Ještě jsem si vzpomněl na něco, jak jsme byli v nemocnici. A to, jak snadno se člověk může dostat do konfliktu se zákonem...;-)
Jak tak Anďa na pokoji pofňukával, snažili jsme se ho nějak zabavit. Když už nic nepomáhalo, vzal jsem si ho na ruku a postavil se s ním ke dveřím, jejichž horní část byla prosklená a dalo se jimi tudíž koukat na chodbu. To Andíka na malou chvilku zabavilo a zaujatě pozoroval lidi zdržující se v dohledu. S manželkou jsme to chvíli sledovali a ona potom prohlásila: "Že tak přestal brečet, viď?!" S pohledem upřeným na barevnou bundu chlapíka stojícího přímo v mém výhledu jsem zcela bezelstně odpověděl: "No tak vidí tam barevný a jak se to hejbe." Jenže manželce, která stála jen o kousek dál, se už naskýtal zcela jiný úhel pohledu. Zírala přímo na vedle posedávající příslušníky jedné z menšin. "To teda jo, barevný..."
Takže to máme § 198 odst. 1, podněcování k nenávisti vůči skupině osob, což znamená dva roky na tvrdo...;-)
