Mezitím nám v Česku vypukla epidemie čínské chřipky, koronaviru, kovidu, či jak tomu budeme korektně říkat a ačkoli jsme jím zdravotně postiženi nebyli, samozřejmě nám to velmi zasáhlo do života. Nejen tím, že je velmi nepraktické být v nové práci a nemoci dostat normální školení, protože vaše společnost zavřela celosvětově všechny své kanceláře, ale třeba take tím, že jsme zvyklí pořád něco podnikat a to teď nejde. Jedna z mála věcí, které nám tak zbyly, jsou ryby. Rybolov totiž patří mezi výjimky určené ministerstvem zemědělství. Jedinou vadou na kráse je tak ten náš místní vypuštěný rybník, o jehož osud mám obavy, protože letos se nenapustí určitě a kdo ví, zda se to stihne do příštího roku s ohledem na postup prací na jeho renovaci. Ale rád se budu mýlit.
Nicméně teď nám nezbývá, než hledat náhradu a jezdit po okolí. Ještě bych snad měl dodat, že vedoucí dětského rybářského kroužku měl letos opravdu dobrý čich na to, kdy dát dětem povolenky. Kdyby to nechával jen o chvilku později, měli by malí rybáři smůlu.
V neděli 8.3. jsem se vydal jen s Andym na místní říčku. Jako malý jsem tam několikrát byl a nikdy jsem nic nechytl, ovšem Andy mi nadšeně vykládal, jak je to tak skvělé, že tam byli s kroužkem a že tam je plno ryb.
No nevím, jestli tam nějaké ryby jsou, pak se před námi poměrně dost dobře izolovaly. I když je pravda, že Andy zdolal alespoň jednu takovou "sardinku". Já jsem jen tak postával u prutů, které se ani nehnuly. Jak jsem je tam položil, tak tam ležely. To pokládání myslím úplně doslova, protože vzhledem k velikosti potoku, nemůže být o jakémsi nahazování ani řeč. Když svůj zážitek popíšu hodně realisticky, pak kdybych chytal v záchodové míse, dopadlo by to stejně, i když tam bych měl alespoň šanci, že chytím h…, kdežto tady vůbec nic.:-)
Moje rezolutní prohlášení, že tam už nikdy nepůjdu, Andíka trochu rozesmutnělo…;-)
