Jak už jsem tady lehce naťukl, víkend se nesl v pracovním duchu. V pátek v půl deváté dorazila dodávka okenářů a já se vydal prvně po schodech z 2.patra.
Začalo to přesně jako minule - nejprve si mě oťukli tím, že mi dali nějaké lišty, jestli bych je mohl donést nahoru a pak to skončilo tím, že jsem nahoru nesl jedno křídlo okna. Rozměrově nic velkého, ovšem ve třičtvrtě jsem ho nahoře položil a ještě v 9:10 jsem lapal po dechu. Při té příležitosti jsem si vzpomněl, že v igelitem krásně zabalené skříni (aby se tam nedostalo ani smítko prachu) mám léky na astma...
Akce Okna II. trvala déle než jednička, především díky balkónu, který se ukázal být poněkud tvrdším oříškem, než se zdálo. I tak bylo zhruba ve dvě hotovo.
V sobotu dopoledne jsem potom vyvážel stará okna do sběrného dvora. Hned u vrat se na mě vrhnul pán s metrem, který prý shání okna. Jak zjistil, bohužel tato byla moc velká. I tak je přeměřil postupně asi pětkrát, možná doufal, že se v mlze třeba srazila. Pak jsem do jednoho z kontejnerů házel úlomky rámů. Z boku přistoupila starší žena a zírala dovnitř. Nevšímal jsem si ji a pokračoval. Najednou zavolala do dálky: "Karlééé, pojď se podívat!" Karel dorazil a oba zírali na staré dveře na dně kontejneru. "Hele, zrovna pravé, ty by se nám hodily," pronesla paní zasněně. Najednou jako když přepnete z ČT2 na Novu se zzamračeně podívala na mě a nenávistně sykla: "Pán nám je tady zaházel!" Tak pardon, příště budu čekat, až si socky kontejner přehrabou.
Potom nastal čas malování. Myslím, že o týden dříve jsme v Obi koupili barvu. Vypočítal jsem, že potřebujeme pokrýt 29 metrů čtverečných, proto jsme sáhli po tří kilovém balení, na němž stálo, že je určeno pro 25 - 35m2. Měl jsem v ruce sice i větší kelímek (spíš pořádný kelím!;-)), ale ten byl na 70 m2 a i přes slabou matematiku jsem určil, že první možnost bude bohatě stačit.
Mýlil jsem se. V sobotu odpoledne táta právě maloval poslední část stěny a to už bylo jasné, že barva nevyjde. Nezbývalo tedy než nasednout do auta a uhánět do Obi. O tom, že jsem ve 14:29 nastartoval před domem a v 15:32 tamtéž motor zase vypnul se asi moc rozepisovat nebudu. Zmíním se spíš o tom, že jsem měl velký strach, aby námi vybranou barvu měli. Strach jsem měl zbytečně, barva v regále stála, bohužel ale nejmenší balení bylo 7,5 kg, čili na těch 70 metrů. Výborně, takže nám ještě tak na 65 metrů zbylo...;-)
Včera jsme si uvědomili výhodu plasťáků, kterou jsme dosud nepoznali. Doma je nejen větší teplo, ale hlavně - vládne tam ticho. A to rozhodně doma nemáme tichou domácnost...;-)
Začalo to přesně jako minule - nejprve si mě oťukli tím, že mi dali nějaké lišty, jestli bych je mohl donést nahoru a pak to skončilo tím, že jsem nahoru nesl jedno křídlo okna. Rozměrově nic velkého, ovšem ve třičtvrtě jsem ho nahoře položil a ještě v 9:10 jsem lapal po dechu. Při té příležitosti jsem si vzpomněl, že v igelitem krásně zabalené skříni (aby se tam nedostalo ani smítko prachu) mám léky na astma...
Akce Okna II. trvala déle než jednička, především díky balkónu, který se ukázal být poněkud tvrdším oříškem, než se zdálo. I tak bylo zhruba ve dvě hotovo.
V sobotu dopoledne jsem potom vyvážel stará okna do sběrného dvora. Hned u vrat se na mě vrhnul pán s metrem, který prý shání okna. Jak zjistil, bohužel tato byla moc velká. I tak je přeměřil postupně asi pětkrát, možná doufal, že se v mlze třeba srazila. Pak jsem do jednoho z kontejnerů házel úlomky rámů. Z boku přistoupila starší žena a zírala dovnitř. Nevšímal jsem si ji a pokračoval. Najednou zavolala do dálky: "Karlééé, pojď se podívat!" Karel dorazil a oba zírali na staré dveře na dně kontejneru. "Hele, zrovna pravé, ty by se nám hodily," pronesla paní zasněně. Najednou jako když přepnete z ČT2 na Novu se zzamračeně podívala na mě a nenávistně sykla: "Pán nám je tady zaházel!" Tak pardon, příště budu čekat, až si socky kontejner přehrabou.
Potom nastal čas malování. Myslím, že o týden dříve jsme v Obi koupili barvu. Vypočítal jsem, že potřebujeme pokrýt 29 metrů čtverečných, proto jsme sáhli po tří kilovém balení, na němž stálo, že je určeno pro 25 - 35m2. Měl jsem v ruce sice i větší kelímek (spíš pořádný kelím!;-)), ale ten byl na 70 m2 a i přes slabou matematiku jsem určil, že první možnost bude bohatě stačit.
Mýlil jsem se. V sobotu odpoledne táta právě maloval poslední část stěny a to už bylo jasné, že barva nevyjde. Nezbývalo tedy než nasednout do auta a uhánět do Obi. O tom, že jsem ve 14:29 nastartoval před domem a v 15:32 tamtéž motor zase vypnul se asi moc rozepisovat nebudu. Zmíním se spíš o tom, že jsem měl velký strach, aby námi vybranou barvu měli. Strach jsem měl zbytečně, barva v regále stála, bohužel ale nejmenší balení bylo 7,5 kg, čili na těch 70 metrů. Výborně, takže nám ještě tak na 65 metrů zbylo...;-)
Včera jsme si uvědomili výhodu plasťáků, kterou jsme dosud nepoznali. Doma je nejen větší teplo, ale hlavně - vládne tam ticho. A to rozhodně doma nemáme tichou domácnost...;-)
