V noci na Štědrý den nám stejně jako každý rok přinesl Ježíšek ozdobený stromeček. Už loni jsem trochu počítal s tím, že to je naposledy, nakonec se to tedy ještě posunulo. Naši borovici jsme zdobili se ženou v sobotu večer, jako tradičně nám k tomu hrály romantické punkové koledy. Ještě byla klika, že jsem v týdnu koupil čokoládovou kolekci, protože už v sobotu Ála prohlásil, že se těší, až bude ze stromku ujídat bonbónky. Taky jsem musel zkontrolovat v telefonu budík s názvem 'Ježíšek', které jsem naposledy použil před rokem. Kontrola se ukázala jako velmi dobrý nápad, protože ačkoli vše zůstalo nastavené od loňska, hudba se ozvala jiná. To by asi kluci koukali, až by čekali na zvuk zvonečku a místo toho to Ježíšek rozpálil...;-)
Tentokrát jsem chtěl vidět rozzářené oči kluků hned od začátku, což se mi jindy nikdy nepoštěstilo, protože jsem pokaždé brzy stromek rozsvítil a potom dělal, že spím. Letos jsem šel klukům naproti, když jsem slyšel dupání. K mému překvapení si ale zrovna Ála přispal a přiběhl tedy nejprve jen Andík. Takže u stromečku seděli postupně.
Dopoledne jsme na Andíkovo přání hráli Dostihy a sázky, snad díky tomu v budoucnu nepropadne hazardu... Je teda pravda, že já jsem si moc nezahrál, protože jsem 80% času strávil na poli distanc, kde jsem čekal na šestku. A když jsem se jí poté konečně dočkal, padla mi hned třikrát, takže zatímco ta první mě vracela do hry, ty další dvě mě hned opět vyřadily...
Ála mě v průbehu dne stále posílal čůrat, abych prý nešel večer. Tím jsem začal tušit problém s dárky, protože zatímco se v uplynulých letech všichni přesunuli do pokojíčku a já zatím rychle připravoval u stromku nadílku, letos to vypadalo, že se nebudu mít na co vymluvit. Nakonec jsme tedy zvolili variantu, že dárky vyskládáme společně s manželkou, čímž to bude i rychlejší a rozhodně méně nápadné.
Předtím jsme ale pouštěli lodičky a také odlévali olovo. Dopadlo to dobře, i když trochu nudně - všem se nám totiž vytvořily dlouhé čáry, takže nás čeká spokojený a klidný život.;-)
Když jsme všechno připravili, čekali jsme, až zazvoní Ježíšek. Já jsem celou dobu trnul, aby se ozval zvuk, který měl a hlavně aby zazněl jen jednou a ne jako den předtím při zkoušce pořád dokola. Povedlo se a poté, co jsem kluky přibržďoval v zájmu jejich bezpečí na schodech, jsme se mohli pustit do rozbalování dárků. Těch bylo jako tradičně víc než dost. Když si kluci po nadílce trochu pokráli, přesunuli jsme se k večeři a po ní jsme pustili televizi s tím, že se budeme koukat na pohádku. Ála ale dal přednost stavění z nového lega, v němž je v poslední době skutečně mistrem a já jsem tak nějak klimbal, takže vycházím z toho, že mě program asi příliš nezaujal.
Po skončení byl už hlavně Andy docela dost přetažený, ale přesun do postele nakonec s vypětím posledních sil ještě zvládnul...;-)
Tentokrát jsem chtěl vidět rozzářené oči kluků hned od začátku, což se mi jindy nikdy nepoštěstilo, protože jsem pokaždé brzy stromek rozsvítil a potom dělal, že spím. Letos jsem šel klukům naproti, když jsem slyšel dupání. K mému překvapení si ale zrovna Ála přispal a přiběhl tedy nejprve jen Andík. Takže u stromečku seděli postupně.
Dopoledne jsme na Andíkovo přání hráli Dostihy a sázky, snad díky tomu v budoucnu nepropadne hazardu... Je teda pravda, že já jsem si moc nezahrál, protože jsem 80% času strávil na poli distanc, kde jsem čekal na šestku. A když jsem se jí poté konečně dočkal, padla mi hned třikrát, takže zatímco ta první mě vracela do hry, ty další dvě mě hned opět vyřadily...
Ála mě v průbehu dne stále posílal čůrat, abych prý nešel večer. Tím jsem začal tušit problém s dárky, protože zatímco se v uplynulých letech všichni přesunuli do pokojíčku a já zatím rychle připravoval u stromku nadílku, letos to vypadalo, že se nebudu mít na co vymluvit. Nakonec jsme tedy zvolili variantu, že dárky vyskládáme společně s manželkou, čímž to bude i rychlejší a rozhodně méně nápadné.
Předtím jsme ale pouštěli lodičky a také odlévali olovo. Dopadlo to dobře, i když trochu nudně - všem se nám totiž vytvořily dlouhé čáry, takže nás čeká spokojený a klidný život.;-)
Když jsme všechno připravili, čekali jsme, až zazvoní Ježíšek. Já jsem celou dobu trnul, aby se ozval zvuk, který měl a hlavně aby zazněl jen jednou a ne jako den předtím při zkoušce pořád dokola. Povedlo se a poté, co jsem kluky přibržďoval v zájmu jejich bezpečí na schodech, jsme se mohli pustit do rozbalování dárků. Těch bylo jako tradičně víc než dost. Když si kluci po nadílce trochu pokráli, přesunuli jsme se k večeři a po ní jsme pustili televizi s tím, že se budeme koukat na pohádku. Ála ale dal přednost stavění z nového lega, v němž je v poslední době skutečně mistrem a já jsem tak nějak klimbal, takže vycházím z toho, že mě program asi příliš nezaujal.
Po skončení byl už hlavně Andy docela dost přetažený, ale přesun do postele nakonec s vypětím posledních sil ještě zvládnul...;-)
