V pátek uplynuly přesně dva roky od narození Alexka a oslava celkem logicky padla na sobotu. Ráno mě tedy čekala cesta do Křince pro dort. Mlha se mi moc nelíbila, ale pořád lepší než náledí, před nímž předpověď strašila.
Cestou jsem si udělal malou zajížďku do Nymburka a ta mě málem stála pravé dveře. To když jsem vjížděl z vedlejší na hlavní a přes auto krásně zaparkované v křižovatce jsem přehlédl jiné přijíždějící zprava. Ono to bylo tak, že jsem v dálce viděl dva vozy, které jsem nechal projet, a za nimi už nic jet nemělo. Nevím, odkud se ten jeden vyloupl, naštěstí jel dost pomalu, tak jsme na sebe chvilku z těsné blízkosti zírali, ale nic se nestalo. Ani na mě nijak negestikuloval.
Druhý podraz na mě čekal ve Vestci. Blížil jsem se k ceduli začátku obce a nemohl přehlédnout, že u ní je připevněna ještě cedule značící nerovnost vozovky doplněná ještě tabulkou 400 m. Nijak mě to nepřekvapilo, šetří se všude, proto tolik značek na jednom sloupku. Přibrzdil jsem na předpisových padesát, když v tom se přesně při míjení značek ozvala strašná rána a auto nadskočilo. Hm, kdo by řekl, že 400 metrů je takhle krátkých...
Pak jsem už ale bez problémů dorazil k paní, která nám připravila dort. Zdolal jsem kluzké schody u domu, cenu jsem zaokrouhlil (ani ve snu by mě nenapadlo, jakou to paní udělá velikou radost) a vyrazil zpátky.
Jelikož Ála ještě pořád nemá žádnou oblíbenou postavičku nebo hrdinu (i když jak nad tím teď přemýšlím, vzhledem k aktuálnímu večerníčku to dost možná bude Krakonoš, tedy přesněji Kakonoš;-)), zvolili jsme nakonec dort ve tvaru pejska. Původní nápad, že by měl vypadat jako Daník prarodičů, jsme nakonec zamítli, protože jsme měli strach, že by ho kluci nechtěli jíst. Vybrali jsme tedy neutrálního a výsledek, myslím, stál za to. Paní se zase pochlapila!;-)
Oslava se velmi vydařila, takže ještě jednou - Álo, všechno nejlepší!;-)
