To je tak, když pro někoho už není dobrý jen jeden koncert. V září jsem s dětma absolvoval "double" kapely Traktor, kdy jsme je viděli od 17:00 hodin v Přílepech a od 22:00 ještě jednou o nějakých 150 km dále, ve Vysokém Chlumci.
O něco pohodlnější "dvoják" jsme si dopřáli ve středu 27. listopadu, kdy v Praze křtil své nové album náš oblíbený Bombarďák. První křest byl naplánován na 16 hodin a hned vzápětí od 18 ten druhý. Na vstupenky jsem čekal do půlnoci na 15. listopadu, jelikož přesně v tolik hodin začíná pokaždé v půli měsíce předprodej na akce divadla Minor. A měl jsem co dělat. Jednou se mi prohlížeč zasekl a když opět naskočil, zbývalo posledních pár vstupenek. Ovšem hned ráno jsem mohl Andymu s Álou sdělit tu šťastnou zprávu, že se podařilo.
V den koncertu jsem potom pracoval jen půl dne, kluci dorazili ze školy domů, najedli se, napsali úkoly a mohli jsme jet.
Do Prahy jsme dorazili s časovou rezervou, proto jsme nejeli tramvají, ale až k divadlu se prošli pěšky. Když se začalo pouštět do sálu, vybrali jsme si pěkná místa ve třetí řadě a s mírným zpožděním, pět minut po čtvrté koncert začal. Aby bylo jasno, ona to ne tak úplně byla vina kapely. Přestože akce měla začít ve čtyři, ve čtyři začali lidé teprve ve velkém přicházet...
Naši kluci byli tradičně vyzbrojeni praporem, což kapele opět přivedlo úsměv na tvář a lehce to okomentovala. Playlist obsahoval jak novinkové písně, tak ty osvědčené a vyměřená hodina poměrně rychle ubíhala. Písně měly úplně jiný "švih" už proto, že na rozdíl od jiných živých vystoupení, na křtech Bombarďák vystupuje posílen i o bicí a další hosty. Vtipné vsuvky byly doplněny občasnými nedostatky v podobě pokažených částí, což ovšem zdaleka nebylo na škodu, spíše naopak a kapela z toho vždy dokázala nějak vtipně vybruslit.
Po skončení ještě následovala autogramiáda s možností zakoupení všech dosud vydaných alb. To se nás ale netýkalo - my jsme si novinku pořídili s předstihem a dokonce nám dorazila ještě pár dní před jejím oficiálním prodejem.
Během zhruba hodiny, která pak zbývala do začátku druhého křtu, jsme v sále takřka osaměli, kromě nás a minima jednotlivců tam pobíhali členové kapely. Já jsem jen pro dobrý pocit, doběhl pořadatelce ukázat další vstupenky, aby bylo jasné, že tam nejsme načerno.
Opět s lehkým zpožděním asi pěti minut spustil i druhý koncert. V porovnání s tím předchozím jsem měl pocit, že publikum bylo o něco zakřiknutější. Andy hned od prvních chvil mával praporem, kapela pozdravila vlajkonoše a celou jednu sloku zaimprovizovala na téma vlajka, načež lidi začali tleskat, což Andíkovi dodalo síly, takže mával skoro celou dobu.
Playlist se nesl ve stejném duchu jako předchozí, ovšem na pár změn přece jen došlo. Už třeba díky tomu, že se jako host dostavila Johana Vavřínová, takže zazněla Kostka. Kapela to pak vtipně glosovala, že Johana má jednu písničku na každém albu Bombarďáka, takže ten, kdo si koupí všechna alba, má vlastně jedno takové její album.
S přibývajícím časem jsem změnil na publikum názor, kdy se mi postupně začalo zdát vřelejší než to předchozí. Stejně tak jsem měl pocit, že i kapela si reprízu víc užívá. I tentokrát došlo na pár přehmatů, o to víc vtipných, že některé z nich nastaly ve stejném okamžiku jako prvně. Třeba jako když bubeník zapomněl, že je konec písně, ale chtěl hrát dál.
Když si kluci po skončení pořídili všechny autogramy, vzali jsme si věci v šatně a vydali se k nádraží. K mému nadšení bylo jasné, že stihneme vlak v půl osmé, což se hodilo - vzhledem k tomu, že druhý den kluci vstávali do školy.
