Na pondělí 28.10. jsem si v práci nahlásil volno (ne na každého se automaticky vztahují české svátky, nejsem holt prodavač…;-)) a poměrně brzy ráno jsme vyrazili na další letošní výlov - tentokrát do Lázní Bohdaneč. Kvůli nemoci jsme Álu museli nechat doma a jeli jsme tak jen ve dvou.
Nevěděl jsem úplně přesně, na kterém místě se akce koná, ale desítky zaparkovaných aut u krajnice se naštěstí nedaly přehlédnout. Od auta jsme to potom měli jen kousíček, vlastně jsme měli výborné místo mezi samotným rybníkem a loukou, na které potom probíhal prodej rybích specialit. Na hrázi jsme se chvilku sledovali přípravy, Andy spřádal plány, jak bude obdivovat rybky, které si vyloví novým speciálně na tyto příležitosti pořízeným podběrákem, když v tom slyším ženský hlas, který na mě promluvil. Zpozorněl jsem a vidím, jak u mě stojí paní s diktafonem s logem Českého rozhlasu a říká do něj, že stojí u otce se synem, kteří se přišli podívat na slavnostní výlov… Doteď jsem si vždycky myslel, že takové rozhovory probíhají tím stylem, že vám nejdřív někdo řekne, že by se vás zeptal na to a na to, a vy tak máte možnost si v hlavě srovnat myšlenky, aby dávaly aspoň trochu smysl. Tak teď už vím, že tomu tak není. Ovšem nezakoktal jsem se jen já, ale i paní redaktorka. Potom nezbývalo než doufat, že se stejným způsobem ptala ještě dalších "čumilů" a nahrávku s námi ani nepoužije.
Když rybáři provedli zátah, seběhly se ke břehu děti s malými síťkami a lovily rybičky. Nedalo se přehlédnout, že drtivá většina z nich byla zpovzdálí instruována otci, kteří si tak chtěli jednoduše a zdarma obstarat nástražní rybičky na dravce. Andy všechny poctivě pouštěl - jsme rybáři, ne pytláci. Pak se u mě objevil nějaký dědek a napůl huby se mě zeptal, jestli tam budeme s podběrákem dlouho. Předpokládal jsem, že je to jeden z lovících rybářů a odpověděl jsem mu, že jen chvilku a on odešel. Za chvilku u mě ale stál znovu s obrovským kbelíkem a opět nenápadně ke mně prohodil: "Řekni mu, ať mi tam tím podběrákem zaloví, ať mám nějaký rybičky na candáty!" Pán měl ale smůlu, odmítl jsem, zkrátka se mi příčí využít výlov ke krádeži ryb, třebaže to tak dělaly desítky dalších. On ale ani nehnul brvou, neztrácel ani vteřinu a okamžitě se přesunul k další oběti.
Po nějaké době jsme se rozhodli, že už nám to stačí a přesunuli jsme se k autu, kam jsme uklidili podběrák a ještě jsme zašli na louku ke stánkům. Měl jsem totiž v plánu koupit si nějaké rybí dobroty - vzali jsme si tedy několik porcí uzeného a grilovaného kapra a s nimi jsme se potom přesunuli zpátky k autu. Cestou jsem ještě koupil Andymu sváču u stánku pekárny, mimochodem dle mého soudu velmi předraženého. Ačkoli se parkovalo u kraje velmi frekventované silnice, s vyjížděním nebyl nejmenší problém. Stačilo vyhodit blinkr a prakticky okamžitě některý z projíždějících řidičů zastavil, aby hned mohl zajet na čerstvě uvolněné místo.
Domů jsme se vrátili před obědem, k němuž jsme si dali kapry a v podvečer jsem se na stránkách Českého rozhlasu dopátral reportáže z výlovu a mé naděje, že jsme byli "vystřiženi" zhasly - paní redaktorka vše sestříhala, takže její zakoktání zmizelo, zatímco my jsme vypadali jako výletníci z ústavu…;-)
