegů chyběla a půlka ze zbytku měla cosi omotané kolem krku. Ještě k tomu nemohli mluvit. Zjistil jsem, že poté, co se zavřela první hospoda, přesunuli se do další a z ní se náležitě upravení vytratili ve tři ráno.
Během dopoledne jsme se tak nějak kompletně sešli, zjistili, že mezi sebou máme superpařiče, který nakonec ani nešel domů a táhl to dále. Ráno si myslel, že je šest, ale zdálo se mu podezřelé světlo, proto se zeptal prvního člověka, kolik vlastně je, a ten ho překvapil odpovědí, že čtvrt na deset. To už měl být přes hodinu v práci... Samozřejmě jsme si ho během dne pořádně vychutnali - třeba když náhle vsedě usnul a neprobudil ho ani náš upřímně škodolibě zlomyslný smích. Další kolega se bál jít na oběd, ale naštěstí s tím počítal už ráno, proto si koupil jídlo v Albertu. Jak měl v sobě ještě nějaký ten zbytkáč, moc si to nepamatoval a těsně před plánovaným jídlem se nahlas zamyslel: "Ty jo, koupil jsem si k tomu pečivu vůbec něco?"
Tak nevím, jestli nás šéf zase někam pozve, až příště přijede...;-)
