Na den přesně po čtvrt roce, co jsme si pořídili auto (důsledně odmítám žvásty škodovkářů typu - "Renault není auto" a podobně!) a já začal řídit, jsme se skutečně odvázali. Možná to bude znít lehce neuvěřitelně, ale v sobotu jsme se vydali do ZOO. A ne do ledajaké - do Liberce!
Už v pátek večer večer jsem si trochu pohrál s navigací a objevil jednu důležitou funkci, kterou jsem zatím jen tak tušil a hned ráno jsem ji využil. Tedy ráno... Vzhledem k tomu, že Andreásek jako každé malé dítě brzy vstává, rozhodli jsme se, že vyrazíme už kolem sedmé. On se cestou prospí, prohlédneme si zvířata, najíme se a po obědě vyrazíme domů. Jako na potvoru zrovna dnes Andík vstával asi ve třičtvrtě na sedm. Na cestu jsme se tak vydali až ve třičtvrtě na devět.
Ačkoli do Liberce určitě vedou i kratší cesty, my jsme zvolili nám částečně známou - jeli jsme stejně minulý týden až kolem Trosek a potom na Železný Brod, Jablonec a přímo do Liberce. Díky malé zajížďce (navigaci bereme částečně s rezervou, což se nám tentokrát nevyplatilo) a několika krátkým zastávkám jsme na místo dorazili až kolem dvanácté. Cestou jsme zažili asi největší vzrůšo hned na začátku, kde mi to po nějaké době opět chcíplo, ovšem na místě, kudy jsme jeli snad už stokrát - přímo na kruháku u Poděbrad. A startoval jsem hned dokonce dvakrát (nebo třikrát? - Už nevím...;-)) Další zpestření nastalo při nepříjemném přejezdu velmi frekventované silnice na Mladou Boleslav, kde v obou směrech jezdí dost rychle jedno auto za druhým a já se musím vejít do nějaké mezery a zároveň zvládnout rozjezd do kopce. Tentokrát se těsně za mě napasoval nějaký Němec či co, který mě i vytroubil, jelikož byl lehce netrpělivý a nechtělo se mu čekat.
U ZOO nastal problém kde zaparkovat. Není tam totiž žádné velké klasické parkoviště, k tomuto účelu slouží vyhrazená městská místa na krajích silnice. Ovšem když projíždíte místem, kde to neznáte, všechno je plné, je to lehce nepříjemné. Zde zabodovala manželka, která mě navedla do jedné z ulici, kde se najednou objevil volný flek. Dokonce jeden z nejlepších, jelikož přede mnou pak byl vjezd do garáže, před nímž se stát nemohlo, takže se mi pak krásně vyjíždělo.
Když už bylo to poledne, šli jsme se nejdřív najíst. Snad proto, že jsem z Prahy zvyklý na vyšší ceny, zejména pak v jakkoli atraktivních lokalitách, málem mi spadla čelist, když nejdražší položkou byl kuřecí řízek s bramborem za 69,- a čtyřka kofoly za dvacku. Geniální!
V Liberecké ZOO jsem už kdysi byl (dokonce vlevo v galerii jsou z té návštěvy fotky), už tehdy jsem byl nadšený a nezměnilo se to ani po dnešku. Andíkovi se zvířata taky líbila, konečně viděl na vlastní oči všechny ty žirafy, opice a další, co zná třeba z Krtka. Třeba i lva, i když ten se zrovna jako král zvířat nechoval, jelikož i se svou partnerkou vychrupoval. Stejně jako slon, u nějž jsem se nejdřív lekl, že zemřel. Netušil jsem, že si slon při spánku udělá až takhle pohodlí.
Pavilonu s hady jsem se samozřejmě obloukem vyhnul. Nejlepší Andíkova reakce přišla, když jsme se chtěli podívat, jak si hraje kotě od geparda. Před výběhem stála zamilovaná dvojice a kochala se a rozplývala nad tím, jak cosi jako krásné plyšové zvířátko blbne, když dorazil Andík a po krátkém zhodnocení situace pohledem vykřikl: "Fůůůj!"
