Těsně před Vánoci mě napadlo, že by bylo pěkné, aby kluci, když už jsou větší, poznali nějakou z dalších tradic. Takové skořápky se svíčkami ve vodě jsou sice super, ale máme je každý rok. Házení bačkorama jsem zavrhl. Jasně - v dnešní době, kdy rodiče běžně nechávají na dětech, aby si samy vybraly své pohlaví, by ani nemuselo hrát velkou roli to, že jde o zvyk původně pro neprovdaná děvčata, takže jednou v budoucnu, kdo ví, třeba taky zblbnu (stanu se pokrokově smýšlejícím - korektně řečeno) a nechám naše kluky (korektně řečeno děti), aby si hodili střevícem, aby viděli, jestli se do roka vdají...;-) Nicméně zatím jsem ještě pořád ošklivě staromódní, hned po narození potomků jsme jedním pohledem zjistili, že to jsou kluci a násilně je tak tímto způsobem taky vychováváme. Proto volba padla na odlévání olova. Jenže když si na na něco takového vzpomenete poslední den, kdy jste v Praze, navíc v době nejvíce vrcholící nákupní horečky, pak není nejjednodušší potřebné pomůcky sehnat.
Zapátral jsem na internetu a zjistil, že potřebnou sadu měl právě v nabídce hypermarket Albert a Knihkupectví Dobrovský, kde se dokonce dalo zjistit, že by to měli mít přímo na prodejně. Během polendí pauzy jsem se tedy vydal poměrně daleko až na Arkády Pankrác, kde se nachází oba obchody. Zatímco já davy lidí naprosto nesnáším a když už v tomto období musím do krámu, snažím se volit nejkratší cestu tam a pokud možno stejně rychlou co nejdříve ven, zjistil jsem, že představuji asi výjimku. Při pohledu na stovky dalších jsem nemohl přehlédnout, jak si to užívají, jak si doslova rochní blahem, když se mohou prodírat mezi ostatními...
Nejprve jsem se rozhodl prozkoumat Albert. Několikrát jsem jej proběhl, ale žádnou sadu, o níž jsem dokonce díky pdf letáku věděl, jak má vypadat, jsem nikde nenašel. Při pohledu na zástupy u pokladen jsem si na jednu stranu i oddechl. Zamířil jsem tedy hned vedle do knihkupectví. Tam to bylo ještě mnohem horší, nedalo se totiž projít z jedné strany na druhou, protože celá obrovská prodejna byla rozdělena na dvě půlky dvěma nekonečnými frontami u pokladen. Pátral jsem po sadě na lití olova, ale stále marně. Pak jsem se zeptal jedné z prodavaček. Ta mě asi nechtěla hned odbýt, proto dělala, že se jde někam podívat, ale prakticky hned mi řekla, že už nejsou. Tak to mi to s těmi vánočními zvyky moc nevychází, napadlo mě. Jenže když je už taková sváteční atmosféra, navíc jsem do práce nikdy pozdě nepřišel, přesunul jsem se ještě do druhé prodejny Dobrovský, tentokrát na Václaváku. Opět nekonečná fronta přes celý obchod a ať jsem pátral, jak jsem pátral, nikde nic. Až najednou... Nevím jestli si to tam někdo odložil, nebo jen schoval na později, ale na hromádce knížek jsem tu krabičku spatřil. Jednu jedinou krásně zavařenou v igelitu. Nikde nikdo, proto jsem ji sbalil a zařadil se do fronty. Hodiny jsem ani nesledoval, věděl jsem, že jsem si pauzu trochu prodloužil, takže nemělo cenu se zbytečně stresovat. A v práci se na to stejně až tak moc nekouká. Bylo to sice nekonečné, ale nakonec jsem se dočkal. A za chvíli už uháněl na tramvaj. V práci si toho nikdo ani nevšiml, takže mi ani nebylo moc hloupé, když jsem se asi po půl hodině zvedl a odešel domů...;-)
Na vánoce tedy bylo všechno připraveno...;-)
Zapátral jsem na internetu a zjistil, že potřebnou sadu měl právě v nabídce hypermarket Albert a Knihkupectví Dobrovský, kde se dokonce dalo zjistit, že by to měli mít přímo na prodejně. Během polendí pauzy jsem se tedy vydal poměrně daleko až na Arkády Pankrác, kde se nachází oba obchody. Zatímco já davy lidí naprosto nesnáším a když už v tomto období musím do krámu, snažím se volit nejkratší cestu tam a pokud možno stejně rychlou co nejdříve ven, zjistil jsem, že představuji asi výjimku. Při pohledu na stovky dalších jsem nemohl přehlédnout, jak si to užívají, jak si doslova rochní blahem, když se mohou prodírat mezi ostatními...
Nejprve jsem se rozhodl prozkoumat Albert. Několikrát jsem jej proběhl, ale žádnou sadu, o níž jsem dokonce díky pdf letáku věděl, jak má vypadat, jsem nikde nenašel. Při pohledu na zástupy u pokladen jsem si na jednu stranu i oddechl. Zamířil jsem tedy hned vedle do knihkupectví. Tam to bylo ještě mnohem horší, nedalo se totiž projít z jedné strany na druhou, protože celá obrovská prodejna byla rozdělena na dvě půlky dvěma nekonečnými frontami u pokladen. Pátral jsem po sadě na lití olova, ale stále marně. Pak jsem se zeptal jedné z prodavaček. Ta mě asi nechtěla hned odbýt, proto dělala, že se jde někam podívat, ale prakticky hned mi řekla, že už nejsou. Tak to mi to s těmi vánočními zvyky moc nevychází, napadlo mě. Jenže když je už taková sváteční atmosféra, navíc jsem do práce nikdy pozdě nepřišel, přesunul jsem se ještě do druhé prodejny Dobrovský, tentokrát na Václaváku. Opět nekonečná fronta přes celý obchod a ať jsem pátral, jak jsem pátral, nikde nic. Až najednou... Nevím jestli si to tam někdo odložil, nebo jen schoval na později, ale na hromádce knížek jsem tu krabičku spatřil. Jednu jedinou krásně zavařenou v igelitu. Nikde nikdo, proto jsem ji sbalil a zařadil se do fronty. Hodiny jsem ani nesledoval, věděl jsem, že jsem si pauzu trochu prodloužil, takže nemělo cenu se zbytečně stresovat. A v práci se na to stejně až tak moc nekouká. Bylo to sice nekonečné, ale nakonec jsem se dočkal. A za chvíli už uháněl na tramvaj. V práci si toho nikdo ani nevšiml, takže mi ani nebylo moc hloupé, když jsem se asi po půl hodině zvedl a odešel domů...;-)
Na vánoce tedy bylo všechno připraveno...;-)
