Přesně po 3,5 letech jsem se včera vydal na koncert Pink. Její loňské vystoupení jsem si nechal z rodinných důvodů ujít, ovšem recenze mě nenechaly na pochybách, že to byla škoda. V každém případě se tehdy zpěvačka zařadila do "vyšší ligy", kde jsou pěny oslavné ódy už předem, nezávisle na výkonu. Vycházím právě z jejího skvělého koncertu v závěru roku 2006 a chladných kritik, u nichž mi bylo hned jasné, že byly dopsány ještě před prvním tónem. Ale dost minulosti.
Na stadion Slavie jsem dorazil chvíli před vystoupením pro mě magnetu z předskupin - kapely Good Charlotte a hned se ujistil, že to byl dobrý nápad, protože sluníčko svítilo nemilosrdně. Good Charlotte nastoupili na pódium přesně v sedm a hned to pěkně rozpálili - písničkou The Anthem z jejich podle mého názoru nejlepšího alba The young and the hopeless. Set trval přesně 40 minut a v závěru zpěvák ze srandy zazpíval refrén skladby od Black Eyed Peas - I got a feeling that tonight is gonna be a good night, that tonight is gonna be a good good night... Následovala půlhodinová pauza.
Dvacet minut po osmé hodině se dal do pohybu jeřáb po pravé straně, na němž visela krabice a balóny, které nad pódiem praskly, vysypala se z nich hromada malých balónků a z krabice se na pódium po laně snesla Pink. Začalo hrát krátké intro z písně Get the party started, které plynule přešlo do skladby Funhouse, následoval další hit z posledního alba Ave Mary A a potom vzpomínka na předposlední desku - Who knew.
Hned v první chvíli mě napadlo, že zvuk je celkem dost hlasitý (i na mě a to je co říct;-)), ale na druhou stranu byl výborný a co zvukaři vychytat nezvládli, to se "přecedilo" právě díky decibelům. Jediný mínus to mělo v tom, že mi mnohdy chvilku trvalo, než jsem si tu bouři tónů stihl zařadit ke konkrétní písničce.
Ačkoli playlist tvořily většinou novinky, došlo i na osvědčené kousky - namátkou Just like a pill, Leave me alone, I´m not dead, U+Ur hand. Přibližně v půlce Pink zklidnila a došlo na akustický set (neboli část, kterou já nemusím - nevím proč, ale akustické nástroje nesnáším). Pink, která po celou dobu komunikovala s publikem, prohlásila, že nechápe, jak vůbec mohl po včerejšku zbýt v Praze ještě nějaký alkohol, a spustila Sober, po níž následovala jediná skladba, kterou nemám rád - Dear Mr. president, napsaná v době módní nenávisti k Bushovi. Teď jsem se alespoň mohl uklidňovat, že je adresovaná Obamovi a hned se mi líbila o něco víc!;-)
V průběhu večera Pink mimo jiné objednala své přítomné matce přímo z pódia víno (případně prý Absinth) a zaznělo i několik výborných coververzí, jako třeba do sebe poskládané My Generation od The Who a Basket Case od Green Day. Při tom jsem si s hrůzou uvědomil, že i přes tropické vedro, mám na ruce husí kůži z nadšení. Další převzatá pecka byla What´s up od 4 Non Blondes, jedním slovem skvělé! Vrátil jsem se na chvíli do mládí, což je v mém věku obdivuhodný skok. Abych to upřesnil i pro méně chápavé - návratem do mládí jsem myslel skladby Basket case a What´s up, nikoli skvělou projekci inspirovanou černobílými němými filmy...;-) Ta mě mimochodem taky velmi nadchla. Zatímco většina kapel se spokojí s pouštěním televizních klipů, případně záběrů na pódium, tady to bylo promyšleno do nejmenších detailů, včetně humorných příběhů, v nichž si Pink ze sebe dělá legraci. Na hlavním plátně i na obou menších postranních byly divákům mnohdy nabídnuty i odlišné úhly záběrů, zkrátka žádná nuda.
V závěru se Pink vsoukala do ohromné zorbingové koule a proběhla v ní nad rukama nadšených fanoušků. Ve 22H40 se zpěvačka rozloučila. Mimochodem efektně, kdy postupně odcházeli muzikanti, zatímco zbývající stále hráli. Každému bylo jasné, že konec ještě nemůže být, vždyť do přikázaného nočního klidu ještě chvilka zbývala. Jen pár minut po kratičké pauze vyplněné "divadýlkem" tanečnic, které jakoby nahodily hlavní jistič, se všichni vrátili, aby spustili triumfální finále - So what. Pink, která se tentokrát nevěnovala kostýmům a v podstatě celý večer odzpívala v jednom oblečení, se nechala upevnit na systém lan a létala tak nad hlavami fanoušků téměř na celé ploše stadionu, přičemž celou dobu (i hlavou dolů) zpívala.
Během večera několikrát zaznělo, že Praha je fakt nádherná, na to jsme zvyklí, jde o větu, jíž se cizinci snaží vetřít k fanouškům, přičemž mnohdy ani nevědí, v jaké zemi právě jsou, nicméně včera jsem tomu věřil, protože Pink vzpomínala, jak zde byla loni v zimě a že takhle v létě je to něco úplně jiného. Aneb - Holy shit - Prague is so beautiful!
V recenzi jsem se snažil vyhnout klišé, které používají snad všichni kritici - "Pink přivezla do Prahy svůj karneval." Ono totiž nestačí bezhlavě překládat - Carnival znamená taky lunapark a každý, kdo má oči a viděl jimi promítané kulisy, musí uznat, že tento význam odpovídá víc...
Koncert perfektní, několikrát jsem se přistihl, že jsem naměkko, ale uklidňoval jsem se tím, že to bylo z nevyspání - vždyť to by byla ostuda, aby Pařánek, který vymetá punkové akce brečel na Pink!:-)
Cestou domů jsem měl neskutečné štěstí - tramvajový ostrůvek ani nebyl vidět pod obležením lidí, jen se dal tušit někde uprostřed silnice, kde stál šílený dav. Říkal jsem si, že to nemá cenu. Pak ale přijížděla "moje" tramvaj a já si všiml malého místa. Napadlo mě, že za zkoušku nic nedám a skutečně - když tramvaj zastavila, přímo přede mnou se otevřely dveře. Kupodivu dovnitř nastoupilo jen pár lidí, ostatní asi čekali na jinou linku. Ta naše sice skončila poněkud neplánovaně už na Karlově náměstí, kde už stačilo jen seběhnout do metra...
Pro příště snad jen dvě drobné výtky - pořadatelům, že mi přijde trochu nestandardní používat společné toalety pro muže a ženy a pro produkci, kdyby šlo se začátkem akce zhasnout, bylo by to ještě lepší. Myslím zhasnout sluníčko!:-)
(Pokus o foto: Pařánek a jeho Omnia)
