Vidím, že se mi podařilo můj tradiční měsíční skluz protáhnout už na měsíc a půl, ale ještě pořád dodržuju alespoň tentýž rok... :-)
Kromě toho, že jsem tedy změnil zaměstnání, jsme se v sobotu 7.3. po obědě vydali s klukama do Českého Brodu na divadelní představení Čert a Káča. Konalo se tradičně v místním kině a tak jako pokaždé dorazilo jen pár lidí. Přitom nebylo vůbec špatné. Tedy až na některé diváky. Třeba jako ty, kteří dorazili po začátku, čímž rušili všechny ostatní, když si hledali místo k sezení. Snad aby byla jistota, že o jejich příchodu vědí opravdu všichni, začala hlava rodiny po chvilce hledat v batohu svačinu pro děti. Snad tím, jak se snažil být při tom co nejméně nápadný, šustilo to o to víc. Pak se mu podařilo najít sušenku, podal ji dceři, jenže ta ji snědla a následovalo hledání další. A další a další... To, že občas vykřikne některé z dětí se dá očekávat, ale aby si s ním jeho dospělý doprovod začal normálně nahlas povídat, to mi přijde hodně divné. Aspoň já bych teda naše kluky napomenul a vše potřebné bychom si řekli až po skončení. A rozhodně se nejednalo o jednoho či dva hříšníky. V takových chvílích je mi vždycky hodně líto především herců. Jaký to je asi pocit, hrát, mluvit a do toho slyšet šustění nebo povídání.
Na druhou stranu je pravda, že třeba na naše kluky to zrovna působí výchovně, protože vidí, co se v divadle dělat nemá.
Samotné představení se nám líbilo, akorát mě překvapil Ála, když po jeho skončení prohlásil, že už to viděl (teď už nevím jestli se školkou nbeo se školou) a dokonce prý i se stejnými herci.
No, stane se…;-)
