Před pár dny mi došlo, jak podstatný může být takový úhel pohledu.
Jak jsem tak zvyklý sedět u svého počítače, stane se tu a tam, že mě někdo z kolegů zavolá, abych mu s něčím pomohl. Já tam dorazím a najednou nevím. Věci, které dělám dnes a denně najednou neumím.
Pak mi to došlo. Ono totiž záleží na tom, z jakého úhlu se na to dívám. Tedy na to - jako na monitor. Když se vedle někoho postavím, vidím všechno úplně jinak, než když se válím u svého počítače.
Naštěstí to ale funguje i naopak. Vedle mě sedí kolegyně, která přišla až daleko po mně, a proto se často ptá. Já se jen nakloním od sebe, abych viděl na její monitor a začnu perlit. Kolikrát se sám nestíhám divit, na co všechno znám odpověď. Nikdo se pak nemůže divit, že se naparuji pýchou, když od rána slyším, jak jsem dobrý a jak všechno vím. Přitom mnohdy když se setkám s tím samým problémem, musím se jít sám zeptat.
Jenže stačí to vzít z jiného úhlu - a řešení je na světě...;-)
Jak jsem tak zvyklý sedět u svého počítače, stane se tu a tam, že mě někdo z kolegů zavolá, abych mu s něčím pomohl. Já tam dorazím a najednou nevím. Věci, které dělám dnes a denně najednou neumím.
Pak mi to došlo. Ono totiž záleží na tom, z jakého úhlu se na to dívám. Tedy na to - jako na monitor. Když se vedle někoho postavím, vidím všechno úplně jinak, než když se válím u svého počítače.
Naštěstí to ale funguje i naopak. Vedle mě sedí kolegyně, která přišla až daleko po mně, a proto se často ptá. Já se jen nakloním od sebe, abych viděl na její monitor a začnu perlit. Kolikrát se sám nestíhám divit, na co všechno znám odpověď. Nikdo se pak nemůže divit, že se naparuji pýchou, když od rána slyším, jak jsem dobrý a jak všechno vím. Přitom mnohdy když se setkám s tím samým problémem, musím se jít sám zeptat.
Jenže stačí to vzít z jiného úhlu - a řešení je na světě...;-)