Jinak se náš mladý částečně vezl v kočárku (není nad velký kufr auta;-)), částečně jsem ho nesl (to asi nejvíc) a podstatnou část i ťapal, takže bylo jasné, že to na zpáteční cestě hned zalomí. Taky že jo a možná to tak bylo lepší. Ani nevím, jak k tomu došlo, možná mě zklamala ta nově objevená funkce u navigace, nebo jsme jí zase tak trochu nevěřili (někdy je to vážně těžké, když podle značky máte jet třeba vpravo, ale na displeji stojí, že zahýbáte doleva, do čehož jste v poněkud větším městě než dosud (dokonce jsem jel poprvé za tramvají!;-)) a musíte se rychle rozhodnout, protože za vámi jedou další auta;-)), v každém případě jsme totálně zabloudili. Řídili jsme se sice cedulemi, jenže postupně jsme se dostali do míst a měst, která vůbec neznáme, takže nezbývalo, než si přenastavit nevigaci. K tomu ale musíte stát, jinak to nejde (nebo aspoň u té naší). Naštěstí se před námi objevilo parkoviště Lidlu, kam jsem zabočil a na místě "vyhrazeném zákazníkům" jsem si mapu přenastavil. Potom už to bylo v pohodě.
Tedy až na ty chvílemi až neuvěřitelné serpentýny, z níchž se mi chvilkama točila hlava a hlavně na výjezd do příšerného kopce mezi chatami, kde v jednu chvíli začal motor škytat i na dvojku (!) a aktuální spotřeva se místo obvyklých krásně nízkých hodnot vyšplhala a držela na 25 litrech. Já jsem si v tom okamžiku vzpomněl, jak jsem o den dřív při hrání si s nastavením navigace zahlédl zaktivované dvě v tu chvilku podle mě důležité položky: "Nejkratší cesta" a "Nezpevněná cesta". Minimálně u té druhé půjde háček hned pryč, jelikož tato kombinace může být dosti zrádná!;-)
Potom se nám ale už jelo krásně. Když se silnice narovnala, rozmotal jsem si ruce, které jsem snad už musel mít obtočené kolem volantu, a cestu jsme si užívali. Až do té chvíle, než se po přechozím včasném upozornění vybila navigace. Manželka (v tomto směru už vycvičená), ji původně chtěla zapojit, ale vzhledem k tomu, že jsme se už nacházeli poměrně blízko domovu (s ohledem na absolvovanou vzdálenost;-)), rozhodli jsme se to nechat být. Vždyť dřív se taky jezdilo bez té chytré krabičky a hlavně - tady už to přece známe!
Tak neznali. Pár desítek kilometrů od domova jsme bloudili a bloudili. Samozřejmě to muselo skončit "happyendem" a po několika kilometrech jízdy zpátky jsme se "chytli" (tedy manželka - pro mě je každá cesta novinka;-)). Ještě ráno jsem byl rozhodnutý doplnit cestou zpátky palivo u naší oblíbené pumpy, kde jsme v době, kdy jinde stál benzín kolem 35, tankovali za 31,90, ale nakonec jsem se rozhodl, že ho vezmeme až za týden. Ještě když jsme pumpu míjeli, ujišťovala se manželka, zda teda nezastavím. "Ne, prosím tě, máme ho ještě dost," prohlásil jsem sebevědomě při pohledu na palivoměr.
Asi o pět kilometrů dál se ozvalo zvukové varování. Jelikož dosud jsme zažili pouze takové klasické situace jako nedovřené dveře, zataženou ručku, nebo nezapnutý pás, chvilku jsem přemýšlel, co se stalo, když jsem si všiml v podstatě nepřehlédnutelné výstražné kontrolky. Ukazovala symbol čerpací stanice...;-)
Výlet se vydařil vlastně na jedničku a držte se - díky bloudění jsem dnes za volantem zdolal téměř 260 kilometrů a na celkovém ukazateli tedy svítí 1860 kilometrů!;-)
