O víkendu jsme se vydali nakupovat. Sice jsem se toho obával, zvláště poté, co jsem četl o předvelikonočním šílenství, ale nakonec jsme přece jen vyrazili. I proto, že u nás v Tesku neměli ani toaleťák a další základní věci a potraviny.
Tesku v Poděbradech se vyhýbám jako čert kříži. Kdykoli jedeme kolem, směje se na mě narvané parkoviště, a když už se tam někdy odvážím zajet, pak si připadám jako na dětském dopravním hřišti. Manželka si ale přála jet právě tam a já se těšil, jak dojde na má slova a nakonec zamíříme jinam.
Jaké bylo mé překvapení, když už zdálky jsem viděl takřka prázdné parkoviště. Mohl jsem si zcela svobodně vybrat, kde zaparkuju, jestli byla obsazená čtvrtina míst, tak to to vidím ještě hodně optimisticky.
Jelikož se nám už zcela rozbil vysavač, rozhodli jsme se vyřídit i tuto formalitu. Navrhl jsem, že mrkneme do Okay, když už tam jsme, případně se potom přesuneme o pár metrů dál do Elektro Oázy. V Okay jsme chvíli porovnávali nabídku v naší cenové relaci, pak jsme se pro jeden model rozhodli. Bezsáčkový a já nevím, co ještě. Pak jsme se tedy vydali směrem ven, ale u televizí nás oslovil mladý prodavač, jestli nám může pomoct. Vypadlo z nás, že nejde o TV, ale o vysavač, načež on odvětil, že žádný problém, že nám pomůže s vysavačem a vydal se tím směrem. My jsme jej následovali. Na místě z nás vytáhnul pár informací o podlahách a pak spustil plusy a mínusy jednotlivých typů. My jsme jen koukali. Bezsáček nám vymluvil jako první a nakonec to dopadlo tak, že jsme si plácli. U kasy nám přelepil krabici, hodil si ji do náruče a donesl nám ji až do auta. Sice jsem mu nabídl, že to zvládnu, ale on se jen usmál s tím, že prý je hezky, tak se rád projde.
Pan Zdeněk, jak stálo na jeho jmenovce, si jako prodavač zaslouží velkou jedničku, protože nebýt jeho, myslím, že bychom sice došli do Oázy, ale zpátky už asi těžko, prostě bychom peníze nechali tam…;-)
