Vzhledem ke katastrofě, která vládne napříč televizními programy, nám nezbývá, než poměrně často sledovat filmy na počítači. Nejinak tomu bylo o víkendu.
K výběru filmu jsme se dostali lehce po deváté, takže jsme byli trochu limitováni jeho délkou. Nakonec padla volba na horor, situovaný do staré Anglie, který měl trvat jen hodinu a třičtvrtě. Čili ideální stopáž.
Nuže zkrátím to. Já jsem si strachy rozdrápal záděry už během úvodních titulků, v jejichž závěru se manželka lekla a polila. V tu chvilku jsme se poprvé podívali na hodiny a uvědomili si, že "papírově" krátký film bude nakonec dost dlouhý.
Postupně jsem se uklidnil, v duchu se smířil s tím, že zkrátka v noci si cestou na záchod budu muset svítit, když nastal opět jeden z "lekavých" záběrů. A manželka pravidelně kontrolující čas vyděšeně prohlásila: "Jéžiš ještě hodinu!"
Ve zdraví jsme se dočkali konce a šli spát. V noci jsem se potom probudil, jelikož se mi zdálo, že mě chce kdosi zabít a potom jsem dlouho nemohl usnout. Jak já miluju horory...;-)
